Švagrová je už podruhé těhotná a my stále nic - přeji jim to, ale i mrzí, že my nic

Je to úplně normální . Taky jsem to tak měla a rovnou 3x . Když jsme se začaly snažit švagrová oznámila že čeká Mimi . Potom moje ségra jenze ta si to nechala vzít. Takže si dokážeš představit tu zlost že ona zapadne a nechce to a já bych tehdá za to dala cokoliv . A pak po 2.5 letech jsem otěhotněla a následně potratila a druhá švagrová nám oznámila že čeká Mimi . Takže já měla zlomené srdíčko a někdo vedle mě čekal prcka 😣 hrozne. Přála jsem jim to ale bylo to těžké vidět ji s bříškem atd. Naštěstí po dalších 5 měsících se podařilo i nám a mám úžasného chlapečka

@mnozimese asi chapete co následovalo. Ze az to prijde, tak to prijde, ze mame cas atd. Proste vubec mi nebyl vcera oporou, kdyz jsem to nejvic potrebovala... prisla jsem si tak spatne, ale proste to byla moje přirozená reakce na tu situaci.

Nedavno jsem zasla za doktorem a po folikulometrii (asi 5x) zjistil, ze mam anovulacni cykly. Jednou jo, pak zase ne... takze mi nasadil clostilbegyt a uvidime, zda to zabere.

@agneska7 uplne chapu, jak jsi se cítila. Tohle asi pochopí opravdu jen ta, co zažila to samé. A chlapi asi nikdy.
Jinak krasna zpráva, ze se vam zadaril chlapecek.
Přirozenou cestou? 🙂

@majleer víc si asi u dr dupni na vyšetření... Imunologie, hematologie, genetika...

@majleer ano přirozenou cestou . Vám přeji ať se co nejdříve zadari 🍀🍀🍀

@majleer já jsem z tvého pohledu na druhé straně barikády a užívám si ty pohledy a hloupé řeči doteď. Neříkám, že je to tvůj případ. Každopádně švagrová nám děti vyčítá doteď. Předběhli jsme ji a kdesi cosi, no to by bylo na dýl. Přitom jsem jí svoje děti pod nos nikdy necpala. Tak to jen tak k zamyšlení jeden extrém, abys třeba k tomuhle nesklouzla. Tím co jsme si s mužem vyslechli trpí naše vztahy doteď a nikdy to lepší nebude. Na druhou stranu chápu, že jsi z toho smutná. Že nad tím přemýšlíš a přijde ti to nespravedlivé. Myšlenky tohoto typu mi přijdou jako naprosto normální reakce a v domácnosti bych je v sobě nedusila a občas je ventilovala. Zažívám to teď totiž taky. Těhotní mi všechny mnohem starší kamarádky. I takové, které děti nikdy nechtěly, které říkaly, že jedno a další vůbec a staly se jim "nehody". Všem to přeji, je to krásné. Ale někdy si také postesknu proč téměř ve 40 se jim daří i když nechtějí a já zatím na další čekám ačkoliv mi není ani 30. A jasně, to doma dvě děti mám, takže z dalšího pohledu si vlastně nemám právo vůbec stěžovat. To teď taky slýchám hodně.
Moc vám držím palce, ať se zadaří co nejdříve a už na ten malý zázrak nemusíte čekat 🍀

@majleer Ahojky, naprosto chapu tvoje pocity, my se snazili 4 roky, behem te doby otehotneli uplne vsichni, nekteri i dvakrat atd. Je to smesice zlosti, zavisti a pocitu selhani, nespravedlnosti. Ja kvuli tomu dochazela i k psycholozce, hodne jsme to resily, protoze ja se za to zacala nenavidet. Jsem obecne dost prejici, nezavistivy clovek a tohle byla jedina vec, co jsem fakt nedavala. Jedina rada, proste se to snazit prejit. Pokud bys na tom byla psychicky opravdu tak spatne, ze bys citila, ze na to nemas, tak na tu akci proste nechod. Uz toho trapeni bylo dost. Ja mam vzdycky tenhle problem jen na tom zacatku, pak kdyz uz o tehotenstvi vim, tak se na to mimino zacnu tesit a uz je to jine, strasne me trapi jen ten moment oznameni a ty kecy okolo (zvlast od rodiny, kteri nas stale nuti do druheho ditete). Prejde to...Jeste doporucim, snaz se asi zdrzet nejakych komentaru na tu danou osobu, oni s tvym trapenim nemaji tolik spolecneho a je strasne malo lidi kteri se dokazi do te situace vcitit, pakticky jen ten, co to zazil. Je dobre, ze ti to aspon dala vedet sms, nekteri lide mi to napalili primo do ksichtu a u nekterych se obavam, ze to bylo i naschval, aby si dokazali, jak sou dobry. Drzim palce, at se vam povede a dovedes tyhle negativni pocity nejak rozmetat...

Přej jí to a bude ti dáno. Se mnou nemluvila sestřenice 5 let, kvůli tomu, že jsem porodila druhé dítě a ona marně čekala na první. Mrzí mě to její chování doteď, i kdyz teď má taky 2 děti a bavíme se normálně.

@versatilka @klesa81 já bych to nikdy neventilovala pred nimi. Zatim jen pred manželem.. no a zpětne si rikam, ze jsem asi ani nemela. Ale potrebovala jsem se vybrecet a dostat to ze sebe. Každopádně dekuju. Porad se držím zásady přej a bude ti přáno. Ja přeju, ale jsem z toho smutná. Všechna za zavist, zlost, ztráta ženského sebevědomí a ta bezmoc, ze vim, ze s tim stejne nic neudělám, ze je to jen na přírodě. No je to sileny.

@eviks presne jsem si rikala, co kdyby to rekla v sobotu mne do oci? To bych musela vynaložit hodne energie abych se dokázala pretvarovat.

Hodně mě dojal příběh jedné ženy co tu psala, že s partnerem se pokoušely o miminko 13 let, do uměleho oplodnění daly asi 300 000, bohužel se rozešly a ona se vzdala i naděje že by mohla mít miminko, nový partner a počaly uplně přirozenou cestou, naděje bych se nevzdávala , kolikrát nás život mile překvapí 🙂

@majleer Jsou to normální pocity, je dobrý se s nima naučit pracovat tak, abys dokázala v rodině a s přáteli fungovat... sama se to pořád snažím naučit. Po prvním potratu jsem se hrozně všem vyhýbala, měla jsem současně těhotnou sestřenici a manželku bratrance, když jsem je obě viděla na rodinné oslavě s bříškem, celou cestu domů jsem brečela tak, že manžel musel několikrát zastavovat, protože vůbec nedával řízení. Pak obě s krásnými dětmi, furt na očích, jak by bývalo bylo mohlo být velké to mé. Pak jsem otěhotněla znovu, znovu potratila, pak jsem s dozvěděla o těhotenství manželky dalšího bratrance, teď se malá narodila, opět v tom “mém” termínu, když jsme jí zapíjeli, tam jsem se držela a doma se složila. Ale je to prostě tak, že je to rodina, nikdo nemůže za naše problémy, mám je ráda a chci s nimi normálně fungovat, oni tak nějak ví, co se nám děje, a naštěstí jsou všichni skvělí, nijak se v tom nerejou, což hodně pomáhá. Takže to navenek zvládám, doma se s tím biju. Nikdy bych je nechtěla stavit do situace, aby se oni kvůli mně cítili blbě... funguje to oboustranně.

Ja byla na te druhe strane... sestra se snazi stale a ja uz mam dve deti.... Nerikalo se mi to sestre lehce...

Zažila jsem si ted to samé,snažíme se o mimi třičtvrtě roku. Konečně se zadařilo ale po týdnu jsem zacala krvacet a zrovna ten den nám švagrová oznámila že čekají miminko. Samozřejmě jsem to nejdřív šíleně obrecela. Ted uz je to měsíc a půl a uz jsem to vstřebala a na jejich miminko se moc těšíme. Dala jsem jim i postylku a věci co jsem měla schované po dceři.

