• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Deprese po samovolném potratu, máte podobnou zkušenost?

12. ledna 2013 
Ahoj vespolek, chtěla bych se vás tady zeptat, zda má někdo podobnou zkušenost a nebo to jen hrozně prožívám. Je mi čerstvě 33 a před asi 8 týdny jsem samovolně potratila v 10 týdnu. Miminko bylo plánované a podařilo se celkem brzy, asi tak po třech měsících zkoušení. Nejdřív jsem potrat nesla odvážně a neuronila téměř ani jednu slzičku. Říkala jsem si, že se to stává a že to začneme zkoušet znova jen co to půjde a povede se napodruhé. Po kontrole a první menstruaci mi doktorka řekla, že je vše v pořádku, že se mé tělo úplně vyčistilo a že můžeme začít zkoušet. Tak jsem šla šťastná za manželem, že na to můžeme skočit a on mě najednou úplně překvapil. Řekl, že se necítí připraven a že bysme to měli posunout za možná 4 měsíce, půl roku,že sám ani neví kdy na to bude připraven. V tu chvíli se mi zhroutil svět. Vím, že asi hrozně přeháním, ale hrozně se bojím, že můžu znovu potratit a nebo mít problémy s otěhotněním, přece jenom už nejsem nejmladší a celkově, mám velké mateřské pudy. Každý den brečím a každý den je pro mě hrozný boj, dokonce se vymlouvám i z práce. Jako bych si najednou uvědomila, že jsem potratila a že žádne miminko nebude. Přemýšlím v kolikátem měsíci už bych byla, kdy by se to narodilo a celkově se lituju. S manželem jsem nejdříve mluvila v klidu, proč to nezkusit hned nebo dříve ale on o tom nechce slyšet, že prý ho do toho nutím a že teď už teda nechce vůbec. Hrozně na něj prý tlačím. Bohužel už nejsem schopná se o ničem jiném bavit. Čím víc on řiká že na něj tlačím a že nám to jen zhoršuje vztah, tím víc se cítím nanic a celou situaci vůbec nezvladám. Každý den to řešíme a vždy to skončí hádkou. Nevím, co mám dělat a jak celou situaci řešit. Jak mám přestat mít ten pocit, že hrozně moc chci miminko teď hned v tuto chvíli? Maté někdo podobnou zkušenost? Co vám pomohlo?
11. led 2013 ve 21:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@annapa Stalo sa mi to 2x a úprimne musím priznať, že dodnes premýšľam nad tým, či by to boli chlapci alebo dievčatá, ako by sa volali a ako staré by už boli. Nikdy som sa o tom s manželom nebavila a ani neviem prečo. Každopádne som sa na to hneď nevrhla z toho dovodu, že som mala strach, že sa to zopakuje znovu a nebola som pripravená na ďalší "svoj neúspech". A čo mi pomohlo? Práca. V práci som dostala na starosť nový projekt, ktorý bolo potreba vymyslieť a rozbehnúť. Trávila som nad tým celé dnie a večer som odpadávala do postele skoro v bezvedomí, tak nejak som prežila tie najhoršie obdobia, aj keď na to myslím stále. Zas na druhú stranu pozerám na svojho krásneho a úžasného synka a hovorím si, že keby to predtým vyšlo, že on by sa už určite nenarodil... . Ono je to taká utopia. Aby si sa z toho vyhrabala skús nejaký šport, ručné práce, výuku cudzieho jazyka..., niečo, čo ťa bude baviť a prinúti ťa premýšľať i nad niečim iným. Veľa síly.
11. led 2013 ve 23:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
To je zvláštní a on se necítí najednou připraven, předtím byl v pohodě? Tak to taky může být z jeho strany nějaká deprese a asi by bylo fajn se svěřit odborníkovi.
Jinak zní to jako klišé, když to říká oddávající, ale myslím, že manželé, než se vezmou by si fakt měli ujasnit nějaké základní a stěžejní věci, jako to, jestli budou mít děti a kdy zhruba.
Určitě nebudeš nejstarší mamka na světě, ale jak víš, každý rok navíc sebou nese další rizika a taky pokud byste nechtěli zůstat u jednoho, tak to abys zase hned po porodu kalkulovala, abys to stihla do čtyřicítky apod........
Myslím, že tohle může strašně narušit vztah, budete si muset fakt upřímně promluvit, kde je problém. Třeba má taky z toho psychické potíže, bojí se, že se zase něco stane, i chlapi mají city :slight_smile: Když ho k tomu přinutíš, může ti to jednou vyčíst a to samé, pokud on tě nechá zbytečně zase čekat a pak by se nedejbože něco stalo, mohla bys to zase vyčítat ty jemu.....
12. led 2013 v 08:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@annapa Jsem uplně ve stejné situaci a nenaděláš s tím nic. Oni chlapy ikdyž vypadají, že se jich to vpodstatě nedotklo tak to v sobě taky prožívají a nějaký strach, že se to bude opakovat mají stejný jako my. Taky je to najednou donutí nad vším přemýšlet. Někdy bych řekla až moc. Úplně vím jaké to je když se s tím nemůžeš srovnat, protože ostatní mohou říct že se snaží a upnout se na to, kdy se to konečně podaří. A nemusí řešit myšlenky, co když partner nebude chtít už nikdy. Dala bych mu chvilku pauzu třeba ty 4 měsíce a pak si s ním znovu promluvila. Uvidíš za chvilku bude léto a vše bude veselejší. Naplánuj dovolenou, nebo úpravy bytu a na chvilku se zaměř na něco jiného.
12. led 2013 v 08:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Děkuju vám moc všem za rady, člověku někdy pomůže jen slyšet, že v tom není sám a že se takové věci prostě dějou i ostatním. Ještě dnes se zapíšu do posilovny a zkusim si dát například nějaký cíl ve vylepšení fyzičky a budu na tom pracovat ať se můžu soustředit na něco jiného. Dlouho jsem už necvičila, tak si myslím, že mě tohle chytne. Dřív jsem bývala hodně sportovně založená. V práci si taky zkusim najít něco pěkného co dělat pokud to půjde.
Promlouvat jsem zkoušela, ale vždy jen říká že není připraven a víc se o tom nechce bavit. Možná mu musím dát více času, nevím zda to taky nějak prožívá, ale spíše si myslím, že se bojí těch odpovědností a že tohle je příležitost se tomu vyvléknout. Nevím.
12. led 2013 v 11:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek