Jak zvládnout tři kluky a náročné batole?
Máme 3 děti - kluky 7 a 5 let a velmi náročné batole. Snažila jsem se starším dětem rozplánovat školní rok tak, aby každý den byl aspoň 1 kroužek. Po kroužku se většinou jde ještě s ostatními na hřiště nebo se povídá. To jsou spokojení. Mimo to často jezdíme na různé aktivity, jiná hřiště apod. Takže si myslím, že zábavy a kontaktu s vrstevníky mají až až. Problém nastává ve chvíli volna. (Myslím třeba dopoledne, než odpoledne někam vyrazíme - nepřipadá mi normální někde být s nonstop programem od rána do večera.) Myslím si, že neumí vyjít sami se sebou. Prostě jakmile nejsou 100 % zaměstnaní, nedá se s nimi vydržet. Vůbec neznám, že by si k něčemu sedli a hráli si aspon par minut. Neustále, od 6 od rána se mlátí, ječí, dělají si naschvály, na každý můj pokyn nebo návrh jen trucovitě odsekávají. Já vím, že klíčem je co nejvíc je rozdělovat, zaměstnávat je a nedat jim k tomu prostor. Ale já už prostě nemůžu. Jednak mám ještě pořád k tomu na krku batole a druhak, prostě chci i nějak žít, ne jen nonstop skákat kolem rozjívených dětí. 😣Někdy si je vezme manžel nebo babička, ale to jednak jsou taky protivní a druhak, stejně jakmile přijdou, je to ještě horší. Většinou to skončí tak, že už na ně od 9 od rána řvu, manžel je vytočený, že se nedá nic pořádného dělat - dostávají akorát práce za trest a o nějaké rodinné pohodě nemůže být řeč. V okolí vidím, že to jde tak nějak nenásilně - jdou si všichni zaplavat, skládají dřevo nebo se projedou na kole a děti jsou prostě v pohodě. U nás je kolem všeho půlden vynervování a odporu a pak už fakt nemám náladu s nimi blbnout a být skokojená. ☹️ Nevím, jak se z toho všeho vymotat, abychom se stále netočili v té samé negaci. Už si i říkám, že jsme to všechno vzali za nějaký špatný konec, mám se na jakékoliv aktivity vykašlat a nechat je svému osudu v pokojíčku.. Často slýchám rady typu, že jsme si neměli pořizovat tolik dětí nebo že mám jít s kamarádkou na kafe, ale to mi fakt v ničem nepomůže. Napadá vás nějaké řešení?
@tinaprofi kez by to tak bylo. Všude okolo nás mám malý smrady co cely odpoledne čumí do mobilu, páč jsou jejich rodiče v práci.
Jee, to je jak kdybych psala já. Mám 3 děti, holka 8 let a kluci 5 a 1 rok.... když byli jen dva, tak jsem ještě zvládala si s nimi hrát , něco tvořit, ale teď batole....za celý den si nesednu. Děti si nikdy neuměli hrát sami, vždy vyžadují program... takže si musíme neustále hrát, tvořit, jezdit po výletech...
Podle me naopak nerozdelovat a neukolovat...nech je chvilku na pospas at delaji co chteji...ale at to pak uklidi... oni prijdou na to co maji delat...
Tyjo, jsem tady mozna jedina, ale mne to neprijde normalni a resila bych to asi uz s nejakou profesionalni pomoci. Ja mam teda kluky 7 a 4, hyperaktivni torpeda, ale kdyz jsou spolu, tak je to pohoda nejvetsi, vyhrajou si spolu hodiny. Jasny, ze u toho probehne vzdycky nejake hystericke intermezzo obvykle kvuli necemu, co mame jednou a chteji to oba zaraz, ale jak se uklidni, pokracuji ve hre. Je mozne, ze jsem vyhrala jackpot, ale mne to teda prijde u kluku, kteri jsou si vekove tak blizko, uz docela divne, ze nenajdou vubec zadnou spolecnou zabavu, kdyz navic maji k dispozici i zahradu.
Tech krouzku je podle me moc, ale pokud to tak nebylo vzdy, tak si nemyslim, ze by to bylo bylo jedine jadro pudla.
Jak rikam no, poradila bych se s profesionalem, jak jim napomoct k tomu, aby se ten jejich vztah zlepsil.
