Těhotenství v 19 letech: Jak zvládnout strach z reakcí okolí?

Pročetla jsem diskusi a budu se trochu opakovat a zkusím to trochu shrnout do pár otázek.
Důležité jsou i výdaje - z toho co vyděláte něco nasetříte? Kolik? Byt je váš?
Píšeš, že máš brigádu... Je to něco, co jde napsat do životopisu? Jak dlouho tam jsi? Vzali by tě pak třeba i na stálo?
Za jak dlouho máš maturitu? A jak náročnou (spolu s dalsimi věcmi co děláš, hlavně prací)? Když jsem měsíc před svatbou otěhotněla, začala jsem být ze všeho hrozně unavená a svatební přípravy tím dost utrpěly. Ale to mi bylo 34, u první dcery ve 30 bylo sil víc. Když jsem 4 dny před svatbou na těhotenském testu našla 2 proužky, pochopila jsem. (mysleli jsme si, že kvůli věku se nám nepovede na první dobrou, tak jsme začali dřív. A ono se povedlo 😁) Tu únavu jsem do porodu už moc nedohnala.
Argument pro rodiče je, že mladý organismus si s dítětem pořadí lépe, budeš i na výchovu mít víc sil, budeš i flexibilnejší (což nahradí případný nedostatek životních zkušeností, aspoň budeš snad dítě víc pozorovat a reagovat na toho konkrétního malého človíčka a ne "tak se to dělá", protože každé dítě je jiné a potřebuje jiné věci) a případné druhé dítě nebude "na stáří" (po třicítce).
Dalsi argument je, že zajištění jste a že díky brigádě už máš i pracovní zkušenosti (nevím jaké, sami si zhodnoťte, jestli dostatečné.
Okolí se nauč mít na salámu. I když se Ti to povede, stejně s ditetem zjistíš, že je to málo 😉
A jinak Tě jedině podpořím, dítě v 19 podle mě JE dobrý nápad, není moc na co čekat (jakože ve smyslu, že pořád bude na co čekat 😄). Chlapa máš a zajištění jste, víc asi netřeba,ostatni přijde samo. (já čekala na správného chlapa, bez toho to holt nejde. 😄 No stejně jsem ho potkala až po prvním dítěti. Dcera nebyla plánovaná - kvůli chlapovi, ale byla i tak vymodlená - kvůli věku. Takže jsem, když jsem otěhotněla, byla překvapená a vděčná)
A našetreno majlant mít nemusíte (i kdyz je to lepší, čím víc tím líp), stačí nějaká základní rezerva (v dnešní době třeba 20-30000 minimum), pokud si v případě nečekaných problémů dokážete vystačit s málem a nevadí vám to. Já před narozením dcery měla dost nestálou práci a příjem asi stejný jako na rodičáku a stejně jsem z něj zvládla našetřit malou rezervu (velmi malou, menší než základní), a ze začátku jsem to finančně táhla sama (než chlapovi