Důslednost ve výchově a nastavení hranic.

@azanka Dávám na výběr. Na tom není nic nedůsledného přece. Když mi ráno řekne, že tohle tričko, které jsem jí vytáhla ze skříně, dnes nechce, úplně v klidu jí otevřu skříň, ať si vybere jiné. Když se zeptám, jestli chce jablko, hrušku nebo banán a ona řekne jablko, nakousne ho a pak si vzpomene, že chce vlastně hrušku, tak už ale chci, aby nejdříve dojedla, co si vybrala a pak jí ráda dám i tu hrušku.

@madbetka jo, to delam stejne 🙂

@azanka dát na výběr nemá s důsledností nic společného. Od určitého věku ta možnost výběru v dítěti povzbuzuje pocit důležitosti a pocit toho, že jeho názor je rodiči ceněný. Musí se to dělat s mírou, tedy ne říct, co by sis dal k večeři, ale dáš si na večeři to nebo to. Ale důslednost se projevuje pak jinde - třeba dnes u nás, dcera dostala na výběr k večeři ze dvou jídel. Přišla se třetím, já si řekla, dobře, proč ne, udělala jsem jí to třetí (kdyby odmítla obě dvě mé nabídky a nedala mi třetí možnost, vybrala bych jí z těch dvou a nevymýšlela nic jiného). Bohužel dnes neměla dobrý večer, takže přestože si jídlo vybrala, já jí ho udělala, nakonec se ho ani nedotkla. Řekla, že jí to nechutná. Po hodině jsem jí nabídla to, co měla mít k svačině, aby nešla spát úplně hladová. Řekla, že jo. Sedla si k tomu, dloubla do toho a řekla, že to nechce. Na to jsem jí řekla, že už nic nedostane, dostala dvě jídla, ani jedno nesnědla, přestože si o to řekla (na dotaz, proč nejedla ani jedno jídlo, neodpověděla). Za pět minut si začala diktovat, že chce něco jiného. Nedovolila jsem, opravdu už nic nedostala, i když mě to stálo protivný večer s ní a šla spát skutečně bez večeře. Možná je to pro některé matky tvrdý přístup, ale pro mě je to důslednost, aby dcera věděla, že si nemůže vymýšlet milion variant jídla (nenutím ji jíst to, co nemá ráda a vím, že si to můžu dovolit, protože nepatří mezi nejedlíky, u kterých jsou mámy rády za cokoliv, co dítě sní). Když bych dnes povolila, vím, že takové scény budu mít na denním pořádku.

@svntvt my jsme napriklad oblekani vyresili takto(syn 2r a 10m).ok chces behat misto oblikani tak jo ale budeme se mezitim oblekat.takze ho svlecu a dovolim mu probehnout cely byt a pak dam 1kus obleceni a zase dovolim probehnout byt apak zase jeden kus obleceni a zase probehnout atd...trva to trochu dyl ale spokojeni jsme oba.uz si na to tak zvyknul ze se vzdycky tesi na oblikani😉

Ahojky, můj názor je ten, že jakmile přemýšlíš "jak na dceru," tedy jak to zaonačit, aby dělala to, co chceš, přemýšlí zase ona, jak na mámu, tedy jak dosáhnout svého. Je to takový zákon akce a reakce. To dítě je navíc v období vzdoru, a jakmile cítí, že na něj máma vyvíjí z pozice silnějšího tlak, automaticky se šprajcne a přechází k odporu. Pak se tady sáhodlouze debatuje o tom, jak řešit ten odpor, zda po dobrém, nebo po zlém. Ale chyba podle mě vznikla ještě předtím. Máma s dítětem spolu nemají bojovat, ale být na jedné lodi. A oba to takhle musí cítit a věřit tomu.

