Jak to ty mámy před revolucí zvládaly?
Momentálně(zhruba rok 😀 )se nejmladšímu klubou zoubky,takže ráda vzpomínám na dobu,kdy jsem se kvůli němu musela budit každé 3 hodiny,abych ho nakojila.Když je mi opravdu nejhůř,začínám přemýšlet o tom,jak to ty naše(nepočítám tu svou,protože ta s námi byla doma 5 let)mámy dělaly,když se po půlroční mateřské vracely do práce a děti odevzdávaly do jeslí.Neumím si představit,že by po každé takové úžasné noci měla v práci dosáhnout požadovaného výkonu 😀
Chtěly byste se vrátit v čase o min. 28 roků zpět?
Jak koukám, většina říká, že každá doba měla to své, a že by neměnila. Já říkám, že by mi to bylo šumák, kdybych žila o třicet let dřív. Opravdu měla každá doba to své. Kam bych se doopravdy nechtěla dostat, byla raná padesátá léta, kdy se budoval znovu stát, takže tehdy opravdu byl tlak na to, aby ženy po šestinedělí (!) nastoupily zpět do práce (vyšší cíle, republika žádá, atd.). Do toho se znovu osidlovalo pohraničí, podmínky si člověk může krásně posoudit třeba ve filmu Sestřičky s paní Jiráskovou a Mihulovou. Takže nejen žádná myčka a automatická pračka. Ale žádný sporák, vodovod jen se studenou vodou (pokud vůbec), hezky ráno zatopit, nanosit případně vodu, obstarat dítě, šup do jeslí, honem do práce, a z práce? No obstarat dobytek, protože byl ještě přídělový systém, a co si kdo nevypiplal doma, to neměl. Ty ženy, co tohle zvládly, jsou podle mě hrdinky. Ve městě se žilo líp, ale oproti osmdesátým létům? Prosím vás, to by byl v jejich očích úplný zlatý věk. Všechno jde pomalu dopředu to je přirozené, u nás to ještě podpořila změna poměrů (i když nemyslím, že by se třeba v 60. letech v USA nějak mazali s porody, možná i v lecčems o dost později - stačí úplně se třeba podívat na Kdopak to mluví, taky tam matky koukají na vystavená řvoucí mimina za sklem), ale nemyslím, že by se tehdy nedalo žít.
Jo a mimochodem, samozřejmě, že někdo na minulost nadává, někdo vzpomíná, a každý z té doby vypíchne vždy to, co mu "hraje do karet". Tyhle vzpomínací seance jsou to nejmíň průkazné, co existuje, protože co člověk, to názor a zkušenost... 😉
Mimochodem, jsem ročník 82 a v jeslích jsem nebyla. Normálně až do školky.
Vše je asi relativní - o padesátých letech se mluvit moc dobře nedá, děda byl na uranu v Příbrami ( nepodepsal vstup do KSC a tak z vedoucího záložny se stal dělník a jeho bratr odešel do USA ) , babička měla na strosti celý týden tři děti ( děda jezdil jen v sobotu večer a v neděli odpoledne zase odjížděl ) a přitom pracovala jako šička ( naštěstí starší kluci už byli větší, malá byla jen má máma ) a žili v jedné místnosti bez vody. O krásný služební byt přišli, psy jim otrávili... hnus. .. přeskočím několik let a jsme u mé mámy a jejího mateřství - píše se rok 1976 a dál. , narodila jsem se já , máma odchází v mém půl roce do práce ( ovšem nemusela, ale nebyla mateřský typ, prý se doma strašně nudila ) mě vychovávala babička . Naši odjížděli do práce na 7, vraceli se v 15, měli auto, bydleli jsme na vesnici o cca 800 obyvateli, kde byl v té době lékař ( dětský, zubní, pro dospělé ) fungovala Jednota, knihovna, JZD, míchárna