došlo, že nemá dotovat svoji maminku a bylo by fajn aspoň přispívat na svoji dceru). Protože byt byl můj ve vlastnictví, bez hypotéky, což bez toho bych měla asi dost problém. A tedy o novém kočárku jsem si mohla nechat zdát, všechno jsem měla po někom, ale malá rychle vyrostla a teď už je stejně jedno, jaký jsem měla kočárek a ty dva (hluboky a pro sedící dítě) co jsem dostala po někom zadarmo byly stejně ty nejlepší, ten nejdražší mi naopak nevyhovoval vůbec. To člověk zjistí až s tím dítětem, co mu vyhovuje.
Po rozchodu s tatínkem dcery mi tedy pak moje maminka přidávala 4000 měsíčně na Sunar a plenky, dceři bylo 1,5 roku, já nemohla kojit od jejího 7 měsíce a byly to docela pálky co lítalo při nákupech. A hodily se, přibližně 2000-3000 jsem z toho vždycky použila a 1000-2000 jsem ušetřila. Za ty ušetřené peníze jsem pak koupila ultralevný stavební pozemek v úplném zapadákově jako zadní vrátka, kdyby nebylo dost peněz na to všechno, že bych koupila karavan a šly bychom tam. Krylo mi to záda 🙂 (a dnes už by to udělat nešlo) Krátce na to jsem potkala současného manžela a už to frčí jinak 😁 Ale peněz nikdy není dost, jak člověk má pak už jiné nároky 😂😇 syn (2měsíční miminko) má teď dost věcí, které dcera nepotřebovala. Tedy on syn by to taky nepotřeboval, ale já si tím ušetřím práci 😄 a když na to ty peníze jsou, tak proč ne. Kočarek jsme koupili levný, za 5000 Kč. U dcery 3000 byl drahý. A tak.
Píšu to všechno pro představu a pro srovnání si myšlenek. Protože jen s dobrou představou co vás čeká můžeš ustát debatu s rodiči 🙂
A neznám Tvého partnera, ale vždycky je dobré myslet na zadní vrátka (i s mým manželem jsme se při koupi většího bytu bavili jak by se věci vyvinuly kdybychom se rozešli, kde by kdo bydlel a tak. A přitom si s ním chci jednou užívat všechny ty plány co máme na důchod a snad nám to vyjde. 😊 Ale jeden nikdy neví). Takže ta rezerva na miminko ať je hlavně Tvoje, na Tvém účtu a tak. Což to už nesouvisí s věkem, to bych poradila komukoli 🙂
To, co jsem napsala obsahuje změť všeho včetně nevyzadanych rad, ale je to prostě potrava pro to udělat si v sobě nějakou jistotu, se kterou pak půjdeš oznamovat to rodičům. 😁 Hodně štěstí 🍀
Jo a rada se svatbou je super, pod tu se taky podepisuji 😉 když je to plánované, vemte se, na tom si taky vyzkoušíte nějaké věci ještě před dítětem a rodina vše vezme lépe 🙂

