Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Jak se vyrovnat se ztrátou miminka?

renatajsemja
8. zář 2018

Ahoj. S manželem jsme se několik let snažili o miminko, a když se stal zázrak, a já otěhotněla, navíc přirozenou cestou, byli jsme štěstím bez sebe. Ale to netrvalo dlouho ☹ Ve středu jsem šla k doktorce s tím, že jsem se těšila, že poprvé uvidím miminko, a že si domů odnesu fotečku z ultrazvuku. Jenže mi bylo sděleno, že se těhotenství uchytilo ve vejcovodu, a musela jsem okamžitě do nemocnice. Tam mi dělali další ultrazvuk kvůli potvrzení mimoděložního těhotenství, a v tom byl problém. Celou dobu ultrazvuku nade mnou byla obrazovka, kde jsem to viděla. Viděla jsem svoje miminko, srdíčko mu krásně tlouklo, rostlo tak jak mělo (byla jsem v 6+2tt). Ještě si tam o tom doktor se sestrou povídali, jak je plod vitální, jak mu krásně bouchá srdíčko, a že je to divný, že přežívá ve vejcovodu. Ještě si ho dobu měřili. Prostě pro mě nepředstavitelný smutek. Hodili mě na pokoj s tím, že mě odoperují ráno. Ráno zase přišli s tím, že je moc pacientů, a že půjdu na řadu až odpoledne. Jenže jsem jim začla kolabovat, a tak fofry na sál. Přežila jsem, dneska mě pustili domů. Ale ve mě je hrozné prázdno, vztek, smutek a já nevím co ještě. Pořád jen brečím. Jak to mám ustát a nezbláznit se? Navíc mi za 2 měsíce bude 30, takže nejvyšší čas mít dítě...

sumitra
8. zář 2018

@renatajsemja ahoj, cas vsechno zahoji. Dovol si ted byt smutna, je to normalni, po tom co se prihodilo. Jak dny poplynou, bide ti lepe a lepe. A 30 neni vek, kdy bys mela plasit! Mas v podstate 10 i vic let na to, otehotnet, to je strasne dlouha doba. Proste si dej cas se srovnat a pak to zkusite zas. At se dari.

1306
8. zář 2018

@renatajsemja Úplně chápu tvé pocity, akorát s tím rozdílem, že já toho mám za sebou mnohem víc.. 07/2016 potrat dvojčat, 02/2017 mimoděložní těhotenství - vzali mi pravý vejcovod, 07/2017 opět mimoděložní a to na stejné straně, při únorové operaci mi nechali 0,5cm vejcovodu, neuzavřeli ho a já jsem na ten kousek otěhotněla znovu, tentokrát mě do nemocnice vezla rychlá s plným břichem krve, prasknul mi děložní roh, 02/2018 první neúspěšné IVF, 03/2018 neúspěšný transfer, teď jsem 4 den po operaci, opět jsem prirozeně otěhotněla, opět mě odvážela rychlá s 2 litry krce v břiše, musela jsem dostat 2 transfuze krve. Nejhorší na tom je, že doktoři se pouze dohadují, co se asi stalo. Myslí si, že jsem opět čekala mimča dvě, jedno bylo normálně v děloze, druhé se usadilo v tom sešitém děložním rohu a ten roh to nevydžel a opět prasknul, podle dr jsem měla žlutá tělíska na obou vaječnících, což je neobvyklé, můj vejcovod si prý stáhl vajíčko jak ze své strany, tak i z té, kde vejcovod nemám, ale jsou to jen dohady. Doporučili nám snažit se o miminko až za 6-12 měsíců, příští rok v červnu mi bude 30. Teď si vyběhám lázně, potřebuji odsud vypadnout a udělat něco pro spodek těla. Františkovy lázně mají velké úspěchy. Ale nikdo mi neřekl, že se to nemůže stát znovu. Víš, jak mi je? Myslím na to, zda někdy děti mít vůbec budu....