@ai30 ano, agresivita je určitě na orborníka. Ale to že deti nevedi jak si hrát, je nejaký syndrom příliš řízeného života ze strany rodiče, nebo jak to nazvat 😀 Otec mých detí jim byl neustále za zadkem, hodne se jim venoval a delal jim sluhu a otroka. Deti mely tenkrát 3 a 5 let a byly absolutne nesamostatné, vzhledem k tomu, ze jsem poslední rok soužití s ním naprosto rezignovala, přízpůsobila jsem se prostřrdí. Trvalo mi pul roku od rozchodu s ním z nich udelat normální deti, které se chovaly přimerene svému veku. Ten půlrok byl velmi psychicky náročný, měli jsme prádlo vyprané v záchodové míse, i toaletní papír nalepený v obyváku na lustru a mnoho jiného. Teď je jim 7 a 9 a jsou to samostatné jednotky. Coz ale meznamená, že se nervou a neječí 😂
@martinka_33 hyper-rodicovstvi se tomu rika. a taky myslim, ze to proste trva, nez se ty deti z toho vzpamatuji. holt proste vseho s mirou. ani v prirode ani v minulosti tohle nebylo potreba delat. logicky a prirozene. nerikam, ze si nemame deti vubec vsimat 😄 ale proste ten svuj prostor na detstvi podle me potrebuji.
Mám dvě náročné děti, které neposedí, jsou tvrdohlavý,ale že bych jim organizovala jejich čas,to fakt ne. Dcerka (za necelý měsíc 8) chodí do 2.tridy, má v rámci školy hned po vyučování angličtinu a 1x týdne lezeckou stěnu.Syn(necelých 6 let) chodí to školky a žádný kroužek nemá. Přijdou domů, pomůžou s úklidem, stavějí si lego, vyrábí si, pomáhají při vaření,sem tam si prohrají spolu. Nejsem žádný organizátor jejich času,musí si něco najít
Píšu ze svojí zkušenosti. V okamžiku, kdy začaly být víc spolu, se počáteční nevraživost a problém vyjít přeměnila (trvalo to asi 14 dní, tři týdny) a teď jsou skvělí parťáci. Jakmile zase nastane čas, kdy jedno dítě je třeba víc pryč, nastávají zase přenice.
@roseofnight to je zajimavy u nas je to uplne naopak, jak maji kazdy "svuj zivot" tak se ve zbytku casu milujou, ale kdyz jsou spolu treba nekolik tydnu doma (ryma atp.), tak tak po tydnu nastava ponorka.
Nečtu ostatní příspěvky, takže reaguji na tu úvodní zprávu. A napíšu ti svou zkušenost - moje máma a vůbec moji rodiče se nám jako dětem opravdu velice moc věnovali. Jako úplně malým dětem více máma samozřejmě, byla doma s námi. Dělala s námi psí kusy, neustále aktivní, střídání činností doma a venku, prostě všechno, naplňovalo ji to a měla pocit, že nám musí dát veškerý čas do roztrhání těla. Bylo to skvělý, pro nás děti to bylo myslím super, umíme toho spoustu a fakt jsme měly se ségrou tímto naplněné dětství velmi, ale problém byl v tom, že jsme si samy neuměly hrát. Neměly jsme na to prostor. TOhle píšu bez výčitek jakýchkoliv směrem k mojí mámě, protože přesně vím, že ona jako maximalista tohle potřebovala a viděla to jako to nejlepší, ale pravda je, že nás naučila spoléhat se na ni či na okolí v těch všech činnostech, takže když došlo na to, že jsme si měly hrát samy, neuměly jsme to. Ve volném čase jsme se pak se ségrou ponejvíc praly a hádaly. Na druhou stranu jsme ale byly neskutečně samostatné v běžném fungování (naši oba doktoři, táta furt pryč, máme velmi vytížená rovněž), takže ten běžný život jsme se ségrou zvládaly úplně bravurně samy, protože jsme musely.
Kroužky chápu, já hrála v tomhle věku na klavír a chodila 2x týdně cvičit. Ale opravdu je asi potřeba se zamyslet nad tím, že se děti musejí naučit fungovat i bez tvé organizace. Prostě se musí občas nudit, aby se naučily zabavit se. A to se naučí tak, že ty vydržíš se jim taky někdy nevěnovat. Oni si zvykly, že jim vše nalinkuješ, a nenutí je nic být aktivní ze své vlastní vůle. Zkus toto změnit.
Ad vztahy sourozenců - bohužel není záruka, že se budou milovat. Tak to holt je. Jsou to jiné povahy, takže se bohužel může stát, že se nemají rádi. U kluků to může být možná ještě o to silnější, ale mít nalajnováno, že sourozenci jsou nejlepší kámoši, to je špatně. Protože to tak fakt vůbec nemusí být.
Souhlasim s tim, co bylo jiz nekolikrat receno vyse.... jenze i kdybys z krouzku 5x tydne nechala jeden, situaci to uz nevyresi. Verim, ze jste uz zkouseli kdeco. Ja bych z toho byla na provaz jen to ctu (vtip 🙂 ). Uprimne bych se obratila na nejakou pomoc. Sestra nedavno take resila trable (nebudu konkretizovat), samozrejme zkousela vse mozne, jak ze sve strany, tak rady okoli, me... pak se zkusila na nekoho obratit, dostala radu "odbornika" a vec se otocila o 180stupnu k lepsimu. Tak jen muj tip 🙂
Tři kluci. 11,6 a 4. Máme jeden velký chaoz :D kroužky 3 dny v týdnu a každý jiný a jinde, asi tak před rokem jsem měla opravdu silné deprese z toho jak to u nás chodi. Pak mi pomohla myšlenka ze není potřeba zvládat vše na 100%. Dětem to je jedno ze spusty věci doma není uděláno hned …. Manžel je rad ze zvladam děti. Spusty věci vypustit … doporučuji. K tomu se vrátím až budou děti vetsi a bude na to prostor :D aktivity v době volna nereste, zavřít do pokoje a zabavit sami se musí !!! Oni se nzabijou, srovnaji se mezi sebou sami. Zasahovala bych ve chvíli většího fyzického násilí ale to mezi bratry často nehrozí 😊
Podle me to muze byt volani o pozorost skrze ty konflikty, rozladenost vnitrni proste davaji takto navenek ven ,ventiluji... Zkusila bych si vyhradit aspon 1h na kazdeho z tech dvou o samote. Napr ctvrtek hodina pro 7leteho a uterek hodina pro 5leteho. Dat jim sebe, mamu, nikym nerusenou. Manzel snad nebo babi to batole a druheho synka tu hodinu daji ne...
@vodnarka2013 kdyz na to tak vzpominam, na rvacky mych deti, tak uz jsem to bud zapomnela, nebo si opravdu celkem davali zalezet, aby si vyrazne neublizili. Nejhorsi asi bylo, kdyz se rvali na zebriku na palandu a jeden druheho nahore nechtel, a holka pak shora blbe sletela. Naprahy ostrych predmetu jeden na druheho byly obcas, ale to jsem vzdy striktne zarazila. Doma po sobe hazeli maximalne boty, venku teda obcas i sutr. Vsecko kupodivu prezili bez jakychkoli urazu (modriny a odreniny nepocitam, kousance nebyly az do krve). Mladsi kluk cca od 7 let uz vedel, ze musi ubrat a pripadne ustoupit, aby segre(skoro 9) opravdu neublizil. Ta sla pres mrtvoly a nafest.
Mají vaší pozornost - ale mají i tu pozitivní pozornost? Asi moc ne, co? Já vím, můžou si za to samy, ale jsou to děti, tak jim to moc nemá šanci dojít.
Já v začátku těhotenství byla hrozně unavená a věčně buď v práci nebo nemocná a pak vyřízená a bylo to absolutně totéž - sice byla jen jedna a holka, ale bud něco nicila, nebo řvala po nás a my po ní. Bylo to hrozné. No a pak mi to došlo. Ona byla frustrovaná, ve školce a někde věčně sesnerovana a doma nejistá jestli ji ještě máme rádi když já jsem těhotná a pozornost má jen tu negativní. Byla jsem docela bezradná kdy Teda jako do toho mám dát i tu pozitivní pozornost, ale stačilo změnit přístup a situace se našly. Protože místo toho otravneho ujeceneho zakerneho dítěte jsem najednou viděla miláčka co se v tom hrozně placa a volá o pomoc tím blbým způsobem.
Začala jsem si s ní víc povídat a víc vysvětlovat (to jsem dělala vždycky, ale jak jsem už na ní měla alergii, ztratilo se to někde cestou). A hlavně jsem se naučila mezi řečí říkat ty důležité věci jako že mám 2 děti a obě jsou pro mě stejně důležité a musím to nějak vyvážit. Že mi na dceři záleží a proto po ní chci to co po ní chci. A podobně. To podle mě zabralo z toho všeho asi nejvíc, ale i ty ostatní věci.
