Potrat ve 23tt
Chtěla bych se s Vámi podělit o čerstvou zkušenost, trochu doufám, že mi to pomůže vyrovnat se se ztrátou naší malé Isabelky.
V pátek 25.11.2016 jsem si večer uvědomila, že malá se celý den neozvala, nekopala nic. Pohyby miminka jsem cítila už od 16tt i když jsem prvorodička. Řekla jsem si, že třeba spinká a je jinak natočená, že když do soboty nic tak zajedu na pohotovost. V sobotu ráno jsem jí pořád necítila, dala jsem si kafe a sladké jestli se nerozdivočí ale nic se nedělo. S přítelem jsme jeli tedy na pohotovost na Bulovku. Po dvou hodinách jsem konečně přišla na řadu. Doktorka mi udělala ultrazvuk, dlouho byla ticho a pak řekla: "Mám pro Vás špatnou zprávu, nevidím srdeční aktivitu". V tu chvíli jako by mi někdo zlomil srdce a začala jsem brečet. Doktorka zavolala přítele z čekárny abych nebyla sama, ten začal také plakat. Další zprávou bylo to, že budu muset miminko sama porodit, že to bude velmi těžké, ale že to musím zvládnout a pak že mi udělají revizi dělohy v narkóze. Pořád jsem brečela a na různé otázky na jaké se mě ptali kvůli příjmu k hospitalizaci jsem nebyla schopná odpovídat. Doktorka mě po hodině odvedla na pokoj. Dali mi nadstandard za který jsem nemusela připlácet. Byla jsem ráda, protože jsem neustále brečela a chtěla jsem mít přítele pořád u sebe. Nejdříve mi zavedli kanylu, odebrali mi tři ampulky krve a píchli mi látku na ředění krve. V 15 hodin mi poprvé dali tabletku do dělohy na vyvolání porodu. Cítila jsem jen slabé pobolívání jako při menstruaci. Další tabletku mi dali v 10 večer, začala jsem mít tak velké bolesti podbříšku (přirovnala bych to k bolestem při střevních potížích, ale násobně větší). Sestřička mi dala injekci na utlumení bolesti, ale vůbec mi nepomohla. Bolest ustala kolem 3. ráno. Hned jsem dostala další tabletku a strašně moc jsem doufala, že už zabere, když ta předchozí tak zabrala. Ale bohužel.... v 10 hodin v neděli ráno mi dali další. Kolem 15.hodiny jsem začala mít slabé kontrakce po minutě a půl. Bolesti se zesilovaly a já jsem pořád brečela....byla jsem už vyčerpaná jak fyzicky tak psychicky, protože jsem věděla, že po porodu se mi neuleví, jako maminkám, které pak na srdci zahřeje živé a zdravé miminko. V 17.hodin jsem začala mít tak silné kontrakce, že mi dali kapačku s látkou na urychlení porodu a s nějakým opiátem, který opět nezabral. Kontrakce trvala tak půl minuty velmi silně a mě se zdálo, že už ani skoro nemizí. V 18.hodin mi přišlo, že ze mě malinko něco vyteklo a jelikož už jsem bolestí skoro omdlévala, dala jsem příteli pokyn že má rychle běžet pro sestřičku. Ta přiběhla s takovou miskou na čůrání, dala ji pode mě a prohmatávala mi dělohu. Byla to taková bolest, že jsem myslela, že umřu :( Kontrakce už nemizela a já na první silné zatlačení porodila Isabelku. Fyzická bolest najednou úplně zmizela, ale nastal hysterický pláč zoufalství......Malou jsem nechtěla vidět, jelikož myslím, že loučit se s mrtvým miminkem by pro mě bylo horší a měla bych jí pořád v paměti jak leží mrtvá v misce. Asi po 15 minutách mě odvezli na operační sál na revizi. Než mě přesunuli na stůl začala jsem mít opět kontrakci a tak jsem zatlačila a vyteklo ze mě plno krve a opět se mi od bolesti znovu ulevilo. Doktor říkal, že to je v pořádku, že se to stává a pomohl mi z kaluže krve. Přišla anastezioložka a píchla mi do kanyly látku. Během 3 vteřin se mi zamotala hlava a usla jsem. První co si pamatuji je jak mě přivezli na pokoj a já viděla přítele. Říkala jsem mu prý stejné věty pořád dokola a že prý jsem si myslela že už jsem doma. Usla jsem. V pondělí ráno mi doktorka při vizitě řekla, že ještě mi udělají ultrazvuk a když bude v pořádku, pustí mě domů. Po hodině jsem měla jít na ultrazvuk, půl hodiny jsem čekala v čekárně mezi těhulema, které si neustále stěžovaly na stravu, na pokoj, na to že nemají tv na pokoji apod. Měla jsem takový zoufalý vztek a strašně moc jsem jim chtěla říct, že mají být rády za to co nosí v sobě a neřešit taková