Přihlaš se na vysokou školu, začni pracovat, cestovat, bavit se. Toto ti radím. Chtěla jsem děti mladá, měla jsem je velmi mladá (kolem 25 let) a nelituji, ale jako v devatenácti se uvázat doma - proč? Na co? Panebože, co tě k tomu vede? Proč nestuduješ? Proč necestuješ? Proč nezjistíš, kdo jsi? Proč se nepoznáte s přítelem více? Proč se nevezmete? Proč si svépomocí nepostavíte dům? Proč nejedete do Austrálie na rok makat na poli?
Jasně, nemusí chtít každej cestovat nebo studovat? Ale tak jiný projekty? Bydlení, lepší práce? Seberozvoj? Dej si šest let a v pětadvaceti budeš pořád mladinká mamča. Hele samoživitelek, který začly rodit v osmnácti a ve třiceti teprve zjišťovat, kdo jsou, je plná republika. Zkus to jinak. Takhle to budu říkat i svým dcerám. Děti mladá ano, ale s rozumem. Mysli i na sebe nejprve.

@patricie04 já otěhotněla teda neplánovaně ve 21letech. Rodila jsem ve 22. Tehdá příteli bylo 20, byl druhý rok na výšce, bydlel na školních kolejích. Já tenkrát byla rok a něco v práci, jinak bydlela jsem na studentském bytě a prachy z výplaty se většinou rozkutálely za hadry a podobné důležitosti 🙂 no, když jsem zjistila, že jsem těhotná, přítel nereagoval ani radostí, ani smutkem. Vytáhl mobil, podíval se do kalendáře a řekl: 28.dubna mám čas. Mám čas abych si vás vzal. A tak byla přesně za tři měsíce svatba. Rodiče nám moc pomohli, bydleli jsme dva a půl roku u mých rodičů. Neměli jsme vůbec nic, manžel musel přejít na dálkové studium, takže začal chodit do práce a přitom jezdil každý týden do školy. Každou korunu co jsme ušetřili jsme dávali bokem. Povedlo se nám tak za ty dva roky našetřit na pozemek. Tři roky po svatbě už jsme bydleli ve vlastním domečku. A teď, pět let po svatbě čekáme plánovaně druhé dítě.
Tím chci říct, že všechno se dá zvládnout, pokud chceš, i když nemáš nic.
Samozřejmě mít nějakou praxi po škole je vždycky lepší. Ale já si třeba na mateřské udělala dálkově jiný obor a po mateřské nastoupila na úplně jinou práci, takže mi praxe stejně byla k prdu.
Když se prostě chce, tak to jde.
Dnes nelitujeme ani jeden. Naši vrstevníci teď ve 30 řeší že nic nemají, kolikrát partnera, dítě, bydlení..
My tohle všechno máme, ale zase jsme spolu nikdy nebyli v zahraničí na dovolené, auto máme z bazaru za 50tis, na vánoce se s manželem šidíme, aby měly hezké dárečky děti. Je to o tom, uspořádat si svoje priority 🙂 já bych neměnila!

@mafulin proč by s dítětem mělo něco končit ja dítě mám a pořád mám čas na sebe jít s kamarádkami na kafe nebo do kina

@passsu ano, ale musíš mít hlídání.
Můžeš mít neodlozitelne urvane dítě od kterého se nebudeš moct první rok hnout. Nikdy nevíš.
A v 19 bude počítám jediná mezi svými vrstevniky která bude mít dítě. I mezi jeho nejspíš. Což taky nepřidá, když bude muset sedět doma a kámošky si budou dělat co chtějí.

@mafulin jaké hlidani? Píše že má partnera a to miminko bude stejně její jako jeho můj partner se taky stará když chci někam jít a naopak...

Proč ne? Já vám fandím. Sestřenice otěhotněla v den svých 18.narozenin dle výpočtů. V ten den se zrovna s partnerem zasnoubili a vdávala se 6 týdnů před porodem s bříškem a absolutně nikoho neřešili. Prostě oznámili a hotovo. Teď je jí 29, má 3 děti, je mladá máma a neměnila by.
Já se s manželem poznala když mi bylo 19, jemu 23, od začátku jsme nějak cítili že k sobě patříme, neumím to vysvětlit, ale je to tak. Po 14 dnech první dovolená a po měsíci vztahu už jsme spolu bydleli a snažili se o mimi, takže za mě no problem. Jo a kdyby chtěl někdo namítat že v 19 po měsíci vztahu je brzy, je mi to jedno. Prostě to bylo naše rozhodnutí. Sice se hned nedařilo, ale to už je jiný příběh. Ale jsme spolu téměř 15 let, máme spolu 3 děti, 2 roky manželé, my zas se svatbou nespěchali a užili jsme si ji i s dětmi. Tak jsme to chtěli. Ono ve finále je jedno jestli spolu máte dítě po tejdnu vztahu nebo po 10 letech, nikde není psáno, že vám vztah opravdu vydrží navždy. Třeba naši šli od sebe po 27 letech.

@krtcice Ano, a právě protože nikde není psáno, že ten vztah vydrží, tak není úplně rozumné jít hned po škole do dítěte, bez práce, bez zázemí... Když nevyjde, tak odejde s dítětem a igelitkou.

@j.a.n.i tak to už si musí v hlavě pořešit zakladatelka... Minimálně mít nájemní smlouvu na oba pokud jsou v nájmu, nebo manželství kvůli případnému SJM, je mnoho věcí co tam figuruje a zároveň moc málo informací od zakladatelky. U mě byla ta touha tak velká, ze jsem nekoukala nalevo napravo. Ale zas je pravda, že na ulici bych případně určitě neskončila a hlady taky neumírala. Měla bych kam jít a od 15 jsem chodila na brigády, práce se nebojím, takže kdyby nám to nevyšlo, věděla jsem, že se o sebe i malé nějak postarám.