• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Přišla jsem o miminko v I. trimestru. Co dál?

2. června 2016 
Jani, třeba se stane nějaký zázrak a než našetříte penízky, tak se to povede přirozenou cestou :wink:
6. čer 2007 v 09:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Když ono to s tím placením není tak jednoduché - pojišťovna platí jen základní léčbu a pokud jde o léky tak jedny hradí plně a na druhé přispívá takže se platí asi 3-4 tisíce z nějakých 25000 nebo kolik to stojí. Bohužel ty plně hrazené nejsou zdaleka vhodné pro každého. Spíš v případě že je problém na straně muže, protože jsou méně kvalitní a mají vedlejší účinky, takže např. mě je doktor výslovně NEdoporučil. No a pak je tu ještě samotný postup. Nevím jak je to s různými vyšetřeními, ale jinak základní postup znamená, že spermie a vajíčka se nechají samovolně spojit v laboratorních podmínkách. A zas je tu problém při mých potížích jsou vajíčka méně kvalitní, a mají i tužší obal, takže z vlastní zkušenosti vím (od prvního IVF) že vajíčka která se měla takhle oplodnit - skončila bez úspěchu. Pak jsou tu právě pro tyhle případy nadstandardní procedury. Tzn. Vpíchnutí spermie přímo do vajíčka, prodloužená kultivace - nechá se déle vyvíjet mimo tělo aby se dalo lépe vybrat ty nejkvalitnější, u některých se vývoj časem zpomalý nebo zastaví, a pak ještě tzv. Asistovaný hatching - naříznutí obalu vajíčka aby se lépe usazovalo. Tohle stojí momentálně nějakých 17500 u nás k tomu ještě připadá 2500 za dárcovské spermie - protože manžel bohužel děti mít nemůže. A pak jsou to ještě dílčí položky jako třeba to že v ceně napíchnutí vajíček je jich jen 8 a každé další stojí 1000,- , no a pak ještě přidávání některých léků podle potřeby při stimulaci, a další léky po transferu, které podporují usazování a udržení embrya. Takže nakonec to vyšlo kolem těch 25000,-, při prvním IVF to bylo asi 20000. Ale pokud bysme to nepřiplatili, tak by vlastně pokus vyšel naprázdno. Teď nás čeká poslední pokus na který pojišťovna doplácí. Pak už by nás to vyšlo tak někde mezi 80-100 tisíci - nevím, protože neznám přesně ty ceny léků, a různých vyšetření.
A na tu přirozenou cestu - to by musel být opravdu zázrak, bohužel, a ty se nedějí.
Nikomu bych to nepřála - to číslo tři je tak nechutně definitvní až to bolí. Hlavně že vláda pořád platí nějaké programy pro alkoholiky, výměny stříkaček pro feťáky, a při tom pořád všichni naříkají jak je malá porodnost. Ale aby něco udělali právě pro lidi co mají takové potíže, a že je jich čím dál víc, to je ani nenapadne. Kdyby se alespoň zvýšil počet pokusů hrazených pojišťovnou...
Je to k pláči. :frowning2:
6. čer 2007 v 15:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ahojky holky, jak jsem se dívala, bohužel nás tu stále přibývá... chtěla bych všem novým vzkázat, že čas opravdu pomůže naši hroznou bolest alespoň trochu zmírnit. Jsem 5. měsíc po potratu a zase jsem dostala chuť bojovat o svůj sen a začít se opět snažit o miminko a doufám, že se i vy brzy přidáte :wink:
13. čer 2007 v 01:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj hanko, doufám, že máš pravdu. Já jsem 4 týden po revizi. První dva týdny se mě zdálo, že jsem celkem v poho. Ale teď ty dva týdny - záhul. Jsem nervózní, podrážděná, něco mě chybí, prostě mě to neba. Včera jsem teda poprvé vyjela na kole a celkem mě to pomohla. Prostě po delší době jsem byla taková spokojená. Takže jsem se rozhodla, že začnu víc sportovat. A pak v září (po 3. měsících)tomu necháme volnej průběh. Uvidíme. Snad nám to holky vyjde, tak jak si to přejeme :slight_smile: .