A taky jsem začala místo "ty hrozně zlobíš a děláš bordel" říkat "já potřebuju chvilku klidu a bojím se, že ublížíš sobě nebo někomu jinému. Najdi si prosím jinou zábavu, nějakou klidnější". A ne specifikovat co mají dělat, dejte jim důvěru, oni si poradí ;) Můžete taky o něco poprosit jestli by vám pomohli s tím a tím, nebo vyrobili ozdoby na stromek, že byste rádi nějaký osobnejsi, nebo něco, aby se cítili důležití pro tu sounáležitost.
A určitě bych si zkusila najít aspoň chvilku na každého z nich. Teď co mám 2 děti, dělám to tak a milují se úplně mega moc (i když jsou od sebe 5 let). A taky zdůrazňuju, kdy malý řekl "Eli", hlásím jí vše kdy se na ni ptal. Dost to tomu taky pomáhá 🙂
A určitě vysvětlovat důsledky vlastních činů. Když jeden provokuje a nic nepomáhá, vzít si ho stranou a vysvětlit mu co se stane kdyz s tím nepřestane a že brácha je nasiraci a ublížil by mu a to on přece ví, tak je jen jeho vlastní zodpovědnost bráchu neprovokovat - no a mezitím by manžel promluvil do duše tomu druhému, že přece brácha může říct úplně cokoli a že to říká jen aby ho naštval a on nad ním vyhraje nejvíc tím, když se naštvat nenechá.
Bude to chvilku trvat, ale usadí se to.
Jinak naše starší má teď hodně kroužků (je predskolacka tak to tak nějak vyšlo) a někdy už je z toho trochu na nervy a potřebuje pustit páru ka jiný týden v pohodě). Někdy je to na ty děti fakt hodně náročné, zvlášť, když mají nějaký vývojový skok, nebo si potřebuji zpracovat něco jiného, tak je taková ta volná hra docela nenahraditelna.
Musím souhlasit s názory výše, přemíra organizovaného času, málo času na vlasní činnost a hraní si. Přes tu přemíru koníčků, které jim organizuje někod jinej, možnáá nemáte čas se jim věnovat vy dva jako rodiče...a tak kluci zlobí, protože ví, že tím přitáhnou vaši pozornost. Protože negativní pozornost taky pozornost. Jak se zapojuje otec? Přijde z práce, sedne k PC a chce svůj klid? Anebo s dětma hraje hry, vezme je ven, na kolo, na hřiště, do lesa nebo na tu zahradu? Co je rozdělit, že vždy třeba ve čtvtek bude denpro jednoho, kdy jeden z rodičů si vyhradí čas jen pro něj, druhý den bude čas jen pro druhého).
Neber to zle, ale mě přijde až takhle naplánovaný program každý den dost smutné řešení. Rozumím, že jako rodiče potřebujete taky čas pro sebe, odpočinek a tak se snažíte zajistit dětem co nejvíc vyžití. Jenže když to tak vezmeš, už teď jsou tvoji synové v režimu dospělých.
Ráno škola, pak běžet do kroužku, potom domů udělat úkoly, učit se, pomoc doma a když najednou mají čas pro sebe, tak neví co s ním. Pořád v jednom kole.
Asi žiju v jiné sociální bublině, ale kolem nás jdou děcka s kamarády ven a společně si aktivity najdou. Jasně že se pohádají, poperou ale nakonec si to vyřeší a hrají si dál. Nebo ne, naštvou se a jdou domů.
Každopádně tímhle stylem jim budete muset dělat program ještě dalších x let, protože budou absolutně nesamostatní co se týká volného času. Za mě šílená představa.
My máme taky hodně kroužků, děti to tak chtějí, ale i tak mají prostor si hrát beze mě nebo manžela. Máme kluka a holku, taky se dokážou hádat a prát, ale já je nechám jen do určité míry. Jakmile to přesáhne nějakou hranici, dám jim jasně najevo, že je mám ráda oba a nechci vidět, jak si ubližují, takže buď to zvládnou vyřešit v klidu, nebo bude každý jinde. Někdy si jdou každý do svého pokojíčku, jindy to vyřeší, jindy ještě chvíli ječí dál a já jen opakují to samé - je to za mojí hranicí, tak buď vyřešit nebo fyzicky rozdělit.
Podle mě toto děti nevyřeší samy, potřebuji pomoct, dostat nějaký tip nebo návod, jak ty situace řešit. A když je dospělý sám v nervech, tak jim to klidnou cestou rozhodně neukáže. Tak možná proto ty rady o kafíčku s kámoškou🙂
Naprosto rozumím...
Jestli máte místo, tak doporučuji dětem pořídit cihlicky... https://www.cihlicky-pro-deticky.cz/?gad_source...
Naši se díky tomu naučili "hrát"... Samozřejmě že je u toho i kravál a hádání, ale vždy se nějak domluví a staví spolu bunkry 😉
@michaela666 No ještě než odpovím ostatním, opět to uvedu na pravou míru. Nemusíš to obracet do roviny, že vlají ze školky rovnou do kroužků a nemají žádný volný čas. Za mě tedy jednak kroužek JE volný čas - potká se tam s kamarády a vyblbne u sportu nebo něčeho jiného. Druhak, oba dva chodí domů nejpozději v 16 h (jinak je to v létě, jinak v zimě) a zbývají každý den minimálně 4 hodiny volna. Nehledě na to, že snad co 14 dní jsou nějaké prázdniny. Žádné sáhodlouhé učení ani domácí práce se nekonají. Prostě když už zlobí moc, dám jim práci než abych je zřezala varečkou. 🤷♀️ Jinak si můžou dělat co chtějí. A to se projevuje tak, jak popisuji. Takže jsme opět na začátku. Když ten kroužek nebudou mít ani jeden, přijdeme 12:10 domů a budeme do večera mlátit hlavou do zdi. 🤷♀️
Nekoukala jsi na “Dovychovat”? Jsou zaměření na výchovu kluků a narozdíl od různých nevýchov a dětí co jsou taky lidi mi přijde, že stojí nohama na zemi a reálně si z toho člověk fakt může něco vzít
Jinak k těm kroužkům - syn ještě nemá ani 5 a kroužky má 3. Všechny se mu moc líbí, je na nich rád a když domů přijde v půl páté, tak má ještě fůru času se nudit a vymýšlet kraviny. Já zase kroužky vidím jako přínos. Hlavně teď, v zimě kdy je to s aktivitami a pobytem venku těžší. Tak bych to nechala na dětech, jestli na kroužky chtějí/nechtějí
Jinak odpovím hromadně - já si myslím, že na to jdu skrz tu pozornost tak, jak popisujete. Nejsem na ně primárně hnusná. Ale tedy nemám možnost se "zbavit" dalších 2 a být každý den s jedním. Když už je nějaké hlídání, tak jednou za uherský rok a to prostě potřebuju pro své přežití bez dětí - sorryjako. 🤷♀️Manžel se jim věnuje občas, ale nijak výrazně. Čili se snažím být s nimi a věnovat se jim i individuálně, aby neměli pocit, že po nich jen řvu a posílám je do pokoje. Ale to prostě nestačí. Starší je úplně extrémně tvrdohlavý, vše musí být po jeho, takže jakmile se věnuji někomu jinému, dává mi to sežrat celý zbytek dne a vybijí si to na mladším hlavně. Nikdy ho nebavilo si hrát, takže on se opravdu jen tak potlouká a hledá, co by vyvedl. Vyloženě tady ty konflikty vyvolává. Mladší se zabaví, dokud mu do toho někdo jiný nevleze a nezačne mu to ničit. A batole samozřejmě neustále ničí sebe nebo své okolí. 😄 Moc nechápu, jak bych jim měla dávat ještě víc pozornosti - proč ji pořád poutají? Samy tady píšete, že dětem vůbec neorganizujete činnost a pak zas, že jim máme dávat víc pozornosti. Tak to se přece úplně vylučuje. 🤷♀️ Na tomhle skončily i veškeré moje snahy o různé výchovné styly, nedávalo mi to smysl, jak řešit tyto situace.
@journals Dovychovat, to je Studnička? To zrovna asi ne. Docela se mi líbí Teorie typů. Ale četla jsem jen web, ke knížce jsem se nedostala.
Tak nebude problém ve výchově? Dítě může být tvrdohlavé, ale aby vyvolávalo konflikty? To bych mu hodně rychle zatrhla.
@klokanka31 No, ve výchově. Já netvrdím, že jsem neomylná. Ale u mých dětí fakt nefunguje "rychle zatrhnout". Jistěže to dělají zas a zas a zas. 🤷♀️To je to, co mě nejvíc vysiluje.
Tak dupnout i na chlapa, ať se začne ve výchově angažovat. Co si budeme povídat, na děti někdy platí víc chlapská autorita...
Zatim mam dva kluky 7 a 4, tretiho cekam a uz ted se desim reci, ze jsme si nemeli porizovat tolik deti. Proste dve deti jsou malo, kdyby meli od usvitu lidstva vsichni jen dve deti, tak uz jsme davno vyhynuli, takze si myslim, ze tri nemusim nikomu obhajovat, i presto ze nejsem dokonala matka a nekdy rvu uz v sest rano. - Obvykle, kdyz usoudim, ze se snazi navzajem zabit 🙈
Ty dve deti, co mam, jsou v pulce veci uplne jiny, tak me to snad aspon trochu naucilo, ze co funguje s jednemi detmi, nemusi funovat u jinych.
Takze napisu, co (nekdy) funguje u nas, ale nebudu tvrdit, ze kdybyste to delali vy, bude to taky fungovat.
Tak predne muj sedmiletak MA 5 krouzku tydne a presto nema zadny problem vyuzit svuj volny cas, naopak by uzil mnohem vic volneho casu. Takze krouzkama to nebude. Taky jsem jako dite mivala 5 krouzku tydne a taky jsem s nudou ve zbytku casu nikdy problem nemela. Takze ve chvili, kdy je to z nejakeho duvodu potreba (u nas pulka "krouzku" supluje, co chybi ve skole) nebo to deti bavi, tak bych si s tim poctem nedelala starost.
Kdyz jsou unaveni nebo přehlcení tak jsou na zabiti, to je tedy u nas pravda, ale jen krouzkem to u nas nevznikne. Vznikne to treba tim, ze je
sest vecer, nebo ze nekolikrat za sebou min spi. Treba kdyz nekolikrat za sebou starsi vzbudi mladsiho, kdyz vstava, tak je pak proste mladsi nevyspalej a je to na chovani videt. Nebo, ze jsme byly nekolik hodin v muzeu atp.
Rvou se. Vsechny mladata se rvou, naseptava jim to matka priroda 😁 neudelas nic... Snazime se tomu tedy dat pravidla. Kdy je ok se prat (kdyz to obema vyhovuje, kdyz to jinak nejde atp. ... ) a kdy ne. Hezky funguje, kdyz se muzou "mlatit" takovejma dlouhejma plysovejma zvirata, co jim kdesi koupila babicka. Podarilo se nam prosadit, ze si nemaj mirit na hlavu (ani ve hre, ani vazne), ze tvrdejma hrackama se nehazi a hrackama na provazku se netoci... Ale uz vic nez rok se je marne snazime naucit, ze do sebe nesmi kopat... a to proste nejde a nejde 🙈
U nas vetsinou rvacky vyvolava mladsi, ktery ale zaroven vic touzi s brachou byt, takze za trest rozdeluju. Vetsinou se tak po deseti minutach zase proplizi za bratrem a pak jsou zas chvili treba v pohode.
A trvam na tom, ze ani jeden nema povinnost hrat si s tim druhym, kdyz nechce. Kdyz to jeden nerespektuje rozdeluju. (Kdybychom meli zahradu a rvaly se tam spolu, tak je tam klidne necham stridat, ale spolu by tam proste nebyli, kdyz by nechteli nebo se rvaly.)
Na zaver mi prijde, ze s rocnim batoletem v domacnosti je proste na pocit, ze clovek aspon trochu zije misto, aby doslova kazdou minutu resil nejaky detsky problem, jeste hrozne brzy 🙁 Nevim, jak dlouho si u vas sedal prechod z jednoho ditete na dve... U nas bez nadsazky dva roky. Druhy syn byl taky "narocne batole" byl prakticky neodlozitelny, vztekly a spatne spal a ja byla opravdu vycerpana. Takze jen doufam, ze nase treti narocne nebude, jinak to u nas bude taky asi jizda. Rikam si, ze v nejhorsim to za ty dva priserne roky stoji a pak uz snad bude lip. U nas teda vidim, ze si sourozenci hodne navzajem prospivaji, hlavne v emocionalnim a socialnim vyvoji, navzdory tomu, ze se trikrat za den porvou a sedmkrat na sebe jecej. A zatim jsem jeste vyspala, tak mi prijde, ze to stoji za to. ❤️
Drzim palce, at se to u vas brzy zklidni.