Jak to ty mámy před revolucí zvládaly?

Ne, fakt bych nechtěla 🙂 nejen proto, že mi přijde fakt na prd, strčit roční dítě do jeslí (sama jsem šla v 16 měsících) - z hlediska imunity, vztahu s matkou, výchovy.
Když mi máma vypráví jak v roce 84 porodila (totální trauma) a pak bydleli na novém sídlišti na (tehdy) okraji Prahy v polích, kde nebylo naprosto nic, kde nikoho neznala, s tím, že samozřejmě neměli auto a bus jezdil třikrát denně... že nebyly ani takový "samozřejmosti" jako jsou kojící podprsenky nebo vložky do podprdy ( barvitý popis takový tý šílený socialistický podprdy ve tvaru jehlano-stanu, do který byla narvaná látková plína, takže krom toho, že si celkově připadala po porodu šeredná, tak ještě ani prakticky moc nešlo nikam trajdat) nemluvě o jiných vložkách, žádný dětský kavárny, žádný kojenecký plavání, hudebky, cvičení, podpůrné skupiny, laktační liga. Denní máchání a vyvařování plen, žehlení, cesty na nákup s dvěma malinkejma dětma (díky, Rohlíku, iTesco, Koloniále) ...... jsem opravdu ráda, že žije teď a tady a rodit jsem mohla až v současný civilizovaný době.
Na druhou stranu - je otázka jako moc horký to tehdy bylo s těma pracovníma výkonama. Pracovní doba do dvou, v pátek do dvanácti, myslím že nebyl takový tlak na pracovní výkon jako je dnes.

vidíte, a nyní můžeme být doma do 4 let, ba i déle a co z těch dětí roste? 🙂 mě zase máma říkala, jak mě vedla k samostatnosti, protože od 2 let jsem chodila do školky, ségry obě dvě (44 a 41 let) také od 2 let, rok byla doma bez peněz.

Máma vzala práci v místním kravíně, dojit, aby se mnou mohla být doma (chodila v půl 4ráno do 6 a večer 17-19:30). Se střední školou a místem v administrativě, až po letech z ní lezlo, jak se krav bála, jak jí šíleně bolely ruce z tahání 12l kýblů..
A neměli vodu, takže napumpovat, rozdělat vodu pod kotlem, vyvařit, vyprat, vymáchat ve 2 vaničkách pleny, vyždímat..
Zlatá pračka, radiátor (ne udělat oheň, tahat uhlí, vynest popel), myčka a jednorázový pleny.

Vratit bych se v době nechtěla ale maly pujde v roce do školky,kvuli jazyku a koletivu žijeme v DE ale nemyslim si že by se naš vztah pokazil 🙂 školku mam 5min od baraku a bude tam jen na par hodin 🙂

ne, neměnila bych 🙂 v žádném směru. Nicméně dnešní doba je tak strašně odlišná, že se to úplně nedá srovnávat. Zatímco tehdy byly mámy především mámy a hospodyně, dnes musí žena obsáhnout mnohem víc. Nemluvě o tom, že v té době nemusely ani vzdáleně pobrat tolik technických věcí jako dnes. Zdá se to jako prkotina, ale není to tak 🙂
Když tak přemýšlím, ženy to bezpochyby posunulo vpřed, ale muže tahle evoluce moc nelízla 😀 😀 Aspoň podle toho, co se tady objevuje na můj vkus až příliš často, většina z nich je na tom +- stejně jako jejich dědečkové - "ženské záležitosti" jsou jim na hony vzdálené a mnozí z nich pořád obřadně vykřikují, že dítě, domácnost a pod. jsou ryze ženská záležitost, s kterou muž nemá být obtěžován 😀 Ale to jen takové OT zamyšlení 🙂))

Moje mamina mě ráda špičkuje, že kdyby měla tolik možností jako my dnes, měla by dětí klidně 5 😀 Njn, je k sežrání 😀

Moje mamka vzpomíná na dobu po mém narození jako na pohodovou - do školky jsem nastupovala přesně v den svých třetích narozenin (i když to bylo v březnu, neřešil se nijak zápis, přijetí), místo v mš jsem dostala automaticky, protože to byla školky velkého podniku. Naopak to vnímá tak, že byla doma, neměla starosti o práci, potože bylo prostě jasné,kam po třech letech zase nastoupí - neřeší jako já, že jsem na MD a svoji práci musím dělat,protože jinak by zaměstnavatelmoje místo zrušil a vytvořil jiné a zaměstnal by někoho jiného. Každá doba má asi své pro i proti

