Nástup na kliniku a mladší švagrová rodí. Zažíval někdo něco podobného?
Zdravím holky,
pisu o radu nebo spis pro podporu od člověka, který si prochází tim samým. S manzelem se už necelé 2 roky snažíme o miminko, zacalo to 2x spontánním potratem a pokracuju s dg PCOS. Po 3. neúspěšném cyklu Clostilbegyt+Ovitrelle nas gynekolog posílá do CARu. Nicméně dneska moje o 3 roky mladší švagrová porodila. Otěhotněla už pri prvním pokusu. Moc ji to preji, ale je mi z toho smutno. Pokaždé co jsem prijela ke tchýni, byla tam a probirali jeji těhotenství a jak mimino kope a pod. Celkově to toleruju, nechci ji brát ty super pocity, ale co je moc to je příliš. Kolikrát ty diskuze trvaly od oběda do večeře. Obavam se tam ted jezdit, protože ted to bude furt dokola o miminku . Hned jak mi to manžel oznámil, jsem musela jít na zachod a poplakat si. Moc ji to přeju, ale mrzí mě to a necítím z toho ze jsem poprvé teta radost. Zazival si nekdo něco podobného? Jak jste se s tim smutkem vypořádali? Chtela bych se strasne na to povznést a mit z toho radost, ale nevím jak.
@zuzha31 me vadilo oznámení těhotenství, o něco míň těhotné ke konci a miminka vůbec, ty jsem si mohla ponuchnat i když nebyla moje, i když mi to líto bylo, prostě jsem si užívala, ze jsem teta... za tu dobu co jsme se snažili sestra porodila dvakrát... poprve jsem to nesla mnohem hůř než podruhe...
Mela jsem to podobne, kazdy kolem rodil.. Pak jsem rekla manzelovi ze proste nemam na to chodit na oslavy kde kazdy predvadinave mimino.. A to manzel ma 4 a 4 bratrance a sestrenice a kazdy uz ma 2 deti.. A vzdy jsou vsichni na oslave,.. A me se furt ptali kdy budu mit dite, ze uz jsme manzele 5 let a nic.. Uplne me to stvalo.. A uz jsem doma i brecela, pak mi stacilo videt jen miminko nebo obleceni a hned jsem brecela. S manzelem jsem se snazila cca 8 let mozna i vic, byla jsem pak hodne c depresich atd.. Pomohl mi psychlog.. Nakonec nam vyslo ivf a ted mam 7 mesicniho chlapecka.. Ale co jsem si zazila v ivf bych neprala ani nepriteli, myslela jsem si ze to bylo nejhorší ale pak ten porod a co bylo potom.. Ze jsem tady vlastne zazrakem manzel mohl byt sam s miminkem... Uz dalsi dite nechci.. Ted me každý otravuje kdy budu mot druhe..
A me proste financne to bylo narocne, psychycky, a fyzicky.. Masakr..
Tve pocity naprosto chapu a vim presne cim si prochazis.. my cekame uz 6 let a za tu dobu uz v nasem okoli otehotnel opravdu kazdy, nekdo i 2x 😉 nedavala jsem to vubec, respektive postupem casu, jak tehotne pribivaly a my porad nic bylo to cim dal horsi.. sama jsem byla nestastna, ze to prozivam tak negativne a hroutim se pri kazdem dalsim oznameni.. sama jsem vsak neumela pocity v sobe zpracovat a nevedela jsem co s tim.. pomohla mi az psychoterapie, konkretne ruš.. neni ostuda prijmout pomoc, je to velmi narocne obdobi.. preji hodne sil a brzy miminko 😘
@zuzha31 Já jsem v této situaci nikdy nebyla, tak nemůžu říct, že vím, jak ti je. Byla jsem trošku na opačné straně. Když se ženil bratr, tak byla moje švagrová čerstvě po zamlklem těhotenství a jak měsíc před porodem. Myslím, že úplně příjemně to nebylo pro obě strany. Asi bych jim slušně řekla, jak ti je a ať se nezlobí, ale že trochu omezis kontakt.
Zažívám něco podobného dvakrát těhotenství nevyšlo a svagrové hned na poprvé.. Pokaždé kydyž jsme byli na návštěvě u pritelovych rodičů to tam probírali. Jak se hýbe kope jaký má oblečky a tak.je to 3 tydny co se jim to narodilo a mimino jsem neviděla a ani nechci.
@zuzha31 uplne rozumim. Ja prisla o miminko v 5. mesici, pricemz jsme byly spolu tehotne- ja, sestra a svagrova. Uz obe porodily krasne zdrave kluky. Ja se s nimi tesim a preju jim at jsou vsichni zdravi, ale na druhou stranu si doma placu a je mi smutno. Take jsem minule odesla s brekem z navstevy kdyz tam najednou prisla nejaka tehotna. Ale tak mam momentalne takove obdobi, ze mi to nedela dobre. Verim, ze to prejde a zlepsi se to. Ale zase musim byt hodna zejmena na sebe a delat jen to co momentalne je pro mne nejlepsi. Blizci to pochopi, kdyz se na chvilku odmlcis. K tomu vsemu jsem jeste pediatr, takze kazdy den mam v ambulanci male deti, pomahala jsem segre a kamaradce s kojenim…premyslela jsem i o zmene prace, ale co bych delala? Takze brecim kdyz mi je smutno, myslim na to, ze nam se to jednou taky podari, kdyz mam naladu, tak zavolam segre a kamaradkam co maji deti, kdyz nemam naladu, tak se neozyvam…resim to co prave je. A chlapi to fakt nechapou a neznamena to, ze je to zle. Nekdy je ale fajn se podivat na vec i z jejich strany. Drzim palce🍀🍀🍀
@anetttie třeba by tě samotnou překvapila tvá reakce 🙂 já už jsem to tady někde psala. Sestra přišla o miminko během porodu - rodila na termín. Jejich první to bylo. Další děti už mít nemůže, sotva zachránili ji…..
Když se o necelý rok později, co k tomu došlo, narodilo miminko jejich nejlepším kamarádům, hodně přemýšlela, zda tam jet na návštěvu.
Nakonec jela. A hned mi potom volala, jak to bylo krásný, jak je malej roztomilej atd
Teď už mají schválenou zadost o adopci, čekají na miminko přímo z porodnice.
Jasné, že každý jsme jiný a na každého působí ty situace odlišně. Jen chci říct, že někdy se vyplatí to zkusit a člověk třeba překvapí sám sebe ….Jí to tehdy strašně pomohlo. Nevyhledává ta setkání pravidelně, ale už ví, že když k nim dojde, neublíží jí….
@michaela_2 zatím se na to necítím.. Nechci 😏
@zuzha31 ale ja to zažila, vlastně jsem toho zazila mnohem víc než ty, tyhle pocity jsem mela chvíli a presne to co ti píšu mi pomohlo. To ze to nechápeš je tvůj problém.