Jak řešit zkaženou dovolenou se vzdorující tříletou dcerou?
Ahoj všem,
před nějakým časem jsem si zde vylila srdce ohledně chování naší tříleté dcery. Všechny jste byly úžasné a řekly svůj názor... Že to je normální zdravé dítě, že to patří k období vzdoru atd atd. Což já samozřejmě vím ale i přes to nezvládam a jsem vyřízená, naštvaná, smutná😭. Snažím se každý den být happy a řešit všechno s nadhledem. Jenže panovačnost, tvrdohlavost a všechny negace začínají být fakt nezvladatelné.
Momentálně jsme již několikrát dní u moře na dovolené a lituju, že tu vůbec jsme.
Dceři jsou skoro tři... Nechce skoro chodit sama, pořád jen nosit nosit nosit. Když jsme jeli sem ztravili jsme dva dny v Rakousku na horách. Vyjelo se lanovkou a panika neudělá sama ani jeden krok. Ano kočárek máme ale nechce v něm být. Takže celou dobu na koni. Jinak neskutečný, hystericky řev který nemá konce.
Přijelo se do Itálie k moři a je mi až stydno co se tu koná 😶. Když opomenu to, že s ní můžeme ani jednou do restaurace neboť ( neposedí, neustále utíká pryč, řve), tak se pomalu nemůžeme dát ani blbý kafe u stánku 😡. Dneska paninka chtěla zmrzlinu tak se jí koupila. Tu co chtěla. A po prvním líznutí letěla přes celou zmrzlinárnu 😡😡😡. A řev.
Chodíme hodně na hřiště. Blbne, litá, hraje si, docela ok všechno a pak strčí kluka z prolejzacek, protože ho tam nechtěla 😶 naštěstí se mu nic nestalo. No dostala na zadek.😡.
Chování na pláži je kapitola sama o sobě. Chvilku leží, jdeme se koupat, sbíráme mušle, blbneme.. vše ok a pak na lehátku začne ječet kvůli blbostem. Nestačí domluvit, vysvětlit nic. Prostě kde jaká kravina je podmět k šílenýmu boji a křiku. Krom toho furt utíká, prostě si jde, jde ( můžu na ní volat a ona si odejde), když vid že jdu za ní začne utíkat a já jí honím. Šílená prdel, několikrát denně ( ráda bych řekla že jsem v 26tt, takže z toho takovou srandu nemám). Můžu říkat že tohle nemusí, že se ztratí, nebo že jí srazí kolo, auto. Úplně u prdele. Muži si vyřvat hlasivky a stejně se ani neotoči.
Prokletá dovolená, lituju že se vůbec někam jelo😭😭.
Zajímal by mě váš názor, jak by jste dané situace řešily? Protože mě přijde že jsme zkusila už za poslední měsíce snad všechno.
Je tu tolik dětí a opět si zase připadám jako největší kráva na písečku. Za celou dobu jsem neviděla žádný podobný chování. Ano děti řvou, zlobí... Ale to co předvádí naše mě už fakt přivede do blázince😭😭.
Manžel na mě začal dneska dokonce řvát že je to nevychovaný spratek, který si dělá jak chce a má náš. u prdele ( což vpodstatě má pravdu) a že je to moje vina 😭😭. Že když byla malá, že jsem jí furt nosila, furt utěšovala, furt hledala blbý řady na internetu jak vychovávat dítě bez trestu atd atd a že teď se nám divit. Že za všechno může jen já, já já.