Neměnila bych ani za zlaté prase, na druhou stranu ani dnes není všechno růžové: Můj táta chodil domů každý den kolem třetí, půl čtvrté - manžel dělá 24 směny a mezi nimi melouchuje. Já pracuju i na rd jako osvč (jako vedlejšák), mimo RD mám tedy dvě práce, to moje mamka nemusela. Neměla stresy, jestli nás vezmou do školky, jestli sežene pro děti zubaře, jestli nepřijde o práci... A o tom, jaký byl v práci tlak na výkon dříve a dnes ani nemluvím. Každá doba má něco. Ale jak říkám, ani tak bych neměnila 🙂

Mamka s nami byla doma do mych 4,5 a sestrinych 3,5 let. Z prace se pak vraceli po pul 3 kazdy den. Uzili jsme si jich a rada na detstvi vzpominam. Mrzi me, ze soucasna doba je o tolik jina, ale nemenila bych. Snazim se detem venovat tolik, jako nasi nam, ale technika je silna konkurence...

@bervidova

Podobně na tom byla i moje máma - nechápe naše obavy z budoucnosti, že někdo může ze dne na den přijít o práci, že mladí rodiče se bojí, zda vychovají dítě a kde ho vlastně potom dají. Když se s ní dnes bavím, diví se, že při RodD pracuji. Můj táta chodil domů taky ještě za světla (byl svářeč), moje máma dělala v jedné fabrice skoro 40 let a odešla po dohodě s vedením, které ji neskutečně vycházelo vstříc (když potřebovala delší ošetřovné na mě, když byla doma s dědou, když chytla plíseň z beden, ve kterých chodilo zboží, které měla třídit). Navíc ráda vzpomíná na to, jak si zažádali o byt a prostě ho dostali - ještě na novomanželskou půjčku a bezúročnou z práce táty, který se uvázal na 10 let pracovat v podniku. A to, že jezdili 3x ročně na dovolenou, ani nemluvím. A to mamka měla 1200 a táta 1400 plat. Ale zase všechno maso, zeleninu, pečivo měli od prarodičů, kteří měli statek a vše z vlastních zdrojů.

Ono každá doba má něco - nám vadí látkové pleny, přitom se k nim vracíme, jen je už nevyvařujeme, ruční pračky - přitom já jsem mamce s ní pomáhala až téměř do mých 20 let a jaký to byl pracant, nemožnost cestování - no že bych nyní létala 2x za rok na Maledivy, to teda ne 😀 že děti všechny nosily to stejné - akce v Lidlu a půl sídliště má stejné bundičky 😀

Pak jen záleží na každém, co zvolí, co je podle něj nejdůležitější.

Některý věci ze socíku jsou fakt strašný (porody, přístup lékařů, ty sídliště bez MHDčka, předrevoluční problém sehnat věci...) a já si říkám "jak to mohli zvládnout????". Máti vyprávěla jak rodila mně i bratra, celou dobu na koze s přivázanejma nohama i v první době porodní!!! a jak pak chodila poslouchat za dveřma jak brečím, děti nosili co tři hodiny na kojení - děs...

Na druhou stranu, oni to tak znali, byli tak zvyklí... Ve firmách nebyl problém marodit, chodit s dětma k doktorům, bejt doma s nemocnym dítětem - nikdo neřešil, nenadával, nevyhrožoval. Pracovalo se tak, že v půl 3, půl 4 celá rodina spolu doma, ženský co měli malé děti tak ještě dřív... Jesle byli zlo, ale když si dítě vyzvedla máma ve dvě, dalo se to zvládnout.