ho....a chtělo se mi zase brečet. Pak přišla paní s novorozencem v náruči a začala s nima diskutovat. Modlila jsem se ať už je to za mnou....být v téhle společnosti mě v tuhle chvíli tak zraňovalo. Přišla jsem na řadu a v místnosti spolu s doktorkou a sestřičkou bylo asi 7 mladých studentů na školení. Doktorka jim popisovala mou diagnozu a já se opět rozbrečela.... Kontrola dopadla v pořádku a já až ve 3 hodiny odpoledne konečně opouštěla nemocnici. Ještě mi dali k vyplnění papíry o pohřbu jelikož malá měla více jak 500g a už se jedná o dítě a ne o plod, ale nechali jsme malou v nemocnici pro jejich účely. Ještě mi sestřička dala recept na prášky na nervy. Byla jsem tak vyčerpaná, že i chůze k autu mě zmohla. Každý den, se mi stýská po tom, jak malá kopala a cítila jsem její pohyby, pláč je teď na denním režimu. Snažím se doma dělat různé aktivity, které mě přivedou na jiné myšlenky. Chtěli bychom hned jak to půjde pokusit se znovu o miminko. Nevzdáme to....jen doufám že podruhé už to vyjde. Druhý neúspěšný pokus v této pokročilé fázi těhotenství by mě asi zničil a měla bych strach o další pokusy. Pokud máte někdo podobné zkušenosti s potratem podobným mému a druhý pokus Vám vyšel, strašně ráda si přečtu Váš příběh a třeba mi i dodá naději, kterou teď tolik potřebuji.
@radushka87 ahoj. Moc me to mrzi. Je to uplne jako pribeh me kamaradky. Sla na kontrolu ke svemu lekari a ten ji nechal odvezt do okresky kde take rodila mrtveho syna.. pak prisla nejaka doba kdy navstevovala psychologa, jelikoz ztrata byla velika... ale dnes je jiz dvojnasobnou a spokojenou maminkou a obe tehotenstvi byly naprosto v poradku a bez komplikaci.... proste se to asi nekdy stava... preji ti hodne sil a myslim ze je vic nez dobre ze to nevzdavate, protoze nadeje v novy zacatek muze byt lepsi nez deset lekaru a prasku na nervy
@radushka87 Nam se to stalo ve 33. tt, strasne jsem se upnula na to, ze musim okamzite otehotnet nebo ze se zblaznim. Tou dobou okolo me prislo do jinyho stavu zhruba devet zenskejch, bylo to hrozny, bala jsem se vychazet z domu. Za pet mesicu jsem otehotnela a mame holcicku. Ted cekame chlapecka a verim, ze to bude dobry. Na nase prvni miminko jsem ale nikdy nezapomnela a ani nechci. Zlepsi se to, neboj. Chce to proste cas.
@radushka87 je strasne co se ti stalo ☹ pri čtení jsem vázne brecela drtim moc moc moc pěsti aby se napodruhé zadařilo a přeji moc sily aby jste to vše s přítelem zvládli....
😢
🍀❤
@radushka87 Moc mě mrzí, co se Ti stalo. Čtu to a brečím taky. Neřekli Ti náhodou, čím to mohlo být?
Mám podobnou zkušenost..v roce 2012 jsem přišla v 24. týdnu o dvojčátka..musela jsem si je taky porodit..ani mi nenabídli, abych je mohla vidět..jeden měl 740g a druhý 600g..to obdobi po tom bylo šílené..3 měsíce jsem jen brečela..teď máme 3letého chlapečka..těhotenství s nim bylo rizikové, poslední 3 měsíce jsem jen ležela..no a teď jsem těhotná zase, strach mám obrovský, tak uvidím, jak to všechno zvládneme..na ty naše 2 drobečky stále myslím..
@radushka87 moc mě mrzí, co Vás potkalo ☹ Mám podobnou zkušenost za sebou. V srpnu tohoto roku jsem podstoupila potrat/porod ve 22tt. Malý měl obě ledviny polycystické a zaplňovaly mu celou břišní dutinu. Prognózy byly špatné, buď že umře ještě v bříšku nebo hned po porodu nebo ho čeká život na dialýzách. Bylo to nejtěžší rozhodnutí v našem životě. Ale našemu Jonáškovi jsme takový život nepřáli ☹ Bohužel po genetickém vyšetření, jsme se dozvěděli, že jsme s manželem pravděpodobně oba zdraví přenašeči polycystických ledvin a že je 25% pravděpodobnost, že se daná vada bude opakovat i v dalším těhu. I přes nepříznivé prognózy jsme se rozhodli, že si o prcka pokusíme opět normální cestou. Hned po první ms po revizi se nám podařilo otěhotnět. Čekáme dvojčátka. Věřím, že Jonášek, jako strážný andělíček oba sourozence hlídá a že toto těhu už dopadne dobře.
Držím Vám palečky, ať co nejdřív máte zdravé miminko!!! Neboj Isabelka svého bratříčka/sestřičku určitě pohlídá!!!
@katgatoo Řekli, že je šance tak 50 na 50 že zjistí příčinu. Do 6 týdnů by mi měli dát vědět, zdali to třeba nebyla infekce apod.. A za týden jdu ještě na krevní testy na genetické vyšetření trombofilie. Doufám, že zjistí čím to bylo, abych si mohla příště dát pozor. Protože odpovědi, že to se stává a nikdo neví proč, to je strašné. Takže si říkám ať je to klidně ta trombofilie a pokud budu brát na ní léky budu vědět, že kvůli tomu se to už nestane...snažím se utěšovat už čímkoliv
@carries Vaše odpoveď mě rozplakala. Je úžasné, že se Vám tak rychle povedlo znovu otěhotnět 🙂 Držím Vám palečky
@alli81 Je mi to líto :( a ještě dvojčátka. Vy by jste je chtěla vidět? Za jak dlouho se Vám podařilo znovu otěhotnět? Přeji Vám hodně štěstíčka s prckem 🙂
Strašný..prostě strašný :( Je mi to moc líto, musíš být šíleně silná ženská...my přišli před 2 měsíci o miminko v 8tt a byla a je to pro mně tragedie, neumím si představit tvou situaci :( Přeji hodně sil a trpělivosti...já věřím že naše zlatíčko nám pošle sourozence a tobě Isabella určitě také 🙂 a bude vás hlídat všechny 3 z nebíčka 🙂
@radushka87 přeji hodně sil Tobě i příteli a hodně štěstí při dalším těhotenství. 🍀❤
Já potratila v roce 2015 jednou, ani nebylo srdíčko, 2016 jsem potratila v 8. týdnu. Vím, že to co potkalo Tebe je mnohem silnější, protože v této fázi je žena na miminko a i na tu představu hodně upnutá a navíc, když je tato smutná událost ukončena porodem mrtvého miminka.☹ Po těchto mých pro mě hodně smutných událostech, jsem si vydupala vyšetření- genetika, imunologie a trombotické centrum. Zjistili mi mutaci genu PAI- 1 4G/4G homozygot. Bohužel mě na to nikdo neupozornil, což nechápu???? !!!!!!! Našla jsem si to ve zprávě cca 3/4 roku od tohoto vyšetření, když jsem znovu otěhotněla. Před tím mě nenapadlo se do zprávy z trombotického centra podívat, protože mi sestra při předání této zprávy řekla, že je vše v pořádku a já ji věřila.V tu chvíli jsem na internetu našla, že tato mutace způsobuje vyšší riziko potratů. Chtěla jsem proto termín u gynekologa mnohem dřív než by si mě pozval on sám. Byla jsem u doktora cca v 5tt těhotenství. Srdíčko ještě vidět nebylo, ale už byl schopen těhotenství potvrdit. Poslal mě do krevního centra, kde mi předepsali CLEXANE, který píchám denně. A každé ráno se těším, že si ho píchnu, protože pevně věřím, že právě on nám bude pomáhat, abychom to spolu s miminkem společně zvládli a mně se ho podařilo donosit a porodit zdravé. Dnes jsme ve 14 tt a jsem bohu a všem svatým moc vděčná, že při nás stojí. Posílám hodně pozitivní energie ❤ Teď to bude bolet, ale to si prostě musíš prožít. Neboj se brečet. Všechen ten smutek musí ven. Jen je důležité tmu úplně nepodlehnout. Hezké zítřky jsou v dohlednu... ❤🍀
Dobry vecer, bohuzial mam stejnu skusenost. V roku 2013 som sla v 21tt do Motola na kontrolu a uz nasemu miminku nebilo srdiecko.rodila som o 3dni neskor. Bolo to vsetko hrozne, "drogovali ma". Ale najhorsie bolo vratit sa do prace, tie pohlady.... moja gyn je velka odbornicka, kapacita v Motole a povedala mi na rovinu, ze sa skoro nikdy nezisti, cim to bolo. Zistil mi ale leidensku mutaci, tak to zvadzaju na to. Pri infekcii vraj nastane vzdy samovolny porod, tak to asi nebude vas pripad. Mozno mate tiez leidena. Otehotnela som hned po sestinedeli, mame krasneho syna. Druhe dieta vam hodne pomoze. Ale nezabudnete nikdy. A mna i trapi, ze som sa nerozlucila, neobjala, nepohladila. Dala som sa ukecat dr, ale je to len a len moja vina, mala som viac bojovat.
@radushka87 Je mi to moc lito.. jsi strasne statecna a budes uzasnou maminkou az vam to napodruhe vyjde. Je tu cela diskuze ohledne potratu v druhem trimestru, snad tam najdes maminky s podobnou zkusenosti a utechu. https://www.modrykonik.cz/forum/o-tom-se-tezko-mluvi/pozdni-potrat-ve-ii-trimestru-mate-zkusenost/