Je správné říct dítěti, že ho nemáte rádi?

@veronikav31 ja prave Nevychovu znam, tak jsem nechapala, jak to myslis. Asi jsme si nerozumely - psala jsem, ze tady jsou opravdu ve 100% pripadu reakce, ze jako mamy nikdy nerekly svym detem, ze je nemaji rady.
Ja jsem chtela podporit autorku tim, ze urcite neni jedina na svete, ktere se to nekdy stalo a ujelo, jak to tady z tech odpovedi vypada, ale ze se k tomu ta, ktere se to nekdy stalo, neprizna.
Takze proto jsem nechapala, jak to souvisi s tim, ze ty se nemas k cemu priznavat. A nevychova je fajn, v nekterych ohledech, ale urcite se neda brat stoprocentne jako berna mince a to zejmena v tom, ze to neni jen o diteti a jeho povaze, ale i o rodici a jeho povaze, o tom, ze i kdyz nevychovu nakrasne chapes, jde nekdy o to, ze reagujes zcela reflexivne a bohuzel podle zazitych vzorcu z detstvi napriklad. Na podvedomy urovni, a pak uz to nejde vzit zpatky. Vychova deti je podle me z velky casti o praci na sobe.

Uvědomuješ si, že pro dcerku jsi CELÝ svět?? Napadlo tě, že všechny ty negativní emoce vypouští před tebou, protože ti bezmezně věří? Cítí se v bezpečí a tak vypustí všechno co ji bolí a tíží? Prostě může křičet/zlobit/vztekat se, protože ví, že ty jí s tím pomůžeš?

Někdy je to náročné a sakra těžké ustát všechny ty scény, ale ty bys tam pro ni měla být vždycky. I když ne hned s pochopením. Klidně vztekalá, nasr*ná, unavená a bůhví co všechno, ale hlavně s LÁSKOU.
Taky občas křičím, nadávám, zavřu se do koupelny abych se na minutu nadechla a byla sama, ale vždycky si k ní potom sednu a řeknu, že i když se obě zlobíme, tak ji miluju.

NIKDY, ani z legrace neříkej dítěti že ho nemáš ráda. Můj ex v tom vyrůstal a psychické následky a pocit méněcennosti si nese celý život.

@michaela666 Promiň, čtu znovu první příspěvek a ze synka jsem ti udělala dceru. 🤦 Je čas jít spát. 😃

Ptáš se, odpovím. Náš syn nebyl dítě pro začátečníky takzvaně. Než jsme z něj vykřesali bytost, se kterou se dá hezky fungovat, trvalo to a stálo to spoustu nervů a psychického vypětí sil. Ale nikdy, nikdy bych mu neřekla, že ho nemám ráda. To prostě nejde vůbec vyslovit. Ani to manipulativní "když děláš tohle, nemám tě ráda". Za prvé to není pravda, dýchala bych pro něj i ve chvíli, kdy mě se*e do nepříčetna, za druhé jak si to má on v té hlavě asi tak přebrat?? Láska přece není podmíněná chováním a není nic horšího, než neustále obhajovat svoji pozici a snažit se zavděčit rodiči, aby ho měl rád. Je strašná spousta situací, ve kterých pro to dítě může být velmi těžké zachovat se "správně". Tohleto říct děcku je za mě prostě hnůj a neschopnost zdravě vychovat dítě, ne láska. Ta bezpodmínečná, kterou mají děti od rodičů dostat. Protože co jiného takto důležitého od nich dostaneme? Nic.

Toť můj názor. Pokud se někdo ohání tím, že dřív to tak bylo a žijeme - většina mých vrstevníků bydlí na terapeutově křesle, tak jaképak "žijeme". Je fajn, že na sobě pracuješ, ale mákni na tom, jak tohle napravit a nedělat. Mě tohle říkala máma tou variantou, že mě nemá ráda, když něco dělám..leží mi to v žaludku dodnes a stále mě pronásleduje pocit, že pro ni nejsem dost dobrá a ohrnuje nos.

jestli si chtěla pro tuhle větu pochopení, proč si to neřekla na své terapii?

není vyloučeno, že osoba, za kterou chodíš v tomhle vyrostla a přijala to za normu a taková osoba by tě pochopila.
osobně jsem se vyjádřila proč nikdy a poprosila tě, abys tohle už svému dítěti neříkala, to je maximální pochopení ode mě k tobě.
ale můžeš se pochopitelně ukájet tím, jaká seš milující máma a obhajovat psycho, které prožíváš, protože tvůj výčet je prostě jen alibismus.

@laxesis Tady opět je ale to vyslovení "nemám tě ráda, když..."...tedy opět hodnocení osoby. Je rozdíl říct "nemám tě ráda, když..." a "nemám ráda, když děláš to a to..." V druhém případě hodnotíš negativně danou činnost, nikoliv dítě jako takové. Miniaturní rozdíl ve výslovení, obrovský rozíl ve významu (a v rozdílu na psychiku)

Je to stejné jako když se říká,že Bůh nenávidí hřích,ale miluje hříšníka. Je to obrovský rozdíl.
Já mám syna puberťáka s Adhd. Některé děti, resp jejich projevy a chování a problémy a situace z toho vyplývající opravdu velmi náročné, únavné, a těch pozitivních chvil a zážitků je mnohem méně,než s jinými dětmi ( mám další dvě, a zvlášť prostřední je dítě zcela bezproblémové, zatím). Mnohdy udržet pozitivní vztah stojí dost úsilí, protože to člověka dost semele. Ale nikdy bych mu neřekla,že ho nemám ráda. Občas se neudržím , rozčílím se, bouchnu, naštvu, křičím, protože už toho je na mě moc ( adhd v kombinaci s pubertou je fakt masakr). Ale tohleto bych z pusy nevypustila. Kritizuju chování, ne jeho jako osobu. Je to moje dítě. A vím,že to má taky těžké. Ne jen my rodiče.

Nejak nechapu, jake jsi mela od odpovedi ocekavani 🤷🏾‍♂️🤔 docela by me to zajimalo 🤔

A ne, neni to spravne.

Ach ne, tohle dítěti nikdy neříkej.... Neříkej nikdy ,,mám tě až po krk!" Řekni ,, mám po krk toho tvého křičení, mám plný zuby odmlouvání...." Když už se stalo a řekla jsi dítěti, že ho nemáš ráda, bylo by asi dobré s ním někdy v klidné chvíli promluvit a říci, že to tak není, že jsi to řekla ve vzteku. Ujistit ho, že ho vždycky máš ráda.

To, že díte zlobilo tak , až nás to rozpálilo doběla, to se urcite stálo většině z nás. Velká část z nás dětem i v afektu řekla věci, kterých litujeme, nebo třeba příliš křičela nebo i plácla přes zadek, to mi věř.. Vážně obdivuju všechny mámy, které dokáží za každých okolností udržet emoce na uzdě, mně se to nedaří a taky mě to často trápí a večer brečím do polštáře, že jsem to zase nezvládla, že se to dalo udělat jinak, mnohem líp, že jsem svému dítěti ublížila a že si následky mých nezvladnutých emocí ponese celý život.. Tys řekla větu, která může dítě opravdu zranit, ublížit, narušit jeho důvěru a jistotu v tebe a tím i váš vztah, ale vrátit to nejde, můžeš si s dítětem ale sednout a říct, proč se to stalo, že ses hrozně zlobila, že tebe jeho chování natolik zranilo, žes to nezvládla, ale že ve skutečnosti to tak není, žes byla jen hodně hodně naštvaná a že ho miluješ a že tě to mrzí. Když mi ujede něco, co vím, že bylo přes čáru, nemám problém se omluvit a snažím se to vždycky vysvětlit. Pro příště je potřeba zvolit jinou formulaci, říct dítěti že se hodně zlobíš, že je ti to líto, že jsi naštvaná, popsat svoje pocity, ale větu "Nemá tě ráda!", už mu neříkej, ona to totiž není pravda. Miluješ své dítě, jen jsi naštvaná, nás...aná, vzteklá, vytočená, frustrovaná, unavená, zahnaná do kouta! Známe to všechny a každá z nás se na svých dětech nějak podepíšeme, nejsi sama, co udělala chybu ❤️.

