Jak zvládnout 2 děti (od sebe 2,4 roku) a nezbláznit se?

22. září 2012 
Milé maminky, potřebovala bych radu, protože jsem již hodně zoufalá a nevím jak dál. Mám holčičku 2,5 roku, která sice už chodí na nočník sama, ale není schopná se oblíct, vyslíct, najíst.... Ne že bysme ji to neučili, ale ona prostě nechce a přes to nejede vlak. Je to beranisko jak vyšité a podle toho to u nás vypadá. Nepomůže ani řev, ani psychologická domluva. Takže skákám pořád kolem ní a do toho máme ještě 3 měsíční mimino, které přes den vůbec nespí jenom na rukách, jinak řve a řve. Takže když se mi pořadí uspat malého, tak ta větší chce na nočník, pak jídlo, pak si chce hrát a já jenom odkládám malého a ten hned začne řvát a pořád dokola. Ta větší je pořád hlady, protože není schopná se najest sama (přitom to už dávno uměla) a radši bude hlady než aby se najedla sama a pořád dokola. Manžel jezdí pozdě z práce, takže nepomůže. Do toho jsou každou chvilku někdo nemocný, takže venku nejsme někdy i 3 týdny. Už mi to všechno přetíká kolem hlavy a myslím na nejhorší věci . Prostě nevím jak dál. Každý říká, že to bude za chvíli dobrý, ale je to pořád horší a horší. Ze začátku malý spával aspoň 1x denně sám, teď už ani to ne. V kočárku spí jenom při jízdě, ale to nesmíme být zase někdo z nás nemocný. Doma je to jak po výbuchu, vařit nemám čas,takže to řeším nezdravýma obědama - bohužel - a to jsem se zapřísahala, že malá bude jíst zdravě :( Prosím poraďte, už i uvažuju, že bych někam zašla k nějakému doktorovi, ale kojím, tak by to bylo asi nějaké prášky k ničemu. Nechci, aby to odnášely moje děti ty moje vzteky.
4. lis 2011 ve 13:49  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
zkusila jsi nosit miminko v klokance nebo v šátku?? Měla bys pak volné ruce k dceři.
4. lis 2011 ve 13:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
AHoj, já mám 3letého chlapečka a roční holčičku, doteď to s ní šlo, hodně spinkala a když byla vzhůru, ráda nás jen tak pozorovala nebo si hrála sama nebo s námi, ale před nedávnem začalo hrozné období, hystericky řve, když ji odložím, řve, když ji dám do ohrádky, řve, když má jít spinkat, skoro nespinká přes den, nejde ji najednou usnout...takže ji poslední dobou nosím skoro nonstop v manduce a ze začátku sebou šije a řve, ale po chvilce se uklidní a vydrží spokojená celkem dlouho - jedině v manduce je spokojená a můžu uvařit, obsloužit malého, dojít s ním vykakat, vyčůrat, obléct, atd. atd....myslím, že nosítko, šátek jsou jediné řešení
4. lis 2011 ve 14:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky je to občas pěkně těžké když jsou děti takhle brzo po sobě, já je mám 19 měsíců takže vím o čem mluvíš. Myslím, že tvoje holčička prostě normálně žárlí proto se tak chová. Já jsem na děti taky celé dny sama, ale aspoň o víkendech se snažím vzít si malou někam sama, jdeme třeba na zmrzlinu, na hřiště nebo se jen tak projít aby mě měla chvíli jen sama pro sebe, je na ní znát, že je v tu chvíli fakt šťastná a dá se s ní i daleko líp domluvit. Prošli jsme si obdobím hrozné žárlivosti kdy na sebe upoutávala pozornost tím, že strašně zlobila, dělala naschvály, přestala jíst atd...časem se to opravdu zlepšilo, ale nebylo to ze dne na den a stálo mě to taky dost sil a nervů. Denně jí říká, že jí mám ráda a ani narození brášky to nikdy nezmění a každý den se snažím najít si chvilku jen pro ní, i kdyby třeba 15 minut, prostě aby měla pocit, že je milovaná. Tvoje holčička se teď asi cítí ohrožená, proto se nezvládne ani sama najíst - malý přece taky nejí sám možná bych to zkusila řešit tak, že pokud malý nespí sám pořídila bych si šátek nebo nosítko kde bych ho měla doma a malou třeba i nakrmila, budeš mít volné ruce na vaření, hraní si a tak. Já měla dost velkou výhodu, že my synátor hodně spal jako malej tak sem měla na dceru čas a když ho spavost přešla bylo už hezky a trávili sme hodně času venku, teď doma to praktikuju tak, že když už je mrzutej a nechce si hrát sám tak ho prostě chovám a u toho si hraju s Nelčou. Určitě se to taky trochu srovná až budete mít nějáký režim teď je to ještě celkem naprd. No a asi bych taky v tu chvíli řešila co má přednost - malej se chce chovat a dcera potřebuje čurat - tak prostě malej musí počkat, je to těžký a sama vím jak je na palici když spustěj oba najednou, ale srovná se to Pokud máte třeba možnost nějákého hlídání zajděte si s manželem třeba na večeři nebo jen někam na kafe ať chvíli z toho kolotoče vypadneš, to ti taky nabije trochu baterky držím palce !
4. lis 2011 ve 14:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
soucítím s Tebou, velmi dobře tohle znám minulé léto jsme měli kombinaci nejvyšší vlna vzdoru u staršího, 2.5 roku tehdy a šílené koliky a závisláček 3 měsíce... jak jsem přežila první 4 měsíce, ani nevím a nerada na to vzpomínám...
každopádně bych poradila využít cokoli co Ti může ulehčit práci - já jsem tehdy odhodila svoje přesvědčení a začla jsem využívat tv, na spaní jsem klidně dala plínu když chtěl, dopoledne šel 2x týdne do předškolky i když jsem to neplánovala.... u mladší jsem se po 3 měsících začla soustředit na to aby uměla sama chvilku spát přes den, venku nespala vůbec, prakticky ani za jízdy (to bysme museli jít tím samým tempem třeba hodinu a to se s dalším batoletem nedá), takže na poledne jsme byli vždycky doma i kdyby hrom bil a začla jsem ji dávat spát na sebe na srdce a když se naučila usnout tak jsem držení povolovala až se asi po 2 měsících naučila že může spát postupně vedle mě na posteli a pak vedle mé postele v kolíbce (třeba jsem ji držela za ruku a tak)...

napadá mě milion věcí, třeba bolí mimčo bříško? (naše malá hodně plakala asi i kvůli tomu, dodnes dávám probiotika a má dietu dlouhodobou, takže příčinu to i mělo)....
může někdo vzít mimčo ven, aby jsi měla čas na starší dítko, aby se tak neštajfovalo a nestavělo se do role miminka?

ad domácnost: moc doporučuju paní na úklid.. měla jsem si ji pořídit dávno! zkusila jsem to když jsem měla klid. režim v těhu a nebyl kdo vypomoct a je to obrovská pomoc do dneška... vyjde to tak na 1,000 Kč měsíčně takže něco to stojí ale zas taková hrůza to není, za to je dokonale vytřeno, vyluxováno, vydrhnutá koupelna, okna a cokoli je potřeba.... mě to ten první rok s dětma zachraňovalo!

ad vaření: hodně dodnes vlastně vařím kotle polívky... třeba smetanový, nebo hodně hustý zeleninový, aby to zasytilo, k tomu pečivo... je to rychle hotový a je toho hodně a za málo peněz...
nebo hodit kuře do trouby plus rýži.... špenát plus vajíčko a brambory do trouby..
pokud nestíháš ani to, tak na to peč a dej si třeba dva týdny odraz a zkus klidně krupicovou kaši, palačinky, skleničky pokud ještě sní (náš občas snědl a jak je jajko miminko neměl a vyvářela jsem, tak to bral jako něco spešl a kolikrát mi to moc bodlo) nebo jsme i prostě měli třeba chleba s vejcetem nebo jsem o víkendu navařila víc a zbytek vrzla do mrazáku...
obecně ale jsem vařila hodně si myslím a těm dětem na tom tak nesejde, v takových krizovkách si myslím, že když bude k obědu obloženej chleba, tak se z toho nestřílí

strarší dítko doporučuju hodně tulit, je to náročný při tom šíleným vzdoru a žárlivosti, ale fakt se od toho mimča odpoutat, třeba každý večer když dorazí tatínek, ať si chvíli poradí a se starším si vlízt pod deku a říct že tohle je jen čas pro vás dva a povídat si o čemkoli.... u nás trvalo dobrý rok než se to srovnalo, obvykle jsem řekla, že ho mám moc ráda a objala ho a odpovědí bylo Ne! a kolikrát mě i bouchnul, vyčerpaná jsem byla hrozně...
