Tříletý syn trpí záchvaty vzteku: Jak to řešit?
Dobrý večer,
budou to skoro 3 týdny, kdy se chování 3letého syna tak změnilo, že jsme s manželem psychicky totálně na dně. Syn ještě nemluví, umí pár slov a má dost svých názvů na různé věci. Rozumí, ale nemluví. Před cca třemi týdny nastal zvrat v jeho chování. Většinou z ničeho nic chytne záchvat, začne utíkat a řvát, nebo začne házet věcmi, hračkami, co mu přijde pod ruku. Doslova zuří. Litá po domě a ječí. Tohle dělá, i když mu něco nedovolíme, není po jeho, něco se mu zakáže anebo se nedělá, to co on chce. V tu chvíli prostě dostane záchvat vzteku. Je to teď každý den a několikrát za den. Dělá tyto scény jak doma, tak venku. To samé nám dělá v obchodě, dáme ho do košíku a jen vejdeme do obchodu, tak začne řvát, zuřit, vztekat se, všechno by chtěl a lidé se jen otáčejí, jak vyvádí. Je to obrovská ostuda, v celém obchodě nejde nikoho slyšet jen jeho. Nebo jsem si všimla, že ten svůj záchvat chytne, i když se třeba s manželem obejmeme, nebo když něco zahlédne v televizi a asi se mu to nelíbí, nebo jen tak z ničeho nic. Vůbec nás neposlouchá, má nás úplně na háku, 100 x ho musím volat, x krát mu vysvětlovat, že to se nedělá, že to nesmí a on stále pokouší. Od září má jít do školky a já se obávám, že s takovým chováním a těmi jeho záchvaty nám ho vrátí domů. Nic ho nezabaví, nevydrží u ničeho sedět, nedokáže si pěkně sám sednout a hrát si. Snažím se denně s ním hrát, zabavit ho a to je vždycky pár minut a pak vezme hračky a začne je schovávat pod gauč. Tohle mi nepřijde normální, aby jak nějaký pes zahrabával hračky pod gauč, ale dělá to denně. Nachystám mu snídani nebo oběd, posadím ho a on začne sebou házet, ječet, zuřit prostě z ničeho nic, nikdo mu nic nedělá. Nebo začne s těmi svými záchvaty, když neděláme, co on chce, nejdeme tam kam on chce, nedovolíme mu to co on teď zrovna chce apod . Nevíme si s ním rady, je to na psychiku tak náročné, když to zažíváte denně téměř od rána do večera. Manžel mi pořád říká, že má nějakou nemoc, ať ho nechám vyšetřit. Samozřejmě to chci probrat s Mudr, ale teď má dovolenou a já už nevím na koho se obrátit, aby to denně u nás nebylo takové peklo. Já mám každý den takové nervy, stresy, u nás není pohoda a klid, jen záchvaty, do toho začne řvát manžel, protože nemá na něj nervy a já mám pár dní do porodu a místo, abych byla v klidu, tak jsem denně tak na dně vyčerpaná z této naší situace. Už nevím, jestli to je normální a přejde to, ale kdy? Člověk dává synovi první poslední, snažím se ho vychovávat jak nejlépe dokážu, ale momentálně se to s ním opravdu nedá vydržet. Pořád si říkám proč, proč my? Přejde to? Má nějakou poruchu? Denně uvažuju, co se v něm tak zásadního zlomilo, že se z něj stalo takovéto nezvladatelné a vzteklé dítě, se kterým se člověk už stydí jít i před ten dům, protože sousedi si už šuškají o něm, protože ho samozřejmě několikrát denně slyší řvát.
Děkuju moc za přečtení, rady, povzbuzení.
záchvat chytí
@tahejhula Syn mluví už přes rok a je to dost podobné.
