Nevyrovnala jsem se s nekojením a cítím se špatně...

A mléko už nemáš vůbec žádné? Já skoro 4 měsíce odsávala a dávala synovi odsáté + UM. Prostě se nepřisával, měl moc malou pusu, nešlo mu to. Pak dorostl, podařilo se mu se normálně přisát a šlo to pak ještě další rok (tedy s dokrmem UM nebo pak s příkrmy). Byla jsem ráda i za to málo, co to šlo.

Prvniho jsem kojila 3m. Ani jedno kojeni neslo bez dokrmu um. Druheho 6t to bylo jeste horsi. Vyzkousela jsem vsechny rady sveta. Pri prvynim jsem hodne probrecela. Pri druhem uz mene. Porad mi to je lito a nemam v okoli nikoho kdo by nekojil. Nemam radu ja jen ze vim jak ti je a nej si v tom sama

Miminko vyroste i na UM, není důvod se nervovat. Chápu, že je ti to líto, ale každá maminka kojit nemůže. Nezbývá, než se s tím smířit.

Holky, důležité je spokojené miminko. Pokud je spokojené na UM a kojení je pro vás stres, nelámejte to. Blízkost mezi maminkou a dítětem můžete prožít i bez kojení. Ja první kojila 3,5 roku, prvního půl roku katastrofa, musela jsem ji kojit jen v polospánku, hlavně v noci, přes den skoro nepila. Pak jsem vyčerpáním odpadla. Výsledek? Po půl roce si to “sedlo”, nicméně otočený režim další rok a půl a ve školce nejvíce nemocné dítě. Někdy to prostě nejde a nesuďte se za to. Spokojená a nevystresovaná maminka je pro to maličké to nejdůležitější. 😘

Nejsi v tom sama. Měla jsem to stejně. U drahého dítěte jsem z toho i psychicky složila. U třetího už jsem to ani nechtěla zkoušet, ale zkusila jsem to a tam to trochu šlo, ale UM bylo jeho hlavní stravou i tak. Chlapeček se také ale od začátku ukázkovéě prisaval, holčičky ne. Dobře Tvé pocity znám. V mém okolí taky všechny kojily. Dlouho mě to trápilo, dceři bude 14 a ještě teď to zabolí. Kojení dobrou mámu nedělá, máma dává lásku, mlékem mateřská láska neteče. Udělala jsi maximum a bylo to z lásky. Jsi dobrá máma, protože jsi bojovala. Ráda bych Tě více podpořila, nevím jak...časem to bude opravdu lepší a lepší.

Já jsem svého syna dobrovolně nekojila a myslím, že nebyl o nic ochuzen, a i tak je z něj krásný dvou a půl letý chlapeček❤️ Který pije uměle mléko doteď.

@lp183 to se snadno rekne. Ale ten pocit neschopnosti a bezmoci je strasne silny. Dite bylo jen diky ivf a ani jsem ho nedokazala nakrmit. Hodne silnej pocit selhani jako zeny.

Chápu, ze te nevydarene kojeni mrzi, sama jsem kojila syna do 2,5 let a nyni mame dceru 2 mesice a take kojim a rada bych kojila stejnou dobu. U me v okoli mam snad jednu kamaradku, ktera koji/kojila, jinak vsechny na UM. Nektere kojeni nedaly ani moc šanci, sotva byl problem a kojeni utnuly, ty ses snazila, ale bohuzel to nevyslo, miminko bude prospivat i na UM a to je důležité
Nic si nevycitej💋

To je bohužel výsledek té dnešní všepřítomné kojící masirky. Že kojené děti jsou zdravější, chytřejší, empatictejsi, že bez matka, co nekoji, je vlastně horší než ta, co kojí, že si nekojici matky nikdy nevytvoří s dítětem takový pouto jako kojící.
Všude čteme tyhle nesmysly a to i od laktačních poradkyn. Nedivím se, že jsou z toho matky vystresovaný už před porodem a berou to jako Alfu a omegu být dobrá matka.
Nenech se tím pohltit. Tvoje dítě bude úplně stejně zdravé a budete mít úplně stejně blízký vztah jako ty kojeny. Kojení není středobod mateřství, důležitější jsou daleko jiné věci. 🙂

