Plánování těhotenství po revizi dělohy. Zkušenosti a rady.
Zakládám novou diskuzi a budu ráda, když se někdo ozve, kdo má za sebou revizi a nejmíň v myšlenkách se upíná na další těhotenství.
@lenkalubina je mi to moc líto. Já dnes 15. den. Bylo to v 11.tt, plod odpovídal velikosti 8.-9.tt, šlo o třetí těhotenství - z předešlých dvou mám zdravé děti a těhotenství probíhala téměř bez problémů. Jak jsi to měla ty? Jak se cítíš? Mě hodně "utěšují" mé děti.
Co ti před revizí řekli? Mně gynekolog po tom co mi oznámil, že takové zamlklé těhotenství se prostě stává, řekl, že půjdu na revizi, pak po první menstruaci přijdu na kontrolu a snažit se můžeme za 2-3 menstruační cykly. Protože je mi už dost let, zeptala jsem se, jestli se musí čekat, že by se nepodařilo další těhotenství a na to mi sdělil, že nee, že se to bere, aby se žena "zmátořila". Potom při prohlídce v nemocnici mi mladá lékařka aniž bych se ptala sdělila, že stačí, aby prošla jedna menstruace a můžeme ve snahách o početí pokračovat. Samozřejmě bych byla ráda pokud bych mohla otěhotnět co nejdříve a vše bylo v pořádku. Na toto co se stalo samozřejmě nikdy nezapomenu, to ani nejde.
Ahoj, i já bohužel byla 1.10... Dle MS jsem byla 11+0, podle velikosti asi 8+6... Po 14 dnech od zákroku jsem byla na kontrole a na odběrech krve, že kterých Dr zjistila pravděpodobnou příčinu.
Mě naopak řekli v nemocnici, že za 4-6 týdnů se můžeme snažit a moje Dr mi řekla po 3 měsících. Dává mi větší smysl se zotavit a pak to zkusit... připravit se nejen fyzicky, ale hlavně psychicky.
Přeji vám hodně štěstí 🙏
@dobevacka to je mi moc líto. Samozřejmě máš pravdu, že člověk musí být po fyzické stránce fit, já jsem co se týče té psychické stránky na tom tak, že je jedno, jestli měsíc, dva, tři, čtyři... takovou ztrátu může - já nevím jaké správné slovo mám použít - jen miminko v náručí.
Je mi líto, co se stalo.
U mě to sice není čerstvé, ale před třemi leti jsem si tím taky prošla. Bylo to moje první těhotenství. Měla jsem byt 10tt+, ale miminko odpovídalo 8tt+. Prostě přestalo bít srdíčko. Byl to šok. Vůbec jsem v tu dobu nevěděla, že se toto může stát. Byla jsem z toho hotová když to zjistili, hned jsem šla na revizi, ani jsem nevěděla v té době, že jsou nějaké jiné možnosti. A za týden jsme jeli s kamarády na dovolenou do Slovinska. Jela taky kamarádka, co byla těhotná a byla o měsíc dál než jsem měla být já. Nemusím vám asi říkat, ze jsem z toho nic moc neměla, neb jsem měla furt na ocich tehu kamaradku, bylo mi to strašně líto 😭 ale pak jsem se nějak vzpamatovala a snažili jsme se hned. Jeden dr mi řekl až za tři měsíce, moje dr mi řekla, že klidně hned po prvni ms. Tak jsme na nic nečekali. První měsíc biochemko a třetí jsem otěhotněla a máme zdravou holčičku. Já už se pak nastavila tak, že pokud to má vyjít, tak to vyjde. Ale uvidis samozřejmě, jak se budes cítit fyzicky i psychicky. Přeji hodně štěstí 🍀🍀🍀😘
@lazuli35 to je mi moc líto. Taky mě ani ve snu nenapadlo, že těhotenství ještě není zárukou ničeho. Už jsem se těšila, byla jsem moc ráda jak hezky termínově to vyšlo... Každá co to zažila jistě ví...