@daisy95 Hlavně už v základu je tvoje tvrzení nadsazené a nereálné a na tom stavíš celou svoji filozofii, jak každé placnuti dítěte je nebetyčné týrání a kolegy a partnery přece taky nezačneme mlátit. Jednak teda plesknuti rozjetého ditete, které už ani neví, co dělá, je úplně něco jiného než nějaké mlácení do modřin. Druhak kolegovi asi nemusíš nonstop všechno třicetkrát vysvětlovat a opakovat, neodporuje ti už z principu ve všem, sotva otevře oči, neničí věci ani nenapadá ostatní lidi, neohrožuje bezprostředně svůj nebo něčí život atd. Že? 🤷♀️ Já osobně nevidím jiné řešení, když už jsem dítěti situaci vysvětlila stokrát, předešla tomu, motivovala, ukázala následky a stejně to udělá znovu, třeba tím někoho ohrozí (nebo prostě přidělává po milionté zbytečně práci), než mu jednu plesknout, aby se laskavě probralo. A funguje to velice rychle a spolehlivě. Jestli ty bys dítě objala a hezky byste se domluvili, tak to gratuluji, ale mé děti tohle nedělají, takže bych někdy takovým jako ty fakt přála týden chodit v botách někoho jiného a pak teprve posuzovat.
Jedna kniha píše, že strom se pozná po ovoci...
To, jaké ovoce přinese naše výchova se nepozná teď, ale za 10, 15, 20 let.
Poslední dobou o tom, jak svoje dítě/děti vychovávám hodně přemýšlím. Nejsem úplně trpělivý člověk, nejsem flegmatik, neumím uchopit úplně do důsledku respektující a vysvětlující výchovu, nečtu chytré knížky. Prostě tak nějak žiju a tak nějak vychovávám. A rozhodně nejsem nejlepší máma, a jo, přes zadek klidně plesknu a večer s výčitkou nebrečím do polštáře. A někdy si říkám, že bych měla být ta trpělivá, věčně usměvavá, respektující a vysvětlující bytost. Jenže to neumím a asi mám i málo vůle, často jsem unavená, ve stresu, v časovém presu a pak ty situace nejsou ideální. Na jednu stranu jsem už trochu alergická na ty názory, že téměř cokoliv, co jako rodič udělám, nutně musí poškodit dětskou duši a dítě se nesmí omezovat, trestat, nesmí se mu nic zakazovat, nesmí se téměř nic. Ale pak vidím, že ZATÍM mám naprosto šťastné, spokojené a zdravé děti, které milují nás a milují sebe navzájem, a tak si občas v některých chvílích i říkám, že třeba to někdy není se mnou tak strašné... ale s jistotou to poznám až v jejich dospělosti.
Všechny děláme to nejlepší co jde. Chceme pro ně to nejlepší, jen prostě nejsme stroje, nejsme všichni stejní, děti nejsou všechny stejné a ani výchova snad nemusí být jen buď totální respekt, nebo bití. Přeci je i. něco mezi tím...
@journals víš co si myslím, že ta super respektující "vše se řídí podle dítěte" výchova je danajský dar... Ale to se uvidi až tahle generace princátek dospěje. Kdyz si dite v osmi letech neumi vzit v ledničce jogurt a kdyz ji ho otčím postaví na stůl, řekne, že neni zamíchaný, že maminka ho míchá... K tomu nemam ani slov. Aspoň na základe toho muj ex dost zmenil styl výchovy a nepřímo mi dokonce podekoval, ze vedu deti k samostatnosti.
Jinak já jsem nervák, a u mých dětí se vžila trefná hláška "rychle to ukliď než přijde máma a umře na křičení" 😅
@martinka_33 to, co popisuješ, je důsledek naprostého nepochopení respektující výchovy... Naše děti jsou vychovávány s respektem a vskutku to nejsou rozcapení spratci, co si nechají sloužit. Doma uklízejí, vaří přiměřeně věku, chodí nakupovat, starší se postará o mladšího, starším lidem podrží dveře od výtahu či těžké dveře ve vestibulu, byť samy mají co dělat, aby je vůbec udržely, všude pozdraví, poprosí, poděkují. Obě děti jsou velmi empatické, takže zcela bez problémů přijaly své spolužáky se specifickými potřebami (porucha autistického spektra a Downův syndrom) a snaží se jim pomáhat, aby se ve třídě cítili dobře. Dnes mi přišla neznámá maminka poděkovat za to, že ze syna vychovávám gentlemana, že s ním dnes byla v zábavním parku v rámci příměstského tábora a vedoucím tam pomáhal sám od sebe nosit jídlo pro ostatní děti, poté zase uklízet talíře, a to i tehdy, když mu řekli, že to není potřeba a může si jít hrát. Nešel... Pozitivní zpětnou vazbu na chování dětí máme ze školky, ze školy i od maminek spolužáků, kam chodí na návštěvy. Nepíšu to proto, abych se tu plácala po rameni, píšu to proto, abych ukázala, že správně uchopená respektující výchova opravdu nevede k tomu, že z dítěte roste nesoběstačný a nevychovaný jedinec...
