Poradce pro výchovu devítiměsíčního syna. Nevíte o někom?
Dobrý den. Nevíte prosím o někom, kdo by nám poradil jak na výchovu syna. Máme devítiměsíční miminko. Od manžela dostávám neustále pucunk, jak ho rozmazluji, jak ho na sebe fixuji asi do 18 let. Že se nemám s ním tak s***.. že ho mám přidržet, když chci aby ležel. Když pláče, tak ho nebrat a podobně. Potřebuji nějakého poradce ideálně do domu. Článek mi nepomůže, to si radši přečte něco o sportu.. již šestý den po narození miminka mi zakazoval jít k němu když plakal, že si ho prý rozmazlím, a prý mu to radí jeho selský rozum. Podle něj už mám nastavovat hranice. Ano, asi to trošku přeháním, ale určitě potřebuji někoho, kdo nám určí co je příliš. Můžete mi prosím poradit nějakého psychologa na děti nebo kohokoliv, kdo by měl možnost čas se s námi zabývat ideálně v domácím prostředí?
Teď si postěžuji. Na syna jsem sama, širší příbuzenstvo nemá zájem pomoci, jen na rychlé podívání. Manžel na nás má 5 minut denně, v té době mě stihne sprdnout. Chci po něm obden alespoň koupání je to z 90% problém, prý si to mám dělat sama.
Hrabu pusou o zem, potřebuju nějakou podporu. S cizími dětmi to umí, dělá si srandičky. Milují ho ale ty jsou starší. Manžel trpí nedostatkem vlastní hodnoty a všechno řeší křikem a urážkami. Byla jsem přesvědčená že otec bude úžasný. Jsme spolu od puberty.
Vše řeší křikem a urážkami? To ti na něm imponovalo? Miminku se hranice nenastavují, s tím pomalu začínáš až s batoletem... A ještě je fajn pamatovat na to, že nejvíc se děti učí nápodobou.
Promiň za nevyžádanou radu, ale hledala bych někoho, kdo mi poradí s manželem, ne se synem. To manžel je ten problém.
@kakamila12 já to vím, resim to s psycholožkou. Bohužel zatím bez úspěchu, ale ráda bych kdyby mu alespoň někdo vysvětlit potřeby batolete, ať to slyší i jiný názor.
@anonym podle mě to nebude chtit slyšet od kohokoliv 🤷🏼♀️ hledáš pomoc zvenčí a chapu, ze je to do jiste míry volani o pomoc. Ted budu mozna drsná, ale bud ten druhy chce anebo nechce. A pokud nechce, nepomuze nic a nikdo... hledala bych cestu, i když by treba znamenala rozvod. Podle mě, ho sráželi v dětství, potlačoval svoje potřeby, emoce měl zakázané. Nic neobvyklého... nese si prostě trauma, které se projevuje takto. Není v Tvých silách, ho změnit. Musí chtít on sám.
Manžel by měl vyhledat terapeutickou pomoc, pokud trpí nedostatkem sebehodnoty. Dá se to řešit, pomalými krůčky. Cesta ke zlepšení je dlouhá, ale rozhodně to má smysl. Jen musí chtít on sám.
Tip na spásné řešení bohužel nemám. Dej mu přečíst tuto diskuzi. Ačkoliv by to efekt nemělo, max by tě zase sprdnul, že o něm zakládáš diskuzi. Za mne je to de*il, promiň. Dělej si to s miminkem jak ty uznáš za vhodné, problém není v tobě, ani v dítěti.
nachomejtne se na 5 min pres den a pak dela chytryho...hm asi staci
@anonym podle mě to nebude chtit slyšet od kohokoliv 🤷🏼♀️ hledáš pomoc zvenčí a chapu, ze je to do jiste míry volani o pomoc. Ted budu mozna drsná, ale bud ten druhy chce anebo nechce. A pokud nechce, nepomuze nic a nikdo... hledala bych cestu, i když by treba znamenala rozvod. Podle mě, ho sráželi v dětství, potlačoval svoje potřeby, emoce měl zakázané. Nic neobvyklého... nese si prostě trauma, které se projevuje takto. Není v Tvých silách, ho změnit. Musí chtít on sám.
@felis ano, hledám cestu. On nemá zájem a ani z pracovních důvodů čas cokoliv řešit. Výhrůžky rozvodem už tu byly ale reálně jsem na rodičovské a nemůžu si dovolit ani nájem bytu natož na běžné výdaje. Hledám alespoň pomoc pro společnou řeč jak nakládat s malým. Dobře si uvědomuju, že to není vhodný prostředí pro vývoj malého a tím se trápím nejvíc. V azylaku jsem byla na praxích a podle mé zkušenosti z praxí by jsme si s malým moc nepomohli.
Manžel by měl vyhledat terapeutickou pomoc, pokud trpí nedostatkem sebehodnoty. Dá se to řešit, pomalými krůčky. Cesta ke zlepšení je dlouhá, ale rozhodně to má smysl. Jen musí chtít on sám.
@oplatecka to by měl. Po každé ,,diskuzi,, se dozvím, že chyba je ve mě. Změnila jsem přístup. Sama taky nemám moc kvalitní vzor a ani moznost složit křídla ale stále se učím jak nejlépe vycházet ale sama nic nezmuzu..
@oplatecka to by měl. Po každé ,,diskuzi,, se dozvím, že chyba je ve mě. Změnila jsem přístup. Sama taky nemám moc kvalitní vzor a ani moznost složit křídla ale stále se učím jak nejlépe vycházet ale sama nic nezmuzu..
@prvomamka možná bych byla pro ultimátum - ty jsi maminka, ty víš, co a jak. Není chyba v tobě.Sama to víš. Jestli on nemá zájem cokoliv řešit, pak ať do toho nemudruje. Nemá čas? Měl by mít, je rodič jako ty. Buď se zkusí sám změnit, pomocí psychologa, nebo je čas na rozvod, jakkoliv se ti to ted zdá nemožné. Už kvůli tomu malému.
On normalne zarli na svoje decko , kreten ... delas vse spravne !
On dochazi k psycholozce taky ? Nebo ji ,,nepotrebuje,, ...
To bych doma nesnesla a 2x by neco z toho rekl a priste by ani necekl ... ptz sorry ale pokud dospely chlap nevi , co dite potrebuje a ani se to nesnazi zjistit - tahl by pryc 🫣
Ty vogo to me nasralo zas...
Jako me se honi hlavou tolik veci , ze chlap ma byt tvoje podpora , ma byt ten ke kterému se schoulis kdyz uz mas ozuzlane bolave bradavky , nervy v prdeli a mastnou hlavu...
Ne ze te bude cepovat a jeste takove nesmysly !
Jak chcete takhle vychovavat dite ?
Porad budou nejake ,,vyzvy,,
Ja bych byla s ditetem aspon co nejvic pryc ...
Nevim prijde mi to proste silene , jak se tak muze chovat.
On to dite nemiluje ? K cemu ma jeho ,,vychova,, vest ? Co ti na to rekne ?
Bezte opravdu spolu do poradny !
Mimochodem pises manzel , tak prece neskoncis s holou prdeli.
A ja vim ze je to hnusne , ale normalne bych ho nahravala ... aspon zvuk...
Mimochodem aby to jeste nepreslo do fyzickych utoku - jak tebe tak syna...
Ze ma problem tvuj chlap uz tu receno bylo. Ale co ne, ze nic nedelas špatně! Zadne rozmazlování nebo prilisna fixace, ale uplne normální vztah matky a dítěte. Na koho si ma nejvic dite zvykat, kdyz je jen s matkou? V kom ma citit útěchu, kdyz je jen s matkou? Ano, ty si jeho mama a je jasne, ze chce byt v tvé blízkosti,protoze ma v tobe pocit bezpeci. Kdyz ho nechas plakat, kde ten pocit bezpeci ,tu utechu, to místo kde vyplavi stres bude mit? Bude z nej uzlíček nervu jako z tveho chlapa.
A když si dupneš, že prostě takhle to nebude a svoje socialistické metody ať ani nezkouší, tak se stane co? Třeba se "lekne" tvého pevného postoje a zdrží se komentáře.
Důrazně bych mu vysvětlila, že je dítě pár dní v úplně novém světě a jediné, co zná, je matka. Prostě mu vysvětlovat, tak, aby se to ani nedalo vyvrátit.
Nabízí se i takový ten protiútok (tvoje matka to takhle dělala a podívej se jak si milý a citlivý - jakože vůbec není), ale to by mohlo vyvolávat jen další konflikt.
Tchýně kdysi měla podobné průpovídky, ale když nabyla přesvědčení, že o tyto hloupé rady nikdo nestojí a ani stát nebude, tak přestala a časem se jí možná spíše zalíbila ta kontaktnější varianta.
Stůj si za svým, děláš to dobře. Na Fb je tahle paní a já od ní moc ráda čtu články a poslouchám videa, kde často mluví o potřebách miminka, o věcech, které si někteří lidé myslí např. právě o rozmazlování, a jak to s miminkem ve skutečnosti opravdu je... Miminko nemůžeš rozmazlit, jen naplňuješ jeho potřeby... Držím pěsti.
@prvomamka jestli se nevzpamatuje, vymen ho. jako vazne. to co dela a rika neni normalni! kdyz mi nejake chytre rady davali nasi rodice, zeotala sem se jich, jestli to delam ja, nebo oni. a to je vzdycky usadilo. pey ze mi jen chtej pomoct, ze oni uz to zazili. tak sem rekla, ze dekuju a ze tak jako meli prilezitost oni, mam ji ted i ja. a to je umlcelo. ale tbuj chlap nema zkusenosti a jeste radi ty nejhorsi pi*oviny ...promin. me by muj chlap tohole nikdy v zivote nerekl! naopak mi nosil jidlo, nechal me vyspat, kdyz sem to potrebovala, vymyslel kraviny jako lapac snu nebo otocit postylku, ale to bylo vse usmevne. jestli ten tvuj rika, ze mu to radi selsky rozum, tak bohuzel jeho selsky rozum je hodne spatne nastaveny. jestli mu tohle rodice delali, tak vazne potrebuje hluboke sebepoznani a zpracovat to. kdyby se chtel dohadovat, co je prirozene a ne jeho pochroumanym selskym rozumem ale co je v souladu s prirodou, tak at se koukne na nejakej dokument o prirode. je uplne normalni dite nosit, chovat, spat s ni a byt s nim v kontaktu, kdyz to potrebuje. mozna i vylet do zoo by stacil. kouknout na opice (promin sarkasmus. serou me takovy chlapi).
@felis ano, hledám cestu. On nemá zájem a ani z pracovních důvodů čas cokoliv řešit. Výhrůžky rozvodem už tu byly ale reálně jsem na rodičovské a nemůžu si dovolit ani nájem bytu natož na běžné výdaje. Hledám alespoň pomoc pro společnou řeč jak nakládat s malým. Dobře si uvědomuju, že to není vhodný prostředí pro vývoj malého a tím se trápím nejvíc. V azylaku jsem byla na praxích a podle mé zkušenosti z praxí by jsme si s malým moc nepomohli.
@prvomamka byla jsem s dcerou sama od jejich 5 měsíců. Odesla jsem z domácího nasili s ní zpět k rodičům. Jo, je to těžký. Je to ku*va těžký, ale lepší než žít s takovým člověkem. Jo a je to forma domácího násilí, co zažívas. Rozhodnutí odejít, není lehky, ale někdy je to jediná cesta na svobodu. Btw neverim tomu, ze "predtim takový nebyl". Možná jsi to spíš nechtela vidět anebo ho omlouvala nebo byla tak zamilovaná. Na druhou stranu, dokud to nezazijes, tak náznaky nemusis rozpoznat treba od "starostlivosti".
Nemá smysl se cokoli snažit mu říct od odborníka k péči dětí, z toho, jak jsi ho popsala, bude naprosto jasné, jak na to zareaguje. Zjevně o dítě moc nestojí, resp. chce z něj mít cvičeného, poslušného pejska.
Zdá se, že sis otce dítěte nevybrala úplně dobře 😢 Nemusel se tak chovat dřív, ale náznaky tam určitě byly, jen si je neviděla nebo nechtěla vidět. Tohle se asi pravděpodobně nezlepší ani v budoucnu. A dítě to jenom eskaluje, vždycky to tak je, protože děti jsou obrovskou změnou ve vztahu, který byl do té doby víceméně bezstarostný.
