Z touhy po miminku se stal strach

tacosestydi
24. bře 2015
Od osmnácti jsem si přála mít děti. Teď je mi skoro 26, jsem bezdětná, už se schyluje ke snažení se, ale najednou mě přepadl strach. Před tímto partnerem jsem měla dva 2,5let dlouhé vztahy. V obou dvou jsem si potají pomýšlela na prcka, ale nikdy se zodpovědnost partnerů nevyšplhala tak daleko, aby k tomu došlo. S tímto partnerem jsem rok. Poprvé v životě cítím opravdu klid v duši, nestresuji se, zda mě podvádí (jak tomu bylo u prvního partnera) či jestli se tento týden opije 2x či 4x (druhý partner), jsme tak nějak stejně nalazeni a najednou se rozhodlo, že bychom skočili i do plánovaného rodičovství. Ale já mam najednou strach. Poprvé v životě si užívam klid, vstávam později jak v osm, koukáme na filmy, hodně pracujeme - máme jak kdyby oba svůj svět, ale máme ty světy blízko sebe a oba jsme spokojení. Miminko si přeji, strašně moc, ale najednou se bojim nevyspání, naprostého neklidu, zapřažení 24hod denně a toho, že bydlíme ve 2kk a jestli se to defakto dá s tímto strachem zvládnout. Vím, že mimi budu zbožňovat, ale najednou jsem plná obav, jestli jsem na to připravená a budu dobrá máma
eimmy
24. bře 2015
tak ještě počkej ....
sim007
24. bře 2015
@tacosestydi taky jsem si vzdycky prala mimco....msm uzasneho chlapa...byla svatba....a ze se teda zacneme snazit, protoze jsem mela nejake zdravotní problémy, tak jsme mysleli ze to bude trvat dlouho a ono ejhle na druhy cyklus se zdařilo a ja zacala panikarit.....ted jsem v cilove rovince a hold se to nejak zvladne....mame udelane vrchni patro u tchanovcu, takze taky prtavy....nedostatek spanku me desi.....ale tak jsou babicky a pomuzou.....hold to nejak dopadne 🙂
marketnieuw
24. bře 2015
nevim, jak jste spolu dlouho, ale v 25 letech mas na miminko klidne jeste cas. Pokud se na to necitis, tak jeste pockej... Tim nechci rict, ze ve 30 to bude jinak :-N, ale ted neni duvod nikam spechat.
laska.nezna.hranic
24. bře 2015
to víš, že budeš. určité obavy má každý. a jo, první měsíce jsou mazec, když nejsi zvyklá, ale to uteče a pak už zase bude líp. nakonec pokud budeš chtít mít spokojené miminko a tedy co nejmíň stresu, tak ti nic jiného, než tou dobrou mámou být, ani nezbyde 😉 čím déle budeš čekat, tím víc o tom budeš přemýšlet a zbytečně se nervovat. bude to fajn, uvidíš 🙂 já bych do toho šla hned 😃
pajiji
24. bře 2015
taky myslím,vzhledem k relativně nízkému věku je odklad klidně možný, ale na druhou stranu,čím budeš starší tím méně se ti bude chtít měnit v uvozovkách pohodlný život.,dítě vždy vyžaduje trochu té oběti ,ale klady dle mě stejně převažují
princikovi
24. bře 2015
Asi mám trochu jiný názor, ale přece jen jej sem dám. Malá se narodila když mi bylo 35 upřímně někdy si říkám dost pozdě. Únava bude vždy nevyspání, kolotoč, ale za ty úsměvy a ten pocit všeho to prostě stojí. Příjdeš o část pohodlí ale bylo by asi sobecké myslet jen na sebe. ne? Pokud by jsi chtěla dítě až budete ve větším bytě, až budete ..... tak najednou zjistíš, že je pozdě - obrazně řečeno. Bez urážky, ale co je relativně nízký věk? To bych viděl tak kdyby Ti bylo 18 nebo 20, ale 26 už zas tak málo není. Ano teď je moderní honit se za kariérou, majetkem atd... Bohužel ne vždy se dítě podaří mít na "první pokus" mám dost vrstevníků kolem sebe, kteří také odkládají a teď zjišťují, že dítě se nedá objednat a chodí do poraden, center a vyšetření atd.... zda je na vině věk nebo psychika nevím, ale i s tím by měl člověk počítat.