Máma mi zase říkala, jak by nechtěla bejt v dnešní době... Pracovní doba do čtyř, školka do čtyř... Každej den stres jak to stihnu. Chlap jezdí z práce v 6, děti si neužije... Oba se bojíme o místo, každá nemoc, úraz, nutnost jít k doktorovi je problém. Největší moje noční můra je, že mi onemocní děti a já neseženu hlídání... Každý má něco... V socíku bych nežila ani za nic, ale tenkrát to byla jiná doba 🙂

Máma se mnou byla doma 3 roky, do jeslí jsem nechodila, až od 3 do školky, v okolí nikdo do jeslí nechodil.
Já spíš, když je mi hůř, myslím na to, jak vyvářela a žehlila plíny, prádlo bylo pomalu na celý den (bez automatky), a jak byla bez jiných dnešních vymožeností (jako myčky, robotické vysavače, mikrovlnky), ale zas jim život tolik nekradla televize a internet. 🙂
Taky vstávala nejdéle v šest, aby všechno stihla.

Píšeš to chybně - nemluvě o jiných vložkách! Správně má být - nemluvě o žádných vložkách. ježíši to byla šílená doba! Ty fronty na cokoliv, na toaleták, na vložky, na dětské tepláky, na punčocháčky, ty bitvy o bílé triko a modré trenýrky a jarmilky a banány a pomeranče a vůbec o cokoliv. Ještěže je to pryč.
No a jak jsme to zvládaly? takhle. Dcera se narodila v 891, syn v 84. Po dceři jsem šla do práce , když jí byl rok, ale celkemn jesle zvládala. A maminka mi ji naštěstí mohla brát domů. Takže z práce domů, cestou nakoupit a doma normálka dělat. Alr to jsme ještě nebydkleli v bytě, ale na podnájmu na internátu. Podotýkám chlapeckém, skutečně zajímavý život. Tak jsme bydleli rok, předtím u rodičů. Pak jsme sehnali pronájem bytu, 3+1 a narodil se syn. Taky šel do jeslí, ve dvou letech necelých, ale byl moc nemocný a tak jsem byla ještě do 2,5 roku doma. A pak už šel do školky. Takže ráno vstát, vypravit sebe a děti, odvést na autobus do školky, který je svážel, pak do práce, tam dostat sprda, že jsem píchala třeba jen 4 minuty před sedmou. No a o půl čtvrté konec, vyzvednout děti, nakoupit, domů, uklidit, zatopit, něco nachystat k jídlu a když jsme uložili večer děti, tak hurá k šicímu stroji a šít, co bylo třeba - zimní bundy, tepláky, kalhoty, cokoliv. Platy byly mmizerné, třeba já měla po V3 deset let praxe a plat závratných 1350 hrubého. Dětská kombinéza zblafla 350 jen to zafičelo. takže nutné samodomo. No a cokoliv člověk chtěl, tak shánět. nejhorší byly fakt ty hygienické potřeby, to i náš jinak tedy brutus šéf ve chvíli, kdy došla zpráva o toaletáku v obchodě, nás všechny vypustil a letěl do fronty tak jako my.
Jinak to prádlo, jo, byla to úmorná věc, ale nebylo to na celý den. To ani nešlo. Dělalo se to takto - plíny vymáchat, dát do hrnce se sodou a mýdlem a vyvařit. Vymáchat, pak vyprat, dvakrát vymáchat, vyždímat a pověsit. Normální prádlo se nevyvářelo a ložní se dávalo do prádelny.
Nemocné děti - to byla věc taky pěkná. Ano, nikdo nevyhrožoval propuštěním, ale automaticky dostávaly ženské minimálně o třídu nižší plat než chlapi, a taky samozřejmě nulové osobní ohodnocení - což byla součást platu, která se stanovila na základě ohodnocení pracovníka šéfem. No ženské měly smolíka, neb zůstávají doma s dětma.
Porodnice asi jak která, u nás se běžně cjhodilo po hekárně, na kozu až rodit. Jo, děcka vozili po třech hodinách, nosily jsme roušku a potajmu, aby nikdo neviděl, jsme si ji vždycky stáhly a pusinkovaly miminka. A taky jsme jim potajmu vytahovaly ručičky ze zavinovačky. Jinak personál bych řekla byl stejný jako ted - někdo fajn, někdo protivný jako hrom. nejhorší bylo opravdu to, že nic nebylo. A nemyslete si, že třeba s byty to byla nějaká hitpárada. Do pořadníku na byt se zapisovaly děti hned po narození a kolikrát třeba ve třiceti už dostaly kvartýr, panečku.
Na dovolené jsme byli slovy dvakrát, s dětmi, jinak jenom po doma. A to máme oba VŠ, v docela slušném oboru. Ale skutečně slušně se nám začalo vést až po 89.
Moje maminka ještě v 82 letech vzpomínala, jaký to byl život, jak bylo draho a jak je ráda, že se dočkala nové doby. A měla pravdu, to se jen zdá, že bylo lacino. Stačí porovbnat ty ceny a příjmy a je to úplně jinde. A co se týče kvality, tak to bych dvakrát taky nekřičela. ANO, TED SE PRODÁVAJÍ NÁHRAŽKY A KDOVÍJAKÝ ŠUNT. aLE KDO CHCE A ČTE SI SLOŽENÍ, KOUPÍ BEZ POTÍŽÍ I DOBRÉ VĚCI, A PŘITOM NE PŘEDRAŽENÉ. asi tak.
Omlouvám se za román, aler mám tu dobu živě v paměti. A děkuji, nechci.
A jo, sehnat lékaře problém nebyl, ovšem taky ty manýry některých třeba těch zminovaných dětských zubařů, no potěš koště.

Ono je třeba zajimavý poměr cena nájmu: plat. Mamka platila hypotéku na byt 55 Kč téměř 40 let (ikdyž měla pak už důchod 5500 Kč, později 8500) + vodné stočné elektřina plyn. S tátou měli dohromady asi 3000 Kč, takže dávali asi třicetinu z platu na nájem. Dnes padne celý manželův plat na nájemné, což je dost drsný.

spíš by mě zajímalo, jak to zvládaly a zvládají ty sestry v těch jeslích, když tam mají 20 půlročních dětí a každé musí v poledne nakrmit ze lžičky... No, já jsem byla v jeslích jeden den a ten si pamatuji, i když mi byly dva roky. Sestry se s námi nemazaly, mlátily nás, řvaly na nás, celou dobu v jeslích jsme nesměli nikam, mohli jsme jenom sedět na hrnci. Toto si vybavuji, možná to nebylo tak hrozné, třeba je to selektivní vzpomínka - nevím.
Mamka potom zůstala doma jako ženy v domácnosti a nedlouho poté poslanci schválili tříletou mateřkou, tak pak byla se mnou do tří let a dostávala i peníze.

Mamka jesle taky neměla ráda, proto tam žádná z nás nechodila. Starší děti mlátily mladší, sestřičky nestíhaly, logicky nezvládaly tolik dětí. Ale byly podnikové školky nastavené podle pracovních dob, tam jsem chodila já. Postupně se k tomu vrací, což je pozitivní krok.

Manžel pracuje ve farmaceutické firmě a tam mají už i dotace na rodinné chůvy (mají vlastní registry) s tím, že pokud žena nastoupí do 1,5 roku od porodu, má chůvu zdarma + motivační bonusy pro ty, které chtějí pracovat dříve (např. administrativa home office, měření apod. provádí jiní pracovníci).

No vidíš, a my bydleli na tom internátě, protože jsme sice dostali byt v novostavbě, 3+1, ale za celý 1000 nájmu. A k tomu byly energie navíc. A když jsme si pak sehnali ten pronájem sami, tak jsme platili celkem asi 400 měsíčně. Takže asi záleželo na tom, jak staré byty to byly, kde byly a na víc věcech.
Jo a ještě k tomu, jak ted "musí" mít každý ty dva příjmy, aby utáhli živobytí a hypo - no my jsme tu hypo prostě nemohli mít, takže jsme dlouho bydleli v pronájmu a taky u rodičů v jedné cimře. A muselo to zkrátka jít. To jsou pak ty úsměvné filmy, jako třeba Ecce homo homolka. Asi tak.

A jak píšeš o té hypotéce 55 korun, to bylo co? půjčka? Hypotéky nebyly, za komunistů ne!

@anelamates naši měli půjčku od státu pokud vím .Ale kolik platili netuším.Zjistím.

A to jo, půjčku jo, ty existovaly. To jsme si nakonec bral taky , půjčku na koupi domku. Ale hypotéky to skutečně nebyly.
A já sama si myslím, že když nám tehdy nabídli ten strašně drahý byt - a drahý byl hrozně, na tu dobu, bylo to jen proto, že to měl manžel ve smlouvě a chtěli ho takto odbýt. A taky to takhle dopadlo - když jsme byt odmítli s tím, že pak by manžel vydělával jenom na byt a já bych nevydělala na nás a na děti, další už nám nenabídli. Oni to nebyli žádní lidumilové. A jak říkám, moje maminka byla celá štastná, že se dožila téhle doby - a doted vzpomínáme s manželem, jak chuděra oplakala, když jela s námi poprvé po 1989 ven do Vídně a viděla tam ten život. Tu jakože hnusnou kapitalistickou bídu. ASI tak.
JO a dostali jsme novomanželskou půjčku, to ano, a z té se něco odepisovalo po narození dítěte. Ale jak a co, to už nevím. To bych si vymýšlela a to raději ne.

@anetka1701 pracovní doba do čtyř? O tom si můžu nechat jen zdát. Ja nejdřív končím v pět. Ale taky až v sedm :/ Necetla jsem celé příspěvky, jen do oka padlo toto... Řekla bych, vaz si toho, ze děláš jen do čtyř 🙂
Nicméně každá doba ná něco.

@anelamates skvele popsano! Dost si pamatuju i ja,zbytek naprosto stejne popisuji mi rodice.

Ono každá doba má svoje, takže těžko soudit.

Z toho, co mi mamka vykládala, tak je pro mě asi nejtěžší si představit, že když mě porodila, tak o mě vlastně ani nevěděla. Že mě hned někam odnesli a ani nevěděla, jestli a jaká vyšetření se mnou dělali. Pak nás měli všechny na jednom oddělení a matkám nás vozili po třech hodinách na kojení (k tomu má super historku, protože jsem jim to pravidelné kojení bojkotovala - hrozně jsem spala a když jsem spala, tak jsem se odmítala vzbudit, ani na kojení. Při jedné kontrole se mě prý snažil probudit i primář, aby mamině dokázal, že je jen "líná" kojit... prý mě držel hlavou dolů, klepal se mnou, pleskal mě ... a já spala dál. 😀 Jen jsem asi od té doby trochu praštěná. 😎 ). Já nejsem žádná citlivka ani alter, ale přijde mi správné, že až to porodím, dostanu to dítě hned k sobě (samozřejmě, pokud se nebude dít něco špatného).

Ale zase na druhou stranu, mamka se nemusela bát o práci - po škole nastoupila do práce a zůstala u jednoho zaměstnavatele až do důchodu, i když v různých pozicích. To mně se nestane, já mám od školy už pátou práci a po rodičovské si budu muset hledat šestou.

Taky měli třeba bezúročnou novomanželskou půjčku atp.

A vzpomínám si, že vykládala, že když ségře rostly zuby, tak s ní probděla celé noci, protože ségra zásadně ve dne spala a v noci řvala. A že třeba i několikrát do týdne po takové noci prostě zavolala do práce "rostly nám v noci zuby, nepřijdu" a bylo to. To bych si v dnešní době mohla zkusit - nejspíš by mi přišla odpověď, že nemusím chodit vůbec.

Navíc já si myslím, že až budou dospělé naše děti, tak si taky budou říkat, jak jsme to mohly zvládnout my... Protože když v té době žijete, tak to holt přijímáte tak, jak to je, protože jinak to není. Ve středověku si taky ženy nestěžovaly, že žijí ve středověku a že by chtěly třeba vodovod. 😉

strašně doporučuji seriál od Třeštíkové - Manželské etudy, volně na youtube včetně pokračování po 10, 20 letech.. http://www.csfd.cz/film/245526-manzelske-etudy/... (mimochodem v lednu teď jde do kin i Strnadovi po 30 letech). Tam je to krásně vidět co ta doba zahrnovala.. nic laciného nebylo, všechny páry si stěžují na finance a bydlení a práci, takže žádná změna..
a ne, neměnila bych ani za nic.. sama se můžu rozhodnout co chci dělat za práci, zda chci pracovat a kde, u koho a za kolik, jestli chci být doma..Nemusím žít s rodiči v jednom pokoji, ale mohu si vzít hypotéku, byť to znamená víc se otáčet, mohu si vybrat lékaře, být nespokojená se službami, podávat stížnost na úředníka, mohu cestovat (pro mne asi nejdůležitější věc), mohu si vybrat školku a školu dle kvality, mám dost informací, pokud bych se rozhodla žít sama bez muže, pak to finančně zvládnu i sama díky různým přídavkům a příspěvkům, které stát poskytuje (ano, nebudu si vyskakovat, ale hlady neumřu).. Víc než výdobytky typu pračky, sušičkcy, myčky je pro mne nejdůležitější možnost volby, kterou dnešní doba nabízí. Jsem vděčná za dnešní dobu, rodina mi ji hodně závidí (v dobrém) a vždy koukají, co se v obchodech pro těhotné/děti objevuje za věci, které neznají.. Doufám, že pro mé děti možnost volby a současný blahobyt zůstane..