Pokud se chceš pokusit fakt něco udělat, dej mu nůž na krk. Že nefungujete jako rodina a jděte k párovému terapeutovi, jinak se rozvedeš. Nestav to tak, že on má jít (i když je to nutné), protože na to on pravděpodobně nikdy nepřistoupí. Jděte jako pár, protože ho budeš potřebovat i ty, i když jinak. Když to budeš komunikovat jako že vy potřebujete (ne on), je větší šance, že na to jednou kývne. A ty získáš víc sebedůvěry, že budeš jednou dost silná, až zjistíš, že to nemá budoucnost a budeš muset odejít.
Chápu, že máš pocit, že už nemáš sílu. A není divu. Nejsi slabá. Nejsi přecitlivělá. A už vůbec nejsi špatná máma. Jen toho máš moc, a děláš, co umíš.
Doporučuji manželskou poradnu... Tohle není normální.
My se s manželem taky občas ohledně výchovy neshodneme, ale v klidu si to pak vyříkáme a řekneme si oba to svoje.
,,již šestý den po narození miminka mi zakazoval jít k němu když plakal, že si ho prý rozmazlím"
Pardon, jak jako zakazoval? Jsi dospělá, svéprávná osoba a on ti nemá co zakazovat! Vše ostatní tu bylo už řečeno. Tohle mě ale nadzvedlo.
Psychologa pro děti?Ne spíš psychologa pro chlapa.Mám 4 děti, nevím jestli je to dostatečná kvalifikace pro tvého manžela, ale klidně bych mu to vysvětlila.Hlavně, aby tě nechal v klidu dělat to tak, jak to cítíš a raději vyluxovat, nebo došel pro nákup.
Zkus manželovi ukázat Milana Studničku a dovychovat.cz - třeba by mu pomohlo kdyby ne nepoučovala ženská, ale slyšel to zásadní od chlapa. Jinak je hrozně hezká knížka "vychováváme děti a rosteme s nimi". Ale budeš se muset smířit s tím, že buď bude manžel chtít se v oblasti výchovy nějak rozvíjet a bude tomu muset věnovat čas, nebo tomu nebude ten čas ochotný věnovat a nikam se neposune. Prostě bez časové investice toto nejde - může najít nejvhodnější formu, třeba audio místo knížek apod., ale stejně to čas a energii sebere. Držím palce, aby se sebou manžel něco udělal, protože v tomto případě opravdu není chyba na tvojí straně. Spíš bych to viděla na velkou frustraci z jeho strany a nevyřešené zásadní otázky sám v sobě.
Je mi tě líto: tebe i syna.
Nicméně tady nepomůže žádná diskuze, články a obávám se, že ani nikdo zvenčí. On je přesvědčen, že on má ten správný názor a konec. Nemá potřebu ani motivaci se nad sebou zamyslet a něco změnit. Ta motivace by mohla přijít s tím, že o vás přijde a dítě uvidí 2x měsíčně. Mohla říkám. Záleží na tom, jak moc vás se oba miluje. Držím palce tak jako tak... každopádně asi lepší být sama nějakou dobu než se takhle trápit. A časem najít někoho lepšího. Pro vás oba.
Děkuji za názory, když jsem to neustále poslouchala už jsem si myslela, že opravdu dělám něco špatně. K psychologovi ho tahám od začátku těhotenství. Jednou na to přikývl zřejmě v obranné taktice. Čekám na termín od doktorky a vím, že není spásná, že musí udělat hodně práce na sobě. Jsem připravená mu pomoci, ale jestli by měl trpět syn, tak bych si to přála už ukončit, ale jak jsem už psala prakticky nevím jak na to. Něco našetřené mám, ale než se vyřídí vyrovnání můžu taky všechno vydat za nájmy a pak se v tom placat, rodičovská je strašně malá. Je to člověk, který mi dal první lásku a v mnoha situacích kdy měli fungovat rodiče mi pomohl, jak se umí chovat jsem často přehlížela jednoduše proto, že nemám záchrannou síť. Příbuzných mám sice dost, vidíme se jen ve svátky, ale nenajde se ani nikdo, kdo by povozil kočárek abych měla chvilku pro sebe, nebo se utrhl na návštěvu aby ten kluk neviděl jen mě, nikdo by ani neměl volnou špeluňku než to nejhorší přejde. Možná by v nouzi pomohlo ,,jen,, zabalit kufry nebo skutečně rozvodového papíry na stole aby už konečně slyšel, že se musí něco změnit. Žije ze vzorce své rodiny, maminka se o vše postará a tatínek se ukáže o víkendu donese peníze a stráví čas u tv nebo v hospodě. Zmíněné dovychovat znám a díky tomu vím, že si mě staví do role své maminky a nevím jak s tím naložit. Paní na poradenství také, moc pěkně se to poslouchá.