Například tedy někam spěcháte a dcera lítá po bytě a odmítá se vypravit. Vysvětlila bych jasně, proč spěcháte a jaké z toho plynou následky, pokud nepřijdete včas. Ale ne stylem "pokud hned neposlechneš, za trest nebude večerníček," ale že se k paní doktorce musí chodit včas, protože má těch pacientů hodně a ti ostatní by tam pak kvůli vám museli čekat. Případně rovnou vysvětlit, že když nepřijdete včas, paní doktorka bude naštvaná na tebe a tobě je to nepříjemné.
A pak je jiný den, kdy nikam nespěcháte, chystáte se jen na hřiště.... a dcera zase lítá po bytě jak splašená a odmítá se oblékat. Klidně bych řekla, že dnes nikam nespěcháme, že si tedy ještě mže chvíli pohrát/ běhat, ale že na to má jen deset minut, protože kdybyste vyrazily později, už byste to hřiště nestihly/ pořádně si to tam neužily a ty se tam těšíš. Dítě pak ví, že s ním nijak nebojuješ, máš pro ni pochopení a má ve spoustě věcí volnou ruku, ale také to, že když zavelíš, jde skutečně do tuhého a má to svůj důvod. Asi teď přemýšlíš, kde jsou tam ty "hranice" a "důslednost," ale já si třeba vůbec nemyslím, že základem výchovy jsou tahle dvě slova.

@malenka3 Opet muzu jen souhlasne kyvat hlavou a dat palec hore 🙂 Presne takto to u nas obcas vypada take. Jinak rada davam na vyber ze 2-3 moznosti. Pokud nezvoli, volim ji ja a ta plati.

Nevím, jestli to pro tebe bude rada 🙂 Ale jí za sebe vnímám potřebu být důsledná tam, kde je to potřeba. A ve věcech, které mi jsou putna, klidně ustoupit. Příklad: potřebujeme dojít do obchodu, máme na to celé dopoledne, dá se tam jít kratší a delší cestou, dojdeme na křižovatku, já automaticky zahnu na kratší, dítě chce jít delší. OK, proč ne? Jdeme delší, příště zas a klidně znovu. Pak jednou pospícháme na schůzku, na křižovatce chce jít dítě delší, já řeknu Hele, kdyby to šlo, tak klidně, ale dneska spěcháme a potřebuju, abychom šli tudy. A jdeme.
Oblékání: Půjdeme ven, je tam teplo, chceš kraťasy, nebo triko a sukni? - Šaty. - OK, vezmi si šaty. Vždyť je to úplně jedno, když je tam teplo, ať si klidně rozhodne sama.
Ale! Půjdeme ven, je tam chladno, je potřeba se obléknout. Chceš tepláky a mikinu, nebo softshellovou kombinézu? - Sukni. - Ptala jsem se, jestli chceš tepláky a mikinu, nebo kombinézu. - Tak šaty. - Tepláky a mikinu, nebo kombinézu? Trvám na svém, nemůže jít v sukni, když je zima a mokro.
Těžko dát rady v konkrétní situaci, ale přijde mi, že když takhle přistupuju v pohodových situacích, kdy nic nejde, snáz se s nimi domluvím, když o něco jde.
Čůrat chodí sami, nikdy jsem je neposílala, maximálně se občas zeptám. A vytírám, beru to jako cenu za samostatnost. Už roční Mína mi s tím občas zvládá pomáhat. Oblékat se prostě musí sami, není možné je oblékat násilím, už s tou roční je to o nervy, když ji občas
musím obléct spící. Nevěřím, že by se nenašlo nic, kvůli čemu by nechtěla jít ven a raději zůstala navždycky doma.
A k trestům nebo obchodování: mně prostě vyhvuje koncept přirozeného důsledku. Zakázat televizi, když se neoblékne, podle mě nevyřeší nic. Musí sama pochopit, že bez obléknutí nemůže ven, na hřiště, na nákup, za kamarádkami. Že když se počůrá na podlahu, je potřeba to vytřít, což je práce, nebo že ji budou studit kalhotky, když si je počůrá, a je to nepříjemné.
A konkrétní rada nakonec: dvě možnosti stačí. V popisu těch tvých jsem se sama ztratila. Vyčůráš se na záchodě, nebo do nočníku? Hned, nebo až si sníš jablko? Sama, nebo chceš pomoct? Vyneseš ten koš před večeří, nebo než se půjdeme koukat na televizi? Dvě možnosti stačí. Jestli ne, ať dá dítě vlastní návrh.