krmiv, Kooperativa, dvě hospody.. zkrátka většina obce byla zaměstnaná v místě bydliště. Naši měli pračku, auto, otec pracoval jako technik, matka jako účetní. Na dovolenou jsme jezdili každý rok ( Maďarsko , Jugoslávie ) Zapomněla jsem dodat, že se sestrou ( 1980 ) už mamina byla doma plné 3 roky. Měli bezúročnou novomanželskou půjčku tuším že na 10 000 a z toho si zařídili ložnici a kuchyň. Za každé dítě se tuším že 2000 odečítaly, ale to nevím jistě. V roce 1981 naši jeli i na dovolenou do Švédska, jen byla podmínka,děti nechat doma. Vím, že od JDZ se i jezdilo na Kubu, spolužačky rodiče tam byli - ano, to už nebylo běžné, ale za odměnu se jezdilo. Od dědy práce jsme se sestrou jezdily na tábory ( které jsme milovaly,nehrálo se na budovatelského ducha, ale třeba na cestovatele po světě ( mám ještě doma dětský kanadský pas z roku 1984 ) , nebo na archeology. Školku jsem měla ráda, přítel se mi dívá přes rameno a přikyvuje, že školka byla super - opět záleží na lidech. Se školou to bylo horší, tam už moc se nepřipouštěla diskuze a např, na dějepis jsme měli opravdu Soudružku, takže informace byly hodně zkreslené. Děti z okolních vesnic svážel do školy a školky zadarmo Bednabus ( skříňová avie s lavičkami ) . Ano, pamatuji na výpadek toaletního papíru, tuším že to trvalo 2 roky, když se někde otevíral nový obchoďák, tak je tam hned jelo, protože tam ho určitě měli.. vložky byly takové ty skládané se síťkou, ještě jsem je taky používala 🙂 ty měkké byly taky jak kdy 🙂 Mandarinky, pomeranče a banány jsme měli každé Vánoce, fronty na ně byly, ale asi jsme měli štěstí. Oblečení bylo taky pro všechny skoro stejné, alespon jsme si nezáviděli 🙂 i když Marek M. přišel ve čtvrté třídě do školy v džínách, tak jsme záviděli asi všichni - ale pak se z Polska a Maďarska začaly vozit džíny ve velkém, tak se to srovnalo. Boty byla taky kapitola, byli jsme rádi, že bylo správné číslo, design se taky tolik neřešil 🙂 Babička z Prahy nám vozila céčka a digihry se zajícem a chobotnicí 🙂 Měla jsem asi štěstí, že na vsi to bylo vše o hodně volnější než ve městě, tlak totality jsme tolik nepociťovali. Video jsme měli v 88 roce a koukala se u nás půlka vesnice na filmy dabované Ondřejem Hejmou 🙂 Oba mí rodiče na tu dobu vzpomínají v hodně dobrém a já vlastně taky. Je to možná dáno tím, že na špatné věci se dřív zapomene, ale oba nám neustále opakují, že by rozhodně nechtěli být v této době mladí.
Podotykam, ze ve strane nebyl ani jeden z rodicu..
A ještě vsuvka - Jak to zvládaly? Neměly nás pořád za zadkem 🙂 Od mala jsme lítali venku jedna velká banda od 3-4 letých po třeba 12ti leté, chodili jsme na ryby, do lesa, u nás byl povinný sběr léčivých bylin ( podle mě super nápad, jak si škola vydělávala peníze na pomůcky i my jsme za to dostávali slušné peníze, když jsme nasbírali nad limit ) - to samé žaludy a kaštany pro myslivce a to nás taky donutilo zvednout zadky 🙂 .. a co si pamatuju, hodně jsme se dokázali zabavit sami - Merkur,Seva.. ale také hodně pomoc na zahradě, v domácnosti.. já od cca 6 let měla na starosti králíky a slepice - krmení, hnuj, sbírání vajec..