První dcera byla nedonošená, absolutně se nepřisávala. A nechtěla ani UM. Bylo to peklo. Musela jsem ji krmit stříkačkou jako králíka. Druhé dítě, syn...to bylo lepší, ale taktéž problém s přisátím, prso se mu muselo do pusy úplně štelovat, nosila jsem formovače bradavek a z porodnice jsem napůl kojila s kloboučky. Jinak se nepřisál. Ale nějak mu to nešlo, měla jsem bradavky do krve. Nakonec jsem odsávala a krmila flaškou. Cca půl roku. Také tomu mléku noc nedal.
Třetí dítě se přisálo hned na sále a kojím doteď, to má dva a půl. Vůbec žádný problém. Až mi zase říkají, že už kojit nemám.
Ale prospívala úplně nejhůř ze všech , jinak jídlu noc nedá.
Kolem kojení se strašně nadělá. Já kolem sebe vidím, jak maminky udělají i nemožné, ale moje zkušenost je, že to musí fungovat oboustranně, že prostě i na tom miminku záleží. Někdy to vybojovat jde, někdy prostě ne.

Neřeš to. Kamarádky nejspíš kojí, protože jim to šlo bez problémů. Tobě ne, bojovala jsi, zkoušela jsi to, ale je dobře, že je možnost UM. S miminem je to velký stres i bez problémů s kojením, dobře, že jsi to nehrotila. A aspoň si děti nemusí závidět 🙂

Podle mě je kojení hodně o dítěti, s prvním dítětem to byl šílený boj, druhé dítě se krásně přisálo hned na sále a nikdy nebyl žádný problém. Nakonec obě děti kojené +- 2 roky, ale u jednoho to bylo vydřené a u druhého zadarmo. U prvního dítěte stačilo, že jsem se mu na konci šestinedělí pokusila dát dudlík, dopadlo to tak, že se kvůli dudlíku začal špatně přisávat, já z toho měla zánět prsu a syn měl týden problém s přisávaním. A to už jsem si myslela, že máme na konci šestinedělí a kojením vyhráno. Pokus s dudlíkem jsem pak měla ještě dvakrát a pokaždé to skončilo stejným průšvihem. Co je zajímavé je, že dítě, které mělo problémy s přisávaním pak začalo pozdě mluvit a mělo problém s řečí, chodili jsme na logopedii. Druhé dítě bez problémů obojí. I v okolí jsem si toho u dětí všimla. Proto si myslím, že je to přisávaní už tak trochu dané a souvisí to i s nějakým celkovým vývojem dítěte.

Nic si nevyčítej, není to žádné tvoje selhání. Také jsem chtěla strašně moc kojit, trápila jsem se s tím. Bylo mi to líto, vydržela jsem 3 měsíce stylem kojení a dokrm. Mám to úplně v mlze ty začátky, dcera málo přibirala, byla malinká. Doktorka chtěla pořád vážit, byla jsem ve stresu jako blázen. Na třech měsících dostala flašku, to byla úleva! Najednou spokojené veselé miminko a dokonce jsem se i relativně vyspala. Teprve potom jsem si začala miminka užívat. Doteď mě to trošku mrzí, protože to období tak strašně rychle uteklo. A dcera je zdravá,
krásná, šikovná holka. Vyrostla na hippu a pouto k sobě máme krásné ❤️. Je jí 5. Vůbec to není špatně,
že nekojíš . Spokojená máma =spokojené dítě ❤️

Nevím, jestli tě to uklidní, ale já sice neměla nejmenší problém s kojením ani u jednoho z dětí, ale zas jsou obě holky narozené akutním císařem a taky jsem se s tím nevyrovnala. V okolí mám jen jednu jedinou kamarádku, která je zklamaná z císaře, jinak snad všechny ženy v okolí měly porod v pohodě i bez příprav. Prostě šly do porodnice, aniž by se připravovaly nebo něco řešily a porodily. Já k oboum porodům dělala velké přípravy, měla porodní přání, jak píšeš - měla nastudováno a 2x neporodila. Taky jsem se kvůli tomu dlouhé roky cítila špatně a méněcenně. Když se ženské baví na hřišti o porodech, bylo mi do breku, že já jsem to nedokázala. Pro kojení jsi udělala vše, ale nešlo to, to je sice škoda, ale nemusíme být ve všem dokonalé matky. 🙂

@merope Ne, i přes odsávání a přikládání začalo mléko mizet. Nepotřebovala jsem dělat nic a žádné záněty, bolest, nutnost odstříkávat. Prostě mléko nebylo...

@nektarinka123 Vystihla jsi to. Navíc takový ten pocit, proč zrovna já a ostatním to šlo v podstatě bez problémů, když jsem se s nimi bavila.. pocit selhání.
Vím, že je spousta děti na UM a je mi zkrátka líto, že nám to nevyšlo, i když jsem moc chtěla...

