Osobní zkušenost s přerušením těhotenství ve 18. týdnu
Ahoj, chtěla jsem sem napsat svůj případ, protože sama jsem o tomto tématu hledala hodně a těžko se něco hledalo.Z krevních testů mi zjistili vysokou hodnotu AFP, což by značilo nějakou genetickou poruchu jako je rozštěp. Byla jsem hned u svého gynekologa na ultrazvuku a nejdřív mi řekl, že si mysli, že to je chyba a že nic špatně nevidí. Poslal mě na genetiku v Plzni. Tam zjistili, že se miminku neuzavřela břišní stěna a střeva má mimo tělíčko. Měli jsme možnost se rozhodnout zda přerušit a nebo podstoupit kolotoč operaci po porodu. S přítelem jsme se shodli, že nechceme naše dítě trápit. Poslali mě hned další den do nemocnice na ukončení těhotenství. Přišla jsem ve středu ráno a hned ten den jsem dostala injekci do břicha, (pokud se někdo bude zajímat o co přesně šlo ať mi napíše). Na večer se zavedli takové tyčinky na roztažení přírodních cest. Další den rano ty tyčinky vyndají a začnou dávat hormonální tablety k čípku na vyvolání porodu. Prvni jsem dostala přibližně v 8:30 a už asi po půl hodině jsem cítila takové slabší menstruační bolesti. Doktorka apelovala ať hned, když něco budu cítit ať si říkám o prášky na bolest. Postupně se mi bolesti zhoršovali a někdy okolo 18:00 už to bolelo fakt hodně. Od te doby asi za půl hodiny jsem porodila a hned mě vezli na sál a uspali, aby dočistili dělohu a zbavili se placenty. Hned další den ráno už jsem mohla domů a žádné extrémní bolesti jsem už neměla. Doktorka říkala, že některým ženám zabírají ty tabletky rychleji a ještě ten den můžou domu a naopak u někoho trvá až 2 dny než se vyvolá porod. Pokud to někoho čeká taky a chtěl by se poradit nebo vědět víc ať se mi urcite ozve. Všem vám držím palce a nebojte se tak jako já. Opravdu to bolí hodně, ale dá se to zvládnout.
Zažila jsem totéž, jen miminko už bylo mrtvé a důvod se nezjistil. Taky mi dali tablety ráno a na sál jsem šla v 18h. Potom kvůli placentě byla revize. V nemocnici jsme zůstali ( manžel byl celou dobu se mnou) přes noc a propustili mě před obědem. Pak jsme hned jeli na pohřební službu zařídit vyzvednutí pozůstatků plodu z patologie. Fyzicky pak bylo vše brzy ok,ale psychika se dávala do kupy několik týdnů. Do práce jsem šla až po šestinedělí. Z výsledků vyšetření se nic nezjistilo. Znovu snažit jsme se začali po 3 měsících a vyšlo to hned. Do roka jsem tamtéž rodila zdravého syna. Už mu je 3,5 roku. Na malou pořád myslím, je to součást rodiny a života.
@mendes1998 Je mi moc líto ztráty. My jsme loni přišli o prvního syna v 38tt. Celé těhotenství bylo vše v pořádku a pak jsem chytila covid. Původně jsem měla mít SC 25.1., ale zastupující lékař rozhodl, že mi ho posune o týden, kdy už nebudu v karanténě. 26.1.jsem cítila poslední pohyb syna ráno. Druhý den jsem jela do porodnice a verdikt, že už je mrtvý. Zavedli balonek a druhý den vyvolání pomocí tablety - abych po porodu mohla co nejdříve otěhotnět. 28. mi dali ráno tabletu, ve 12 další. V 16hodin mi dali oblbovák do žíly. V 19.hodin se mi snažili napíchnout epidurál, ale ani po 30minutách to nešlo. V mezičase jsem dostala kapačku na zrychlení kontrakcí. Když mi praskli vodu, tak byla samozřejmě zkažená. Syn se zasekl ramínky a musel být přivolán doktor a sestra navíc - jeden ruce uvnitř, druhý tahal syna a dvě sestřičky tlačily na břicho - jedna doslova namne ležela. V 22.05 jsem porodila syna a v 23 jsem šla pod narkozu, aby vytáhli přirostlou placentu, kterou mi nešlo porodit. Měl 53cm a 3590g. Ač jsme byli v karanténě, muž tam byl semnou celou dobu. Ráno mne propustili domů.
Je to 1,5roku a teď tu mám druhého syna - bude mu půl roku. Celé těhotenství stres, riziko preeklampsie a růstové retardace. Každé 2týdny kontrola. Kvůli prvnímu porodu jsem měla plánovanou sekci - ač nejsem tintítko - u druhého porodu jsem šla rodit s 93kg, ale mám 154cm a k tomu nemám širokou pánev, tak proto se u prvního porodu syn zasekl + samozřejmě mrtvé tělíčko nepomáhalo. A doktor nechtěl riskovat a sám řekl, že mé tělo neporodí (bez komplikací) více jak 3kg miminko. Druhý syn - 38tt měl 51cm a 3670g. Po SC jsem šla už 3.den domů a byla jsem ráda - psychicky jsem to v porodnici moc nedávala.
Já teda musela porodit mrtvého syna ve22+5tt a dávali mi jen tablety na vyvolání...šlo to naštěstí dobře,ale pak jsem musela taky na 15 minut pod narkozu na dočištění...přišla jsem v sobotu v 10 ráno a v neděli v 10 ráno mě pustili...
Ahoj, chtěla jsem se zeptat jestli má někdo zkušenost po ukončení těhotenství kolem 23 tt, bez revize dělohy.
Tento týden jsem prodila vyvolaným potratem našeho chlapečka ve 22+2... a v nemocnici mi nic moc neřekli co je vpořádku a co už ne, co se týče např krvácení, bolestivosti podbříšku atd. Byla jsem v takovém psychickém stavu, že jsem se ani neptala. Jen mi řekli, že pokud nekrvácím hodně a nemotá se mi hlava a nebolí mě podbříšek, že mě pustí domů. Nic s toho mi nebylo, jen lehce krvácím, což bych řekla, že k tomu i patří, ale pobolívá mě podbříšek a nevím co vše je v tom to ohledu vpořadku. Mohla by Jste mi některá prosím říct jak to u vás vypadalo a co je v normě děkuji.
To mě moc mrzí. Přeji ať je příště těhotenství v pořádku.