Co teď...

Potřebuju podporu....

Je mi 24 let a mám dvě úžasné děti. Starší Terezka má 18 měsíců, mladší Tomášek necelých 5. Ani jeden z nich nebyl v plánu. Těhotenství s Terezkou bylo náročné, dodělávala jsem VOŠku, chodila na praxi do nemocnice, dokola jsem řešila s mými rodiči svatbu po které oni toužili, my s přítelem si jí však představujeme jinak než s bříškem...takže věčné spory..takže těhu moc klidné nebylo. Každopádně Terezka se narodila, bohužel s komplikacemi. Po narození nedýchala a zjistili že má zánět krve takže jsem tu naší malou lásku po porodu ani neviděla, hned ji převezli do FN, kam jsme za ní 2x denně jezdili celý týden.
Nechci říct že s ní byly problémy. To ne! Ale nebyla klidné a "hodné" miminko. Tedy jo, klidná byla když byla na rukou nebo v šátku. Kočárek neexistoval, postýlka taky ne. Ale nevadilo mi to. Bylo a je mi velice příjemný kontakt s dětmi.
Když měla Terka asi půl roku, zjistila jsem že jsem těhotná podruhé. Byla jsem z toho dost v rozpacích ale řekli jsme si, že to tak má prostě být, já jsem s mojí sestrou taky kousek od sebe a máme perfektní vztah, aspon to tak budou mít i naše děti. Tak jsme se začali těšit na Tomáška.
Porod byl opět náročný, velice bolestivý ale naštěstí bez komplikací, s Tomáškem jsem prožila plnohodnotný a vytoužený bonding, po kterém jsem toužila i u Terezky. Možná i proto je Tomášek jiný? Od začátku sluníčko, pořád se směje, skoro nepláče, nakojený je za pár minut, ne jak Terezka která byla přísavka celé dny i noci. Přes den krásně spí jak v posteli, v kočáru, občas i v šátku. Noci jsou teda malinko horší.
Společně s Terezkou mi ale dávají pěkně zabrat. Přes den nemám šanci si sama v klidu ani kafe vypít. Terka je akční, neposedí, nevydrží si sama hrát, pohádky jí nezajímají, čtení se mnou taky ne...když vařím, vaří se mnou..a asi ten největší problém je její spaní. Není probuzení bez pláče. Vlastně ne pláče, ale řevu! V noci se několikrát budí s řevem, ráno mezi 5-6 je vzhůru. Budí tím i Tomáška (oba máme v posteli). A upřímně řečeno, jsem už z toho vyčerpaná. O pořádném spánku si můžu nechat zdát, přes den si jít lehnout taky nejde protože když usne jeden, probudí se druhý...přítel má firmu a do toho rekonstruujeme barák, domů jezdí většinou když už děti spí, bydlíme teď dva měsíce u našich a ještě asi tři budeme. O soukromí nemůže být řeč. Už se nemůžeme dočkat do nového.
Co se ale nestalo....včera jsem jela na gyndu na zavedení tělíska. Tělísko nemám, místo toho jsem těhotná. Cca 5týden. Tak my se s chlapem sotva vidíme, sex jsme měli jen párkrát a hned zase mimino? Nevím co dělat,...
....celý život tvrdím, že potraty jsou vražda. Ale samotné mi to teď přijde jako nejlepší řešení. Je mi 24, hrozně se těšíme jak v létě pojedeme s dětmi na kola, v zimě na hory, jak s nimi pojedu v létě k tetě na statek na prázdniny...a teď toto...se třemi už to nepůjde, všechno se posune, při představě že budu mít zas břicho....a porod!!!!! Konečně jsem se začala dobře cítit, pomalu hubnout...
Řešení je pro mě asi jasné ale to ale tam je pořád. Obávám se že si budu vyčítat jak jedno, tak druhé řešení... Když se rozhodnu pro potrat, chtěla bych potratovou pilulku. Ale kojím...nevíte jak to je?

Prosím o urážející komentáře nemám zájem, sama se v tom dost plácám i bez nich..