@majleer je to naprosto pochopitelne.. moje kamarádka uz ted ma 3 deti a my se za celou tu dobu snažili o první miminko..ted uz muj chlapak bude mit 3 roky, ale presne si pamatuju jak se ve me bil pocit zavisti s tim ze ji to preju.. pokud je ona rozumna, nebude to před vámi hrotit a moc rozebirat, pokud ji to nedojde samo, klidne bych ji rekla ze to není prijemne,.

díky bohu jsme jenom lidé 🙂) a tohle je toho důkazem. Tyhle pocity k nám patří, nestyď se za ně. Závidíme, i to má mnoho rozměrů - nejde o podlou závist, která ubližuje. Je ti to prostě líto. Přirozený pocit, když po něčem hodně toužíme. Přej si klid a soustřeď se na něj, vnitřní klid. Říkej si jak ji máš ráda a jak budeš moct hlídat a trávit s děckama dost času. I když zatím nejsou vlastní. Ty k tobě přijdou až bude tvůj čas 🙂

@majleer byly to 2 roky co sme se snazily o dite a mezitim otehotnela svagrova mesic po jeji svatbe na prvni dobrou,byla jsem z toho spatna jako vy ale hodila sem to pres hlavu a za par mesicu jsem otehotnela i ja,ona sla rodit a ja byla ve 2 mesici 😁

chci tim rict ze kazdy ma svuj cas a kdyz budete verit tak se to povede i vam drzim pestiky

@vineta jezis to mi je moc lito. Nejhorsi je, ze jsem si vzdycky rikala to mne se nemuze stat nemoct otěhotnět a nikdy jsem si nepripustila, ze to vlastne fakt neni tak prostý. Jak nas vsude strasili, ze kdyz si zapomenu vzit jeden prasek antikoncepce, ze otehotnim a kdyz nad tim přemýšlím, tak to fakt neni lehký.
Ale jak rikas ty, taky bych je nikdy nestavila do me situace je to jen muj problem a oni za nej nemohou...

@majleer no, prave, takhle si to v sobe aspon muzes zatim nejak srovnat a rict si mam na to tam jit a nebo proste se na to necitim a potrebuju pro sebe vic casu. Ja jsem na nektere akce nesla, abych si to nekazila sobe a ani ostatnim. Co se tyce chlapu, ti tohle prozivaji jinak. Ja udelala doma takovych scen...jezisi, kdyz si na to vzpomenu a muj chlap uplne klidnej, ze jsem hysterka a taky se dockam. Ono je to v tu chvili tezke se na to naladit, zvlast kdyz jeste dite nemas. Ale muzu te "uklidnit", ze pred 14 dnema, kdy sem sedela nad dalsim negativnim testem a asi 5 minut potom mi pipla sms, ze dalsi kamaradka je tehotna, tak sem bulela jako maly dite. A to mam uz krasne dvoulete dite. Proste tohle je citlive tema a furt je to brano jako nejake stigma, kdyz se nedari, bere se to jako neschopnost ne jako nemoc (tim nerikam, ze u vas to je zpusobene nemoci, ale nekdy se nejak zahadne nedari a je treba tomu trochu medicinsky pomoct). Je to nejvetsi zivotni sen temer kazde zenske a kdyz to nejde podle planu, tak nejak clovek ztraci smysl zivota i zdravy usudek.

@majleer joo, jak o tom pises, kdyz si vzpomenu, jak jsem se cele mladi stresovala, jak sem dokonce parkrat sla do lekarny pro tu "po" pilulku, musim se tomu fakt az smat, jaky paradox to je. Casem se tenhle nahled na vec zmeni, ale jde to pomalu. Dneska je to uz kazdy 4. par a ty cisla porostou. Kdyz jsem lezela tuhle v ivf centru na koze, tak lekarka rikala, vy si mozna myslite, ze jste nejaky exot, ale prijde doba, kdy se takhle bude rodit vic nez pulka deti, zatim tomu vse nasvedcuje. Mozna by ses divila, kolik lidi kolem ma nebo melo problem, ja jsem nekdy az dodatecne zjistila, ze takove ty deti na "prvni dobrou" po svatbe jsou deti po 2 ivf, ktere podstupovali jeste predtim a proste o tom nemluvili. Ono to totiz moc atraktivni tema k rozhovoru neni, co si budeme povidat🙂)

@majleer Napadá mě - ona ví, že se snažíte? Pokud máte dobré vztahy, možná by pomohlo říct jí to na rovinu. Ocitla jsem se s kamarádkou v podobné situaci (i když jsem na druhé straně barikády), kdy ona se snaží už dva a půl roku , nám se mezitím zadařilo spíš náhodou a pochopila bych, kdyby se mnou i z toho důvodu třeba dočasně omezila kontakt coby s těhotnou nebo čerstvou druhomatkou...my jsme o tom normálně mluvily a úplně ji chápu. A souhlasím i s @eviks - nemusíš tam chodit, dopřej si čas. Já se po potratu nějakou dobu těhotným a matkám s malými dětmi taky vyhýbala, prostě jsem to nedávala.