@me_druhe_ja Takhle to neberu. Spíš mě fascinuje, jak se skladba MM dokáže dítěti přizpůsobit. Ohledně nemocí to může a nemusí pomoci.. a co si budeme, vyjde to i levněji než UM a nemusela bych na cestách a výletech řešit lahvičky, vodu, UM,...
Co si budeme, žádné UM nenahradí MM a žádnou masírku jsem teda nezažila. Jen pochopení a pomoc. U první dcery to bylo mnohem horší.

Me se u tretiho nepovedlo nic, krom toho, ze to prezil… nakonec byl cisarem ve 30tt, nekojila jsem protoze to neudychal (odsavala jsem na prazdno 8 tydnu a hrozne jsem o to bojovala ale neslo to, nemohl)…. Musela jsem se naucit mu osetrovat stomii, mel kyslik, litat s nim po doktorech, pak na operaci…….. ted bude mit rok od narozeni (bio), ale odpovida tak 6 mesicum stezi. Bojujeme s jidlem. Pokazdy si rikam, ze kdyby byl kojenej, bylo by to vsechno ruzovy, ale to se nedozvim. Stve me kdyz se v noci vzbudi na mliko a trva mi nez mu ho ohreju v ohrivacce (ma specialni mleko) a musi na to cekat…. Ale nenadekam nic …

Pokud to nejde, je to líto, ale každá jsme jiná. Holt někomu jde přirozený porod, někdo musí na CS, někdo kojí, někdo nekojí, někdo nosí, někdo vozí v kočárku, někdo má látkové pleny, někdo jednorázové. Já se třeba těšila, jak budu nosit a látkovat - z látkovek se syn opruzoval a v nosítku vydržel max 10 minut a usnul v něm za celou dobu 1x. Je důležité brát to, jak to život přinese, akceptovat omezení svá i dítěte a "nějak to přežít" a ještě si to u toho užít. A souhlas, že MM je na cestování mnohem praktičtější než UM.

@martina1317 Já vím, že by mohlo být hůř. To vždycky... Je mi líto, co prožíváte a doufám, že bude brzy lépe. Měla jsem postiženého bratra, péče o něj 24/7.
Ale to nic nemění na tom, že mi to je líto a hlava jede a potřebovala jsem se vypsat.

Rozumím tvým pocitům, rodila jsem císařem první miminko a byla to pro mě hrozná rána. Každej mi říkal, hlavně, že to dobře dopadlo. Ale já byla nešťastná, já se těšila na porod, nikdy jsem nechtěla císaře. Když jsem hledala nějakou útěchu, tak všude psali jen děti narozené cs mj horší tuto a tamto. Vyrovnala jsem se s tím až asi po roce a půl.

Důležité je spokojeně miminko. Ale naprosto chápu tvoje pocity. Mám 4 děti. První 3 jsem kojila bez problémů, u čtvrtého byl od začátku problém. Když byly malému čtyři měsíce byla jsem úplně vyčerpaná jak fyz.tak psych., museli jsme přejít na UM a já si připadala neschopná. Vyčítala jsem si to neskutečně a i ted po letech si to občas vybavím a zamrzí mě to. Doteď nechápu proč a že bych s tím byla úplně srovnána, to asi ne. Ale syn prospíval a najednou z něj byl spokojený chlapeček a to bylo nejdůležitější 😉

Neuděláš nic,zbytečně se trápit něčím co neovlivníš. Kojení je skvělé, když jde bez problému, když to nejde,nestojí za nervy. Někdy je to i o dítěti, prostě se kojit nechce, moje kamarádka se natrápila, mléka měla dost,ale dítě absolutní nesavec.. Obdivovala jsem,co vše pro kojení dělala,ale nakonec to dopadlo tak,že odsávala a krmila z flašky,takže dvojí práce.. Užívej miminko, hlavní je,že zdravé.

