Potrat, ano či ne?
Dobrý den maminky, s partnerem řešíme složitou situaci, a i-když vím, že ač se rozhodnu tak či onak, bude to správně. Přesto vše, ve mě ty dvě strany bojují. Otěhotněla jsem. Máme doma už jednu krásnou holčičku 16 m. Já osobně bych dítě chtěla, možná za mě mluví žena, matka ve mě, druhá strana by nejraději utekla, protože první dítě byl docela stres, jsem neurotická povaha. Jde o to, že si nejsem jistá, že jim oběma budu moci dát vše co jsem já neměla. To je pro mě velmi důležité. Kroužky, sporty, život jaký si zaslouží. Finančně jsme na tom na hraně i s jedním mimčem. A ani holka ještě nemá spoření, které jsme plánovali, protože nejsme schopni z toho co nám zbude nic ušetřit. Máme dost placení a i-když mám načtenou zdravou stravu, ani to není podle mých plánů. Jako by se moje sny a plány začaly mlžit a nějak nevím jak bych to zvládla s druhým miminkem. Bydlíme v bytě 1+kk, museli bychom se nejspíš odstěhovat, tzn, vyšší nájem, všechny věci po malý jsem dala pryč, opravdu jsem jiné ani neplánovala. Tchyni jsem to ani neřekla, ta by byla okamžitě pro potrat. Je to velké zasáhnutí do psychiky matky. Táta trochu laxní 🙂 Říkám si, že není nic přirozenějšího kromě narození než smrt, ale opravdu o ni mám rozhodnout já? Potrat stojí nějakou korunu, za kterou bych mohla např. koupit bazarové oblečky. Bojím se taky sama sebe. Moje mamka mi řekla, že toho budu litovat, názory se liší. Já ale sama nevím, a neočekávám příliš ani od Vás. Byla jste někdy v podobné situaci a jak ji řešila. Děkuji za názory.
nebudu psát jestli potrat ano nebo ne...to si musi každý vyřešit sám v sobě..jen reci typu peníze nejsou všechno fakt neberu..ony nejsou vsechno když stojíte před rozhodnutím jestli pračku za 5 nebo 7 tisic ale kdyz vam chybi na zakladni potreby tak dulezite bohuzel jsou..
Naprosto chapu to dilema - myslim, ze je spravne premyslet nad tim, jestli mam dost financi na to, abych mohla dat detatku to, co si dle meho zaslouzi a potrebuje.
Fakt je ale ten, ze penize muze clovek ziskat vlastnim usilim - vic pracovat, setrit, vzdelavat se za ucelem ziskani lepe placene prace...Oproti tomu pro to, aby mel clovek zdrave miminko, muze delat prvni posledni a stejne nema zarucene, ze se to podari. Mam za sebou potrat kvuli vrozene vyvojove vade neslucitelne se zivotem a i kdyz jsem na potraty driv nahlizela mnohem benevolentneji, ted vim, ze "dobrovolne" bych na nej nikdy nesla.
Drzim palce, urcite to zvladnete.
Milé maminky, moc si vážím toho že jste si našly čas 🙂 Děkuju
@evaamichal20152015 naprostý souhlas,to by nebyl život,jen přežívání.To snad pochopí každý.
Ahoj. V podobné situaci nejsem a nikdy jsem nebyla, ale úplně ti rozumím. Myslím, že dvě děti se ještě dají zvládnout, pokud na tom nejste ekonomicky nějak strašně zle...Naprosto chápu, že uvažuješ i o jejich budoucnosti, lidi, kteří píšou, "kroužky vem čert" a "na penězích nezáleží", zřejmě netuší, o čem mluví/píšou...Na penězích nemusí záležet těm, kteří jich mají dost...A jako pedagog vidím, že není důležité, jestli má děcko nový mobil nebo značkový hadry, ale možnost rozvíjet se v kroužcích a dělat aktivity, které je baví a někam posouvají, je sakra zásadní...Jsou děti, které nemají žádné zájmy, žádné kroužky, žádné mimoškolní aktivity, nejezdí na dovolené, nechodí do divadla, do kina... prostě proto, že na to jejich rodiče nemají nebo mají životní styl založený na poněkud odlišných hodnotách...A pro ty děti je to veliká škoda, protože jsou mezi nimi bezesporu i děcka inteligentní a nadaná, ale bohužel nikdo je k ničemu nevede, nemají šanci někde rozvíjet a prosadit svůj talent. A ne - jenom škola na to opravdu nestačí...No, to byla taková menší odbočka...Nicméně v otázce, zda jít či nejít na potrat vám nikdo neporadí. Já bych si zmapovala, jakou budu mít ve svém okolí podporu - pomoc od rodičů, ochota manžela se trochu víc ohánět a uskromnit...a podle toho bych se nejspíš rozhodla...Ale dvě děti mi ještě přijdou únosné. 🙂 A pak bych si zařídila SPOLEHLIVOU antikoncepci - třeba tělísko.