@mysicka_lb jenže to vysvětlování je hezká teorie, která často v praxi kulhá. Tím neříkám, že je to špatně, dle mého na tom stojí přístup k dítěti, vysvětlit, proč třeba spěcháme, jaké to má důsledky, když přijdeme pozdě. Potud je to v pořádku, ale takhle postupuje většina z nás radících včetně pisatelky dotazu, musí se to dětem vštípit do hlavičky. Jenže u tebe to končí tím, že "dítě pak ví, že s ním nijak nebojuješ, máš pro ni pochopení a má ve spoustě věcí volnou ruku, ale také to, že když zavelíš, jde skutečně do tuhého a má to svůj důvod.". Takhle to ale u spousty dětí nefunguje, protože k tomuhle je třeba racionální uvědomění konsekvencí a děti velmi často jednají emotivně. A když se dostaneš do té emotivní pasáže, musíš reagovat jinak, protože dítěti je v tu chvíli jedno, že paní doktorka bude čekat, mají zatím spíš egocentrické vnímání, které je v daném věku normální. Někdo víc, někdo míň, někdo vždy, někdo občas, ale tak to je a je řada situací, kde s vysvětlením důsledků nevystačíš.

@lucka1606 ahoj,diky. Muzu se zeptat jak konkretne vypada to ,,pocitani,,? Uz jsem od par holek neco podobného slysela, jen nevim asi co presne to znamena...

@tervi ne, zkousela jsem, u nas nezabira, jednou jsem i stala na chodbe a cekala anic, takze jsem se musela vratit takze naprosty fail, takze tohle delat nemuzu. Jedine kdyz by byl doma manzel,jak tu nekdo uz psal,tak by slo ze bych odešla, ale vetsinou to byva tak ze on napr.potrebuhe tu chvilku na nejakou praci, takze by bylo nefer se s nim domluvit ze nekam beru dceru a pak mu ji tam jen tak nechat ..hledam jiné možnosti....

@madbetka no aco kdyz clovek chce po diteti neco, co pak, az to vyslovi a vidi ten nesouhlas ditete, uzna, ze vlastne fakt neni zas tak potreba a vlastne to ani vyzadovat nepotrebuje ALE uz to rekl jako pozadacek. Da se z toho nejak elegantne couvnout? Nebo kdyz uz jednou neco placnu,mam si za tim stat i kdyz vim, ze je to moje blbost? (Napr.reknu treba, ze se musi prevlect z pyzama, ale pak si uvedomim,ze dnes prsi,sme doma a pyžamo mi v podstate nevadí a muze ho mit, jen jsem reflexivne dala pozadavek, ktery nepotrebuji splnit,ale uvedomim si to az pak...snad jsem to vysvetlila dobre...)?

Tohle chování mi přijde úplně normální.Syn mi ve dvou letech dělal to stejné.Jen chtěl plyšáka,nebo oblíbenou hračku.Dostal do ruky plyšáka a fungoval normálně.Hodně pomohlo se neptat.Prostě říct,jdi se vyčurat,jdeme se oblíknout.Namísto nechceš čurat?Jinak já moc nediskutuju,potřebuju aby fungoval a nebudu zdržovat se u každý kraviny půl hodinovým okecáváním....Jasně,občas předvedl hysterickou scénu (je to dítě a ještě hodně malý),ale vždycky jsme to nějak vyřešili.Většinou jsem počkala až přejde to nejhorší,uklidnila ho a znova ho šla oblíknout.Teď jsou mu tři,funguje krásně,a na spoustě věcí se spolu domluvíme.Jo,furt sem tam zaodmlouvá,sekne se,ale ví,že co řeknu,tak to je.