Tak moje mamka si nejak nestezovala na nic 🙂)) Myslim, ze v historii se mely zeny mnohem hure nez za doby komunismu 🙂)) presne, kazda generace by nechtela zit v te predesle z urcitych duvodu .-))) Tatka rikal, ze vzdycky komunisty nemel rad, ale co je ted za bordel....a ze nam nezavidi tu dobu......zrovna generace nasich rodicu se mela z pohledu miru nejlip-tak dlouho zadny mir v evrope netrval...kdo vi, co zazijeme jeste my a nase deti........
a z toho blahobytu mi je obcas smutno -prehrsle vseho - vlezes do jakehokoliv hypermarketu (my jich tady mame snad nejvic na pocet obyvatel) a rikas si-kdo to vsechno muze snist? kdo to vsechno oblece? co se stane s tim vsim? my jsme meli jednu bundu (kdyz jsem vyrostla z rukavu, babicka nadstavila), ted ma kazde dite deset kompletu na jednu zimu.......ten konzum je sileny -zijeme v tom, takze nam to neprijde.....
ja si myslim, ze vsechny bychom zvladly vsechno, co nase maminky, babicky atd. proste bychom musely 🙂))

@kexina já asi na té době nic dobrého nevidím..

co se týče porodu - tak krom již zmiňovaného rozdělení matka-dítě, tak chlap u porodu byl taktéž nepředstavitelný. vidět dítě mohl tak možná po 2 týdnech a to ještě z balkonového okna.. pro mne byl můj muž u porodu neuvěřitelnou oporou, nehledě na to, vidět ho, jak pláče dojetím při chování dcery pár vteřin po jejím narození - dokonalý zážitek..

operuješ prací - no a představ si, že bys v práci měla šéfa blba. Co blba - ultra blba a změnit práci nemůžeš, protože bys měla v občance už uvedeno další zaměstnání a to by se politicky nelíbilo, neboť bys byla za fluktuanta. Ano, bát si se o práci nemusela, ale bavilo by tě dělat třeba ve výrobně pneumatik? nemohla jsi se rozhodnout, co budeš dělat, bylo ti místo přidělováno. Zmiňuješ studium - děvče zlatý, pokud bys neměla konexe nebo kliku, tak na vysokou by jsi se stejnak nedostala..tou dobou frčely učební obory a pak hned makat do trafiky..

Bezúročná novomanželská půjčka - no, víš co se z toho dalo koupit? lednička, obývací stěna a gauč.. Při troše šetření, si toto pořídíš za 2-3 měsíce z průměrného platu i bez půjčky..

Ad zuby - já svým zaměstnancům dovoluju si vzít homeoffice, pokud vyloženě nehoří termíny. Stejně tak to má chlap i v práci v pozici zaměstnance (může 1x týdně bez problému). Nic neobvyklého v dnešní době nejsou ani ve firmách sick-days..

Myslím, že žiješ uplně v jiných představách o dobách minulých..

@pidalka12 takovou práci bych dělat nemohla :( U nás školka do čtyř a nazdar, dělejte si to jak chcete...

@budouci_maminka
Já bych řekla, že my dvě žijeme v úplně jiných představách i o dnešku, natož o minulosti. 😉

Prostě každá evidentně žijeme v "jiném světě", takže s dovolením nijak reagovat nebudu, zbytečně bychom tu spamovaly diskuzi a myslím, že bychom ke společné řeči nedošly.

Tak co takhle - Ty si budeš myslet, že mám zkreslené představy o minulosti a já, že Ty máš zkreslené představy o současnosti. A shodneme se, že se neshodneme, ok? 😉