Ať se rozhodneš jakkoliv vždy to bude jen Tvé rozhodnutí a věř, že litovat nebudeš, ten dětský úsměv svého dítěte ničím nenahradíš 😉
lauramyn
24. bře 2015
já být tebou, tak bych si dala nějaký čas na to, abych zjistila, zda se ten pocit nějak vyvíjí. pokud ne, tak bych do toho šla. pokud ano, tak bych věděla víc. např pokud do roka se mi ten pocit ztratí, tak je to ono. nebo pokud se zmírní, tak počkám, protože to vypadá že sám odezní. a pokud by se strach stupňoval, asi bych hledala důvod, proč tomu tak je. pokud je to jenom to, že nechceš přijít o to, co teď máš, tak bych si třeba stanovila dobu po jakou to chci nechat tak, jak mi to zrovna vyhovuje.
petapetruska
25. bře 2015
@tacosestydi ja myslim,ze ty obavy budes mit porad...kazda z nas se boji jak to zvladne a jestli bude dobra Mama...jenze pak jsi najednou tehotna a zu od zacatku ti na Tom mrnoskovi proste zalezi a casem se to vsechno uklidnuje....je to podle me strach z neznama...taky ho mam 😃
maki73
25. bře 2015
@tacosestydi no možná to bude znít tvrdě, ale podle mě 26 je tak akorát, pokud oba pracujete, nebrání jiné závazk, tak čekat se nemusí oplatit, mám spoustu kamarádek, které si ve 28 řekl, že už teda jo a najednou nic, 30 nic, IVF pořád nic...jasně 2kk je prťavý, ale čekat na barák a na lepší práci, lepší auto atd. to je prostě risk, chce to urovnat priorit. Pokud je podle tebe partner ten pravý a oba spolu děti chcete...ještě mě napadla jedna věc, jste manželé? Nechci nějak šťourat a tvrdit, že první svatba a takové věci, sama jsem měla s manželem první dítě, až potom svatbu a teď po svatbě druhé, ale ta svatba je takový dobrý nácvik řekla bch 😃 pro mě to rozhodně na nerv představovalo větší zátěž, než 1. dítě, takže za sebe tvrdím, že kdo v páru a bez krve zvládne stres kolem svatb, tak děti jsou brnkačka 😃 😃 😃
michaela_2
25. bře 2015
@tacosestydi Přečetla jsem si jenom prvních pár příspěvků. Bohužel se tedy neztotožňuji s tím, že je ti tak málo a je ještě fůůra času 🙂. Ano, neplašila bych, pokud bych v tomto věku partnera na děti neměla. Ale pokud si jsi jistá, že jej máš, tak je podle mě čekat zbytečné, už jen kvůli tomu, že tyto pochyby budeš mít i za 5 let - a dost možná i větší.
Ono nad tím nesmíš zase tak moc přemýšlet 😃 pokud cítíš, že chceš dítě a máš prima chlapa, který ho chce také, tak nad tím moc nebádej.
Já měla děti na dnešní dobu dost brzy - ve 22 první a o necelé dva roky později druhé.
Podle mých zkušeností z poraden, nejsou výjimkou prvorodičky okolo 35, a to bych já teda nechtěla. V 50 chci mít klid a ne puberťáky na krku 😃
im4fun
25. bře 2015
nečetla jsem celou diskuzi, takže nevím, co ti radily holky...Ale za mě? Nečekej, podle mě jsi připravená, jak nejlépe můžeš být. Podle mě jsou pochybnosti zcela normální a naprosto v pořádku. Nejhorší jsou podle mě ty maminy, co do toho vlítnou, protože si myslí, jak to všechno bude super a úžasný, aniž by se zamyslely nad tím, že jejich život to dost podstatně změní, a pak se tomu strašně diví. Pak bych řekla, ať počkáš. Ale když jsou tyhle obavy, tak to znamená, že opravdu přemýšlíš nad tím, co opravdu znamená mít dítě, jak ho zabezpečíš, apod. A že se nevyspíš? No co si budeme nalhávat, to se nějakou dobu třeba opravdu nevyspíš, ale podle mě lepší teď, když je ti 26, než třeba za pět deset let, kdy už je člověk na určité věci zase unavenější. Navíc, ono teď je ti 26, ale to dítě neporodíš zítra. Nějakou dobu třeba může (ale taky nemusí) trvat, no a od početí je dalších 9 měsíců. Během těhotenství se na to mnohem lépe připravíš, než když je to stále ve fázi úvah. To už tě donutí si všechno pořádně ujasnit. Je důležité, že víš, že dítě chceš. Od toho bych se odpíchla a klidně začala pracovat na dítěti.