Nikdy neříkat nemám Tě ráda, dala bych si velký pozor.
Tohle mi říkala moje matka a pak zase mi tvrdila, jak jsem její milované dítě 😂. Teď je z mojí strany hodně vlažný vztah k matce.

Mám doma 2 dítka (3,5 let a 6 měsíců). Jak mě štve starší, tak řeknu jsem naštvaná/ smutná ALE nikdy nemám Tě ráda.

Bodejť by „nezlobil“... je to dítě. A dítě, které evidentně není jisté, jestli ho teda maminka má ráda a kdy jo a kdy ne. A tak zkouší a ověřuje, aby v tom zmateném světě mělo aspoň nějakou jistotu, možná aby sis ho víc všímala, protože negativní pozornost je taky pozornost.
Čím jsem starší, tím víc vím, že žádné dítě nezlobí, aby tě opravdu nazlobilo.... a většinou není problém v dítěti, ale v dospělém a jeho vnímání a interpretaci dětského chování.

Nikdy bych to dceři neřekla. Naopak, už několikrát se mě ptala, zda ji mám ráda, zrovna jsem se na ni zlobila. Řekla jsem jí, že i když se na ni zlobím (a důvod tam byl velký), tak přesto ji mám ráda

@marimanta V tom máš naprostou pravdu. Já to třeba vidím na sobě, že co mi jednou u dítěte vadí, ale přejdu to (s krajním sebezapřením, ale přejdu), tak jindy prostě nevydýchám a vnímám jako že zlobí a dělá to naschvál. On to teda dělá schválně a testuje, jestli mě tím vytočí 🙈 Když ne, nechá toho. Pokud se to snažím korigovat, dostáváme se do začarovaného kruhu vzteku a frustrace, kdy mám chuť přetrhnout ho jako hada 🤦‍♀️ Ale i o tom to s dětmi je, zkouší hranice.

Jasně.. říkej mu to častěji až si to zafixuje ve své hlavě.... Trošku přemýšlej než mu něco řekneš...

Určitě dceru miluješ, i když zlobí, v tom je ta mateřská láska nádherná. Jen bych zkusila spíše říct, co konkrétně nemáš ráda třeba zrovna na tom konkrétním chování. Někdy je to furt dokola, děti nás učí, nenarodily jsme se matkami, pořád se posouváme. Sama nejsem na některé reakce i z minulosti pyšná, ale snažím se z toho poučit. Zkusila bych to otočit a říct, mám tě ráda, i když zlobíš, jen se mi nelíbí tohle a tohle, proto a proto.

Už jsem jednou v afektu maličkou dceru vystrčila za dveře bytu že se může vrátit až ten byt přestane demolovat, takhle že jí doma nechci a jestli nepřestane, asi bude muset jít bydlet někam jinam (potom co mě ignorovala a demolovala dál). Ale za chviličku jsem se šla zeptat jestli teda už bude v tom bytě fungovat a když se zeptala jestli ji mám ráda, s povzdechem jsem řekla že jo. Ale že aby nám spolu bylo hezky, musíme všichni dodržovat nějaké věci.
To byla situace, kdy jsem byla už s nervama opravdu v kýblu. A přesto bych jí neřekla, že ji nemám ráda.
Párkrát se mě taky zeptala, jestli ji mám ráda, když jsem byla taky vytocena do běla. Můj mozek vyplodil nejdřív reakci - nevyřčenou! "faaakt nechci říct že jo, ale co teda říct?" a "v tuhle chvili ne, ale jen na tu chvíli se neptáš, tak to taky říkat nebudu" a "s podobnýma dotazama jdu v tuhle chvíli do prdele" a taky "přecejen je to moje zlatíčko a má mě ráda a tuší možná že přestřelila". Ale nejsilnější byla ta první a to byla ta které jsem se pridrzela a rozvinula ji: "Nechci říct že jo, ale co říct? Hm... Pravdu. A co je vlastně pravda? Nesnáším ji, vystřelila bych jí na Mars, ale ráda ji mám". A nahlas jsem řekla "ale jo, mám tě ráda. Ale někdy je to s tebou fakt těžký... Ale mám tě ráda, i když jsem fakt hodně naštvaná" A bylo zatraceně těžké to říct, ale taky vlastně nešlo říct nic jiného co by nebyla lež.

