Jak projevit soustrast? Známým zemřel 7letý syn
Ahoj holky, snad se za můj dotaz nebude nikdo hněvat.
Známým zemřel syn, bylo mu 7 let. Byl nemocný. Jak jim máme projevit soustrast? Telefonem nebo poštou?
Na účast na pohřbu se necítíme, já mám dvě děti a asi bych to neustála.
Děkuji za rady.
Ja bych soustrast urcite projevila pisemne. Po telefonu nebo osobne by to nemusela ani jedna strana unest.
Určitě písemně, nejlépe kondolenční listinou..po telefonu určitě ne...
pokud jste v blízkém kontaktu, tak osobně. Zkusila bych se zúčastnit pohřbu, ale bez dětí a tam říct, že je vám to moc líto. Víc nemá smysl. Po telefonu mi to příjde divný a písemně mi taky nesedí, je to na mě moc formální. Ale záleží na tom v jakém vztahu jste. Pokud se občas potkáte je to něco jiného, než když jste v každodenním kontaktu...
Info o tom, jak se chovat k rodičům zemřelých dětí je na www.dlouhacesta.cz.
Pokud nechcete přijít na pohřeb, tak bych návštěvu nechala až po pohřbu - do té doby je docela frmol... a ono to všechno po tom pohřbu dolehne ještě víc. A napřed bych zavolala, jestli smím přijít... můžete třeba přinést nějaké jídlo nebo jinak ukázat, že jste připraveni pomoct.
Telefonicky ani mailem se nekondoluje, buďto osobně nebo poštou - ručně psanou kondolencí. ☹
já bych řekla,že lepší je to písemně...v takovéhle situaci bycvh třeba já osobně telefon ani nezvedala...
Nejlepe by bylo se bez deti pohrbu zucastnit. Je to pro vsechny tezke, ale oni ted nepotrebuji, aby se jim lidi vyhybali. Ale zalezi, jak jste si blizke. Jestli moc ne, tak asi staci ta pis. kondolence, jestli jste se jako rodiny stykal, tak jit na pohreb. Hodne sil preji!
Ale protoze mas hodne male miminko, tak jestli jit nezvladnes, tak to kazdy pochopi.
není nad to, když dotyčné pořádně obejmeš, opravdu od srdce, a popřeješ hodně síly. A řekneš něco jako že jsou stateční, silní, nebo tak. Tohle říkám ze své zkušenosti. Nezemřelo mi sice dítě, ale jiná důležitá mladá osoba. A tohle bylo přesně to, co jsem potřebovala. Obejmout.
Ještě podotýkám, že nejhorší bylo, když se mi lidi vyhýbali, protože nevěděli co mi říct, jak se ke mě chovat. Ano, je to těžké, ale právě ty opravdové kamarády člověk pozná v takovéto chvíli. Ti co se ti vyhýbají mezi ně určitě nepatří...
Osobní kondolence bolí obě strany, ale zároveň je to taková podpora.
Šla bych na pohřeb, i kdyby to pro mne bylo nevím jak těžké. Pro ně je to taky těžké, ale před realitou utéct nemohou. Takže správný způsob je přijít na pohřeb, obejmout a říct, že jste tam pro ně a že je vám to líto.
Také bych volila spíš osobní účast na pohřbu, i když je to psychické vypětí. Telefonicky určitě ne a i psaná kondelence se mi úplně nezamlouvá.
Myslím, že někdy je lepší nic neříkat a nepsat prázdné fráze a jen obejmout...
Dle etikety se pri neucasti kondoluje pisemne, postou. Pokud jsou to znami, je slusnost na pohreb dojit, urcite budou radi za kazde obejmuti a spolecne slzy. Je to ovsem nelehka situace.
Ty jo, pravda je, že stát se to mě, nechci slyšet nic. Stát se to kamarádce, asi bych ji jen objala a řekla, že je mi to moc líto a kdyby cokoliv potřebovala, jsem tu pro ni.. Nebude chtít slyšet, že víš, jaké to je a chápeš.. A že bude líp..