@monny3 no prave ja si jista vetsinou byla...jenze to jeji chovani me vždy vyvede z omylu... ja mam predstavu otom kde muzu povolit a kde utahnout 😆 jen proste ty vysledky moc nevidim, tak zpochybnuji samu sebe, zda teda neni na tom mem přístupu neco špatně,kdyz to nefunguje. Je fakt tezke v těch situacich se rychle rozhodovat za cimsi budu stat apod.a zaroven pri tom vypadat jiste,kdyz kolikrat fakt nevim 😂 paradoxne nejlip mi je kdyz delam veci prirozene bez zbytecneho premysleni. Jenze to jsou zrejme vzorce z detstvi, kdy vladla spise autoritativni vychova (ackoliv nasi byli asi taky smesice vseho 😆 v urcitych vecech dovolili i uplne silene veci 😂 v urcitych byli prisni...nebyli ale uplne autoritarsti, hlavne ne mamka, ta byla spis hodna...)... jenze pak mam vycitky a rikam si,vsichni se chteji vymanit ze vzorcu výchovy rodicu, nikdo nechce byt autoritarsky, neni to co delam tedy v podstatě spatne? A zacnu aplikovat veci co kde ctu a tak a pak se v tom placam 😆 mozna by bylo i reseni vic si verit a nesrovnavat se s ostatnima a kdyz mi neco funguje,neopoustet to na zaklade strachu ze dite ,,zlomim,,/,,rozmazlim,, apod...... hm...

@azanka ja dávám taky na vyber tam kde muzu, nevidim v tom problem, je to sice dite ale taky ma pravo neco rozhodnout...

@svntvt s tou potřebou elegantně couvnout z toho, co jsi řekla - podle mě je to v pořádku a i to se stává a to jsou ty chvíle, kdy si uvědomíš, že nemusíš lpět na všem. Já to dělám tak, že v dané situaci zatahuji do rozhodnutí dítě a dávám mu možnost ukázat, že i já můžu upravit názor podle situace, však to je běžné i v životě dospělých. Abych byla konkrétní - k tvému příkladu pyžama - pojď se převléct z pyžamko - dítě řekne, že nechce - ty si uvědomíš, že dnes je ošklivo a zůstanete doma - řeknu nechce smyslu "ty bys dneska chtěla zůstat v pyžamku? Vlastně to není tak špatný nápad, je tam ošklivo, ven nepůjdeme, tak si uděláme výjimku a uděláme si pyžamkový den? Líbilo by se ti to?" moje dcera by byla v tu chvíli nadšená, vymyslela něco sama, slyší na slovo výjimka, něco, co neděláme pořád, ale jednou za čas, tohle mi u ní funguje hodně a hezky se to aplikuje na ty situace, o kterých píšeš, že si pozdě uvědomíš, že trvat na svém nebylo nutné. Jen je opět nutné s tím šetřit, aby z takových situací nebylo pravidlo, dítě to pak začne zneužívat. Příště v dané situaci můžeš vytáhnout pyžamkový den, že dnes se to nehodí, protože......, ale že si ho zase někdy zopakujete.

@lolam10 muzu to zkusit 😂 diky

@svntvt "Ty to takhle nechceš? Fajn, pojď, domluvíme se, jak to uděláme." Takhle to dělám já. Takže se třeba domluvíme, že si nechá pyžamo na snídani, ale pak se převleče,protože do postýlky pak večer nepůjde v tom, v čem si celý den hrála.
Ale po té snídani už trvám na tom, aby se převlékla, pokud jsme se tak domluvily.
Není nedůsledné dát dítěti možnost diskutovat a hlavně uznat jeho emoce, dát najevo, že je v pohodě s něčím nesouhlasit (když manžel řekne, že chce na dovolenou do Egypta, ale ty chceš do Řecka, tak se taky domluvíte - kdyby sis pak ale těsně před odletem vzpomněla, že chceš vlastně do Itálie, tak už by byl právem naštvaný a trval na domluvené možnosti). Když mi chce venku utéct, tak jí vysvětlím, že ji chápu, ale že jí ustoupit nemůžu. Když si nechce čistit zuby před snídani, vysvětlím, že zuby si vyčistit musí, ale může si vybrat kdy. Atd. A není chyba říct dítěti - "A jo, máš pravdu, mně to teď taky došlo!"
Hodně je to podle mě o nastavení ve tvojí hlavě - člověk se musí naučit dopředu přemýšlet, co říká a co po dítěti chce. U nás se neříká "Pojď se převléknout z pyžama", ale "Majdi, je potřeba se převléknout. Jdeme teď?". Ono dítě úplně jinak reaguje na rozkaz a na větu oznamovací. Je ale v pohodě, že občas nechce. V tomhle věku si uvědomuje samo sebe a hledá, co může samo a co ne. Takže se občas tváří, že neposlouchá, ale ono třeba prostě jen nemá čas a nikdo to nechápe.

