UPT - jak se vyrovnat se ztrátou miminka?

sasha82
17. črc 2017

Budou to už skoro 2 měsíce, co jsem podstoupila ve 24. týdnu UPT. U miminka byla při 2trimestrálním UTZ zjištěna těžká vývojová vada, následovalo vyšetření u specialisty, který nález vady neslučitelné se životem potvrdil a já měla přibližně týden na to se rozhodnout, co dál. Přišlo to nejtěžší a nejbolestivější rozhodnutí... Samotné UPT po fyzické stránce nic, co by se nedalo vydržet, na to jsem hned zapomněla. Ale po psychické stránce je mi hrozně, sem tam je den, kdy je to trošku lepší, většina je ale plná smutku a několikrát denně brečím.

tesarovani
18. črc 2017

@sasha82 Je to hrozně těžký, já jsem rodila ve 33. tt mrtvý miminko a pomohlo mi až další těhotenství (i když bylo po psychické stránce hrozně náročný, bála jsem se, že se to zopakuje), podle mě na to jinej lék neexistuje. Taky jsem měla stavy jak na houpačce, někdy lepší, někdy na sebevraždu, do toho mi začala spánková paralýza a celkově jsem byla troska. Teď mám dvě krásný děti,ale na malýho nikdy nezapomenu. Přeju, ať už je jenom líp a líp.

sasha82
autor
7. srp 2017

@tesarovani Moc děkuju za podporu. Semlelo mě to opravdu hodně. Na mrňouska taky nikdy nezapomenu...

tesarovani
8. srp 2017

@sasha82 z vlastni zkušenosti - bude to jen lepší. Paradoxně mi to i hodně dalo, člověk si uvědomí, co je důležitý, na čem fakt záleží a přestane řešit kraviny. Když už se to stalo, je potřeba z toho vytěžit co nejvíc. Pořád je to životní zkušenost a je prostě nutný to tak brát, i když je to hrozně těžký..