Nebudu psát svůj názor, protože bych opakovala jen to, co už tu bylo napsané. Jen doplnit jednu krásnou myšlenku:
Maminko, miluj mě, i když zlobím. Kdybych byl hodný, miloval by mě každý. 🙂

Pockat, mas syna nebo dceru??? No nic, hadam opet troll s vybusnou diskuzi...

@michaela666 No prvni prispevek je v muzskem rode a pak pise o dceri 🤷

Uz se me syn taky zeptal, po tom, co jsem na něj lehce zvýšila hlas a byla naštvaná: ty už mě nemáš ráda?
Odpověděla jsem mu Jasne ze te mam rada, miluju te nejvíc na světe. Ale zlobím se, za to a to.... a pak mu vysvětlím, že se na sebe můžeme zlobit a byt naštvaní ale přeci porad se máme rádi.
Me by to nešlo ani vyslovit,že nemám ráda svoje dite.

Bezpodminecne přijetí je přece to, že je máme rádi i když "zlobí" , tohle je něco co by nikdy dítě nemělo slyšet od rodiče. Nevyjadruju se k výchově ostatních, každej si to dělá po svým ale tohle je za mě absolutně no way. Jak jakože SAMOZŘEJMĚ řekneš že ne? Ty myslíš vážně že ho nemáš ráda? Nedá se říct že samozřejmě ano, ale zrovna se na něho zlobis?

Dítě si to ponese celý život a opravdu se může stát to,že v dospělosti k tobě nebude mít žádný vztah. Já bohužel tohle od mamky též slyšela( špatné známky, nebo když jsem se opila na zábavě) a bohužel jsem si celé dětství, pubertu myslela, že mě mamka nemá ráda. Byla na mě opravdu velmi nepřiměřeně přísná. Teď je to tak, že jí je strašně líto, že jí nevolam, nenavštevuji tak často jak by chtěla ..když jí připomenu, co vše mi dokázala říct a udělat svádí to na tátu, že nebyla šťastná v manzelstvi a odnášely jsme to my .( když ona nemůže být šťastná, nebudeme šťastný ani my).Nesnesu aby mě obejmula, dala pusu protože tohle nikdy dříve nedělala ...Nikdy už to prosím dítěti neříkej ❤

@jane46 Já to vidím na nějakého prázdninového trolla co se nudí a dává třaslavé příspěvky, aby se pobavil.

Zkus se zamyslet: opravdu své dítě nemáš ráda, když zlobí? Nebo nemáš ráda jen ten stil chování? ... a bude v pořádku, až ti za pár let on řekne "nemám tě rád, protože jsi mi nedovolila přespat u kamaráda"? nebo bys v tu chvíli radší slyšela třeba "zlobím se na tebe, protože jsi mi to nedovolila"?

Z jednoho úletu se fakt na psychoterapii chodit nebude. Důležité je si uvědomovat chyby. U nás to je mazec, všechny místní dokonale nevychovne matky by blily celou noc. Ale snažím se a dost mi pomáhá si věci promýšlet dopředu. Prázdniny jsou nicméně zkouška nervíků a zatím žádná hitparáda 😁 Dcera nedávno objevila formulku A nemám tě ráda. Nejspíš školkovina. Jednou nebo dvakrát jsem ji na to taky řekla A já tebe taky ne. A teď ji říkám Ha a já tě ráda mám, co ty na to. Vždycky ji to naštve, je to děsně komické, mimochodem. Zkus to taky a neboj, ono ve výchově nic není napořád a jestli má teď nějaké vzdorovací období, tak to časem snad přejde a bude líp 🙂

"Samozrejme reknu ne"??? Zacnete pracovat sama na sobe, dite je vasim zrcadlem.

Nikdy jsem tohle neřekla, říkám tohle- teď se mě prosím na to neptej, protože jsem fakt naštvaná ...

To ti povím to je pěkně hnusný od mámy teda... Tebe doma taky takhle citově trápili? Možná by ti měl chlap (nebo kdo je pro tebe moc důležitý) nastavit zrcadlo taky ti říkat tě nemá rád když hnusně uvaříš, nebo nevyperes... Tohle je hnus, chudák dítě.. Dítě má být milováno bezpodmínečně