Děkuji za názory, když jsem to neustále poslouchala už jsem si myslela, že opravdu dělám něco špatně. K psychologovi ho tahám od začátku těhotenství. Jednou na to přikývl zřejmě v obranné taktice. Čekám na termín od doktorky a vím, že není spásná, že musí udělat hodně práce na sobě. Jsem připravená mu pomoci, ale jestli by měl trpět syn, tak bych si to přála už ukončit, ale jak jsem už psala prakticky nevím jak na to. Něco našetřené mám, ale než se vyřídí vyrovnání můžu taky všechno vydat za nájmy a pak se v tom placat, rodičovská je strašně malá. Je to člověk, který mi dal první lásku a v mnoha situacích kdy měli fungovat rodiče mi pomohl, jak se umí chovat jsem často přehlížela jednoduše proto, že nemám záchrannou síť. Příbuzných mám sice dost, vidíme se jen ve svátky, ale nenajde se ani nikdo, kdo by povozil kočárek abych měla chvilku pro sebe, nebo se utrhl na návštěvu aby ten kluk neviděl jen mě, nikdo by ani neměl volnou špeluňku než to nejhorší přejde. Možná by v nouzi pomohlo ,,jen,, zabalit kufry nebo skutečně rozvodového papíry na stole aby už konečně slyšel, že se musí něco změnit. Žije ze vzorce své rodiny, maminka se o vše postará a tatínek se ukáže o víkendu donese peníze a stráví čas u tv nebo v hospodě. Zmíněné dovychovat znám a díky tomu vím, že si mě staví do role své maminky a nevím jak s tím naložit. Paní na poradenství také, moc pěkně se to poslouchá.
@prvomamka Chápu, že člověk přemýšlí o odchodu, když je toho hodně, jen je dobré si uvědomit, že když odejdeš, tak to neznamená, že tvůj syn s ním nebude trávit čas. Takže pokud to jen trochu půjde, je lepší bojovat o to, aby manžel na sobě začal pracovat. Ono je dost pochopitelné, že narození dítěte je náročné i pro otce, takže to, že se teď chová a takhle extrémně, nemusí nutně znamenat, že je to úplně blbec a nikdy už to nebude lepší. Možná jen neví, jak se s tou novou situací vyrovnat.
@prvomamka Chápu, že člověk přemýšlí o odchodu, když je toho hodně, jen je dobré si uvědomit, že když odejdeš, tak to neznamená, že tvůj syn s ním nebude trávit čas. Takže pokud to jen trochu půjde, je lepší bojovat o to, aby manžel na sobě začal pracovat. Ono je dost pochopitelné, že narození dítěte je náročné i pro otce, takže to, že se teď chová a takhle extrémně, nemusí nutně znamenat, že je to úplně blbec a nikdy už to nebude lepší. Možná jen neví, jak se s tou novou situací vyrovnat.
@westie Bojuju, každý den se s tím ublizenym vnitřním dítětem snažím komunikovat abych mu ukázala že jsem tu pro něj, že nemusí křičet aby byl slyšet, že jsem jeho žena a přeju si společně opečovávat plod naší lásky. Já k psychologovi chodím a nechávám si poradit. Znám statistiky rozvodovosti v prvním roce po narození miminka a taky snáším urážky, křik a potoky vlastních slz.
Nekeruje do něj jeho matka ?
Promiň za nevyžádanou radu, ale hledala bych někoho, kdo mi poradí s manželem, ne se synem. To manžel je ten problém.