zlepšení nastalo po asi 5 měsících a pak v 9 měsících kdy začla malá lézt ale to zas byla šílená žárlivost a nastal boj o hračky... od té doby co chodí tak je to o dost lepší a od roka a půl se už honí a objímají a pusinkují... načež se servou

jinak na nervy doporučuju čaj z meduňky a nebo bachovy květy www.bachovky.cz...
my jsme si pak nechali i namíchat směs pro staršího, protože to už ani nebyl vzdor, ale záchvaty jednu dobu...
dneska je poměrně rozumnej, klidnej, popovídám si s ním jako s dospělým prakticky ale ten vztah jsem s ním dávala dohromady až do letošního léta...

hlavně si dej pravidelně oraz, nalož se do vany, dej si decku piva nebo vína a relaxuj... pro tu matku je to ohromná zátěž, člověk šíleně maká a je zfrustrovanej, připadá si osamělej a nedoceněnej...
určo jseš dobrá máma a všechno tohle přejde!!!
4. lis 2011 ve 14:10  • Odpověz  •  To se mi líbí (12)
zkus se mrknout sem, myslím, že tam ti maminky poradí:
http://www.modrykonik.cz/diskuse/tema/deti-narozene-brzy-za-sebou-mate-s-tim-zkusenosti/

Já mám děti od sebe 23 měsíců. Moc dobře si vybavuji začátky, takže tě chápu
Když jsem přinesla T z porodnice,tak mi E udělala krok zpět. Tou dobou byla bez plen i na noc, začala vykonávat potřebu rovnou do kalhotek, nechala se krmit, furt po mě lezla...T taky plakal a manžel byl celý týden v práci, jen na víkend doma.
Jedinný s čím ti mohu poradit, Elišce nenadávej,nekřič na ní a mluv na ní klidně.Zřejmě žárlí a chce tvou pozornost.
Nejsem zastáncem nechat děti vyplakat, ale když Jířu na chvilku položíš pláčícího, tak se mu taky nic nestane.
Místo šátku bych volila hrací deku,aby na vás viděl a pokusila se oba zapojit do "hry"...budete všichni tři na zemi a číst si nebo stavět něco z kostek a holt budete k sobě nalepení.
Co se týče nepořádku. Moje babička říká "práce je sviňa, nemá nožičky a neuteče", tak asi tak. Prostě dělej to nejnutnější.Snažila jsem se mít uklizenou linku,abych mohla dělat snídaně apod., stůl, kde jsme jedli, vysátej koberec, kde jsme si hráli...a to ostatní tak nějak průběžně.Koupila jsem si myčku,ktou jsem před tím odmítala.A prádlo jsem občas jen složila nevyžehlený.A manžel?Ten se musel o sebe postarat sám.Ten hodně trpěl, páč si potrpí na pořádek...
Zaplatila jsem si obědy ve školní jídelně, ikdyž jsem kojila,tak vždycky se dalo vybrat jídlo, kté jsem mohla a stačilo pro mě i dceru.
Myslím,že jsi spíš unavená.Řekni manželovi, že zítra dopolko hlídá děti, že musíš v klidu uvařit. A když něco hodíš do trouby, tak při tom stihneš vanu a přečíst si časopis
Pokud chceš písni do IP
4. lis 2011 ve 14:16  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
Holky už ti toho napsaly hodně, já bych jen přidala, abys myslela hlavně na sebe a ulehčila si život, jak to jen půjde. Když budeš víc v pohodě ty, budeš líp snášet děti a všechno jde hned líp. Co třeba kamarádka s podobně starým dítkem jako je Eliška, která by přišla si k vám pohrát s dětmi a ty bys měla čas na malého. Nebo miniškolka, kdyby se tam E. líbilo, aby neměla pocit, že ji někam odkládáš. Pro obědy si choď třeba do školní jídelny. A jestli potřebuješ, určitě i k doktorovi vyraž, jsou léky, co můžou i kojící matky.
Já mám děti od sebe rok a půl. Zvládáme to mnohem líp, než jsem čekala, ale jen proto, že mladší je narozdíl od staršího klidný a pohodový miminko. Snad se to u nás nezvrhne jako u @helcas . Držím ti palce, ať je brzo líp.
