Odkdy chodíte s dětmi po horách?

@simona_33 jakoby jsem videla nas... :D muj tatka je obrovsky turista a porad nas nekde taha - nakonec tahneme decko vsichni , jako kouli na noze a to mu je uz 4 a pul. nozicky je neboli, jen se jim nechce, to, co vylezl ve 2 a pul letech ted "nezvadne " . za me pokud turistika, tak skaly - hopsani po skalach jako kamzici, janosikovi diery taky super - ale na to musi byt mimco v nositku a vetsi teda po svych. pokud ja ne konci cesty motivace - tim lepe . nevim odkud jste , ale na Pustevnach maji pro deti "vyzvy" kazdych 50-100 metru je drevenna cedule s vyzvou zviratka - napr prehopsej jako zajic k jelenovi , od jelena utikej k rysovi , od rysa prejit po kladach k dalsimu zviratku. muzete si vytvorit neco podobeho na papir , napr s nalepkama , odmenama po spleneni atd. hodne stesti :D

Začali jsme hned, jak začali prckové chodit. Cesty se snažíme přizpůsobovat a máme s sebou krosničku, aby si Matýsek mohl odpočinout, když je unavený. Ale většinou toho ujde víc než čekáme, a to i v náročném terénu...

@klea81 "Celý den" ber s rezervou, vyrazilo se po deváté, na pohodu, taky několik zastávek, jedna delší na oběd, pár kratších na svacu, zmrzku či jen tak u jeskyně, u koní...no a dorazili jsme do cíle kolem čtvrté odpoledne. No takže cca 6h výlet. Nikam jsme to nehnali jako 5 km za hodinu nebo tak.

S dcerou od mrnete vyletujeme. Jsou ji 4 roky a na horach ujde 12 - 13 km. Samozrejme se to neobejde bez "kdy uz tam budem?"

@karlajasmine Já to mám podobně, 15 km za den jsem nachodila naposledy fakt ještě s našima, kde taťka je prostě turista a při chodili s mamkou(nebo projezdili na kole) skoro čelo ČR křížem krážem. Co jsem s manželem, tak jsou to spíš fakt jen odpolední procházky lenivým tempem na pohodu, cílem někde v hospůdce či obchodu. Na dovolené ještě zasvobodna když jsem napkánovala výlet asi 12 km terénem, tak byl hotové a už v průběhu si stěžoval na bahno, kaluže, blbej terén...jako bych z mapy mohla vyčíst, jak zrovna ta která konkrétní cesta bude vypadat. Takže jsem se prizpusobila a taky za ty roky odvykla dlouhým túrám

Z naší zkušenosti je to povahou. Starší syn byl hodně podobný, ale roli v tom hrála i vyčerpanost ze zvětšené nosní mandle. Po operaci se vše markantně otočilo k lepšímu. Chodit trochu ochotněji začal zhruba ve čtyřech a půl letech. Taky mě to do té doby hrozně mrzelo, že jsme ve výletech takhle omezení. Mladší syn je nadšený cyklista i výletník, takže ten pochoduje asi od necelých dvou let naplno. I kočár jsme u něj odbourali o dost dřív. V září mu budou tři a teď o prázdninách s námi bez problémů po svých vylezl ten velký krpál na Ralsko. A pětiletý starší syn to dal levou zadní a bez protestů též, takže i u něj už se to snad definitivně zlomilo.

