O tom se těžko mluví
Holky, prosím, poraďte. Strašně moc se potýkám se závistí, smutkem, zlobou, a já nevím, jakými ještě negativními pocity a myšlenkami,tak se mi to všechno prolíná. Tak jako mnohé z vás, si přeju moc miminko. Žádné děti ještě nemám. Už mám dost let, 42 a už 3 roky se snažím s pomocí IVF. Jen jednou jsem otěhotněla, ale těhotenství nedopadlo dobře, byly dvojčátka a jedno jsem potratila a druhému miminku přestalo bít srdíčko a od té doby se pořád nedaří. Možná už je to všechno špatné v mé hlavě☹. K transferu je vždy a vše dobře připravené, ale miminko nikde. Teď je těhotná moje kolegyně a já to nezvládám. Jsem z oboru miminek, bohužel, jsem porodní asistentka v nemocnici, míváme spolu směny, takže jsme spolu celý den nebo celou noc. A mně sttrašně bolí se dívat, jak si hladí břicho, jak jí břicho roste, jak si s jinýma holkama o těhotenství povídá, ukazuje fotky, já se nedokážu do těch hovorů zapojit, radši jdu pryč nebo dělám, že neslyším,,mně drásá, jak ji vidím šťastnou, jak se těší, strašně jí to závidím, její současné i budoucí radosti i starosti. Nikdy jsem nebyla závistivá, byla jsem v kolektivu oblíbená, kamarádská, pohodová, pracovitá....ale toto mě úplně ničí, nejsem schopná pracovat, soustředit se, pořád někde na WC nebo v prázdné místnosti brečím, úplně jsem zahlcená svým smutkem a neštěstím a nemůžu v práci s ní "vydržet" když vidím, jak celá září a je šťastná. Přitom jsme si vždycky rozuměly, docela jsme se kamarádily a teď jsem zlá i sama na sebe, že se tak chovám, jsem ze sebe sama nešťastná, ale nemám sílu se překonat, přetvařovat, nemám v sobě tu sílu, abych se s ní dokázala radovat. Ona ví, jak mé těhotenství skončilo, možná se mi i trochu sama vyhýbá, možná mi nechce ubližovat svým štěstím. Holky, promiňte za ten výlev, nemám se s tím moc komu svěřit, promiňte za chyby a možná je to i celé zmatené, potřebovala jsem se z toho vypsat. Možná mě některé odsoudíte, i já o sobě si mockrát říkám, co jsem to za člověka?!? A třeba mě některé pochopíte. Budu ráda za všechny reakce, děkuju
@gregorini Ahoj, rozumím Ti, možná to neprožívám až v takové míře jako ty, ale též těžce nesu momentální situaci, od doby co se snažíme o miminko u nás v prací a také v mém okolí mimo otěhotnělo snad 20 známých, kolegyň, kamarádek ( opravdu nepřeháním) za poslední cca čtvrt rok jich bylo jen kolem 8-9, člověk jim to přeje ale postupem času už ho unavují všechny ty fotky ultrazvuků a debaty o těhotenství atd, takže časem tě to prostě začně štvát. No a ted navíc každý den v práci sedím v kanceláři naproti kolegyni, která ví jaké mám problémy, pač jí se nedařilo asi zhruba 3-4 měsíce a řešili jsme to spolu (u mě je to přes dva roky) a najednou se jí to povedlo a chová se neuvěřitelně bezohledně a dává mi to její štěstí vyloženě sežrat, přitom si pamatuju jak byla po 3 měsících vyřízená že se jí nepodařilo otěhotnět a já jí obětavě poslouchala a uklidňovala i když ja už to měla tou dobou skoro rok a třičtvrtě bez úspěchu a po jednom mimoděl... Upřimně nevím zda si to neuvědomuje nebo to dělá schválne ( samozřejmě chápu že tím žije takže sem tam o tom mluvit musí, ale pořád?? ) také mě to niční a tolik dovolené co za poslední měsíc sem si nevybrala od začátku roku.. upřímně nedávám to, jediné co mě drží je vidina IVF které by mělo, když všechno vyjde být tento měsíc.. první pokus, pokud to nevyjde nevím jak to tady budu dál snášet ... drž se a nezlob se na sebe za tyhle pocity, neříkám že jsou v pořádku ale kdo nezažil nepochopí. Pokud se s tím nedá normálně fungovat, zajdi si opravdu k psycholožce, na tom není nc špatného. Nebo možná pomůže volno v práci, myslím, že jakákoliv obvodní lékařka by Ti napsala neschopenku když vysvětlís situaci, s tím že se potřebuješ jen psychicky trošku srovnat, přijít na jiné myšlenky...) - mě to doktorka i sama nabízela... Držím Ti palce ať to zvládneš, tohle je opravdu hodně bolavé ☹ ale k ničemu se nenuť, nepřetvařuj se, nezapojuj se do hovoru které ti nejsou přijemný, já taky přestala vídat těhotné kamarádky, nejdřív jsem to vímala jako svojí slabost a byla na sebe naštvaná.. ale pak sem si řekla, no a co? To je moje volba a pokud mě mají rádi tak to pochopí, nebo nepochopí... no a? ted je prostě spatne období a já si nebudu dobrovolně ubližovat... přestala jsem pořád brát ohledy na druhé a uculovat se na každou těhotnou kámošku, proste ted se nevídáme, v práci mam 8 hodin denně sluchátka... je mi jedno jestli to je nebo neni nirmalní chovaní, ja to citim takhle a nebudu se na sebe kvuli tomu zlobit a ty se taky nezlob! Kdyby si nekdy potrebovala klidne napis zpravu nebo cokoliv, myslim ze je i dulezite mit sis kym obcas popovidat (idealne s netehotnou kamoskou/kolegyní 🙂
@gregorini
Ahoj, bola som v podobnej situacii, nie a nie otehotniet, mam za sebou dve IVF, oboje s rovnakym vysledkom - vsetky embrya sa rozpadali, nevyvijali, spatna kvalita (poprve 10, podruhe 25 vajiciek, ale ani jedno embryo dobrej kvality). Bola som nestastna, tiez som vsade videla tehule, v praci za tie roky otehotneli snad vsetky kolegyne, kolegovia tiez, dokonca uz cakali druhe...). Bola som z toho taka nestastna, bol to zacarovany kruh, nabalovali sa na mna choroby - verim, ze to bolo prave z toho, ako spatne som na tom bola psychicky. Skoncila som bez stitnej zlazy a potom som si povedala, ze uz mam vsetkeho dost a ze prdim na umele oplodnenia a spitalniky... Podali sme si ziadost o adopciu a dnes tu po mne skace jedno uplne dokonale kocasko... Ani keby som ho sama porodila, nebolo by take uzasne a dokonale... Je to najkrajsie a najsikovnejsie dieta 😍 cely proces adopcie trval 1,5 roka od podania ziadosti. Preco si myslis, ze si na adopciu stara? Pises, ze mas 42 rokov, to sa mi nezda tak vela na adopciu, to nie je ziadny vek, si zenska v najlepsich rokoch, v dnesnej dobe sa vekova hranica materstva posuva. V nasej skupine boli pary, ktore boli uz od pohladu cez 40 rokov. Informuj sa na urade, ake su podmienky a ci by si mala sancu dostat mimco, verim, ze ano... Moja cesta k dietatu trvala sest rokov. Drzim ti palce, aby si aj ty nasla svoje stastie!
@hadiceee Ahoj, třeba se to ještě podaří. My také dva roky nic a už jsem to úplně vzdala, zapomněla na to, smířila se. odjeli jsme na dovču a že po dovolené si dojdu k doktorovi na vyšetření, jestli jsem v pořádku. Jenže už na dovolené jsem zjistila, že jsem těhotná. vůbec to nechápu, ani nevím jak se to stalo a kdy. opravdu jsme se u nijak nesnažili... a možná to bylo právě psychikou... Zkus ještě vydržet a vůbec na to nemysli, jo?
kamarádka ti to asi nedělá schválně, prostě je šťastná a asi je nenapadlo, že ti tím ubližuje. přej jí to... však se také dočkáš. ani adopce není špatná věc. vždycky je nějaké řešení 😉 Budu ti držet pěsti.
Měla jsem to podobně jako ty, pořád dlouho v práci, samý stres... a ten asi za to mohl nejvíc. Vyber si dovču, užívej si života, raduj se ze všeho a věřím, že do roka to přijde 🙂 a i kdyby ne, je tu další řešení... prostě nepropadej beznaději, to je to nejhorší, co můžeš udělat. Chce to pozvednout psychiku...
@opicka_kiki Ahoj, moc ti děkuji za tvůj příběh a pohled na moji situaci. Je to krásné, že jste taková spokojená a šťastná rodinka🙂! Přeji ti to, vím, že i když dítě není vaše, tak vy JSTE jeho rodiče. Já měla při IVF darovaná embrya a miminka jsem milovala od začátku, byly to MOJE miminka. Já jsem ale jinak nastavená odlišně jako ty. Nedokážu přijmout adoptované dítě, bohužel, je to tak, mám k tomu výhrady, které se neslučují s přijetím cizího dítěte. Ale opravdu chápu a věřím, že VAŠE dítě je pro vás VŠÍM❤!!! Mějte se krásně
@gregorini Jestli jsem to správně pochopila, Tvůj partner po dalším dítěti úplně netouží - nemůže být háček v tom? Že nějal podvědomě to blokuje on...?
Já nemám radu, jen jsem chtěla napsat, že Tě chápu a svým způsobem obdivuju, že zvládáš svou práci. Má kamarádka je na tom podobně jako Ty (zhruba stejný věk, umělé nevyšlo a šamce, že vyjde, je minimální), dneska se byla podívat na nasi malou a já jí prostě obdivuju, jak to ustála. Ona se teď vrhla na jiné aktivity a tak nějak se asi smiřuje s tím, že dítě mít nebude (adopci také nechce), a vidím, jak je to těžké.
Je mi líto, že nemám radu, držím palce, ať ten život zase stojí za to (ať už to znamená cokoliv).
@hadiceee Ahoj, děkuji za tvůj příběh, rady i podporu. Držím pěsti, ať k vám brzy miminko najde cestu a když ji nenajde samo, ať pomůže IVF! Nevím, kolik je ti let, kolik máš času ještě čekat nebo už do IVF jít. Ale jdi do toho. Říká se, že první pokus IVF je takový zkušební, ale vím o ženách, které měly to štestí a podařilo se na poprvé! Je to smutné, jestli se ta kolegyně k tobě takto chová schválně, ale opravdu možná ani netuší, že a jak moc ti ubližuje. Stejně tak moje kolegyně věřím, že mě "nedrásá" schválně, jen je šťastná (stejně, jako bych byla já) ale já se s ní radovat nedokážu a zraňuje mě to. Držím palečky, ať je brzy líp...a s miminkem❤
@fallingstars Ano ano, myslím, že i v tom je velký problém. Tehdy, když se to povedlo, byli jsme v pohodě, ale popravdě, když jsem viděla to bušící srdíčko na obrazovce, zamilovala jsem se a věděla, že i kdybych s děťátkem zůstala sama, ustála bych to. S partnerem jsme se hodně vzdálili, sice si podvědomě podsouvám, že když by "nás" nechal, tak v pohodě, ale nakonec asi v podvědomí převládne ten červíček strachu právě z toho, že "nás" nechá...možná toto je ten největší problém....můj strach!!! Tvoji kamarádku obdivuji, je krásné, že vaše přátelství překoná i takovéto "překážky". Hodně štěstí a ať vaše přátelství trvá dál....
@verryk : Ahoj děkuji Ti za milou zprávu, u mě se bohužel nejedná pouze o "psychický blok" nebo jak to nazvat... mám spousty zájmu a mám za sebou fáze plného se soustředění na sport, rekonstrukci bytu a jiných aktivit ( samozřejmě člověk úplně nezapomene) ale tak nějak zvolní, dovolenou již mám taky za sebou, dokonce dvě a několik welness pobytů 🙂,
Bohužel u mě je to opravdu spíše zdravotní problém, jeden vejcovod mám úplně neprůchozí v druhém jsem v roce 2015 měla mimoděložní těhotenství ( ten také tedy není asi plně funkční, i když mi ho nakonec nechali). Dále mám na svůj věk dost nízkou hodnotu AMH - tvoří se mi málo vajíček o kvalitě zatím nevím to zjistím právě až na IVF a dále jsem měla vysoký prolaktin, to je způsobeno adenomem hypofýzi jak minulý týden zjistili, takže to teď řeší léky... a právě dle endokrinoložky mám ideálně srovnané všechny hodnoty takže vzhledem k okolnostem IVF doporučila.. I kdybych byla sebevíc v pohodě a uvolněná a bez stresu, tam kde je mechanická závada, nepomůže ani dovolená v Karibiku 🙂 Já tedy nemám na co čekat a vkládám do toho veškeré své naděje 🙂 díky za držení palců, určitě dám zhruba za měsíc vědět jak to dopadlo, Tobě přeji hodně radosti s prckem !!
@anakolut Hezký večer, chtěla bych ti to trošku osvětlit, bylo mi mi hloupé až dětinské žádat, abych s tou kolegyní nebyla na směně. A všude by se to rozkřiklo, smáli by se mi a pomlouvali, se mnou tam nikdo nepočítá, že bych ještě tak stará chtěla dtě... A technicky by to ani nebylo možné, takové množství personálu nemáme a vrchní ty směny rozepisuje taktak. Nikdo neví, že se snažím, i když jsem byla těhotná, téměř nikdo to tam nevěděl a zřejmě dodnes (naštěstí) neví, znám názor svých kolegů a kolegyň na těhotenství po 40...ale však víš, sytý hladovému neuvěří
@gregorini Moc se držte a zkuste jít za svým snem a udělat pro něj vše. Váš věk sice nehraje dost do karet, ale určitě zabojujte ;) Myslím, že se dneska a denně setkáváte se svými vrstevnicemi, které se miminka dočkají. Věřím tomu, že to zvládnete a nakonec se zadaří a budete tou nejšťastnější mámou pod sluncem. Pocity zcela chápu, tvrdím, že kdo nezažil, nepochopí. Hodně jsem se ve vašem příspěvku našla, proto si nedovolím vaše myšlenky odsoudit. A věřte, jak Vám tu holky ve výše uvedených příspěvcích potvrdily, prostě to k tomu patří. Pokud-li Vám mohu doporučit (zkoušela jsem toho fakt dost), hodně mi pomohla tradiční čínská medicína, hlavně tedy po psychické stránce. A nyní čekám, že se stane zázrak, doufám, že se brzy dočkáme... Takže tuto alternativu Vám mohu vřele doporučit ;) Sama učím na ZŠ, pod kterou spadá dětský domov a když tak pročítám různé posudky, tak jsem přesvědčená o tom, že příroda určité věci prostě nevychytala... Držte se! Přeju Vám hodně štěstí 🍀
@gregorini Aha, tak to je jiná. To je fakt těžký. I to, že kolegyně mají blbý pohled na těhotenství po 40. Mně to přijde normální. Vždyť dříve ženy neměly antikoncepci a děti se rodily i po 40 a nikdo se tomu nedivil.
Držím palce, ať to zvládne hlava a pak i to tělo, aby se miminku dařilo. Já si prostě pořád pamatuji, jak hrozně těžké to bylo...a jak jsem si kvůli těm pocitům tenkrát připadla divná a zlá. Ale emoce nejsou špatné nebo dobré, prostě tu jsou a někdy s námi cloumají tak, že i rozum ustupuje do pozadí. Alespoň to takhle u mě bylo.
Ahoj děvčata, přečetla jsem si znovu všechno, co jsme si tady napsaly, ale už se dost ztracim v tom, komu jsem odpověděla a komu ne. Tak děkuju vám všem!! Děkuju, že jste si přečetly o mém trápení, že jste mi věnovaly svůj čas a zamyslely se nad tím a napsaly mi. Vaše postřehy, názory, rady i příběhy a především podpora a že jste mě neodsoudily, jsou pro mě důležité a pomohly mi. Díky a přeji krásné jarní dny a hodně radosti s vašimi dítky🙂 ať už s těmi, které máte a i s těmi, kterých se dočkáte!! Ahoj
Krásný den milé ženy,
mrzí mě vaše ztráta a jsem jedna z vás. Proto si vás dovolím tady oslovit.
Pro svůj vznikající projekt Když smrt předchází zrození hledám ženy, které přišly o své miminko během těhotenství, při porodu nebo krátce po něm.
Chtěla bych vytvořit bezpečný prostor pro sdílení našich bolestných zkušeností, prostor, kde se každá z nás bude cítit přijatá a pochopená.
Vaše odpovědi mi pomohou lépe pochopit, co vás nejvíce trápí a co by vás nejlépe podpořilo.
Vážím si vašeho času i důvěry, a proto tři z vás za vyplnění otázek odměním 30 minutovým online setkáním. Pokud své odpovědi odešlete do nedělní půlnoci (31. 1. 2021), získáte možnost vyzkoušet si se mnou rituál sdílení.
A budu moc ráda i za sdílení, pokud někoho s podobným osudem znáte.
https://forms.gle/cJn9L1aw5tm7HDkcA
Děkuji, Kamila
Ahoj, jsem o hodně mladší a snažila jsem se 8 měsíců, pomohla mi psycholožka. A vůbec se za to nestydím.
nechápu, že jsem čekala 8m, než jsem k ní šla.