4. lis 2011 ve 14:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahojky, mam to podobny. Pomaha tohle:
1. mimco mi taky doma nespi, ale usne, kdyz ho po byte nosim v babyvaku a pak spi klido tri hodiny
2. obedy nosim dvakrat tydne z vyborne skolni jidelny, starsimu ditku vystaci na dva dny... a ja dojidam zbytky nebo si udelam neco rychlyho
3. vyhadala jsem si jednou tydne hlidani deti a budu chodit od uterka na hodinu zumby (cvici se pred domem, takze kdyby bylo nejhur, muzu dobehnout)
4. starsiho chlapecka davam na dva dny v tydnu do soukrome skoly... a v ty dva dny mam doma RAJ
4. lis 2011 v 17:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Momentálně mi nejvíc pomohlo to, že jsem si přečetla Váš příspěvek a uklidnila se, že nejsem jediná. U nás to totiž probíhá přesně jako u Vás. Moc bych si přála, aby už přišla doba, kdy se tady tomu společně zasmějeme. Pokud dřív neskončím ve cvokhausu
4. lis 2011 v 17:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nakonec zjistim, ze deti s rozdilem 1 rok jsou jeste vyhra Starsi toho jeste moc neumel, tudiz nedela ty kroky zpet. Latkuju dve deti, starsi se sam naji,a le bordel jak v tanku, samo ze se neoblece, nesvlece, a bojuje. Zacina mit zachvaty vzteku nebo place, ale tak vyzivny, jak to vidim u deti kamaradek, kterym je 2 a vic, to zatim neni, v tom mam vyhodu. Ja mam vlastne jeste dve miminka.
Domacnost moc nestiham. Dobra rada je uklidit aspon stul a linku, s tim mam problem velikej, navic jsme v 1+1 , neni misto, nemam kam veci odlozit, hlavne kdyz malej uz vsude dosahne a vleze
Varim do mrazaku, vzdy vetsi porce, pak z toho zijem, polivky jsou vybornej tip, jak tu nekdo psal. malej ma svy jidla ve sklenickach namrazeny, mala zeleninovy prikrmy v kostickach a ruzne je namicham, v podstate kdyz nemam cas, jen hrabnu do mrazaku a mame obed. Dnes jsem nam varila vsem 3 cerstvy obed a je to akorat stres
Malej mi holku doma docela i zabavi, v kocarku mi ona rve, takze prochazky zacinaji byt spis stres nez relax, ale chodime, na vzduch potrebuju. Uspavani, zkousela jsem leccos, ale kdyz rve a nechce, tak ji nenutim, pocvicim s ni treba na balone , ona se utaha a zkusime znova. U malyho jsem prisnejsi a urcity rezim se snazim. Moje vyhoda, holce vetsinou staci na nas videt a byt v kontaktu, nemusi se vetsinou vylozene chovat.
Jde to lip nez jsem cekala, ja totiz cekala horor Ale momentalne jsem KO taky, psychicky i fyzicky, malej ma urcitej zdr. problem a to mi taky neprida, kdyz je nejhur, predstavim si jine lidi, co jsou na tom o moc hur nez ja.
4. lis 2011 v 18:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
páni a já si přeju druhý co nejdřív
ale proč sem píšu - na spaní mimina bych ti poradila hacku http://www.babyvak.cz/index.php?ln=cz&nc=1286828420&uid=-2069&sid=5dbcfcbedac6839dce668358b8d80480&mex=m&ic=26&lp=0&lc=30&ls=&op=v&ip=162 neznám jediný děcko který by se v ní nezklidnilo a neuslo a to mi jich sem chodí dost - mimin od zoufalejch mamin a máš volný ruce... něco stojí ale já jsem myslím hlavně díky ní reklama na usměvavou mámu (říká manžel, to není moje chlubení ), Kuba v ní byl od malička fakt hodně...
4. lis 2011 v 19:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zurkova jako kdyby si psala o nás mám stejně děti od sebe jako Ty, holka starší, kluk mladší, u nás to teda bylo taky dost psycho, je to teď krapet lepší, ale žádná hitparáda to není....ale jak píší holky...pochopila jsem, že když budu ječet, nic se nevyřeší, takže holčičku mazlit, ujišťovat, že je pro vás pořád stejně důležitá, naše malá bojkotuje nočník do teď, brácha má plínu, já budu mít taky, nají se sama, jen když náhodou zapomene, že stávkuje, uff...musím říci, že je to fakt někdy náročný, úplně Ti rozumím...chci Tě povzbudit...opravdu v tom nejsme samy...ze mě teda nikdy matka roku asi nebude...nepořádek je naším členem rodiny...na žehlení mám paní....vaření??? přesně jak psaly holky, polívka na 2-3 dny, jednoduché omáčky k těstovinám...bramborová kaše z prášku a tak pořád dokola...naše malá se taky oblékat nebude, protože když oblékáme bráchu, tak můžeme i jí, né?...neboj, určitě se to zlepší (to uklidňuji i sebe ...a neboj, nervy mi občas taky cáknou...i matky jsou jenom lidi...tak hlavu vzhůru a držím pěsti
4. lis 2011 ve 20:03  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Ahojky já mám sice děti od sebe 3,5 roku, ale mám to doma podobné. od září co začala školka už je to lepší, ale prázdniny byli to samé co u vás. Navíc Honzík (4 roky) začal na sebe strašně upozorňovat, zlobit a vztekat se. Schválně nám čural do postele a když Míša (4 měsíce) spala tak ji schválně budil. U nás zabírá televize, vaříme jenom rychlovky abych to stíhala. Občas to u nás vypadá jako po bitvě. Pokud máš možnost tak dej děti k někomu na hlídání a využij každé volné chvilky pro sebe. Pro Honzíka mám vyhrazeno jedno odpoledne v týdnu kdy se věnuji jenom jemu. Občas je u nás tak na chocholouška.
4. lis 2011 ve 20:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tady je na to přímo knížka

http://www.modrykonik.cz/bazar/202-knihy-casopisy-dvd/6ijr/maminkou-spokojene-a-beze-stresu-prvni-rok/

Taky jsem zvědavá, jak to budu zvládat....
4. lis 2011 ve 20:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
U nás je to sice náročnější,ale musím říct že jak jsem se toho bála,je to zatím docela v klidu,malý je mazlivý pořád stejně,občas uvítá více pozornosti a poutá na sebe pozornost,umí se ale zabavit sám a nechá mě v kludu pouklízet a věnovat se malé,je fakt že je občas "odložen"na vedlejší kolej ale vynahrazuji mu to,malá mi asi od měsíce nespí přes den,v noci spala krásně do teď,teď hrůza i noc,dny jsou náročnější,nezvládám vařit,poslední 3 měsíce obědnáváme meníčka občas uvařím,bojuji s prádlem a uklízením ale zatím to zvládám zkloubit,malá si začíná vyřvávat moji pozornost nechce být vůbec sama,bojovali jsme 4 měsíce s kojením první týdny to byla pohoda pak začal boj,teď jsem dobojovala mlíko není,jdem na UM,není to lehké,čas na sebe nemám skoro žádný ale zatím se to dá zvládnou,věřím že i ty jsi najdeš svůj rytmus,chce to čas,vydržet,pokud můžeš neboj se říct si o pomoc,známím,příbůzným ale třeba i paní na hlídání,uklid a pod,mě pomohlo dát malého 1x týdně do soukromé školky do státní ho nevzali,tak třeba pokud máž možnost,držím palce
4. lis 2011 ve 20:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak jste me paradne vystrasily,holky,ceka me asi poradne vzruso s 2,5 letym prckem a novorozencem!!Doted mam 3 deti ,ale s velkym vekovym rozdilem ,takze nic z toho,co tady ctu za horory,jsem zatim nezazila No nejak to musime prezit,snad si pozdeji spolu vyhrajou,protoze mit deti s velkym vekovym odstupem neni taky zadny med.Sice je to v klidu ze zacatku,ale potom vyrustaji jako jedinacci,nemaji temer nic spolecneho se starsim sourozencem.Vydrzte,cas leti jako blazniny,za par mesicu budete jen vzpominat na ten kolotoc kolem deticek...