terinda
25. bře 2015
@tacosestydi počkala bych... rok s partnerem je ještě docela málo :-N
jaenik
25. bře 2015
Ahoj, já vždy chtěla první dítě okolo 30 let, resp. do 30 let. S nyní už manželem jsme počítali s tím, že po svatbě se začneme pomalu snažit o miminko, protože v září mi bylo 29 let. V červenci svatba a poté... jsem najednou dostala taky strach, jestli jsem na miminko opravdu připravená. Přitom jsem o něm doslova snila už dlouho předtím... nakonec jsem strach odhodila, miminko se zadařilo do měsíce od začátku snažení a dnes jsem si více než kdy jindy jistá, že připravená jsem! Chci tím říct, že pochyby má asi každá z nás. Pokud jsi už před tím o miminku přemýšlela, hádám, že teď je to jen strach z neznámého, strach z toho, že už to není jen o úvahách, ale že by se to mohlo stát skutečností (to jsem měla já po té svatbě, najednou to už nebylo až jednou..). Pokud to Tvůj partner cítí stejně, tedy pokud si také mrňouska přeje, nebála bych se do toho jít. Věk máš akorát. A co se vstávání týče, neboj, těhotenství Tě naučí se moc nevyspat a pak celý den fungovat 😉 😃
im4fun
25. bře 2015
@terinda no to taky záleží. Je třeba rozdíl být s někým rok v 22 letech, kdy člověk ještě nemá tak úplně jasno v tom, co a jak chce, a být rok s někým v 26 letech (u holky), kdy už vím, co od života chci a partner to vidí stejně a jsme naladění na stejnou vlnu...Neznáme je jako pár, takže tohle zrovna bych jako argument k čekání nebrala. Moje bývalá kolegyně s manželem začala chodit, když jí bylo 35, a kdyby měla čekat déle než rok, tak to dítě v životě neměli
terinda
25. bře 2015
@im4fun na mě je rok zkrátka málo, to je můj názor 😉

Zakladatelce je "skoro 26", tak není důvod ke spěchu a rok ještě počkat může ... dle mě, výběr tatínka není tak jednoduchá záležitost 🙂
im4fun
25. bře 2015
@terinda to není, ale jak říkám, neznáme je ani jejich vztah. V některých případech je málo i 10 let, někdy stačí rok a prostě vím. Takže když dejme tomu tedy v 35 (ne-li déle) začne ženská chodit s chlapem, tak by měla čekat? Nevím, podle mě toto nelze tvrdit paušálně, že nějaká doba je málo.