@eviks jee no ja vcera taky udelala takovou scénu a ten vubec nechapal proc co se děje vubec tu situaci. Ale asi je to u chlapů normalni oni jsou v pohode, neřeší plodné dny, kdy brat nejaky léky, kdy jet na gyndu atd. Proste ty maj jen jediný úkol...
A to s tim ivf to uz jsem taky cetla a docela to dava smysl

@urtica nene neví,dohodli jsme se s manželem ze o tom nikomu rikat nebudeme, aby vsichni nečekali kdy uz to bude.. o vikendu jsme byli na veceri a nejak došlo na řec o tom a vyprávěla, ze jeji manžel bral nejaky vitaminy a hned ten dalsi mesic se jim to povedlo ale ze nechce radit ze jsme zdravi... ale pritom nevi vubec nic. Nevím jestli ji to chci rikat zrovna ted kdyz je tehotna...

Myslím, že určitou míru závisti máme v sobě všichni, záleží jen na tom, jak si s ní člověk poradí a pokud není zapšklý a neškodí záměrně ostatním, tak na tom není nic špatného, kvůli čemu by se měl cítit jako zlý člověk. Já se cítím být spokojená se svým životem, nemáme zdaleka všechno, ale moc dobře si uvědomuju, že jsou lidé, kteří nemají ani to a vážím si svého života. Ale stejně se někdy neubráním tomu závistivému píchnutí u srdce, když nějaké kamarádce vyjde něco, co mě se nedaří, nebo nemusí řešit problémy, které já řeším. Ale neutápím se v tom, řeknu si sakra, ta má zase z prd... kliku a jdu dál 😀 Takže si ty negativní emoce klidně prožij a nezlob se kvůli tomu sama na sebe. Všem je jasné, že švagrová se nepřestane radovat, že je těhotná, na druhou stranu nikdo nemůže čekat, že ty jí to nebudeš závidět.

Ja si myslim, ze dulezite je, ze sama o te zavisti vis a nejsi za ni rada, to z Tebe dela dobreho cloveka, cloveka ktery si pripusti chyby a snazi se s tim pracovat. Verim, ze to musi byt hrozne tezke, ja bych na tu akci klidne nesla, kdyby mi to bylo moc neprijemne. Takze vlastne jak rikaji holky: nic si z tech pocitu nedelej, jsou normalni. Ver, ze se vam brzy taky zadari 😊 Js to mam ted z druhe strany, otehotnela jsem a nejmene 3 kamaradkam se to bojim rict, abych je neranila 😟 zatim je to cerstve, takze uvidime pak no... Treba se jim do doby, nez to oznamim, taky zadari a budem se radovat vsichni 😁 Tobe moc drzim pesti!!! Drz se a nic si nevycitej, jsi jen clovek

Uklidnily jste me vsechny, ze nejsem magor... ale porad mam v sobe uplne sevreny pocit, kdyz si vzpomenu jak jsem tu zprávu otevřela a ted ty emoce vsechny dohromady nic příjemného
No ja bych tam osobně nesla, ale zase nechci aby na me manžel nevidel, ze se s tim neumím poprat... protoze on tomu vubec nerozumí tomu co prozivam, nechape to, ze me to boli

@majleer ono je fajn, ze ,,sok,, uz mas za sebou a v sobotu uz Te to neprekvapi a kdyz vis, jake pocity mit budes, tak je i zvladnes 😉 Treba se to ani nebude moc probirat. Uvidis. Pokud se citis, ze to nedas, tak se vymluv na neco. Ale treba Ti fakt bude lip, kdyz se k tomu postavis celem a klidne ji i reknes, jak moc ji to prejes a ze ji v dobrem zavidis, pokud je normalni, nebude se v tom pred Tebou tak rypat. Drzim pesti

@majleer zkusila bych si o tom s mužem ještě promluvit. Vysvětlit mu, co cítíš. Byl by v tomto velkou podporou. Já jsem strašně ráda, že můžu s mužem svoje pocity sdílet.