4. lis 2011 ve 21:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Nejsem zrovna ta co by sem měla přispívat,ale nedá mě to Když to tak čtu,tak jsem ještě s dvojkama vyhrála Sice to taky není žádný med občas,ale i když u nás vládnou týdny kritické,je opravdu pro mě relax,zajít aspoň někde na 2 hodinky na kafe,nebo si jedu sama nakoupit Vaření,uklízení??Co to je?? Ano když mají klidové období tak to jde,ale když pak loupu 6 brambor hodinu.... Žehlím tak jednou za měsíc,kdy se mě tam nakupí to,co se musí vyžehlit Jinak skládám,vařím rychlá jídla a taky nejsem zrovna matka bio a uklízení?vysávám sice obden,ale nic horlivého a vytírám když mám fakt volno bez dětí,protože když pořád běhaj sem a tam..... Maminy je to hodně těžké povolání a i mě občas ujedou nervy a kolikrát už jsem vyhlížela nějakou větev (bráno ironicky),nejsme stroje,jsme jen lidi a máme na sobě to sice nejhezčí,ale o to těžší břímě-vychovat děti s láskou a co nejlépe -bohužel realita je někdy trochu jiná než jsme čekali,ale to neznamená,že nemáme právo na to si taky občas oddechnout Pokud je možnost,opravdu někam vypadnout padáááám
4. lis 2011 ve 21:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Úplně s tebou soucítím, vím o čem mluvíš mám 3letou dceru a 2měsíční mimi a někdy mi fakt tečou nervy. Větší dcera provokuje a dělá naschváli, protože žárlí na mimi, ale o mimi se musím starat a jí to prostě nevysvětlím. Vařím ob den na dva dny. Uklízím jen nutné. A snažím se to mít pod kontrolou a když už mám všeho plné zuby tak se vybrečím. To pak dcera letí s kapesníčky a je ta nejhodnější holčička co říká maminko neplakej já tě mám moc ráda. A tak jí říkám když mě máš ráda tak prosím nezlob a ona že nezlobí a v zápětí lítá po bytě jak splašená ječí a budí malou děti jsou prostě děti. Radím vydržet bude líp. A hlavně musíš si vždy říct zvládnu to a hlavně nejsem v tom sama takovej maminek jako jsi ty a mají všeho plné zuby je tisíce i já. Tak hodně štěstíčka a hlavu vzhůru!!!!
8. lis 2011 v 11:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak mi jsme na tom byli úplně stejně mam děti od sebe 3.5 roku. Když se nám narodila druhá dcera tak tak starší začala žárlit. Znovu se začala počůrávat, chtěla plíny protože mimi je má taky. Jíst najednou sama neuměla vyžadovala krmit, oblíkat se neuměla protože mimi oblíkam já. Největší hlad nastal když jsem zrovna kojila prostě samí vymejšlení. Někdy už jsem fakt nemohla tak jsem jen tak seděla a bulela. Manža jezdí domů jenom na výkendy takže mi moc nepomohl. Naštěstí to přešlo tak do 14dnů. Ale musela jsem zapojit tu starší aby mi pomáhala...... přines plnínu, vyhoď plínu pořád jsem jí říkala jak je veliká a šikovná holčička a že jí mam moc ráda a vždycky přes den si udělam jen čas pro ní. Zatím je to ok na mimi je hodňoučká pořád jí pusinkuje a hladí tak snad to vydrží. Naštěstí mimčo spinká přes den i v noci a starší chodí do školky takže mam čas na vaření i úklid. Všem držím palečky ať se ty starší sourozencí umoudří.
16. lis 2011 ve 14:34  •  2 děti - čeká miminko, termín má v září 2011  • Odpověz  •  To se mi líbí
Taky se přidávám do klubu, mám děcka od sebe 2 roky a 5 měsíců a ze začátku to bylo dost náročné. Podle toho, co píšeš, to u nás vypadalo stejně. Mně pomáhalo, když jsem si navařila o víkendu, další 2 dny to pak dojížděla, dva dny jsem si koupila jídlo ve Zdravé výživě, kde mají jídelnu, a jeden den jsem vařila něco jednoduchého a rychlého (třeba pečené filé se zeleninou a kuskusem). Malého jsem se snažila zapojit do péče o miminko a pokud možno ho od něj moc neodhánět. Naštěstí bylo brzy teplo, takže jsme trávili dost času venku, kde mimčo buď spalo v kočárku a nebo jsem ho měla na ruce a starší zatím řádil na skluzavce nebo na pískovišti. Na podzim nám začala naštěstí školka, kde se náš malý naučil konečně se sám najíst, víceméně svléknout, částečně se obléknout a hlavně si sám chvilku pohrát.
Určitě se to brzy zlepší, vydrž. Naší menší je teď skoro 10 měsíců a už si se starším i trochu pohraje, takže je tu přes den i chvilku klid a čas udělat si kafíčko a sednout si.
16. lis 2011 v 15:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Mám dcerky od sebe dva roky a pár dnů. Manžel jezdil s kamioném, babičky pracující, takže jsem vše zvládat musela sama. Chce to najít si nějaký režim, který vám všem bude vyhovovat. Musíš se snažit větší dítko "zapřáhnout" Já té své neustále říkala, ty jsi tak velká šikulka, že mi podáš plínku. Musíš ji nějak přesvědčit, jak je velká a šikovná a že se bez její pomoci neobejdeš. A hlavně musíš si aspoň jednou za den udělat čas jen pro ni, i kdyby to mělo být to, že ji během kojení mladší, budeš číst pohádku. Jde o to, že ona si může myslet, že miminko je důležitější a proto se chce znovu nechat krmit atd. Jestli tě to uklidní - holky byly nespavci nespavý, nespaly ani ve dne a v noci jsem k mladší vstávala co dvě hodiny a k starší tak 3x za noc. Malá nespala ani v kočárku, naopak jak byla v kočárku, řvala a řvala.
JInak já s bráchou jsem od sebe o necelých 11 měsíců a taky to mamka zvládla a pak si pořídila ještě další dvě děti.
16. lis 2011 v 17:03  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tak se mi teď pořádně ulevilo..........už jsem si vyhledávala číslo nejbližšího psychologa když jsem zahlédla tuhle diskuzi.Je fajn vědět že v tom člověk není sám,že i jindě jsou tyhle problémy a hlavně že nejsem jediná matka,která má pocit že nestojí za nic......
Má dva kluky,3 a 2 roky a nemůžu říct nic jiného než že z nich šílím,doslova.........samozřejmě na všecko sama,chlap je dennodenně v práci a když má volno,o děcka příliš zájem nejeví,raději má televizi! Tchýně je sice občas bere ven ale zase někam na kávičky,na víno s kamoškama a pořád někde mezi lidi,neumí si s nima chvíli pohrát a jen trnu strachy že zas přijdou hladoví,bez boty když je zima nebo dehydrovaní,což je u ní naprosto normální......druhá babička je spíš moderní takže se brání tím,že není její povinností hlídat děti a užívá si románek s novým milencem.......máme sice poměrně velkou rodinu ale všem ti malí dva spíš lezou na nervy než aby projevil zájem je hlídat.......Zrovna teď,musela jsem vypnout a uklidnit se! jako obvykle je ve 12 na stole oběd,ani jeden mě neposlechne že se jde jíst,tak nakrmím prvně menšího,ten samozřejmě nechce! Nechce snídani,nechce oběd ani večeři! Můžu do něj cpát a sedět u něj i dvě hodiny a on to pořád drží v puse,nepolyká a nakonec s ezačne dusit a všechno to vyplivne a tak je to skaždým jídlem a denně,už jsem zkoušela všechno možné,nic prostě nepomůže.......každé jídlo končí stejně......ten starší nesmí být pozadu že,takže to dělá taky.......Už jen ten oběd je pro mě vrchol zoufalství a jsem naštvaná sotva vstanu a uvědomím si co mě zase čeká........jediný den se u nás neobejde v klidu,bez kraválu mého nebo dětí! Máme navíc ještě docela velký barák,psa,kočku a aby toho nebylo málo,domluvil mi můj úžasný chlap kšeft,abychom si trochu přilepšili........to by mi ani tak nevadilo protože peču ráda a je to svým způsobem pro mě odreagování ale když to člověk musí dělat po nocích nebo přes den s dvěma dětmi které se neustále perou,všude kde jsou( máme asi 8 místnosti) dělají jen obrovský binec a já místo pečení pořád jen odbíhám a kontroluju je a řeším jejich spory,tak je to spíš k zlosti než k odreagování a když si chlapovi stěžuju že je tohona mě moc,odpovědí mi je,že on taky pracuje a že já jsem každý den doma,a nemusím nic dělat!!!!!!!!Asi tušíte že s ním moc dobře nevycházím a kdyby to bylo jen trochu možné,dávno bychom spolu nebyli,ale hypotéka na dům nám to jaksi nedovoluje......Už jsem uvažovala ž edám toho staršího do školky ale neumím si představit že bych doma zůstala s tím mladším,to ten mi víc pije krev! Starší je celkem hodný,umí si hezká hrát a zabaví se ale ten mladší mu bere hračky a tak se pořád štěkají a rvou......když jsou spolu doma,aspoň na chvíli si třeba vyhrajou venku nebo dělají blbosti a já mám tak klid na vaření,úklid a osattní důležité věci ale kdyby starší byl ve školce,neudělám už vůbec nic,jelikož ten mladší bude vyžadovat pozornost a sámsi ještě hrát neumí,u ničeho dlouho nevydrží a zajímají ho jen věci které nesmí dělat,takže bych se zbláznila zůstat doma s ním,zase jesle pro něj nepřichází v úvahu,jelikož bych přišla o příspěvek.......No abych se vrátili k tomu dnešnímu obědu......samozřejmě jsem chytla obrovské nervy protože mi oba akorát pozvraceli čistě vytřenou kuchyň a snědli sotva dvě lžičky......tak jsem mladšího zavřela do pokoje,stašího do ložnice,nechala je vyřvat a talíř s omáčkou skončil rozbitý na zemi,jak jsem se neudržela......Mimochodem,závidím všem těm,které si alespoň zařídily ty obědy v jídelně.......já vařím skoro denně,a zbytečně,děcka jíst nechtějí,já prakticky taky nejím,nemám čas a hlavně ty nervy mi to neumožnují,takže se vždycky odbydu kouskem čokolády nebo kávou a takhle přežívám každý den a od chlapa ještě slyším že nejsem schopna navařit nic co on by pozřel......A kdybych přišla s nápadem brát obědy z jídelny vím že bych neuspěla,kvůli penězům!!!!