@miryp Přesně tak. Bohužel má velká část lidí (a je to vidět i zde na diskusi) hodně zkreslené představy o tom, co to je respektující výchova a pletou si ji s naprostou absencí výchovy. U nás musí jet respektující výchova, v našem počtu to ani jinak nejde - protože to bych se z toho zcvokla na prvním místě já. Děti se musí naučit respektovat jeden druhého, a pak nemají problém ani jinde. A já to pak vidím z reakcí okolí - teď mi například přes léto na tu den, tam den vezmou starší holky do dětské skupiny, kam chodí mladší, když jdu já do práce - protože holky jsou sice divoké, ale slušné, poslechnou a hlavně pomáhají s mladšími dětmi, aniž by jim o to kdokoli říkal, prostě vidí situaci, vyhodnotí, jdou a pomůžou. A to mě utvrzuje v tom, že to asi dělám dobře.
@journals Mě ty děti naučily i to, že můžu pracovat i já sama na sobě. Taky jsem měla (a občas pořád ještě mám, ty vzorce jsou zaryté hodně hluboko) tendence sklouzávat k tomu jednoduššímu řešení situace. Ale naštěstí už je to čím dál tím méně.
@journals sama si uvědomuješ, že bys měla být respektující, hodnější, usměvavá, ale nemáš na to nervy, tak je švihneš po prdeli a je klid.. takže sis sama odpověděla na to, že fyzické trest je špatně a že je to tvoje nezvládnutí. A dovolím si oponovat s tou výchovou a plody ovoce - to se taky uvidí az po mnohem delší době, než v 10,15,18 letech. Pak tady máme totiž pubertu, expetimentování, špatná parta….
Akorát věřím tomu, že děti s respektujícími rodiči maji ve své rodiče větší důvěru a budou mít menší tendenci k něčemu sklouznout. Také se jim určitě raději svěří a spolu dokážou třeba i průser podchytit včas- a to je to, kam já se svýma dětma směřuju.
@sinicka Věř tomu, funguje to. Moje nejstarší už dospělá je a ač byla hodně divoké a náročné dítě, tak jsme to zvládli.
@martinka_33 jak souvisí fyzické tresty s tím jak je dítě samostatné?
@daisy95 Mám to stejně, někdy ho krmím na podlaze při hraní 😃
Některý názory tady, člověk neví, jestli se smát nebo brečet. Já, jen já, můj názor je jediný správný. Měli byste si nechat kydy o respektu, protože samý žádný nemáte. Já souhlasím s
@journals a je mi úplně jedno, co si kdo myslí. Nejsem robotická mašina, která si nemůže dovolit kleknout. Ani stroj nefunguje věčně. Ty, kteří zvládnou sluníčkovou metodu výchovy si můžou zatleskat, ale právo odsuzovat ostatní fakt nemají. Každý člověk je jiný, reaguje jinak, chová se jinak a někdo cizí, kdo mu doma u toho nesvítí, nemá právo ho soudit a odsuzovat.
@te_reza za co konkretne respektovat cloveka co pouziva fyzicky tresty na detech? Pokud se bavime o vychove.. do ted za 2 dny diskuze tu nikdo nebyl schopny odpovedet na otazku k cemu to ve finale je.. k tomu ze bolest dite utlumi a prestane konkretni vec delat protoze se boji bolesti ale v realu vubec nema tuseni proc by to doopravdy delat nemelo?
@daisy95 Myslím, že ti na tu otázku nikdo neodpovídá, protože i ty z nás, které svému dítěti na zadek daly (myslím v nějakých fakt vyhrocených situacích jako třeba @te_reza), si velmi dobře uvědomují, že fyzické tresty nejsou výchovný prostředek, protože z dlouhodobého hlediska samozřejmě žádný výchovný efekt nemají. A to říkám jako dítě, které bylo bité na zadek velmi často. Ano, i já jsem svému dítěti dala na zadek a ne, nebudu se tady obhajovat nebo omlouvat. Udělala jsem to, když byla situace nějakým způsobem vyhrocená a moje racionální, dospělé já to nezvládlo a předalo otěže instinktivnímu, pudovému já, které zareagoval jediným způsobem, které zná. Nejsem na to hrdá, není mi příjemné to přiznat, já sama se za sebe stydím, protože přeci jsem dospělá a měla bych být schopná tu situaci vyřešit. Ale stalo se, to že se za to budu kamenovat, nepomůže mě ani dítěti. Já už teď přesně znám svoje slabé místo a příště tu situaci nenechám dojít tak daleko. Ano, dítě velmi dobře ví, za co dostalo, ví že se to nedělá. Ale i kdyby se situace opakovala, já už ho znovu kvůli tomu neuhodím. Není to ideální situace a určitě to není styl výchovy, který bych někomu radila. Ale co můžu, snažím se že sebe vykřesat to nejlepší. Bohužel u toho bojuju se zakořeněnými vzorci výchovy, které jsou diametrálně odlišné. Takže "dvojitá práce". A věř mi, že je to sakra těžký... Takže máš-li pocit, že máš morální právo mě soudit, klidně si posluž. Ale vypovídá to víc o tobě, než o mě. Já se sebou bojuju, snažím se být lepší. Ty jen soudíš člověka, o kterém nic nevíš, netušíš čím si musel projít a s čím se potýká.
PS: Věřím, že snaha vychovávat děti jinak (bez fyzických trestů), ponese svoje ovoce v další generaci. Tím, že mám syna, cítím o to větší zodpovědnost vštípit mu, že není v pořádku bít slabší, ať už dítě nebo později i partnerku. Vlastní chyby dělám, věřím, že lze vychovávat bez bití. Ale prostě patřím k matkám, které to nezvládly. O to víc se snažím každý další den...
@daisy95 Tak pokud dítě dostane trest v podobě "na zadek", ale netuší, za co, tak je něco špatně, ne? Vždy musí následovat odůvodnění, co konkrétně dítě provedlo a proč se rodič zlobí - takže argument, že dítě skončí s činností jen proto, že cítí bolest, je samozřejmě špatně. Vždy by mělo vědět, proč dostalo (a ten důvod by měl být teda závažný, např. že opakovaně utíká do silnice anebo že opakovaně přes upozornění hází hračkama po jiných dětech a může jim tak ublížit...)
Jinak bych řekla, že drtivá většina dětí moc dobře ví, PROČ dostala trest (a je jedno, v jaké podobě-ať je to plácnutí přes prsty anebo zákaz televize či omezení kapesného u větších dětí...)
@emillyhk ale ja uplne souhlasim s tim co pises a dava to smysl.. vis ze jsi asi neco neudelala nejlip a priste se snazis tomu predejit.. a neobalujes si facany jako do vet ze jedna vychovna jeste neublizila.. k tomu ze tu nekoho odsuzuju s tim nesouhlasim, odsuzuju styl vychovy a to je cely 🤷🏻♀️ to ze si to tu nektery holky berou ze nejak utocim na jejich osobu to me mrzi ale mozna to o necem vypovida
@daisy95 Já celkem chápu, že si to holky berou osobně, tohle je pro spoustu z nás hodně citlivé téma... A třeba facku bych si vůbec nedovolila obhajovat. Ale chápu komentáře, že jedna na zadek přes plínku na batoleti (dítě maximálně do tří let) dlouhodobě následky nezanechá, nebude si to pamatovat. Ale tím to samozřejmě neomlouvám, abychom si rozuměly. Jen konstatuju. Jak jsem psala, sama se toho snažím vyvarovat...