@carmilla děkuji, sama dobře vzpomínám když naše třída jela na lyžák, na nějaký výlet nebo kdekoliv kde to něco stojí, my jsme nejeli. Možná to někomu příjde zbytečné, ale já se cítila vždy odstrčená. Adaptační kurz na střední jsme s bratrem taky neabsolvolali, protože taky něco stál...a to je v podstatě seznámení s novými žáky. Ale jak píšete, je to odbočka.
V úterý jdu na gyndu a sama nevím jak se rozhodnu.
Přítelova rodina jsou všichni "majetní", bez dluhů, krom hypoték, moje rodina nemá nic a samé dluhy. Zajímavé na tom je, že tchýně je pro potrat a moje máma je zase pro život a jsou naprosto v odlišné životní situaci. Nechci kopírovat máminy chyby. Nechci mít dluhy a exekuce. Máma mi říkala, že si udělala dluhy aby nám mohla koupit jídlo, zaplatit nájem, oblečení atp. Bojím se.
Já jsem taky nebyla na lyžáku, vodáku, ani na akce Go pro prváky na obchodku. A nic mi neuteklo. S manželem jsme se naučila běžkovat, vodu jsem nikdy neměla ráda, takže té jsem nepřičuchla nyní. Moje tchýně byla z hodně chudé rodiny, kde maso byl sváteční oběd a o Vánocích děti dostali slaměnné ozdoby. Vzala si manžela s celkem zámožné rodiny a vše si nyní vynahrazuje - naučila se lyžovat, takže jezdí do Alp, Dolomit, Norska, jezdit na kole, takže není výjimkou, že jezdí až třeba do Itálie a zpět okružní jízdu, všude možně po světě a to objevila až v téměř 45 letech - po dětech a s dětmi toho využila.
Taky není pravidlem, že dítě, které všude pošleš, za to bude vděčné. Já jsem nesnášela povinné školní výlety, kde byla organizovaná zábava a všichni se museli tvářit nadšeně...
Tím jsem jen chtěla říct, že kdyby kdysi její máma uvažovalo jako ty, Aničku by neměli. A já ani svého manžela.
@minarikova655 V tomhle bych dala na tvou mámu. Za pár let se může stát, že se zase budete mít finančně dobře a už bys jenom mohla přemýšlet, že tu mohl být s vámi další človíček, který v tobě už rostl. Nikdy vlastně není úplně "správná" chvíle začít nový život, vždycky se dá najít nějaký mínus. Zkus se zaměřit na hledání pozitiv.
@minarikova655 Trochu nechápu-no spoření moc nemají.Ale nejstarší ano, měly ho tedy první 4 děti, pátý zatím ne-nejstarší dělá při VŠ občas brigádu, tak už si tam něco dává i sama. Nepijeme a nekouříme, jinak hlad nemáme. Kroužky mají 3 děti-nejstarší už a nejmladší ještě ne.Na co přesně nemáte peníze?Synův spolužák má doma 9 sourozenců, asi uvažuju nějak trochu jinak. Materiální statky jsou hezké, ale svědomí je také dobré mít čisté-stojím si za tím, že čas je to podstatné, co jim můžu dát. Zdraví je také důležité. Jestli bude mít spoření, to je sice dobré, ale žila bych raději-i bez spoření.
@minarikova655 nechápu tvou tchyni,má už nějaké vnouče?co je to za ježibabu.Je to jen na tobě, za sebe hlasuju pro život.
No právě. Přemýšlet, jestli život jednoho mého dítěte vyměním za kroužky a spoření pro to druhé....