@dzungala blbne kůň,nešlo mi to napsat jako odpoved-- všechny filmy dabované takovým tím unuděným hlasem 🙂 Ve Slunce, seno snad i dabuje to porno 🙂 jinak Vetřelec, Terminátor, Conan Barbar , Rocky, Kung-fu filmy, James Bond.. fakt snad všechny hity 🙂 určitě doma ještě nějakou VHS najdu 🙂
Ja bych hlavne nechtela sve dite ucit,ze nesmi nikde rict to,co muze doma. Mamka od svych rodicu slichavala "nesmis to nikde rict,nebo nas zavrou a vy deti pujdete do decaku". A bylo by to v tu dobu tak. Veskere nevymozenosti doby bych nejak asi zvladla,ale tuhle nesvobodu ne.
@dzungala 🙂 to musí být prča 🙂 Ono bylo většinou více verzí, dabovalo hodně lidí, tuším i že bubeník Olympicu, Ondřej Neff.. Lidé, co měli šanci se dostat často ven a něco přivézt..
@paula123 to o děcáku jsem tedy nikdy neslyšela, ale je pravdou, že v těch odporných padesátých letech a v době po 68 to bylo ostré, tam to hodně lítalo ☹
@dzungala 😂 přesně vím kterou písničku tvoje mamka zpívala tou divnou angličtinou:
https://www.youtube.com/watch?v=PTsSk0r_Tq8😝
@dzungaa Ježiš, to trhání mandlí v 5 letech v sedě na židli, to si vybavuju doteď! Br!!! Asi o rok pozděj jsem byla znovu a to už možná teda bylo těsně po revoluci a to mě teda na ten sál alespoň dovezli na lůžku, ne že jsem musela sama po svejch do "ordinace" a pak v doprodvodu sestry brečící zase zpátky...
@barumat Já ročník 84 a do školky jsem šla až do předškoláků v téměř 6letech (zpětně to vnímám spíš jako negativum, ale prý nebylo možné mě dát do školky dříve, když byla máma doma s mladší ségrou, to prostě neexistovalo). V jeslích jsme nebyla ani jedna, mamka prostě po mateřské byla s náma doma a do práce chodi jen táta- ten měl naštěstí vždycky docela slušný plat, takže nás uživi, K tomu přídavky na děit, které činily opravdu slušnou částku a měl na ně nárok snad každý, né jak dneska nějakých 700 K na dítě) při půměrné mzdě v hospodářství kolem 27 tisíc jetovýměch) a dosáhnnou na ni pravdu jen ti opravdu sociálně slabí, ostatní utřou nos.
@dzngala Mně je naopak úplně proti srsti, abych doktorům cpala kafe a flašky za to, že dělají svou práci! Tak snad za to jsou snad placení z daní nás všech a my si platíme pojištění. To samé jsou mi proti srsti úplatky v podobě "sponzorských darů" ve školkách, bohužel vím, že kolikrát to jinak moc nejde...ale sere mě ten princip, že to někdo považuje prostě za "normální".
Ja se narodila v 83 roce. Bracha o deset let drive.... v 7 mesicih uz jsem byla v jesluch....bracha tusim v 9 mesicich. Mama tvrdila, ze z jednoho platu by se neuzivili a to mel tata docela slusnou praci. Koupili dum, prodali, nakonec tam bydlet nechteli...kdyz mi byli tri, koupili chalupu.. musela jsem stale pomahat...dovolena v madarsku.......nasi porad jen pracovali, vydelavali prachy, setrili. Jeli na dovcu... bez deti....nic moc nam nekoupuli.. duvod nevim, ale rodice sami vypravi pokazde neco trosku jineho.. kazdopadne matka nebyla matka s velkym m. Dobrutky byli jen na mikulase a velikonoce, vanoce. Jinak standart doby...mama mela auromatku i zdimacku, bydleli jsme ve meste. Nam detem asi nic moc nechybelo.... kdyz nekdo neco nezna, nema pocit, ze by to mel mit. Tata dobu nesnasel... a i ja vnimam jako nejvetsi problem ,,nesvobodu,,....za tu bychom dnes meli byt vdecni. Miluji vyber v obchodech. Moznost cestovat, studovat, zit po