Je to teda fuška.
13. čer 2007 v 17:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj Mabe- dobrý začátek. Já jsem přišla o miminko v 7tt před necelým měsícem. Bylo mi z toho hrozně, i když dalo by se říct že jsem se poměrně rychle otřepala, protože mám to štěstí že už doma jednoho broučka mám, a to je ten nejlepší balzám na duši. Nejvíc mi ale pomohl můj manžel - před týdnem mi dal k výročí svatby tandemový seskok padákem (můžeš juknout na fotečky v albu) - a to mi pomohlo asi ze všeho nejvíc. Ten obrovský adrenalin a pak ten klid a ticho, když se otevře padák, najednou se všechno zastaví. A to co necháš dole ti najednou připadne nicotné a zanedbatelné... A nakonec ta obrovská euforie když se dostaneš na zem. Je to prostě nepopsatelné a úžasné, když člověk překoná sám sebe a svůj strach. Najednou mám v sobě spoustu energie a na všechno se dívám s nadhledem, zkrátka jsem ožila, a otočila svůj pohled směrem kupředu, k tomu co nás čeká, a věřím že na ten poslední pokus to vyjde :slight_smile: (podstupujeme totiž IVF) a když nevyjde, tak se nedá nic dělat. V každém případě to naše sluníčko už nám nikdo nevezme :slight_smile: :wink:
13. čer 2007 ve 21:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky a hanka !S hankou jsme byly v zářijovkách,ale bohužel dopadlo to blbě,že hani?Chci Vám všem napsat,nezoufejte,letos je hodně plodný rok,takže to určo většině ještě letos vyjde!Jinak na povzbuzenou,ve středu se na mně usmála krásná tlustá druhá//,takže se přesunuji pro změnu do unorovek.Holky,budte hodně trpělivé,já to prožívala v lednu,vím jak Vám je,nechte tomu 3 měsíce čas a pa hurá do snažení!M
15. čer 2007 v 15:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Macku, hrozně moc blahopřeju. Já chci ještě nějaký ten pátek počkat, pak se snad taky připojím zas mezi těhule. :slight_smile:
15. čer 2007 v 15:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Karla6,dík za gratulaci a neboj určo se brzy ještě letos někam přidáš k těhulím i Vy tady všechny!Už jsem Vám to psala jednou.A to Ti Karla6 ještě musím napsat,že jsme si pořídily štěnátko,když jsem byla hodně v krizi,má 3 měsíce,takže mi možná také po psychické stránce pomohl k těhu!Holky držte se!PA,PA
15. čer 2007 v 17:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky macek! To je uzasna zpravicka!Patrila jsem do rijna a taky doufam ze jeste nez by nastal termin tak se budeme radovat z nove vytulinkovanyho miminka :grinning: Tak moc moc stesticka cele rodince :wink:
15. čer 2007 v 18:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky, taky jsem v lednu potratila, no hrůza
macek, to ti blahopřeju, přeju a závidím, my zatím nic, ale taky se snažíme :wink:
15. čer 2007 v 19:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Macku, taky gratuluju, snad tě budem všechny co nejdřív následovat :pensive:
Jinak jak už jsem se zmínila - můžu jen doporučit nějaký pořádný adrenalin, překonat sama sebe, svým způsobem to pomáhá překonat i to trápení. A hlavně jsem teď tak nastartovaná a plná energie, že věřím tomu že to prostě musí vyjít :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
15. čer 2007 ve 22:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
MAckuuuu, velke gratulace!!!!!Opatruj se!!!
Holciny, mam dotaz-prave dorazila prvni menstruace po revizi.JSme uplne znicena-podrazdena, porad silene unavena, nic me nebavi, vsechno me stve, proste krize-zazila jste to nektera taky???Sama nad sebou kroutim hlavou, nechapu, co se deje a hlavne nevim, co proti tomu delat...
16. čer 2007 v 19:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Macku... gratulece, držím palce, ať to tentokrát vyjde.