Podle mne by bylo lepší uvažovat jak hnout zadkem aby peněz bylo víc, než preventivně zabít nenarozené dítě, aby náhodou nebylo bez lyžáku. Krom toho nějaké kroužky a větší výdaje přijdou spíš později- a to už mohou oba rodiče pracovat.
@muhehehe tvrdě řečeno, ale taky to tak vidím. Zkusila bych se zamyslet, jestli - pokud bych byla "v kůži" toho zárodečku, zda bych chtěla žít. Myslím, že pak není otázka - nechat si jej či ne... taky doporučuju obrátit se na linku "Nesoudíme pomáháme" http://hnutiprozivot.cz/nesoudime-pomahame . Osobně smekám i před maminkami, které jsou třeba na okraji společnosti, porodí své dítě a odnesou ho do baby boxu a tím mu dají šanci prožít život. Ale to není váš případ to je jasné. Přeju odvahu, sílu a věřím, že dítě ti dodá ještě větší odvahu a sílu. Taky jsem z chudých poměrů, ale jsem zatraceně ráda, že jsem na světě. Nejen, že do začátku vše seženeš velmi levně, dokonce řada z nás i daruje věci, protože je toho dost a hodně z nás rády pomůžeme! Stačí požádat, dát vědět.. 🙂
@minarikova655 pockej, za dluhy a exekuce ale nemuzou deti - nebo si myslis, ze druhe dite te dovede tam, kam mamu? To zalezi na tobe.
Nejspíš máte pravdu dámy, možná to jen já vidím tak nereálně a hrozně, místo abych se zaměřila na to jak to udělat líp s druhým mimčem. Držte mi palce
@minarikova655 Fandím tobě i maličkému, ať to zvládnete🙂
@minarikova655 Tchýně nebude miminko ani živit-aspoň doufám, ale nebude ho ani vychovávat-třeba ona také chtěla více dětí a neměla je-kdo ví? Je logické, že se máme lépe, máme -li sourozence.I když má nejlepší kamarádka je jedináček, ale je to člověk, který je velmi společenský, oblíbený, velmi temperamentní a hlavně by se rozdaal, takže u ní tohle roli nehrálo-měla super rodiče...Myslím, že pravdu má Tvá maminka.
@carmilla Mám více dětí, nechám je, aby si každé vybralo aktivitu, kterou opravdu chce dělat. Pouze pokud vidím talent-syn velmi dobře hází na atletice, trochu ho i přemlouvám, aby u něčeho zůstalo. Tak chodí naše děti třeba 10 let na výtvarku. Neběhají tam a zase tam.Dcera má jan koně, druhá dělá vrcholově atletiku. Syn atletiku a výtvarku, malý ještě nic-jen se mnou-tvoříme a chodíme hodně ven a mezi zvířata-to je můj koníček a trochu i práce.Nejstarší už má své-je na VŠ, Je už dospělá.Máme zvířata a tak se často stane, že je u nás doma i více než 5 dětí.🙂Tak vím, o čem mluvím-asi tolik nemyslím na spoření, nemyslím, že musím od 5 let výše jezdit 2 krát ročně do zahraničí. Lze to dohnat, budou-li chtít. Jsou to bytosti, které se rozhodují velmi samostatně-ty nad 10 let. Jsem ráda, že obohacují i můj svět skrze své zájmy a své přátele.Vím, o čem mluvím. Pozoruju děti, které mají volno jen 1 krát týdně-pí učitelka nám říkávala, že si děti neumějí hrát. Čas měly zorganizovaný každý den.Všeho asi s mírou...
@minarikova655 držím až jsou celý modrý ;) A palec nahoru (jen na chvíli, pak zas držím🙂) za tvůj poslední příspěvek. Možná, že když se na věc podíváš z tohohle úhlu, přijdou dobré nápady... a situace ti přestane připadat tak bezvýchodná ;)
@minarikova655 Rozhodnutí je na vás, ale za mě - nedívejte se na to tak černě, to, co děti potřebují nejvíc, je váš čas a láska - v tom vás finance nijak limitovat nebudou a v počtu dvou dětí by neměl být problém jim obojího dopřát dostatek, máte-li k tomu vůli😉
Taky se přidávám k těm, kdo píší, že sourozenec sám o sobě je pro dítko obohacením, je k nezaplacení🙂
Kroužky - to je až mantra dnešní doby, že dítě musí lítat z kroužku na kroužek celý týden a pokud nebude chodit od pár týdnů na kojenecké plavání a od roku do baby angličtiny a tak dále, bude z něj méně hodnotný jedinec nebo nebude vést naplněný život...
(my jsme, řekněme, střední třída, co se týče příjmů, oba jsme s manželem pedagogičtí pracovníci a do kroužku chodí pouze nejstarší dcera - předškolačka - a to do výtvarného kroužku přímo v MŠ - cena byla symbolická za materiály, které spotřebují...mladší děti zatím nechodí, myslím, že mají čas, později se třeba může něco přidat, ale zas očekávám, že tou dobou se vrátím do práce i já a se dvěma příjmy je to zase o něčem jiném, ale tak by to bylo pravděpodobně i u vás😉.
Oblečení dost často po někom podědíme nebo leccos koupím na bazaru, byť bych mohla kupovat vše nové, ale připadá mi, že peníze se dají investovat do lepších věcí...
Spoření naše děti mají, ale založily jim ho babičky - kdyby ne, my bychom jim ho založili, až se vrátím do práce i já, myslím, že to by taky úplně stačilo - ostatně, pokud bychom si to finančně dovolit nemohli, tak by holt spoření nebylo, nebyly by to jistě jediné děti, kterým zkrátka rodiče nespoří. Zbavit se už počatého dítěte jen proto, že bych věděla třeba i s jistotou, že nebude chodit na kroužky a nebude mít spoření, si vůbec nedovedu představit. A co teď víte, třeba by se nakonec právě tchýně rozhoupala a dětem na nějaký kroužek či jiné potřeby přispěla😉
A ještě na závěr - mám tu dvě krabice kojeneckého oblečení na cca 0-3 měsíce, ze kterého teď odrostla nejmladší dcerka a zrovna přemýšlím, co s nimi - jsou to věci po mých třech dětech, ale ty kojenecké věcičky ani není čas nějak moc obnosit nebo zničit, pokud budete potřebovat, ráda vám je pošlu😉
Každopádně přeju klid na přemýšlení, hodně sil a pozitivní mysl, ať se rozhodnete správně😉
jo, a dodatek - starší dcery jsou od sebe 23 měsíců, je to prima věkový rozdíl, opravdu krásně si spolu vyhrajou a mají moc pěkný vztah😉
Nikdo, Tě nemá právo soudit ať se rozhodneš jakkoliv, také si myslím, že přečtení pár názorů zde v diskusi ti rozhodování nijak neusnadní...
Ahoj, ja byt tebou tak si miminko necham,!!! Nenechala bych si do toho za zadnu cenu mluvit... Jestli te uklidni tohle, ja jsem v situaci takove mam 13mesicniho chlapecka a za 2 mesice mam termin porodu kdy porodim druheho, tatinek od nas zbabele utekl, taky jsem se musela rozhodnout, zda si mimi nechat, nebo dat pryc. Zijeme z rodicovske a stat mi dava na bydleni, samozdrejme taky v byte 1+kk neni to zadna hruza ale vyzit nejak musime, obleceni jsem musela nakoupit znovu, protoze jsem to taky vsechno prodala, nevim jestli si neco z toho vemes ale ja byt tebu urcite bych to malusate pryc nedala.
@kika_21 To rozhodně. Nikdo netvrdí, že je super, když má dítě vypočítaný čas na minuty a běhá z jednoho kroužku do druhého. Také jsem pro to, aby dítě dělalo to, co ho baví, ať je to třeba jen jedna věc, ale pořádně. Jsou ale i děcka, která nemají žádný kroužek, žádné kulturní vyžití mimo školu...
Víte, takové to uvažování "chci jedno a dám mu vše", může za to, že vymíráme. Hezká myšlenka, ale kdyby tak uvažovali všichni, kdo na nás bude makat na důchod?