Někdy mám fakt strach že sousedi na mě pošlou sociálku jelikož musí slyšet ten kravál tady,už jsem uvažovala že všechny obejdu a řeknu jim že jsem těžce zoufalá matka která nezvládá dvě děti a má chlapa který radši stráví čas u počítače než s dětma venku,že po nocích vařím,peču,uklízím,peru a ještě se snažím vylepšovat ,,kouzlo,, domova,že obstarávám nákupy,že spravuju finance a musím neustále šetřit,a že se ani n noci nevyspím protože děcka prostě nejsjou schopny spát v pokoji spolu takže když nepřijde jeden do ložnice tak zase druhý a já jen pendluju celou noc z ložnice do pokoje....... .....aby si udělali obrázek a pochopili mě a moje návaly vzteku a řevu......
Nemůžu říct že bych je nemilovala,udělala bych pro ně první poslední,neustále se snažím i přitom všem jim na každý den vymyslte program,chodit ven a jezdit na výlety aby se nenudili a aby si to dětství užívali ale každý den mě to stojí obrovskou spoutu nervů a vyčerpání......a když je člověk na to všechno sám,napadají ho pak myšlenky,proč tady vůbec je,jestli není zbytečný a že ho stejně nikdo neocení a nikdo nepomůže.......Vždycky když přijdu s nápadem nebo vyloženě s vyhrůžkou,že si každý týden někam prostě zajdu sama! tak to platí do té doby než někam jdu.....pak poslouchám neskutečné množství nadávek a výčitek že jsem si dovolila někam jít a samozřejmě se to neobejde bez neustálým, telefonátů,byť jen obyčejný nákup v tescu.......a když přijdu domů,jsem na zhroucení......z uklizeného domu je rázem obrovské skladiště,hromady písku na koberci,od toho jak nechá tatínek děti běham ven an psíkoviště a je mu jendo jestli mají boty nebo jdou v ponožkách,nebo že vytopí garáž během dvou minut,ale hlavně že tatínek má svůj klid,může sledovat televizi nebo film na počítači,a nebo celý den sedět na terase a kouřit........tak nevím jestli by se pak některé z vás chtělo někat odjet a přijít domů s hrůzou co mě tam za tu hodinu mé nepřítomnosti zase čeká.........
a takhle to u nás chodí denně,už tři roky,a já si říkám,jakto že pořád existuju,jakto že mám pořád sílu a nervy to zvládat.........

Tak teď se hezky obleču a pokusím se v reálném čase nás vypravit ven..... respektive,rychle obléct sebe i děcka,jakž takž ze sebe udělat člověka,nabalit kupu jídla a pití protože od rána nic nesnědli,nachystat náhradní oblečení,uklidit abychom večer nepřišli do ještě většího bo.....u! a můžeme vyjet směr babička a děděček.........a jelkikož opět babička není doma,tak děti nechám (dneska bez výčitek) děděčkovi a pojedu rychle pomoct ségře se stěhováním abch pak dorazila večer domů a mohla zase péct abychom si přilepšili pár korunek
Takže dámy,hlavy vzhůru,lepší už to nebude
22. zář 2012 ve 13:05  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tvůj příspěvek