Fone.... já potratila v prosinci, nastaly komplikace, do června jsme museli čekat, teď mám pořád pblm s MS, dr mi nasadila Proveru, mám dost často pořád deprese, i když vím, že na to nemám myslet, být v pohodě, tak jsem, ale pak stačí kravina a mám depku. Asi jsem nedočkavá a mimi chci hned, ale vím, že to tak nefunguje a bojím se, že to nepůjde. Prostě někdy mám pocit, že jsem zralá na chocholouška. A ty stavy, co popisuješ jsem měla taky a někdy je mám pořád. Asi nejsem dost silná jako ostatní holky tady. Co se dá proti tomu dělat? Teoreticky bych mohla rady rozdávat, ale prakticky je to strašně těžké. My si čekání vyplnili svatbou, myslela jsem si, že to bude lepší, ale ne. Mám báječnýho manžela, všichni jsou super, ale prostě v tý hlavě to pořád je. Tak držím palce, ať se dáme co nejdřív do pohody a // jsou tam co nevidět.
19. čer 2007 v 10:35  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, ono to nikdy neodejde úplně, jen se člověk začne soustředit na jiné věci. Já to měla o dost snazší než vy - doma se mnou byl nejen manžel ale i náš dvouletý syn, který je úžasné sluníčko. Nedovedu si představit jaké to musí být, když přijdete o první miminko. :frowning2: A ty deprese to je pochopitelné. Vždyť i Když je to jen pár týdnů - tak je to vaše dítě a bolí stejně jako by umřel někdo jiný. I když ostatní kolem to tak nechápou - nikdo si neumí představit jaké to je dokud to sám nezažije. I proto je moc fajn, že si tu můžem vylít srdíčko navzájem...
Každopádně se držte, určitě to vyjde. My to máme zas o to komplikovanější že nemáme jinou možnost než IVF, takže pokud se při příštím pokusu nezadaří tak jsme skončili, tak to zkuste vzít z té lepší stránky, jestli jste počaly přirozeně, tak máte ohromné šance ještě před sebou - tak hodně štěstí :wink:
19. čer 2007 v 15:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, tak vidim, ze v tom nejsem sama.TAky jsem si myslela, ze po sestinedeli bude vse o.k...ZAcinam verit tomu, ze je to vec, ktera opravdu nikdy nepreboli.Muze byt potlacena necim jinym, ale proste se z hlavy nevypari...Jsem na tom stejne-svou naladu naprosto neovladam....
Janko, my jsme na tom stejne jako vy-jsme odkazani na IVF, takze nejaka moznost, ze to nekdy klapne temer neexistuje, problemy mame oba.Vy mate to stesti, ze se uz jste to stesti jedno zazilia to vam dodava silu...U nas tomu tak bohuzel neni..Uz jsem si volala na kliniku, zacatkem srpna mam termin , tak uvidime, zda se vrhnem do druheho pokusu-snad do te doby naberu dost sil.....
Je fajn, ze clovek vi, ze v tom neni sam...
19. čer 2007 v 17:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Fone, to jsem nevěděla že jsme na stejné lodi. Tak přeju hodně štěstí aby to příště vyšlo. U nás je to stejné - taky máme problémy oba. Manžel děti nemůže mít vůbec, takže jediná možnost je dárce a aby toho nebylo málo, tak já mám PCO, takže mi nedozrávají vajíčka. Je hrozné kolik lidí má dneska podobné problémy. Tu sílu nabereš určitě - dokud je šance tak to nesmíš vzdát :wink:
19. čer 2007 ve 21:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Fone, uz dlhsie chodim na tieto stranky a az dnes som sa konecne odhodlala pisat. Ja som prekonala uz tri potraty (1x10 tt, 2x8tt), ten posledny pred 3 tyzdnami. Nie je to lahke, minuly piatok som spominala na termin porodu druhej fazulky :frowning2: , takze take dni su este ovela tazsie. Ale my sme silne a vzdy najdeme chut ist dalej. Vzdy su nejake moznosti a hlavne nadej. My problem s otehotnenim nemame, doteraz to vzdy vyslo do 3 mesiacov, ale potom nastane problem. A lekari mi stale spominaju nahodu (aj ked sme absolvovali rozne vysetrenia). Uz dvakrat som zmenila lekara a budem to riesit dovtedy, kym to nevyjde (dnes mam taku optimisticku naladu ;o). Jasne, ze znova pridu aj tie tazsie dni, ale preto mame nasich skvelych manzelov, rodicov a ostatnych blizkych, ktori nas vtedy trosku nakopnu. Tak sa nevzdavaj, budem na Teba mysliet (aj na ostatne snazilky).
