Co teď...
Potřebuju podporu....
Je mi 24 let a mám dvě úžasné děti. Starší Terezka má 18 měsíců, mladší Tomášek necelých 5. Ani jeden z nich nebyl v plánu. Těhotenství s Terezkou bylo náročné, dodělávala jsem VOŠku, chodila na praxi do nemocnice, dokola jsem řešila s mými rodiči svatbu po které oni toužili, my s přítelem si jí však představujeme jinak než s bříškem...takže věčné spory..takže těhu moc klidné nebylo. Každopádně Terezka se narodila, bohužel s komplikacemi. Po narození nedýchala a zjistili že má zánět krve takže jsem tu naší malou lásku po porodu ani neviděla, hned ji převezli do FN, kam jsme za ní 2x denně jezdili celý týden.
Nechci říct že s ní byly problémy. To ne! Ale nebyla klidné a "hodné" miminko. Tedy jo, klidná byla když byla na rukou nebo v šátku. Kočárek neexistoval, postýlka taky ne. Ale nevadilo mi to. Bylo a je mi velice příjemný kontakt s dětmi.
Když měla Terka asi půl roku, zjistila jsem že jsem těhotná podruhé. Byla jsem z toho dost v rozpacích ale řekli jsme si, že to tak má prostě být, já jsem s mojí sestrou taky kousek od sebe a máme perfektní vztah, aspon to tak budou mít i naše děti. Tak jsme se začali těšit na Tomáška.
Porod byl opět náročný, velice bolestivý ale naštěstí bez komplikací, s Tomáškem jsem prožila plnohodnotný a vytoužený bonding, po kterém jsem toužila i u Terezky. Možná i proto je Tomášek jiný? Od začátku sluníčko, pořád se směje, skoro nepláče, nakojený je za pár minut, ne jak Terezka která byla přísavka celé dny i noci. Přes den krásně spí jak v posteli, v kočáru, občas i v šátku. Noci jsou teda malinko horší.
Společně s Terezkou mi ale dávají pěkně zabrat. Přes den nemám šanci si sama v klidu ani kafe vypít. Terka je akční, neposedí, nevydrží si sama hrát, pohádky jí nezajímají, čtení se mnou taky ne...když vařím, vaří se mnou..a asi ten největší problém je její spaní. Není probuzení bez pláče. Vlastně ne pláče, ale řevu! V noci se několikrát budí s řevem, ráno mezi 5-6 je vzhůru. Budí tím i Tomáška (oba máme v posteli). A upřímně řečeno, jsem už z toho vyčerpaná. O pořádném spánku si můžu nechat zdát, přes den si jít lehnout taky nejde protože když usne jeden, probudí se druhý...přítel má firmu a do toho rekonstruujeme barák, domů jezdí většinou když už děti spí, bydlíme teď dva měsíce u našich a ještě asi tři budeme. O soukromí nemůže být řeč. Už se nemůžeme dočkat do nového.
Co se ale nestalo....včera jsem jela na gyndu na zavedení tělíska. Tělísko nemám, místo toho jsem těhotná. Cca 5týden. Tak my se s chlapem sotva vidíme, sex jsme měli jen párkrát a hned zase mimino? Nevím co dělat,...
....celý život tvrdím, že potraty jsou vražda. Ale samotné mi to teď přijde jako nejlepší řešení. Je mi 24, hrozně se těšíme jak v létě pojedeme s dětmi na kola, v zimě na hory, jak s nimi pojedu v létě k tetě na statek na prázdniny...a teď toto...se třemi už to nepůjde, všechno se posune, při představě že budu mít zas břicho....a porod!!!!! Konečně jsem se začala dobře cítit, pomalu hubnout...
Řešení je pro mě asi jasné ale to ale tam je pořád. Obávám se že si budu vyčítat jak jedno, tak druhé řešení... Když se rozhodnu pro potrat, chtěla bych potratovou pilulku. Ale kojím...nevíte jak to je?
Prosím o urážející komentáře nemám zájem, sama se v tom dost plácám i bez nich..
ja sama za sebe bych si miminko nechala-taky verim na to, ze si nas deti vybiraji 🙂)) a v ten spravny cas 🙂)) takze bych porodila treti dite a zacala hnedka po porodu resit situaci ohledne antikoncepce 🙂)))
tri deti po sebe je asi teda dost fuska, ale nezabudaj, ono tie deti nie su nnavzdy deti...ani sa nenazdas a budes s nimi riesit maturitu. cas leti hrozne rychlo a aj ked to bude este par rokov dost narocne, verim ze za 10-20-30 rokov to lutovat nebudes 🙂 ja by som tiez chcela 3 deti a nakolko mam 28, tiez si asi nebudem moct dovolit moc otalat s ich plodenim :D a beriem to tak, ze nemam deti preto aby som mala deti - ono to zase taka sranda asi neni, ale preto, ze vytvaram rodinu na xy rokov dopredu 🙂 ale drzim palce, nech sa rozhodnes akokolvek
Někde jsem četla výrok od gynekologa, že ženám rozmlouval potrat. Ty, u kterých se to podařilo, mi přišly poděkovat. Z těch, které si potrat nerozmyslely, nepřišla poděkovat ani jedna.
Dle mě tě čeká jeden těžký rok, pak si děti budou hrát, zabaví se samy a pro tebe zbyde spousta času na rodinné štěstí.
Mam dvojcata, je to zahul...jak psychicky tak fyzicky. Deti strasne rychlo rastu a nasa unava, odopieranie si, nedostatok spanku...to nebude trvat vecne. S laskou na to budeme spominat a bude nam to chybat. Vsetko sa da zvladnut, aj ty to zvladnes. Co nam je dnes v tomto svete najblizsie...nasa rodina 😉
nechcte si mimimko, taky sem necetla predchozi reakce, mám holky 13m od sebe, u nás to bylo naopak 1dcerka pohodova, druha horor taky nespala jinde nez v satku a jak pises, kdybych v jejich 5m zjistila ze sem tehotna nevahala bych, ale ja to mam asi jinak protoze sme o miminko přišli, ale ver ze si deti brzo spolu vyhraji a budes mit cas na prcka i na manzela ;)
Ty dvě se zvládnout dají, sice zahul ale jde to, je to radost, zvlášť teď, když malý už na vše reaguje, smejou se na sebe, osahavaji se.. Pro mě je nejhorší představa asi těhotenství a porod. Všechno mě bolelo, zadýchala jsem se při každém kroku, děti se chcou nosit a huštat...
Jsem si moc dobře vědoma že jsme antikoncepci podcenili, věřte že mi není ani trošku po srsti toto řešit, naopak. Nespim, nejím, je mi zle, do pláče mi je při jakékoli představě..VÍM že jsem.na to měla myslet dřív, to všechno vím a to mě na tom štve nejvíce...
@jarmy_ nám se toto stalo u 4 teho, blby měsíc...spali jsme spolu dvakrát a jeste přerušovaně,s sluzebky..když jsem si delala test...tak jen že srandy, protože mě bolelo bricho a den předtím jsem byla na Dornovi...fakt je že jsem o potratu neuvažovala,ale ani happy jsem nebyla...a ejhle v 8 tt jsem měla úraz a bylo po vsem...za tři měsíce když jsme mohli jsem otehu plánovaně, tak jsem z toho byla mimo, že kvůli mě...no a teď čekáme páté😂
Je to náročné co si budeme nalhávat...tehu šílený zvracení od začátku do konce, potom ještě tlak...akutní porod...ale stojí to za to...
Držím pěsti
No plne te chápu. Mam syna 13m a ted dceru, zítra 14dni. Kdybych cekala třetí neváhala bych a sla na potrat...to uz jsem chtěla jit i ted, ale rozmyslela jsem si to...
Ahoj 🙂 No, situace to není jednoduchá, chápu Tvoje pochybnosti, ale pokud můžu radit, tak bych si miminko nechala. Zvládnout se dá ledacos, sice toho budeš mít asi dost, ale věřím, že nakonec to bude stát za to. A zvlášť vzhledem k tomu, co jsi psala o svém názoru na potrat, tak se bojím, že kdybys ho postoupila, tak bys toho vážně mohla litovat. Oproti tomu dítě Ti sice možná přinese dost námahy a bolesti, ale taky velkou spoustu radosti!
Držím palečky (Tobě i všem Tvým dětem) 🙂
Já jsem ze 4 holek, z toho 3 jsme po roce... nikdy jsem neslyšela mamku, že by si stěžovala. Taky jsme bydleli u babičky a dědy, kupoval a rekonstruoval se barák...
Já osobně bych 3 děti nechtěla - většinou jsem byla "ta třetí" (i když dost bylo asi dáno i výchovou, jsem nejstarší), v pubertě jsme se odcizily s prostřední, ale v dospělosti je to super. Bez problémů komunikujeme, vycházíme si vstříc... Teď je mimo ta nejmladší, poe mně skoro o 16 let. Takže momentálně puberťák 😀
Zvládnout se dá všechno! Jak 3 děti po roce, tak smíření se s potratem... hlavně se nepřesvědčovat a být si svým rozhodnutím jistá! 😉
Dobry den ty to všychno zvadneš ne boj mužu nabidnout oblečeni po holčičce na potrat prosim ne chod ubližež ne jenom sobě ale i svemu dětjatku přeji hodně zdravi
Vím, že to ničemu už nepomůže, ale nemůžu si pomoct, tohle je prostě hloupost a nezodpovědnost nejhrubšího zrna. Dospělý lidi mají tři neplánové děti a potrat volí místo antikoncepční metody. Pro to prostě nemůžu mít pochopení. Mám dvě děti, divoké, nespavé a pracuju denně na poloviční úvazek. Třetí bych nechtěla ani omylem, proto se snad chráním. Kdybych snad někdy otěhotněla i přes antikoncepci, stejně bych na potrat nešla, i když bych z těhotenství byla nešťastná. Celý život by mě pronásledovala představa, že dvěma dětem jsem dala život a třetího se zbavila. Ty první roky jsou šílené, ale když se na to podíváš z ptačí perspektivy tak to tak rychle uteče a všechny tyhle starosti už jako by ani nikdy nebyly. Nechceš aby tě tu nikdo moralizoval, ale co čekáš? Zníš rozhodnutě, rozhřešení ti tu asi nikdo nedá. Je to tvůj život a tvoje svědomí.
Nic netrvá věčně.Děti vyrostou a potom budeš ráda za to,že je máš.Já vím ze to bude zahul,ale už teď v sobě nosis clovicka.Já být tebou na potrat nejdu.Je to na tobě,o tom žádná,ale myslím si,že i tři děti takto brzo po sobě se dají zvládnout.Navíc až porodis,tak nejstarší bude 2,5 roku a t to ti už bude malinko pomáhat,i kdyz ne hodně..🙂
Původně jsem neměla v plánu tady cokoli dále psát...ale napíšu.
Díky vám všem za názory. Díky za povzbuzující zprávy, dost mi to pomohlo. Nikdy jsem netušila že pro mě bude toto téma tak těžké, myslela jsem si že mám 100% jasno. 100%ní to ale nebylo ale nakonec jsem nezklamala sama sebe (protože na ostatní kalu 😉 ) Miminko je už teď milováno a přijímáno jako součást rodiny a těšíme se. Při pohledu na ty dva raubíře by mě rozhodnutí opačné sakra mrzelo, to vím jistě.
Neodpustím si ale komentář k těm opravdu nepříjemným komentátorkám - nepřeju nikomu nic špatného, ale až před vámi bude jednou to nejtěžší rozhodnutí v životě (a nemusí to být takové téma jako to moje), věřte mi, že poslední co budete chtít slyšet jsou právě takovéto nepříjemné a ponižující řeči. NIKDO není dokonalý, KAŽDÝ má chyby a je jen a jen na každém, jak se s danou situací popere. Takže příště, než hned odsoudíte někoho, o kterém NIC nevíte, zamyslete se nad SEBOU a SVÝM životem. Je opravdu tak vzorový a bezchybný, jak se prezentujete vy samy? 🙂
Přeju vám všem hezký den 😉
@jarmy_ Přeji hodně sil. Já sama jsem si obrečela, když jsem zjistila, že jsem těhotná miminko jsme nejdříve chtěli, ale pak se to nehodilo, ale už si k nám našlo cestu. Hlavou mi taky proběhl několikrát potrat, ale vím, že bych si to výčítala. Stála jsem si pevně za svým, že miminko chci a na potrat bych šla pouze pokud by to bylo nezbytně nutné. Vím, že bych se nemohla pak sama na sebe ani podívat. Držím Vám palečky a přeji bezproblémové těhu a těšení 🙂
Nikdy neříkej nikdy. Až teprve když se člověk dostane do určité situace, může rozhodovat. Najednou vidí jiné souvislosti, dopady...