beruska1889
25. bře 2015
@tacosestydi tohle mám teda úplně stejně jako ty, ale kdybych to měla stále odkládat, tak se do mimča nepustím nikdy, protože vždycky se najde důvod, proč teď právě ne, na co ještě počkat, co chci ještě pořídit do bytu a co ještě chci stihnout zažít... takže jsme se s manželem dohodli, že už žádné odkládání, v létě jsem dobrala HA co jsem měla a pustili jsme se do toho... nezadařilo se hned, takže jsem měla čas se s tou myšlenkou vyrovnat a připravit se na to, že už teda opravdu je ten čas... zatím stále těhotná nejsem, ale čím déle to trvá, tím víc jsem si jistější, že to mimčo vážně chci a nejlépe hned... 😃 ten pocit mě nejvíce přepadne, když mám na návštěvě těhotnou kámošku s krásným bříškem... 🙂 skvěle to napsala @im4fun ... Takže za mě, pokud máš fungující vztah a skvělého chlapa o kterém víš, že se na něj můžeš spolehnout a chceš s ním zestárnout, tak na nic nečekej a pusť se do toho... 🙂 Budete na to dva a jistě to zvládnete... když to zvládlo tolik rodin před Tebou.... 🙂 hodně štěstí... 😉
maki73
25. bře 2015
@im4fun no ta doba, jak jste dlouho s partnerem je podle mě irelevantní, někomu to klape po roce dlaších 60 a někdo si pořídí dítě po 9 letech vztahu a pak se rozvede, člověk míní, život mění...já s manželem otěhotněla poprvé neplánovaně ani ne po roce vztahu a dnes jsme spolu 5 let, čekáme 2 dítě, máme vše naplánováno (netvrdím, že to tak bude, to si člověk nemůže dovolit říci), ale rozhodně přesně takto jsem si svůj život jednou představovala a dovolím si říct, že jsem prostě měla štěstí, někdo nenarazí na pana dokonalého ani po letech hledání a jiný o něj pomalu zakopne 😃 zrovna toto je podle mě spíše o náhodě, než o zkušenostech, ale kdo ví...
im4fun
25. bře 2015
@maki73 to je v podstatě přesně to, co jsem psala, že to je irelevantní 🙂
merilinka
25. bře 2015
Nikdy nevíte,co Vám život přinese,můžete mít stoprocentní jistotu,že tatínek budoucího miminka je ten pravý a nějaké extra plánování miminek...příroda si to stejně udělá po svém. Já se vdávala z veliké lásky v 19 letech a první miminko přišlo až po 6 letech..mezi tím dost bolestivých neúspěchů,druhá holčička se povedla po 2 letech a pak přišel rozvod...nikdy nevíte,co Vás potká a s čím budete muset bojovat...... Nyní začínáme znova s jiným životním parťákem x-) ,zatím vše vypadá jak má a moc si ho vážím.Čekáme miminko.... snad už to vše vyjde a osud nebo co to je nám bude nakloněný x-)
terinda
25. bře 2015
@im4fun Ano, ale zakladatelce není 35, ale "skoro 26", takže má tu luxusní možnost si klidně rok ještě počkat a užívat vztah.
Dítě je pro vztah taky pěkná zkouška 😉

Ale jak píšu, je to můj názor, každý ať si dělá jak myslí 😉
klice
25. bře 2015
@princikovi krásné moc hezký den
jitule1989
25. bře 2015
mně je teda teď 26 let a bohužel právě stimuluji na IVF, problém je u mně a nikdy by mě nenapadlo, že nám to nepůjde, že jsem přeci ještě dost mladá.. s manželem jsme se brali po 9ti měsíční známosti a v květnu to bude rok od svatby.. podle mě je tohle běžná obava mladé ženy, je to něco nového, nikdo nevíme jaká budeme máma. U mě se tento strach neobjevil, převládá strach z toho jestli se vlastního miminka vůbec dočkáme.
im4fun
25. bře 2015
@terinda nevíme, jestli má tu možnost čekat. Mě bylo jasně řečeno - buď teď, nebo pak nikdy, a to je mi 27. Takže asi tolik. Hlavně čekat na co přesně? Jak už tu bylo řečeno, někdo založí rodinu ani ne po roce, a vydrží mu to celý život, někdo jí založí po 15 letech úžasného vztahu, a rozvede se...Já jsem se vždy řídila tím, že jsem se sama sebe ptala: Dokážu si představit, že toto bude otec mého dítěte?
Navíc kde se píše, že vztah musí vydržet, když jsou děti? Nemusí, a někdy je to i lepší...
Možná jsem zatížená tím co se stalo jedné dobré kámošce - v podstatě podobný model jako zakladatelka. Řekla si OK, počkáme, známe se málo, jenomže za rok jí řekli, že jí budou muset odebrat dělohu a bylo. Nevím, ale podle mě se mnohdy čeká zbytečně ani nevím na co a lidi si pořád říkají - pořídíme dítě až... a pak to odkládají.