svem...... jedine, co vnimam jako dnesni nevyhodu je skloubeni deti a prace... sama netusim, co a jak budu delat po rodicovske.... ale za tu jsem vdecna.....synovi jsou dva roky a neumim si predstavit, ze bych ho mela nekam frknout.....staci zmena dne, vice lidi, vice zazitku a nasleduje vecerni rev, spatne usinani. Kazdy takovy den je stres pro syna, manzela i me....tedcekam druhe dite, tak mam na tri roky vystarano, alebojim se toho, co bude po te... kdo me zamestna se dvema malyma detma, bez hlidacich babicek ()ktere tedy moji rodice meli, ale oni sami se nehodlaji obetovat pro nikoho... at se pry kazdy stara), na takovou pracovni dobu, abych mohla deti vyzvednout ze skolky a postarat se o ne? A kdyz budou nemocni? Toho se opravdu desim.....ale presto, jsem rada, zeziju dnes..ze mame pracku, mycku, rychlovarnou konvici a vubec dalsi spotrebice, auto, chlapa, ktery semi snazi pomahat, chlapa, ktery se mnou byl u porodu, ze mam vymozenosti pro deti., jsem stastna za vyvoj mediciny (syn je narozeny o 9 tydnu driv)............a stejne i presto vsechno pestuji na zahradce, siju obleceni...a duvodem je kvalita za dobrou cenu, odreagovani od vsednich veci a docela me to bavi......jsem stastna, ze mame domek... sice nejezdime na dovolene, setrime, vse delame sami... ale mame ho....nemusim bydlet v mestske krabici a ani se nemusim bat, ze mi dum stat ,,ukradne,,.....nemusim resit, ktera ma myslenka.. smer politika.. se nekomu znelibi a zda me soused zaslechl a ,,praskne,, me....nemusim resit fronty na ovoce a orisky, vsude je super vyber.. mohu nakoupit na mnoha mistech, neresim podpultovky ani neschanim bony do tuzexu... a mam vse, spis vic....o dost vic, nez je opravdu realne potreba....... spis ted jen prosim....at je mir, at me deti maji sanci dospet , vychovat sve deti a dustojne zestarnout....
@marketa11112 JJ, konzum dneska vládne světu, všeho až moc a neodkážeme si toho vážit My hraček moc neměli (teda v porovnání s dnešní dobou), ale vystačili jsme si, sladkosti byly za odměnu a spíš výjimečně, kola kolu jsem poprvé ochutnala snad v devíti, deseti letech. Naši si třeba ani nějak nestěžují na "fronty na banány", že prý když prostě nebylo, tak nebylo a tak holt ty banány neměli, no...je teda fakt, že babička dělala ekonomku u Jednoty, takže naše rodina z mamčiny strany možná měla přístup ke spoustě věcí snadnější jak jiní, běžně se nechávaly podpultovky pro sousedy a tak. Ve straně ale nebyl nikdo z naší rodiny, mamka když šla na vejšku, tak mohla jít tak akorát na stavárnu, i když by měla na víc, určitě stavařina nebyl její sen (a v reálu ji vlastně nikdy pak ani nedělala). Babička naopak komanče nesnášela, protože jejímu tatínkovi sebrali živnost (knihařství a knihtisk)
Za našich matek byl kult režimu a tím nemyslím jen ten komunistický. Byla tady jedna univerzální příručka, jak se starat o dítě, podle které prakticky všechny ženy masově vychovávaly a nikdo nepochyboval o tom, že je to tak správné. Že dítě musí vstávat přesně v 7.00, krmit se přesně po těch hodinách a život trávit zavřené v postýlce nebo ohrádce. Na potřeby matky ani dítěte nikdo moc nekoukal a nikomu to nepřišlo divné. Já osobně jsem žádné hrůzy nezažila. Měla jsem babičku v důchodu, která se o mě s láskou starala, v jeslích jsem nikdy nebyla a do školky, jsem šla až ve 3,5 letech jen na dopoledne.
Dnešní doba je kultem dítěte. Vše se podřizuje dítěti. Denní režim, kojení na požádání až do x let věku, pobyt s dítětem dlouhé roky doma, chování a nošení, výchova.... My jako matky se střetáváme s názory našich matek a tchýní, které nechápou, jak můžeme nejet podle té jejich příručky, a zároveň s matkami vyznávajícími ty nejalternativnější směry. Logicky se vždycky najde někdo, podle kterého to děláme všechno špatně a měly bychom to dělat úplně jinak, ačkoli děláme maximum. Hlavně se ale při všech těch ohledech na dítě a jeho potřeby úplně zapomíná na potřeby matky. A my to vnímáme jako normální. Není se čemu divit, jestliže naše generace zažívala to, co je tady popisováno (dril v jeslích a ve školkách, nucení do jídla, facky...). Nechceme, aby naše děti zažily byť jen zlomek těhle hrůz a zároveň si samy sebe neumíme vážit, protože jsme zvyklé držet hubu a krok.
Myslím si, že až vyrostou dnešní holčičky a budou mít své děti, budou se strašně divit, jak jsme to mohly v porodnici zvládat, když nám hned po porodu dali dítě na starost. Jak jsme mohly tak často a tak dlouho kojit, do nekonečna děti nosit, utěšovat a spát s nimi v posteli, když jsme se pořádně nevyspaly. Nastane jakýsi kult matky, protože kdo byl celý život hýčkán, se bude těžko najednou obětovat. Dobrá matka už nebude ta, která padá na hubu, ale právě ta, která si to zařídí tak, aby na hubu nepadala🙂. Řekla bych, že generace našich matek i naše generace to měla docela těžké oproti té nové generaci, která teď vyrůstá. A vůbec to není o technickém pokroku, ale o tom naladění společnosti.
@
dzungala Co tu meleš o spartakiádě proboha. Narodila ses 84 roce. Víš kdy vůbec proběhla ta poslední? Nebo ses jí snad sama zúčastnila? Nebo jo jakých cedulkách mluvíš, když se učitelkám říkalo teto? Nemám ráda, když si někdo vymýšlí něco, co v době, kterou sice zažil, tak si z toho nepamatuje vůbec nic a ani pamatovat nemůže. Nějaké výklady, ty si nech pro koho chceš, nejsou to Tvé vlastní zkušenosti
@dzungala Magda ma pravdu, pokud jsi rocnik 84, tak posledni spartakiada byla v roce 85, pak se chvilku nacvicovalo na 90, ale ta nebyla. Na lampionove pruvody jsme se tesili, ja sama organizuji u nas na Halloween, jaka ironie, take pruvod a ucast je vic jak hojna. V prvomajovem pruvodu jsem nikdy nebyla a nasi take ne. Opet v po roce 68 mozna, ale po roce 80 uz to nebylo tak prisne. Kde jsi vzala bile plaste ? Ucitelky u nas mely max takove satove zastery, co se tenkrat nosily. Za celou dobu skolkove a skolni dochazky me nikdo nebil a nevyhrozoval. Jidlo bylo normalni, hodne deti nemelo rado rajskou polevku, ale na zbytky tam byl kybl a kucharky si zbytky nechavaly pro prasata. Pokud jsi psala pravdu, tak to te lituju, to byl snad pastak,ne ?
Ahoj, no já myslím, že to zvládly dost dobře🙂. Jsem ze tří dětí, jesličkové děti. Nepamatuji si, že by moje mamča byla někdy tak utahaná jako některé matky dnes.
Ráno do jeslí, práce končila vesměs všem stejně tj. kolem 14 hod.
Jako větší jsme byli stále venku nebo na sportovních kroužkách. Léto tábory, dovolené s rodiči max. v Maďarsku, ale byly to krásné prázdniny. Stan, ryby, táboráky...
Ne, nevzpomínám na své dětství špatně a ani moji rodiče ne. Prostě to jinak nešlo a to rodiče nebyli ve straně a já se později vyhla i SSM🙂.
Jo a spartakiáda? Tak na tu vzpomínám s nostalgií.
@mysicka_lb trefně, objevně napsáno!!!