ah1234
8. zář 2018

@1306 ja verim tomu, ze deticky mat budes lebo otehotniet sa ti dari napriek tomu, ze to konci zle. Ale musis si telo skutocne odpocinut, daj mu rok na zahojenie, bez do tych lazni, oddychni si aj psychicky a skutocne uprimne verim tomu, ze sa vam to potom podari ❤ prajem vela stasticka

zuzlinka30
8. zář 2018

Ahoj je to těžké mi se taky o miminko snazime dlouho a kdyz to konecne vyslo tak doktor teda nic nepoznal a rikal ze je vse v poradku ale jeste ten den 30.7 jsem skoncila ve spitalu stim ze mimco je na vejcovodu takze mi vzali levy vejcovod. Po 14 dnech jsem byla na kontrole a rikal ze sex muzu mit uz normalne ze mi nezasahovali do delohy , ptala jsem se ho jestli se mame chranit a rikal ze ne ze az telo bude pripravene ze si to vezme a ejhle 3.9 jsem byla u doktota na dalsi kontrole a rekl mi ze je to v deloze, nechapala jsem a pak mi rekl ze jsem tehotna a je to tam kde ma byt. Jenze ted ve ctvrtek jsem zacala trochu krvacet bala jsem se kuli tomu co jsem prozila predtim tak jsem jela na kontrolu a byla tam nejaka doktorka a ta mi rekla ze plod nevidi ale ze se to muze schovat poslali me na hcg ktery jsem pred tim mela 231 a ten ve ctvrtek bylo 200 takze klesa. Odpoledne si me doktor pozval znova a ze si mysli ze plod odchazi, pry jsem na zacatku takze by to mohlo odejit samo, ale ja nekrvacim jen tak spinim. Ukoncil mi neschopenku s tim ze me bude vic hlidat 20.9 jdu na kontrolu a na hcg ani mi nerekl jestli je nejaka nadeje ze by se to vzpamatovalo. Lezim doma a porad brecim. Takze moje rada je asi to chce cas ,je to hrozne 😭 ale musime to zvladnou, pritel semnou o tom nechce moc mluvit tak to dusim v sobe a dnes jsem sama doma a furt brecim.

vendelinka08
8. zář 2018

@zuzlinka30 chlapi neumi dat najevo svoje pocity..anzel videl jak jsem z toho spatna kdyz jsme o mimco prisli vloni...videla jsem na nem..jak nevi co mi ma rict. Oni to prozivaji jinak...a my take..protoze to mimco roste v nas. Takze kdyz jsem byla sama..tak jsem brecela..chce to ty emoce pustit ven...

hance89
8. zář 2018

Ahoj , úplně vím jak se cítíš. Já po několika letech snažení otěhotněla přirozeně. V 5tt. Mi to potvrdili. Byla jsem pozvána na kontrolu až v nějakém 11tt. No a tam mi pan doktor oznámil, že plod se přestal vyvíjet, tudíž nosím v sobě asi od 6tt. mrtvé miminko. Takže okamžitě na revizi. Celou dobu jsem se držela, jela jsem do práce oznámit, že si musím vzít volno a tam jsem se totálně sesypala. Pár dní po zákroku jsem se vrátila do práce a to mi strašně pomohlo, byla jsem mezi lidma. Kdybych zůstala doma, tak bych se z toho asi dostávala déle. Pořád bych přemýšlela co jsem udělala špatně apod. A aby toho nebylo málo, tak asi po dvou letech a po prodělané inseminací opět potrat. Ale ten byl samovolný a hned ze začátku. Zase jsem to řešila brzkým návratem do práce. To mi pomohlo se nezbláznit a nemyslet tolik na to.

carmenz
8. zář 2018

Mne se v 2016,tedy taky v roce mych tricatin,"postestilo" mimodelozni,vykrvacela jsem 1,5 litru do bricha,2 transfuze,mela jsem to za pet 12. A nejdriv samozrejme euforie,ze jsem prezila,ale po navratu domu totalni depka. Srovnavala jsem se s tim relativne dlouho,pul roku urcite. Ale letos se nam narodila krasna holcicka,tehotenstvi uplne ukazkove. Otehotnela jsem po rim,kdy jsem se tak nejak zklidnila a uverila,ze to pujde a bude to v pohode. I tebe to urcite ceka,projdi si tim smutkem,je to asi treba,ale neztracej nadeji a moc drzim palce,aby to uz priste vyslo!

lachtanice86
8. zář 2018

@renatajsemja mně je 32. Čekám svoje první a snad to dopadne. Jsem po 5ti nevydarenych těhotenstvích. Čas to otupi

1306
9. zář 2018

@lachtanice86 To me moc mrzi, co vse se ti přihodilo?

lachtanice86
9. zář 2018

@1306 potraty, biochemicke i zamlklé těhotenství. Ale teď už snad ok

1306
9. zář 2018

@lachtanice86 To je dobre, hodne stesti 🙂

Sem začni psát odpověď...

Odešli