Držím pěsti!
Krásné rozhodnutí 🙂 doufám, že to třetí bude dítko za odměnu 😵 a příště holt pořešte antikoncepci včas 😅
Jsem ráda, že si mimi necháš. Mě je teď 28, manželovi 47 a po dlouhém neúspěchu konečně čekáme první. Vždycky jsem říkala, že dvě jsou až až, ale když jsem najednou poznala tu hrůzu, že málem nebylo žádné, hned bych měla nejradši tři. Vzhledem k tomu, kolik nám je a jaké s tím byly potíže se budeme snažit nejspíš hned a tak nám hrozí, že se dostaneme do situace, kdy budeme mít děti taky těsně po sobě. Bude to záhul, ale těším se. Já už ty děti miluju, i když jsou to zatím jen neoplodněná vajíčka 😀
Musi to byt tezka situace a urcite jste vycerpana z toho všeho.. a ta vidina toho, ze ted uz by jste si s detmi uzivala a vse bylo stabilnejsi,je urcite lakava. Ale vite, treba si jen ulevite tou nynejsi situaci a můžete toho pak litovat, za rok, dva, az vase Terezka a Tomasek budou vetsi a vse bude klidnejsi. Ja bych si mimco nechala, protoze zkrátka verim,ze veci se deji z nejakeho duvodu a ze pokud se rozhodnete nechat si to mimco, az ho poprve spatrite, budete stastna za svoje rozhodnuti..
@jarmy_ drzim pesti a doufam,ze to bude taky "Tecko" 🙂 (my mame tri Acka)
@jarmy_ zatím mám jen jedno a dost se v tom někdy plácám sama. Přítel věčně v práci taky stavíme dům takže tě trochu chápu já jsem z toho na práškách ale za to můžou spíš poporodní deprese které se mě už skoro rok drží. Dítě má být především radost a i kdyby tě manžel podržel nechala bych ho jít ono to "pochopí". Však si k Vám znovu cestu najde uvidíš. Mezitím se hodíš do pohody zklidníš. Drž se hodně štěstí
Ja v unoru resila to, co ty. Jednou jsem se spolehla na neplodne dny a prerusovanou souloz. Byla jsem objednana na interupci. Bylo mi 35, prisla jsem si stara, uz dva kluky mame 8 a 6 let. Uz se za nima nemusi furt litat, planovali jsme si konecne dovolenou, mohli jsme si nekam vyrazit, kdyz spali u babicky s dedou. Jako mimina byli strasni, furt rvali, nespali. Ziskala jsem vysnenou praci, po ktere jsem od 18 touzila. Ale na posledni chvili jsem na interupci nedorazila. Dopadlo to tak, ze jsem ve 30 tt tehotenstvi porodila 3. kluka, stravila s nim 6 tydnu v nemocnici. Uz jsme doma vsichni. Moje kamowky jsou mimo, uz jsou zpatky v praci ☹ ale proste mi neprislo fer, ze se zrovna tohohle mimca mam zbavit. Dve jsem chtela, a jak k tomu tohle prijde, ze se mi "zrovna nehodi". A navic si myslim, ze bych ani psychicky neustala to pointerupcni obdobi. Dost jsem si o tom precetla, takhle jsem kolikrat psychicky dost hotova ☹
Nečetla jsem předchozí reakce, ale co se zkusit domluvit i s rodinou?? Když teď bydlíte u rodičů, jestli by byli schopní a ochotní pomoct?? Chápu, že je to situace dost naprd teď, ale čas tak rychle utíká, děti odrostou a bude to snazší. Jste mladá, tak máte ještě na všechno čas 😉 Naše druhá dcera se nám taky tak trochu "vyskytla" a byla jsem z toho dost zaskočená a i potrat mi prolétl hlavou 😞 ale pak jsem si řekla, že to tak má asi být a šla do toho 😈 dnes mám čertici, která vyrostla tak rychle, že ani nevím jak 😉