Já samozřejmě uvidím co mi řekne lékař s ohledem na porevizní stav atd. Četla jsem si spoustu diskuzí, článků a názorů a v podstatě nikde se netvrdí, že by otěhotnění po revizi hned po první menstruaci znamenalo cokoliv špatného - spíš, a to samozřejmě chápu, se to bere jako doporučení ať si tělo odpočine, mysl se zaměstná... Já za to nemůžu, já jsem prostě nastavená teď v určité fázi blokování reality nebo jak to říct. Kromě manžela o mém těhotenství nikdo nevěděl - chtěli jsme to všem oznámit až po 1. trimestru. Takže jediné co mi pomáhá je být nastavená tak, že toužíme po miminku a de facto jsem těhotná nebyla, nestalo se to. Samozřejmě ješte teď mám rozhozené hormony ve smyslu, že mě rozbrečí x věcí, nikdy nezapomenu na ten obrázek miminka na monitoru jak tam "pluje", nehýbe se, jen ručičky a nožičky visí 🖤😢🖤 Ale snažím se myslet do budoucna. Začala jsem držet detox, piju kontryhel, hodně se hýbu, užívám Femibion, těším se na měsíčky a po návštěvě doktora uvidím. Já určitě nejsem typ co jde proti radám odborníků. Gynekoložka v nemocnici řekla jedna menstruace, uvidíme co teď řekne můj gynekolog. Pak teprve začne nějaké snažení. S dětma jsem otěhotněla vždycky až za x měsíců, teď poslední miminko bylo snad na první pokus. Beru to tak, že "povolení" neznamená otěhotnění. Ale nebudu nikomu nic nalhávat. To je jediné co si k Vánocům přeju - pohodové těhotenství a zdravé miminko v příštím roce ❤️❣️❤️ Na toto své miminko nikdy nezapomenu, ale já jsem stejně taková, že věřím, že jeho dušička se ke mně vrátí, jen ve zdravém tělíčku, které teď muselo odejít 🖤 🙏🖤
Díky holky za "vyslechnutí". Je úleva to někomu říct.
@nynna1 Máš pravdu. Takovou ztrátu nenahradí nic a nikdo. Ale pomáhá mi o tom mluvit... Takže díky za založení diskuze ☺️ Já bohužel musela po revizi přestat kojit. Je pravda, že jsem na to myslela už dřív, ale stále jsem nebyla rozhodnutá a po té revizi to bylo hrozně nepříjemný... A bylo mi ještě víc smutno, že musím 'odbýt' moje zdravé miminko kvůli tomu nenarozenému...
Jinak Femibion taky beru. A měla jsem v plánu i maccu, ale pořád váhám. Nemáš zkušenosti?
Já bohužel přišla o syna ve 22.+6tydnu🥺 před třemi týdny na kontrole zjistili,že se růst zastavil ve 20.tydnu a je konec..tu hrůzu a bolest nikomu nepreju🥺 musela jsem ho porodit🥺 mám v děloze myom,který je zrovna v místě,kde se vajicko uchycuje. Moje bývalá dr mi to neřekla. Jen řekla,že mám myom a šance na mimi jsou malé. Takže jsme to s partnerem uzavřeli. A najednou se stalo..byli jsme šťastní a pak 🥺🥺🥺 hned jsem změnila dr. Ten mi řekl,že se s myomem dá něco dělat,tak teď půjdu po měsíci na kontrolu a uvidime jestli se zmenšil.. piju kontryhelovy čaj,beru vitamíny a nasadila jsem vlozkovou kůru. Řekl,že laparoskopicky by ho odstranil a pak tak za 4 měsíce můžeme zkoušet...je mi už 40,takže zase tolik času není,ale věřím,že se to ještě povede a náš maličký andílek nám posle miminko🥰 drží mě hlavně partner a syn(14let)..holky my to zvládneme! Není přece možné aby se na nás to štěstí jednou neusmalo☘☘☘ držím všem pesti!
@lenkalubina Leni, to je strašné, je mi to velice velice velice líto. To si neumím a ani nechci představit. V mém okolí to co tebe potkalo dvě ženy, ta jedna už má další dvě děti - taky měla ke 40, když jí to v 9. měsíci potkalo; druhou to potkalo teď o prázdninách, má pod 30 let a stalo se to v 7. měsíci.
Jsi moc silná, určitě se to povede a všechno bude jenom dobré.
V mém případě byl "život" ke mně ještě velmi milosrdný, i když je to strašné to takto říct, bylo to taky moje milované miminko. Nee, je to hrozné.
https://m.maminka.cz/clanek/mami-jsem-nemocna-s...
Kdyby mi doktor řekl, že miminko sice v bříšku žije, ale je velmi těžce postižené a postavil by mě mezi volbu: miminko si nechat - na úkor mých dvou dalších zdravých dětí se plně obětovat péči jen o něj a celý život se dívat jak děťátko trpí, v bolestech a ze života stejně nic nemá nebo rozhodnout o potratu a žít s tím, že jsem ho vědomě zabila? Někdy to "život" vyřeší za nás a ušetří nás bolesti a následkům takového rozhodnutí.
Co myslíte vy?
@nynna1 dnes přesně 3 týdny po potratu a revizi..