Beru tvůj názor, jen to vidím jinak. Zrovna dobou trvání vztahu bych se neřídila
mandala
25. bře 2015
Vždycky se objeví pochybnosti, když počkáš 5 let, budeš je mít stejně. Já si myslím, že tohle tě přejde v okamžiku, až přitiskneš malé v náručí. Jasně, že únava a nevyspání není nic příjemného, ale většina mamin vše dělá s láskou a nijak si nepřipouští, co by kdyby... Taky se přikláním k názoru, že nevíš, co to život přinese, abys jednou nelitovala. A taky nevíš, jestli to půjde hned, aby se to neotočilo, a ty tu v diskusi nebrečela, že vám nejde počít mimi.
terinda
25. bře 2015
Vím, co jsou zdravotní komplikace. A od 25 let mi dr. doporučovali otěhotnět co nejdříve.
Ale zkrátka jsem si počkala, až si budu jista a chlap taky - přece jen je to hlavně rozhodnutí těch dvou - a ne nikoho na fóru 😉

Strašit se dál čímkoli, taky může přijít rakovina, autonehoda atd. ... zkrátka život je nevypočitatelný 😕

Už jen název diskuse vypovídá o tom, že si zakladatelka jistá ještě není... a o rozhodnutí chlapa taky nic nevíme, ani o tom, jak dlouho spolu žijí a jaký mají vztah... atd., ale to by bylo pořád dokola.
im4fun
25. bře 2015
@terinda jenomže ty pochybnosti taky nemusí vůbec přejít. Třeba já je mám pořád - zda zvládnu to, a zda zvládnu ono. To je podle mě normální a spíš bych řekla, že není úplně ok je nemít...Ano, strašit se tu můžeme čímkoliv, ale jak píšeš - život je nevypočitatelný a myslím, že když si je zakladatelka jistá tím, že dítě chce a ví, že partner je ten pravý, tak bych do toho šla. Pochybnosti byly, jsou a i budou. Aby, jak píše @mandala , se nestalo, že pak tu zakladatelku bude dávat vlákno, že se jim nedejbože nedaří. Tohle je podle mě zrovna něco, co bych si osobně neodpustila - že jsem to prokaučovala. A souhlasím s tím, co píšeš, že nezáleží pouze na ní, ale hodně k tomu má co říct partner a pokud ten dítě chce, tak na co čekat. Třeba u mě to taky vypadalo, že dítě nebude (pořád nic není jisté), a fakt bych nikomu nepřála ten pocit viny vůči partnerovi, že mu nemůžu dát dítě, i když by ho chtěl. Takže my jsme se i přes pochybnosti rozhodli to risknout, protože lepší už to se mnou nebude.
A přesně, ve výsledku si to musí rozhodnout oni dva. Jen my je můžeme uklidnit, že pochybnosti jsou normální a nejsou důvodem pro odkládání (pokud se tedy jedná jen o pochybnosti typu naznačeného v úvodním příspěvku)
terinda
25. bře 2015
@im4fun gratuluju k těhotenství a přeju hodně štěstí 😉
marketnieuw
25. bře 2015
Rada bych dodala, ze kvalitni vztah muze a zeny (maminky a tatinka) je absolutni zaklad ke vsemu. Takze pokud by mi bylo 25 a byla s partnerem jen kratce, tak bych urcite s miminkem pockala a jeste chvili budovala a upevnovala vztah. Preci jenom narozeni miminka s nim vzdycky zamava.
Jestli ovsem jedina obava @tacosestydi je, jestli bude dobra mama, tak asi neni na co cekat. Tuhle otazku jsme si zrejme pokladaly vsechny a cas tomu rozhodne nepomuze 😃
michaela_2
25. bře 2015
@marketnieuw Nesouhlasím 🙂 kvalitní vztah se nedá vybudovat ,,dopředu''. Na kvalitním vztahu se musí pracovat. Znám páry, které se rozvádí po 5, po 7 někdo dokonce po 10 letech.
Samozřejmě, že bychom dotyčného měli alespoň nějak znát a bydlet spolu ještě před miminkem. Ale prostě lidé se mění. Nikdo ti nezaručí, jaký kdo bude za pár let. Jsi s někým 5 let a za dalších 5 se člověk může úplně změnit.
Pokud by se mělo pořád na něco čekat, spousta věcí by se nikdy nestala - pravda ani těch špatných, ale ani dobrých 🙂

Sem začni psát odpověď...

Odešli