Ale jsem ráda, že jsme si to nějak vysvětlily.
@emillyhk Jasný, to nezanechá. Ale za mě taky nic neřeší. 🙂 To si vždycky říkám já. Kdyby mě svrběla ruka, říkám si - a čemu to pomůže, že třísknu po plíně dvouleté dítě. A pak si vždycky řeknu, že ničemu (ani mně). Že to je úplně zbytečný krok/manévr, kterého bych beztak litovala a dítěti to nedá vůbec nic. 🤷🏻♀️ Kdežto od batolete budovat správnou komunikaci a respektovaní svých i cizích potřeb a vytváření kompromisů, nese podle mě ovoce právě v tom pozdějším věku. 🙂
@teate to je těžko říct, protože znám pár rodičů, kteří dítěti,, foukali,, do zadku, jak se říká a jsou z nich sígři. Od našich známý syn třeba. Oni ona hodní, chodívali se k němu vždycky hezky, oni snad ani zakřičet neuměli 🙂, dostal se na dobrou školu, zaplatili mu nějakou studijní cestu, peněz měl dost a ve finále s ním byly hrozné problémy. Trvalo to nějaký ten rok než se vzpamatoval. Za to druhá kámoška, docela razna ženská, sál a říkala, že dceru kolikrát zvalila, jak žito a přesto je to slušná holka, s mamkou mají pěkný vzkaz, rozumí si, jsou jak kámošky, jezdívaji na společné akce do sklípku vypít si a dobrý. Asi jako záleží, nicméně bitím se nic nevyřeší, v tom souhlasím 🙂
@emillyhk já si troufnu obhajovat i tu facku, kterou jsem v pubertě dostala. Jako matka 3 děti (z toho 1 pubertacky) moc dobře chápu, jak se mamka cítila, když mi bylo 16, dávno jsem měla být doma (resp. tam, kde jsme trávili prazdniny), nevěděla kde jsem a ještě jsem se vrátila "priozrala " a byla drza. Jako fakt jsem si tu facku zasloužila...a trauma z toho nemám.
Tak já si doteď pamatuji ty pocity, jak to štipalo, jak jsem se citila, jak sem si predstavila, ze se jednou matce pomstim, kdyz mi strelila facku.. ponizeni, smutek, zklamani, nemilovaná… v dospelem zivote jsem se treba snazila pretrhnout, aby me nejaky chlap miloval, nechala jsem si dat i tu facku..
no.. zveda me ze zidle, kdyz nekdo rekne “jedna facka neublizi”.. kdyby ti ji dal manzel, tak taky pohoda, viď? Ten obed mel byt teplejsi..
@xxx3d bite dite neposloucha, bite dite se boji.. to je tedy ten vytouzeny efekt? A jaky efekt to ma z dlouhodobeho hlediska? Jaky efekt to ma na psychiku ditete? Jaky efekt to ma pak na vychovu dalsi generace? Tak hlavne ze je takove bite dite poslusny.. bohuzel s takovymi tu pak ziji i deti tech co se snazi svoje dite vychovavat bez fyzickych trestu a i ty to pak efektuje.. me je treba bytostne proti aby moje dite koukalo na to jak na hristi jiny dite dostava od maminky po prdeli.. proc by moje dite melo byt svedkem neceho takovyho? Proto aby deti ostatnich byly “poslusny”?
@suzanna123 ja asi i chapu proc takhle agresivne reagujes.. strasne smutny tohle.. strasne ale vlastne je mi to jedno.. to si asi vyres ty v sobe proc mas potrebu takovym stylem mluvit k ostatnim