Chodime s holkama 4,5 a 3,5 cca 3x tydne vylety vzdycky kolem 10km. Obe dve to ujdou vic nez v pohode, ale mladsi nesmi vedet, ze je moznost se nosit 🙂 Zatimco kdyz jdu s holkama sama neni nikdy problem, jak vi, ze je s nami tatinek, ktery pripadne poponese tak po prvnim kilometru "nozickyyyyyy". (ted uz si na to teda dava vetsi pozor aby ji porad nenosil, odhalil ji, tak ma smulu 🙂 )
Za me je ale dulezite chodit tak, aby si deti vylety nezprotivily. Byt smirena s tim, ze treba do cile take nedojdeme a ze to pujdeme treba o x hodin dele, nez jsem planovala. Musela jsem se to trochu ucit, ale uz to mame tak, ze kdyz je pri ceste nadherna louka a holky tam obdivuji kytky a chytaji kobylky, tak je to vlastne ten duvod, proc jsme na vylete a necham je at si tam jsou jak dlouho chteji. Zadne porad "uz jdeme, uz jdeme". Takhle se na vylet sami tesi a vylozene je vyzaduji 🙂 A zaroven nepretezovat. Kdyz jsme treba na 4 dny v Rakousku, tak tenduji k tomu jit kazdy den na vylet, vyuzit cas - to nejde, po 2 dnech narocnejsich vyletu musime dat vzdycky den nicnedelani s hristem a poradny odpocinek. Jinak je krize a neda ani jedna ani km (take jsme se to museli naucit 🙂 )

Od malinka, hned jak to zacne chodit, omezovat kocar

@simona_33 na tu snezku bych se vykaslala,nechte to na dalsi rok.jdete nekam kde se to da zkratit dle potreby a vykony nechte na jindy.jeste mate pred sebou spoustu let vyletu😉 treba hraje roli i psychika(vase-mne druhy dite dalo hooodne zabrat ze zacatku,prvni rok treba😉a i jeho-soupereni s miminem)

Zrovna ta Sněžka se dá udělat na pohodu. Po cestě k lanovce jsou nějaka stanoviště pro děti, pak lanovkou nahoru, tam se rozhodnete, jestli půjdete už ze shora, nebo sjet na tu prostřední stanici a odtud cca 3km na Portasky, je tam asfaltka, takže lze na odrážedle (btw v zimě super sjezd na bobech) a na Portszkach je herní krajina Pecka, kde se v blbne a pak buď cca 3km do Upy po asfaltce zase nebo sedačkou. A když to dobře naplánujete, tak odtud autovlackem zase do Pece. Pro mrnata, co nechtějí moc tapat, ideální výlet.

@simona_33 necetla jsem všechny komentáře, ale myslím, že je to dáno i mladším sourozencem. Řešíme to dodnes, klukům je 7 a 5 a třeba na kole tatínek táhne taznou tyčí mladšího, starší najednou nemůže a fnuka... Ve věku 3r a 1,5r jsme měli dva kočárky a nebo dvojkocar a fnukani nebylo, spokojenost u všech. Jezdili jsme právě do Krkonoš. Jinak dnes pravidelně cca 1*měsíčně máme nějaký výšlap, ujdou ho oba. Cca 8km. Pětiletý fnuka, že chce na koně, sedmilety že "zase vyslap". Mají smůlu, mají 18mesicniho bráchu... 🙂 ale vždy to nějak dáme, motivace, hry, honičky, šišky, hřiště.... Good luck!

@summer2012 Chuze je samozrejme nejprirozenejsi pohyb, to mas pravdu. Ale neni to jediny mozny pohyb.. plavani je taky docela prirozeny pohyb, a troufnu si rict, ze mych 120 bazenu za hodinu az tak moc lidi neda. 40km po kopcovitym terenu taky neni samozrejme nic extra, ale clovek se rozhodne neveze. Je to o tom, na jaky pohyb je clovek zvykly. Myslela jsem to tak, ze tristni podle me je, pokud nekdo sedi cele dny u pocitace a nevyjde ani pomalu schody do tretiho patra, ale pokud ma nekdo problem ujit 15km ale hybe se jinak, tak mi to smutny neprijde. Pokud nekdo treba intenzivne trenuje balet, tak treba taky neujde bez unavy 15km, ale pritom ma skvelou fyzicku. Ja treba jeste dost jezdim na lyzich (bezkach), ujedu toho dost a taky se u toho pekne zapotim, ale je to proste o tom, jaky ma clovek vybudovany svaly a vydrz vs sprint. Dulezity je se hybat a mit radost z pohybu 🙂 To je i to, co by clovek mel budovat u ditete.. je jedno, kolik se ujde kilometru.

@20190418 my jsme jako děcka Sněžku vybihaly a závodily, kdo bude nahoře první. Dnes se jezdí lanovkou 🙄

My to teď zkoušíme s dvouleťačkou. Jsme také spíš občasní turisti, nosítko stále používáme, kočárek je také k dispozici. A je to stejné - fňuká a na hřišti je hned plná energie. 🙂
Je fakt, že jen ťapání je nuda... Děti se musí nějak zabavit, něco hledat, sbírat... Řešit. Zpívat, povídat si. I když já bych nejradši šla a měla ticho. :D
Každopádně my teď zkoušíme, že je to trénink na jesle, a začínáme malými procházkami kolem domu. Navíc pokud kočárek nebo nosítko není, tak holt není.

@simona_33 ta snezka je dle mne pro 3.lete naprosto nezajimava a dlouha a monotonni cesta. Kratsi a zajimavejsi nebo se smirit s poponasenim. Nase 3 leta dala v poho napr. Jeziskovu cestu na Bozim daru. Cca 5 km. Naučná stezka pro deti, postavicky pohadkove, zajimavosti skoro na dohled od sebe cca po 500m

@karlajasmine naprosto souhlasím...já samozřejmě netvrdím, že je chůze jediný možný pohyb a ideální je samozřejmě všestrannost...aby nedocházelo k jednostrannému přestěžování organismu...já za sebe beru chůzi jako takový základ (už s ohledem na přirozené zatěžování těla), který je vhodný v každém věku, ale samozřejmě každému vyhovuje něco jiného a hlavní je vůbec něco dělat a dělat to s chutí...pro mě je nepředstavitelné nedat na pohodu 15-20km, ale stejně tak je pro mě nepředstavitelné dát těch 120bazénů 😀 klukům se snažím ukázat tak nějak od všeho trochu, nadchnout pro pohyb jako takový a do budoucna nechám na nich, co bude jejich šálek kávy...

Já bych přispěla pohledem dítěte, které rodiče "nutili" chodit... Odmala mě naši brali všude s sebou, tak 4 letech jsem s nimi přešla Jeseníky, pak když se narodila ségra, chodili jsme s mámou denně 12 km spolu s kočárem (kde spalo miminko) - bydleli jsme na sídlišti a 6 km byla procházka do přírody k rybníku, takže pěkně tam a zpatky... v 8 letech jsem nastoupila do turistaku, kde bylo o víkendu běžné chodit 25 km... ale na zádech mít všechny věci na ten víkend 🙂 A jaké to na mě nechalo následky? Chodím dodnes, hodně, nikdy nemám dost a už teď lituju svou měsíční dceru, bude to mít se mnou těžké :D A jak mě naši motivovali? Že jsme lepší než ostatní, kteří to neujdou/jsou srabi, že jedou lanovkou/vali s u televize... atd. Tohle "pomerovani pindouru" mi vydrželo dodnes a už jsem nakazila i manžela, takže lidi, co nechodí a nedělají žádný jiný sport, jsou pro něj "podlidi" (prosím berte s rezervou, nechci nikoho urazit).

Se starším jsme byli poprvé na horách v roce, to ještě pořádně neuměl chodit, další rok už ušel s občasným poponášenim necelé 4km, letos v necelých 5 letech v Tatrách bezproblemu 10km. Mladšímu je 19 měsíců, chodit začal teprve před dvěmi měsíci a už se snažíme omezovat kočárek. Momentálně se chystáme do Krkonoš, tak bude trénovat.

@malinkaelinka taky si nepamatuju, že by nás máma monitovala hřištěma a podobně, hlavně abychom se vteřinu nenudili, nás motivovalo hlavně, že jsme dobrý a zvládneme to, je pravda, že na vrcholu jsme vždycky dostali kousek čokolády jako vrcholovou odměnu. A když jsem byli maličko starší, tak nás hrozně bavilo počítat kolik přesně jsme ušli a jak rychle a předbíhat lidi okolo a smát se, jaký jsou slimejši. Ale my byly dva o dva roky od sebe, tak my jsme byli zvyklí se bavit spolu. Mojí nevlastní dceru taky pořád motivovali na zajímavé věci a na hřiště a na odměny a zbylo z toho, že pohyb vlastne ráda nemá a pro tu odměnu by nejraději dojela autem. A to je můj muž hodně nadšený turista.

@malinkaelinka taky nechápu proč někteří mají potřebu mít nutně na konci cesty hřiště nebo jinou placenou zábavu. Teď ten trend placených zábav pro děti je fakt smutný. Je to jen o tom, že rodiče jsou lini vymyslet jim vlastní zábavu , na túře je bavit. Je to vopruz neustále něco vymydlet, co si budem nalhávat, ale ten výsledek za to stoji. Za dva tři výlety dítko samo aktivně zábavu začne vymyslet nebo se dožaduje té z předchozího výletu. Naši jsou velci turiste. Od dvou let jsem chodila po Tatrách, ve třech už mě nenisili, protože jeden nesl ségru a druhý batoh. Jedinou odměnou byla vrcholová odměna v podobě Tatranky 😅. Motivace - hledání stop medvěda nebo Yettiho 🤩 nikdy mě to od turistiky neodradilo.

@alubif ono je to nekdy o “psychologii” - rika se, ze zena se jde projit, muz chce nekam dojit. A je to pravda. Kdyz jsem chodila sama s kocarkem, nevadilo mi se nekde v puli cesty otocit a jit zpatky... s muzem toto neexistuje. Kdyz jdu s nim, musime proste dojit k nejakemu konkretnimu cili... Jsou to proste asi rozdily v myslenkovych pochodech zen a muzu jeste z dob neandrtalcu 😂.

@alubif Joo a taky kdo slapne na kořen, ustkne ho had :D Nebo naopak jde se jen po kořenech, jinak spadnes do horký lávy :D A odměna na vrcholu musí být, dodnes miluju ten pocit rozbalení svačiny po pořádným vyslapu 🙂

Můj skoro ctyrletak je taky nechodivy... Týden zpět byl velký úspěch, neb s motivací "jdeme k řece a budeme se koupat" my ušel lehce přes 2 km. Víc nikdy nedal. Prostě chodit nechce.

Záleží na dítěti...první dcerka tape ráda a už asi od 1,5-2let ujde v klidu 5km, teď ji jsou 4 a dá 10 km v terénu. Mladší musí člověk pořád zabavovat, je jí 2,5...ujde také 4- 5 km, ale většinou kňučí, vzteká se apod. Takže záleží...

@bonulinka jo no my ho nakonec neseme tr na. Ale potr budeme nosit mimino. Právě mi přijde že kluk tříletý už by mohl jít...nechodíme extra streky...možná to zkouší, ale to fnukani mi leze na nervy...když se dělají kraviny tak jde. Včera nakonec šel asi 5 km...ale pro nás je to tedy motivační dřina 🤣🤣🤣

@mary.jane tak jsem asi chlap 😅😂

@veruuu_kubesovic no jo...člověk chce udělat výlet a rozplývat se nad krásou lesíka a studánky a místo toho předstírá nekonečnou trpělivost a napíná nervy...to mě to pak taky nebaví 🙈

@mary.jane my jsme teď taky v Krkonoších, no malý kopce tu moc nejsou (jasně, pro ty turisty s tím ocitnou denně určitě jsou to pahorky, ale ne pro nás) syn prostě jde a pak se zasekne....a mami já už to nedojdu....včera jsme ho opravdu nevzali, až na závěr jsem řekla ať si sedne na kočár a jak jsi al vzala jsem ho na záda...ale šel. Na asfaltce bkblal ale nepovolila jsem. V cíli jsme hledali poklad (čokoládu no) a pak jsme šli lesem po sutrech a to ani necekl....je to zábavnější, chápu to, i mě se to víc líbí, al s kočárem to zatím nejde...

Teď jsem byla s čerstvou čtyřletou a osmiletou v Krkonoších .Vzala jsem ještě kočárek, Aby jsme se neplacali jen kolem baráku. A vyplatilo se, půlku vetšinou ušla a zbytek se vezla. Spí ještě po obědě a má 18 kg, takže nošení nehrozí. 😀 Chodit ji prostě neba . Jak je hřiště nebo zábava, tak litá jak drak. Starší se rozchodil a až po pátém roce.