Já nevím, jestli to, co píšu, není zmatené. Asi je. Já vím, co chci říct, ale asi to neumím úplně popsat.

@svntvt Hele a co uděláš,když něco řekneš manželovi a dojde ti vzápětí,že je to vlastně blbost a není to třeba?Furt na tom trváš,nebo řekneš že je to vlastně jedno?Já se omlouvám,řeknu narovinu,že jsem to přehnala,apod.Syn přesně vycítí,kdy je zbytečný cokoli vyjednávat a odporovat a kdy se můžeme dohodnout.Jednej na rovinu,dítě není blbý.

@palacinka_marmeladova To je asi to nejpřesnější! Jednat s dítětem na rovinu 🙂

@mysicka_lb diky. Tohle prirozene delam, ze vysvetluju dusledky, ale bez valneho ucinku...bud nechape co je za problem prijit nekam pozde nebo to ignoruje... ale ten druhy priklad je fajn, to je pravda, ze kdyz nikam nespechame mohla bych ji dat ze startu trochu volnosti, to moc nedelam, pac uz byvam nastvana dopredu jak ji zas budu honit 😂 a myslenky na nějaké vychazeni vstric nemam...takto můžu taky zkusit, diky

@sudylichozrout ja to taky delam ze ji davam na vyber a kdyz nevybere nebo to pak nechce, ma smulu. V tomhle si myslim, ze vetsinou problem neni, tam prave ty vysledky vidim (kdyz uz je pak vztek, dost se ta delka ,,zachvatu,, zkracuje a kolikrat pak prijde sama v klidu a vezme si/udela to co sme domluvily..)...

@rebe to s temi moznostmi byl priklad, sama vim ze kdyz jich dam vicvubec se vtom nevyzna a uplne to bojkotuje...
Jo ty přirozené dusledky znam, cetla jsem o tom, me se to zalibilo, ake mam fakt problem to prostě pak aplikovat. Ona s tim oblekanim dela zagorku uz nekolik mesicu...prijde mi, zeuz jsem zkusila snad vsechno co me napadlo a nic, vzdy se opakuhe stejny scenar... jestli proste cekat az ji to cvakne a netrápit se tim, nebo porad hledat co delam spatne, nevim... vzdy to dopadne tak ze ji oblecu,samozrejme,jenze me jde o to, aby to bylo bez boje a to jsem fakt zatim nenasla nic. Jo, kdyz ma motivaci, jde třeba za babickou za kterou se tesi, neni problem...ale jinak...nevím

@svntvt Ještě mě napadlo, znáš knizku Jak mluvit, aby nás děti pospouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly? Doporučuji, je skvělá 🙂

@palacinka_marmeladova ja se asi po tom co tu ctu vratim k te sve prapuvodni přirozené podstate 😂 pac ta fungovsla nejlíp ackoliv byla podle mnohych prisna apod...ale na tu moji cacoru to asi tu prisnost fakt chce a treba ve trech letech zacne taky fungovat 😑 kez by 😂 diky za názor

@madbetka ten zacatek prispevku, presne tak to delam...
Ty rozkazovaci vety muzu upravit, jde to rict i jinak, zkusim to... jinak to pises dobre, ja tomu rozumim, to je co rict 😂😂

@madbetka ,,člověk se musí naučit dopředu přemýšlet, co říká a co po dítěti chce,, s timto promyslenim mam problem no...

@svntvt Dělej to tak,abyste byly obě spokojený a ty jsi z toho měla dobrý pocit.Já se v tom taky plácám,nevím jestli to dělám dobŕe nebo ne.Ale syn je spokojený,já jsem spokojená,smějeme se,děláme lumpárny a co má udělat udělá.Okolí si na synovo chování nestěžuje,všichni ho chválí.Tak to asi dělám dobře.

@palacinka_marmeladova jj ja to tak právě delam, vetsinou reknu neco ve smyslu ze jsem to neddomyslela, omluvim se, dam ji treba za pravdua jedeme dal. Chtěla jsem jen slyset, zda to zas neni nejaky muj fail 😂