Také jsem zažila, respektive to, že jedno z 6ti dětí, v pořadí 2., jsem kojila velmi krátce, kojení se pokazilo a dítě skončilo přes mou snahu na UM, poprvé ho ochutnalo ve 3 měsících, bylo to pro mne těžší i z důvodu, že jsem už doma měla jedno dítko, které UM vůbec nepoznalo, takže jsem řešila i to, že jsem druhé dost ošidila, ale i když druhé dítko zůstalo nakonec jediné, co ochutnalo a vyrostlo na UM, později už jsem to neřešila, tak nějak jsem se s tím srovnala, když i vrstevníci druhorozené přestávali být kojeni, když jsem pak kojila další a další sourozence, o to víc jsem si toho, že mohu kojit, vážila a zároveň jsem tak nějak byla víc smířená i s variantou, kdyby se to nepovedlo, protože jsem měla doma dítko sice nekojené, ale v pohodě.
Za mě je každopádně ještě brzy, aby to už nebolelo, ale smíření přijde s tím, jak dítě vyroste z toho vyloženě kojeneckého věku, uvidíš, bude líp, zvlašť když se dítko bude mít čile k světu, což je nejdůležitější, je to radost, ať už s kojením nebo bez ❤️

Úplně jako bych to psala já, akorát mám jen 1 dítě. Syn má nyní 4 měsíce. Plně kojený byl 15 dní, které byly peklo. Na prsu byl 20 hodin denně, prakticky nespal a při každém sundání z prsa (občas jsem musela aspoň na WC nebo něco sníst) byl histerický řev. Pak se na kontrole ukázalo, že nepřibírá a mám minimum mléka. Tak dostal UM. Nyní první kojím, je toho minimum, tak to beru, že to má jako takový dezertík, jakmile se začne vztekat, že neteče, dostane lahvičku. Kolem mají všechny kamarádky plně kojené děti. Vyzkoušela jsem všechny rady od laktační poradkyně, všechno, co jde najít na netu, ale více mléka se prostě tvořit nezačalo. Že se nabídka ustálí dle poptávky u nás neplatí. Pokud bych se mermomocí snažila se plně rozkojit a jen ho přikládala, nedala UM, tak by mi asi umřel hlady. Jo mrzí mě to, navíc to dost leze do peněz. Ale snažím se na tom najít něco pozitivního. Jednou týdně mě večer manžel posílá do sauny, ať si odpočinu, když to vyjde v týdnu, tak si můžu jít třeba zaběhat, vyřídit cokoliv, kam by bylo obtížné tahat kočár. Tak aspoň nemusím řešit, jestli malý už jedl, nebo ne. Vím, že manžel ho díky tomuto našemu handicapu nakrmí úplně stejně dobře, jako bych to udělala já. Když byla jednou náročná noc a téměř nespal, já byla ráno úplně KO, tak mě poslal dospat se. Malý za chvilku začal plakat hlady a jen slyším "Spi, my to tu spolu všechno zvládneme."

@me_druhe_ja ke kojení je největší masirka celkove. Hned každej druhej po porodu ,,A kojis" následně pořád kojis a pak ty ještě kojis není to divný. Tváří se jak tomu všichni rozumí, ale vy o tom kulový.

@alice180 Musím říct, že tohle v okolí nikdo neřeší a nikdo se mě na to neptal. Ale tak když mě na návštěvách vidí chystat UM, tak se ani ptát nepotřebovali.😄

To je dobře.

Mám ve svém okolí známou, která si v podobné situaci jako ty kojení vybojovala - prosím, nekamenujte mě a dočtěte, co chci říct! Dala si kojení jako naprostou prioritu, které podřídila vše, laktačních vystřídala několik, nakonec našla jednu, která to zlomila a v půl roce ji rozkojila. Prťouskovi vyrostla pusa, změnila se skladba mléka, těžko říct, najednou to šlo. Ale co chci říct – když se s ní bavím, ona si zpětně není jistá, jestli to za to stálo, protože ten čas, který věnovala boji o kojení, ji připravil zase o čas se starším dítětem, s manželem, spánkem a podobně. Spousta z nás má někdy pocit, že nám něco důležitého uteklo, že jsme měli to nebo ono. Ale žádná z nás nezvládne vše, vždycky je to o prioritách. Chápu, že zrovna to kojení je citlivé, také to tak vnímám, podle mě není masírka konstatování, že mateřské mléko je pro dítě lepší než umělé. Ale když je to takhle moc na úkor něčeho - tak právě proto bylo umělé mléko vynalezeno, ne? Ano, mateřské mléko je lepší než umělé mléko. Ale není víc než čas strávený mazlením s maminkou, než zdravé vztahy v rodině, než odpočinutí a šťastní rodiče, ... Podle mě prostě nemá smysl srovnávat svůj život s nějakým hypotetickým, který by se ti líbil víc. Má cenu srovnávat s tím, reálným, který bys měla, kdybys dala prioritu jiným věcem a něco z toho svého musela naopak vypustit.