@niliho Ona to je svým způsobem naše vina, ale řešení složité - s ostatními funguje skvěle, protože ti mají nastavená pravidla, která neporušují. Ale jak je matka s dítětem nejvíce, tak sem-tam poleví (obleče ho, protože spěchá, je unavená, tak netrvá tak důsledně na něčem konkrétním...). A dítě pak má nejasné hranice, co jo a co ne. A z toho plyne dost jeho frustrace. Navíc žádný den není 100%ní, občas je nám blbě - a oni to cítí a dost je to taky zasahuje (tohle mimochodem funguje i u psů - viděla jsem astmatický záchvat psa a paničku, co se bála, že jí pes umře, jakmile sehnala odvoz k veterináři a veterináře, co je vezme, tak se uklidnila a než jsme dojeli k tomu veterináři, tak pes v podstatě v pohodě - parta někde v horolesích, všichni pili, já ji vůbec neznala, byli jsme v sousední chatě a já jediná, co nepila a mohla jet hned, tak jsem ji tam odvážela a opravdu moc zajímavé pozorování, jak na to působí stres i lidí v okolí). Ostatní taky typicky mají odpočaté a najezené dítě - jakékoli vyhození z rytmu ale způsobí, že třeba hůře spí, je ospalý a tím zase problém. Podobně když se pořádně nenají, tak nedostatek glukózy v krvi dělá taky "divy". Ale uhlídat to vše, to je nadlidský úkol.
Jinak mě hooodně pomáhá si uvědomit, že jakýkoli podobný vztek jsou typicky nezpracované emoce, neví, co s nimi. A co jsou hádky a to když dospěláci pořád nadávají, křičí a podobně? Také nezpracované emoce. Takže hysterák dítěte je vlastně stejného základu jako to, když chlapovi "rupnou nervy" a začne hystericky ječet on. Dospělí to mají "povolené", tak děti na to mají právo taky. Jen ony většinou ječí trošku hlasitěji a zpracovávají to déle.
Řešení je být neustále v klidu a pohodě, nestresovat se, nenervovat se, mít neustále jasné hranice, nikam nespěchat, dodržovat dítěti přesný režim, jídla v přesně dané časy, stejně tak spánek mít se systémem, ideálně neustále ve stejné postýlce... no, tohle matka není schopná ani dodržet a některé děti jsou na to citlivější. Stačí mimochodem, že jsi těhotná, takže dítě cítí změnu a reaguje na ni. A pokud se kvůli němu doma ještě hádáte, tak šup - další element zhoršující situaci. Bohužel je to z mého pozorování přesně takto.
@niliho Myslím, že je to všechno způsobeno tím, že cítí že "spadne z lopatky", že silné prožívá nastávající příchod miminka. U nás jsme tohle zažili až po porodu, malý vyváděl na celé kolo, řval, neposlouchal snad celé šestinedělí. Takhle se choval jen ke mě a manželovi, na miminko byl jak milius, pusinky do vlasů pohladit atd., to stejné babička a dědové úplný anděl, jen nám to dával sežrat. O miminku jsme s ním hodně mluvili, ale nevím co chápal měl 21m, když se brácha narodil. Zkus se nestresovat, což vím se lehko řekne ale když nervy jedou, těžko se to udělá. Školku bych asi zvážila, aby si nemyslel, že jste se ho takhle zbavili, těch změn je hodně za strašně krátký čas.
A ještě jedna myšlenka, proč se nám děti vztekají víc než babičkám a jiným. Protože můžou. Jsou u nás v bezpečí, mohou povolit stavidla... Tak to je a je to v pořádku. Jen je to fuška 😁
@tahejhula člověk to myslí na jednu stranu dobře, že ho dá do té školky, samozřejmě je mi jasné, že to v něm může vyvolat ještě horší změny v chování, protože doma bude miminko, do toho jsem ho někde dala, ale říkala jsem si, že zase v té školce se naučí spoustu nových věcí a tak. Samozřejmě, že ho tam nedávám jen proto, ať já mám klid na miminko, ale myslela jsem to dobře v tom, že se tam naučí spoustu věcí, třeba se tam rozmluví a tak
@fresshinka asi jsem si nedokázala představit, jak moc může ovlivnit staršího sourozence příchod miminka, možná, že to začal opravdu hodně vnímat. Do toho samozřejmě různé emoce, které nedokáže zpracovat, tím, že nemluví, tak o to horší to je. Takhle by mi treba řekl, maminko mě to a to, ale tím, že nemluví, tak má možná ty svoje výlevy
@niliho tady jde daleko méně o to, jak se projevuje navenek, podstatné je, co se děje v něm a proč. Nemá smysl řešit vnější projevy, protože jádro problému je nějaká jeho nepohoda. Nevím k čemu to přirovnat, ale člověk s poruchou zraku také nezačne dobře vidět jen proto, že mu někdo řekne, že by měl.
Je to opravdu příchodem sourozence, ty děti nejsou hloupé a vycítí to. Mám dvouletého syna, ráno u snídaně se s manželem bavíme, že pojedem nakoupit a syn sleze ze židle a jde do šuplíku pro nákupní tašku, ty děti vše slyší a rozumí, ve 3 letech už téměř všemu. Školka je ambiciózní plán, spíš bych počítala s tím, že se to zkusí a uvidí se..
@niliho já to nemyslela nijak zle. Člověk má přesně tenhle pocit jak popisuješ a ono to dítě to může vnímat jinak. Proto jsem i psala, že se může stát, že se mu tam bude líbit, že to bude fajn.. ale mělo by se počítat i s tou variantou (z mého pohledu asi pravděpodobnější), že se tím akorát podpoří ta žárlivost..
@marimanta rozumí, když mu řeknu ať něco přinese, podá, odnese, tak jde a udělá to. Hodně si pamatuje, i když nemluví, tak těmi svými pár slovy hned reaguje. Třeba se dívá na fotky a pamatuje si, že tady bylo bim bam, nebo že tady dělá čachi, nebo, že to je babi. Jako mívala jsem i dny, kdy jsem pochybovala, jestli není opožděný a tím i ta mluva je taková, ale bez vyšetření těžko takto říci. Vnímám, že oproti svým vrstevníkům toho umí daleko méně, i když se snažím ho učit, ale teď otázkou, jestli je tam třeba nějaká diagnóza anebo je jen tak líný a nechce se mu. S tou školkou jsem to samozřejmě nemyslela špatně, že ho tam strčím a já budu mít klid na miminko. Myslela jsem to dobře, že se tam toho hodně naučí, že se třeba i mezi dětmi rozmluví, že bude mít zase nové a jiné zážitky. Ale s tím jeho momentálním chováním nevím, jak to bude. A jasně, že teď když je to takové náročné, tak i já jsem v nervech a ve stresu a on to určitě vnímá a cítí. Nevím, co dál, právě proto jsem se potřebovala z toho vypsat, než to nějak proberu s Mudr
@niliho Ještě mě napadlo víc pozorovat jiné děti venku a jiné maminky. Protože ony to mají v nějaké formě skoro všechny děti - když pak vidíš, že to je vlastně úplně "normální", tak to taky může pomoci. Já byla na akci, kde jsme měli 3 v podstatě stejně staré děti - vše cca 3,5 roku a krásně jsem viděla, jak ač jsou různí, tak jsou v mnoha věcech stejní. Pokud ještě můžeš, zkus třeba vyrazit na pár dní s kamarádkami, že budete spolu pořád a uvidíš - jednak i to, zda je syn společenský (kvůli školce) a druhak, že i ostatní děti "mají své dny".
A s tou školkou mě napadá zpočátku zkusit určitě jenom dopoledne případně i jenom některé dny v týdnu. Lepší je ale několik dní za sebou, syn takto i když měl problém v pondělí, tak úterý lepší a ve středu nadšený, že jdeme do školky.
@niliho chodíte na logopedii? moje dítě taky nemluvilo a pak to končilo záchvaty, ne až tak jako u vás, ale taky moc výživné období.. ve třech letech jsme šli na konzultaci a zjistili jsme, že on by moc mluvit chtěl, ale nemůže.. měl ochablé svalstvo a prostě to nešlo, přitom pasivní slovní zásobu měl parádní, ale mluvidla s ním nespolupracovala.. byl to pak obrovský a rychlý posun
@niliho jako kdyby jste popisovala mojí dceru, ale ta se vztekala už od miminka. Nejhorší období bylo mezi 1,5 rokem - 4mi lety. Srovnalo se to školkou a věkem. Četla jsem někde článek o tom, že nějaké děti neumí ovládat emoce a proto se vztekají a křičí. Teď je dceři skoro 5 let a záchvat vzteku má už jen občas. Ale to období, kdy denně furt řvala a vztekala se bylo děsný (také scény v obchodě, na ulici, při odchodu z bytu, po příchodu do bytu, před jídlem, po jídle,…prostě furt 🤦♀️). Úplně vás chápu, že jste psychicky vyčerpaná. Radu nemám, jen vám budu držet palce 🍀.
@niliho ahoj, píšeš ze u babičky je jeho chování vporadku, to je podle mě známka toho ze se nejedna o nějakou poruchu, ta by u babičky nevymizela. Tam půjde spis o kombinaci dvou věci-určité stadium vývoje umocnene očekáváním příchodu sourozence. Navíc pokud ty jsi před porodem tak ses pro nej fyzicky i psychicky změnila, ať chces nebo ne, to dítě to vnímá. Verim ze je to tezke, s doktorkou to prober, ale věřila bych ze to je období co přejde. Musíte vydržet. Hodně sil 🌸🍀
1) zhoršuje to jakékoliv nepohodlí - únava, hlad, žízeň, zákazy - vyhybejte se tomu
2) je to prostě období, smiř se s tím a přestaň kolem toho dělat takový tlak. To je cítit i z toho psaní - manžel hrotí diagnózy, nejradši by mu dal na zadek, ty jsi ve stresu, řešíš doktory, stydite se v obchodě....scéna jak z televize. To mu radši na ten zadek jednu dejte, atmosféra se uvolní, dítě si minut pořve a je vyřešeno než kolem toho tancovat půl dne.
3) Buďte pochopitelní. To dítě slyší 3 slova, zbytek nemá šanci pojmout. Vysvětli co nejjednodušeji a trvej na důležitém. Ale nezahrnuj ho zákazy. (Kolikrát je lepší nad tím mávnout rukou a vyhnout se řvoucí scéně než do zblbnutí zakazovat blbost - třeba to koupání v bazénku, nemrzne, stejně ho to bude bavit 2 minuty, no tak ať se pocáká vodou, převleč ho a je to - přijde si na to sám, že je to studené.)
4) neber to jako tragédii, diagnózu, příchod sourozence...projde tím každé dítě, není to ničí vína ani důvod mu ustupovat nebo trestat, protože chudák má sourozence. Trvejte na důležitém, dávejte najevo lásku i pravidla a nedělejte z toho velkou vědu. 😉
Necetla jsem vse. Neni problem i v tom nemluveni, ze se neumi vyjadrit slovy a proto ty sceny?
@niliho Ono to vysvětlování má taky svá pravidla, třeba : nemůžeš do bazénu, nachladl bys - tomu určitě nerozumí - neumí si představit "nachladl bys", co by to pro něj znamenalo, na to je malý. Možná je lepší: vykoupeme se jen krátce, ok? Skočíš dvakrát do vody a jdeme ven, mě je taky zima. Nemělo by tam být to nesmíš, nedělej, nemůžeš, to "NE" je pro ně velký problém. A hodně vyhodnocovat to, co je skutečně důležité zakazovat - namísto zákazu nabídni variantu - koukám, že ti vadí (to a to), zkusíme (něco jinýho). Neber ohled na to, co okolí, nabízej řešení, bez negací. A chápu - nikdy nezapomenu, jak jsme nesli řvoucího tříletáka do auta přes celou vesnici, kde nás všichni znali, protože nedostal plastového vojáka, co chtěl...od té doby jsme se tomu začala věnovat a snažila se ty situace řešit pozitivně - jo, chápu, že je to pro tebe protivný, ale můžeme třeba zkusit....snad píšu srozumitelně. Mmch myslím, že u vás je to ovlivněno skutečně budoucím sourozencem, jakkoliv se to zdá nemožné. Děti vnímají víc, než si umíme představit. To, že je v pohodě u prarodičů je jasné znamení, že syn je pohodář, který doma řeší svůj velký problém a dělá to přesně přiměřeně svému věku - jinak to totiž neumí.
Ve vasi situaci bych skolku jednoznacne odlozila. Staci o par mesicu, nez si to u vas po porodu sedne, to mu nic neutece.
@hvezdicka09 děkuji za podporu. Určitě to chci s Mudr probrat, nerada bych něco zanedbala a pak si to budu vyčítat. Třeba je to opravdu jen teď nějaké období, možná, že silně vnímá příchod sourozence a proto ten obrat, nevím, nedokážu si vysvětlit proč ze dne na den se tak otočilo jeho chování a že je to opravdu náročné
Jo a ještě. Je evidentní, že vy jste z něj ve stresu. V takové atmosféře si tříleťák těžko zachová klid...