19. čer 2007 ve 23:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ditko, dekuji..
Vis, u nas-myslim tim holek odkazanych na IVF-je to vsechno mnohem tezsi..Uz jen z toho duvodu, ze mame pouze tri placene pokusy od pojistovny a i tak nas doptaky stoji kolem 25.000...My bohuzel nemame tu nadeji, ze to samo klapne.A vedet, ze pokud to napotreti nevyjde, mame smulu, protoze uz na dalsi asi nikdy nenasetrime(pokud chceme alespon normalne zit, sem tam si vyjit,jet na dovcu, hezky bydlet atd), je silene...To clovek propadne ihned depresi..Ja vim, clovek musi verit a jit dal, ale porad musim myslet na to, jak nespravedlive to je na svete pro vsechny z nas, ktere se trapime stejnym ci podobnym osudem...Holciny, musime se drzet nad vodou, ikdyz to stoji spoustu sil...
20. čer 2007 v 16:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, fone. Prepac,ze pisem az teraz, vacsinou sem zabrusim vecer.. ja viem, ze to je velmi - velmi tazke, pre kazdu z nas, ale keby som stratila nadej, asi by som uz dalej nevedela fungovat. Ja som uz trikrat prezila neprijemnu stratu a to sa tiez neda donekonecna. S manzelom sme sa dohodli, vlastne to bol skor moj navrh, ze skusime este dvakrat a potom dost (viac uz psychicky nevydrzim). Najprv nadej, plany, tesenie a potom zase nic. Medzi pokusmi samozrejme zhaname nove info a tak, aby sme eliminovali negativne faktory, ale fakt si myslim, ze viac ako 5xkrat by som to uz nezvladla.
Ale to su zase cierne myslienky, treba skratka verit!!Aj mna casto prepadaju myslienky, preco prave ja, kolke kocky ani nechceli babo a zrazu ho maju a my takto.. ale vsetko sa deje pre nieco a zmysel mozno pochopime neskor. Tak sa drzkaj a hlavu hore..
20. čer 2007 ve 23:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, potkal mě stejný osud jako vás všechny. Po třech letech se snažení o mimi jsme se s přítelem odhodlali skočit do IVF. Přišlo mi to jako krásný sen, 12 den od transféru se objevily // a následující krevní testy potvrdily těhotenstí 444 hcg zkratka uplná nádhera, tak užasný pocit jsem už dlouho necítila, na ultrazvuku na mě mrkla dvojčátka :grinning:, ale neradovali jsme se dlouho, asi tak do minulé soboty, kdy jsem začala špinit a špatný pocit se stále zvětšoval, až do včerejska, kdy jsem byla na kontrole v CAR a dvočátka nikde, dnes jsem byla na krevních testech a v pondělí budu vědět více, ale můj instinkt mi říká, že je to pryč. Děkuji, že jsem se tu mohla svěřit. Mějte se krásně a všem přeji zažít znovu ten užasný pocit, když ve vás vyrůstá nový život. Zatim pa
21. čer 2007 ve 12:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, je mi moc líto, co vás potkalo. Znám to taky. Myslím, že sem píšeme právě proto, že tady vzájemně všechny tu bolest chápeme, protože jsme ji samy prožily.

Fone, doufám, že už ti to tentokrát vyjde. Ale nevěš hlavu. Kamarádka byla 3-krát na IVF, bez úspěchu. Teď šla na kontrolu k nějaké mladé doktorce a ta jí navrhla, že může vyzkoušet ještě jednu metodu, když tato u ní selhala. Nevím přesně, o co jde, ale nějak jí tam budou dávat dvě nějaké látky, pak odeberou vajíčko (nějak bez uspání), oplodní a vloží zpět. Stojí to prý jen 2.800,-Kč a používá se to právě u lidí, u kterých selhala IVF.