@minarikova655 Já Ti rozumím. Než se nám narodil syn, plánovala jsem si kupu dětí, ale ty strasti toho miminkovského a batolecího období mě nějak vytrhly ze snění a nakonec jsme upustili i od plánování druhého dítěte brzy po tom prvním. Taky jsem neurotická povaha, musím mít všechno ťip ťop, všechno pod kontrolou, nesnáším když nevím co bude, těžko jsem snášela období vzdoru, batolecí scény, křik...do toho taky nějaké finanční problémy, nejistota co bude...ale na druhou stranu kdo je dneska nemá. Každopádně v Tvojí situaci bych si miminko nechala. Vlastně já bych si ho nechala asi v každé situaci, ale tohle má každý trošku jinak. Náš syn taky nebyl plánovaný a trošičku nám zkřížil plány v mnoha věcech, ale postupem času jsem si uvědomila, že přišel přesně v ten pravý čas, že to tak mělo být a že to do sebe všechno krásně zapadá. Bez pomoci blízkých bysme si tehdy taky moc neškrtli, ale ty větší výdaje jsou většinou jen ze začátku, potom už jsi s prckem doma a nic moc nového pořád nepotřebuje. Na bazárcích se dají sehnat pěkné věci a když trošku projedeš internet, není takový problém sehnat ani kočárek nebo postýlku za pakatel. Záleží, jak moc jsi v těhle věcech náročná, ale já to třeba měla tak, že ze začátku jsem koupila něco nového a něco bazarového a postupně jsem prodávala to bazarové a kupovala už věcí míň a lepší. Zkus se na to nedívat jako na problém, ale spíš z té druhé stránky - co Ti to přinese dobrého, co tím, že teď budeš mít druhé dítě, získáš, čím to Tebe a celou vaši rodinu obohatí. Kdybys nebyla těhotná a plánovala kdy si to druhé dítě pořídit nebo jestli si ho pořídit, tak tyhle všechny úvahy o financích atd. chápu, ale pokud už těhotná jsi, tak se na to dívej tak, že se to už prostě stalo a nedá se odestát. Podle mě kdyby jsi šla na potrat, tak by Ti to nic dobrého nepřineslo, jak tu psaly už holky přede mnou. Navíc Ty už na začátku píšeš, že srdcem to dítě chceš. Peníze, kroužky, výlety atd. jsou důležité, ale pokud si k tomu dáš na misku vah už jenom prostý pocit štěstí z právě narozeného zdravého miminka, radost z každého jeho úsměvu a pokroku a vůbec už jenom z toho, že jsi máma a jsi pro někoho strašně moc důležitá - tak v tom porovnání je to myslím jasné, co převáží. Peníze jsou relativní - nikdy jich nebude dost, kroužky se dají zařídit kolikrát lepší ty co jsou zadarmo, společně strávený čas nestojí žádné peníze a to ostatní se vždycky nějak udělá, pokud máš oporu partnera. Kromě toho nečekáš osmé nebo desáté dítě, ale druhé a brzy po tom prvním - ber to jako výhodu, že jsi ještě ,,nevypadla" z toho mateřského kolotoče, že bude mít dcerka parťáka na hraní a lumpárny, budete mít doma víc veselo. A na tchyni se vykašli, vůbec bych s ní takové věci ani neřešila. A ještě dodám: Já jsem jedináček. Ne proto, že by rodiče druhé dítě nechtěli, ale prostě ho mít nemohli. Jako malá jsem jim to neustále vyčítala, protože jsem to nechápala, a bylo mi vždycky hrozně líto, že sourozence nemám. A je mi to líto i teď v dospělosti, protože rodiče stárnou a vím, že přijde čas, kdy zůstanu v jistém slova smyslu sama a je mi z toho smutno, i když vím, že za to nikdo nenese vinu, že maminka prostě děti mít nemohla, ale o to hůř by mi asi bylo, kdybych věděla, že mít mohla a nechtěla, protože si myslela, že pokud budu jedináček, dá mi materiálně víc než pokud by měla druhé dítě. Zkus nad tím vším, co Ti tu všichni psali, pouvažovat. Držím Ti pěsti! 😉
@verunkanatalka děkuji 🙂 no opravdu neodsoudím autorku, ať se rozhodne jakkoli, ale po svých zkušenostech si myslím, že si budu vážit jen toho, že miminko bude zdravé....prachy a kroužky vem čert...přijde mi, že na to lidi hodně zapomínají, co je opravdu důležité