Šance na početí. Jaký je váš příběh za cestou k otěhotnění?
Je ironií, jak v průběhu života měníte své myšlenky. Když jsem jako náctiletá začínala sexuálně žít, každý měsíc (ačkoliv jsem pravidelně užívala HA) jsem se modlila, aby už MS přišla a z každého zpoždění jsem byla neskutečně nervózní. Dnes se tomu musím smát, o několik let později se modlím, aby MS konečně nepřišla.
Nikdy jsem nepřemýšlela, jak může být obtížné počít dítě a jaký je to vlastně zázrak. Proč taky, v mém telecím věku byly kolem mě holky těhotné z prvního sexu nebo když si jednou nedaly pozor a bum - bylo to. Samozřejmě, radost z toho neměly, těhotenství bylo neplánované a mnoho z nich šlo na potrat. Kdo by chtěl v 15ti vychovávat dítě, když samotná jste ještě dítětem. Tak si říkám, jaké to muselo být štěstí - souhra náhod, kdy při vašem poprvé právě ovulujete, nebo když si zrovna jednou nevezmete kondom a zrovna probíhá ovulace.
Ok, teď nastal můj čas, mám věk na to být mámou a chci být mámou. Vysadím HA a ono to přijde. A nic. A dalších x žen v mém okolí to mají stejně, nedaří se. Začnu měřit bazální teplotu, fajn tak zachytím ovulaci, a přesto stále nic. Tak si říkám, to je ironie osudu.
Jaký je váš příběh za cestou k otěhotnění? Kolik jste toho musely obětovat? Nebo patříte k těm šťastným, co se jim zadařilo v relativně krátkém čase?
Ženy, můžete mi někdo vysvětlit, nakolik tedy psychika je schopna ovlivnit početí? Zda jen vaše, nebo i partnera, který kdyby byl tak trochu "naháněn" k výkonu, tak se mu do toho příliš nechce. 😂 Jen by mě zajímalo, zda to má opravdu takovou "moc" nad hormony, fungováním těla a tak. Díky.🌷
Ahojky...prvníh syn se mi zřejmě povedl náhodou. Bohužel jsem si vybrala zadaného chlapa,jezdil zamnou obcas,ale prostě se to povedlo. 🤷♀️Bylo mi 22,když se narodil. Naivita se mi nevyplatila a žila jsem s nim sama celé roky. Pak jsem poznala manžela,celkem pozdě ve 36, v 37 jsme se rozhodli pro miminko,vysadila jsem HA a ejhle..hned další měsíc jsem našla//. Bohužel v 10tt ZT,v den kdy jsem mela dostat průkazku. Hodně mě to dostalo. Fakt je,ze o něčem takovém jsem neměla ani ponětí. U prvního syna,jsem žila v úplne nevědomosti. No celkem brzy jsme se rozhodli pro CAR už vzhledem k věku. Všechny testy jsme měli na jedničku, 2x UIU neúspěšně a pak jsem se rozhodli pro IVF. To se podařilo,ale opakovala se úplně stejná situace,v den kdy jsem měla dostat průkazku najednou nebylo ❤😪😪. Druhou revizi jsem opravdu špatně snášela. A manžela to taky dost sebralo. Nicméně jsem pak vypla,nechala jsem to být a věřila trosku v přírodu. Bohužel nám nadělila také SP a několik biochemek. Až po 1,5 roce se rozhoupala, a že si vyzvedneme ☃️☃️. Opravdu jsem do toho hodně dávala. V březnu jsme si jednoho vyzvedli. To se k obrovskému překvapení rozdělilo na dvě,ale v 8tt to jedno embryjko vzdalo. Beru to jako dvojitou šanci,nebýt toho rozdělení,tak bych asi teď nečekala našeho vymodleneho broucka 💙. Bylo mi 40,mezi dětmi budu mít věkový rozdíl 18 let a jsme strašně šťastný,že nám život tohoto broucka poslal. Přeji moc štěstíčka a trpělivosti všem snazilkam✊✊💞💞