21. čer 2007 ve 12:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kaji, je fajn, ze existuje dalsi nadeje- my ale mame spatny spermie, tudiz jsme odkazani na ICSI, tak nevim, zda by nam to pomohlo..Nicmene je fajn vedet, ze neco takoveho je mozne-napises nam, prosim,o co jde, az budes vedet vic?
21. čer 2007 v 15:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ttino, vsechny s tebou soucitime.Tezko rict neco, co by te ted povzbudilo.Myslime na tebe. Bud silna....

Dido, uplne te chapu...Je to silene, prozivat to porad znovu...JA vim uz ted, ze do toho pujdu jeste jednou, pokud to ale opet nevyjde,nebudu schopna jit na treti pokus asi hodne dlouho...Moje telo je z tech velikych davek hormonu totalne mimo,stejne tak psychika...Dalsi zklamani uz zazit nechci, mozna i proto, ze pak uz bude jen jediny pokus....Jeste jsem nezacala druhou stimulaci,ale uz ted se tresu strachy....JA si nechci moc nadeji pripoustet k telu, protoze vim, jak moc boli, kdyz to nakonec zle skonci...MAm strach rict si, ze to vyjde a basta...Samozrejme si nepreji nic jinyho, ale nahlas to radeji nevyslovim....
Mas pravdu, smysl to asi nejaky ma, ale jaky, to je ve hvezdach...
21. čer 2007 v 15:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, vyuzivam chvilku pauzy - nam sa to mozno nezda, ale aj ten strach zohrava velku rolu. Ako niekto hovoril - vesele babatko do veseleho bruska. Pokial sa budes velmi bat, mozno Ta to ovplyvni natolko, ze telo to vsetko samo odmietne. Viem, mozno to znie ako kecy, ale ja som si to uvedomila pri tretom otehotneni, kym som mechanicky "plodila", nic sa nedialo, ked sme vypadli na vikend a len tak si uzivali, zrazu boli //. A ten ostatny priebeh mozno suvisi s mojou pracou, ze som podvedome stale v strese, clovek nikdy nevie.
21. čer 2007 v 16:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
děkuji, jak se říká, co tě nezabije to tě posílí :sweat_smile:
21. čer 2007 v 17:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Hm, je to asi tak, samozrejme,ze psychika je velka carodejka, roli hraje urcite nemalou,ale zase si nemyslim, ze by strach zpusobil, ze jednoho dne mimi proste prestane dychat, jako se to u nas stalo...Mozna spis v tech zacatcich chce zustat v klidu, ale pozdej je to stejne jen a jen na prirode...JA byla pri 1. IVF mega v pohode, stastna, klidna, spokojena a stejne mi to bylo naprd....Kdybych byvala stala nohama na zemi, mozna by mi uz davno bylo lip, kdo vi....
21. čer 2007 v 17:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
JAk pise ttina.....my budem holky zoceleny temi nasimi silenymi osudy:slight_smile:
21. čer 2007 v 17:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte holky, uz je to 5 tydnu, co jsem byla na revizi (10tt). Ted cekam na prvni MS. Poboliva me brisko, kriz treti den, tak jsem cela nedockava az to prijde. No a prave premyslim, kdy to zkusime znovu. Rikala jsem si po druhe MS, co vy na to?Jinak psychika je o neco lepsi, ale porad to mrzi, vsak vite.
22. čer 2007 v 19:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
mabe:neboj zvládneš to!!!no a říká se že se to má zkusit až po třetí ms tedy za 3-6 měsíců!my osobně jsme taky počkaly po třetí ms a teď čekám na ms a doufám že nepříde :stuck_out_tongue_closed_eyes: myslím si že by se tělo mělo pořádně zotavit začni papat vitamíny a kys.listovou a po třetí ms to zkuste!přeju moooooooooooc štěstí!!!!!ať to výjde co nejdřív!!! :slight_smile:
22. čer 2007 v 19:48  •  2 děti - čeká miminko, termín má v dubnu 2010  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky,dík za gratulace a všem Vám držím moc palečky aby to brzy vyšlo!
r123,nebyla jsi náhodou také s námi v zářijovkách?
22. čer 2007 ve 20:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek