Zamlklé těhotenství, miminko jsme pojmenovali

czi
16. srp 2015

Ahoj holky,
vím, že můj problém není ničím ojedinělý, ale potřebovala bych se vypovídat. Před dvěma týdny jsem zjistila, že jsem těhotná. Mělo to být moje první těhotenství a strašně chtěné. Dokonce si myslím, že se to povedlo na první dobrou🙂 Bohužel jsem začala krvácet. Zjistily mi zamlklé těhotenství v 6. tt, možná dokonce molární těhotenství. To se zjistí až podle biopsie. Každopádně revize dělohy a konec. Je mi z toho hrozně smutno. Řekli jsem si, že by to určitě byla holčička, tak jsme jí pojmenovali a rozhodli se, že uděláme takový rozlučkový rituál, napíšeme trápení na papír a hodíme ho v láhvi do řeky. Vím, že hlavně to s tím jménem je možná blbost, ale mě je tak líp. Říkám si, že takhle na mě čeká v nebi. Přijde mi to lepší, než to brát jako pár buněk, to se mi zdá takový bez úcty. Nevím. Poraďte, jak se s tím srovnat.

urum
16. srp 2015

Pokud ti jméno a takový malý rituál pomůže, tak do toho. Není žádný správný způsob, jak truchlit a posouvat se v životě dál, a tohle se mi zdá jako hezký a zdravý způsob.

glimmer
16. srp 2015

já jsem na jaře přišla o dvojčátka (bez IVF) ... MUDr. říkal, že jsou dvouvaječná ... oba s manželem jsme si příli aby to byla holčička Adinka a kluk Vojta ... samozřejmě, že nevíme pohlaví ... ale doma jsme jako "poslední" tečku zapálili 2 svíčky jednu s "A" a druhou s "V" ... musím říct, že nám to hodně pomohlo uzavřít tuto bolestnou kapitolu a jít dám. Přeji aby to i tobě pomohlo a vše bylo už jen v pořádku .

lulu_8
16. srp 2015

Tyhle prvni tydny jsou hrozne tezky a je jedno, jestli je to v sestem nebo patnactem tydnu. Bolest je proste neprenositelna a kazdy si to musi prozit tak trochu sam a taky po svem. Pokud Ti takovy ritual pomuze to cele uzavrit, rozhodne jdi do toho. Na to male nikdy nezapomenes, ja se taky obcas pristihnu jak premyslim, jak by asi vypadalo, a ze uz by se brzo narodilo. Ale ted uz to boli o hodne min nez tenkrat bezprostredne po potratu. Tenkrat se mi hroutil doslova cely svet, prislo mi, ze se mi v zivote nic nedari a uz me nic dobreho neceka. Ted je to spis takova vzpominka, s hodne horkym nadechem. Me treba psychicky pomohlo soustredit se a pripravovat se na nove snazeni.

diego22
17. srp 2015

Ahoj já jsem prožívala to samé v 10tt+5 mi zjistili ZT a šla jsem na revizi. ☹ dostávala jsem se stoho dlouho a bolelo to hodně,po několika měsících už jsme se začali snažit a vysledek je že jsem +-v 6tt ale není to přesně ti mi řekne doktorka 😉

moncicak_3
17. srp 2015

ahoj, neni zadny overeny zpusob, jak se s timto srovnat. Urcite udelej jak rikas, je pro tebe hrozne dulezite toto uzavrit a zamerit se na budoucnost a pevne verim ze nove mimiso, co se za chvili urcite povede. Ja take prisla o prvni mimi v 11tt+2 - ZT - bylo to pro me o trochu horsi, ze jsme s muzem byli na dovolene v zahranici a tu z duvodu krvaceni prerusili jen abychom se dostali domu a stejne maleho nezachranili. Pohlavi nevime, ale ted cekam uz 3. holcicku, tak nejak porad na to prvni mimi vzpominam jako na kluka, ktereho jsme nemeli mit. Me osobne pomohlo to, ze jsem mela docela velky srumec v praci a hlavne velmi prekvapive hned po sestinedeli nasledujici po revizi delohy jsem znovu otehotnela. A to na prvni a jediny nechraneny styk hned po skonceni mesicku. Na gynekologii mi doktor na oko vynadal, ze jsme nemeli tak spechat ... ale po pravde, proste to tak melo byt. Budu tedy drzet palecky, at co nejdrive se i u vas budete tesit na nove mimi.

diego22
17. srp 2015

děkuji 😉

czi
autor
17. srp 2015

Děkuju holky 🙂

bednaluca
25. srp 2015

na začátku června přišla první zpráva o vytouženém miminku.. o měsíc později jsem byla na revizi... jsou to tedy skoro dva měsíce a já se cítím čím dál hůř... Chodím do práce, maluji, píši o tom, mluvím o tom.. bolí to, zžírá.. Psychologa nechci.. přítel je úžasnou oporou.. za dva týdny máme svatbu...takže polovina mé mysli plánuje a zařizuje..a druhá si vyčítá.... měla jsem na začátku těhotenství myšlenky jako "budu dobrá máma? je opravdu ten správný čas?" a teď to mám..asi jsem si to přivolala..nebo nevím.. nedovedu být v klidu dokud toho drobečka nebudu moci obejmout..
Jak se vyrovnat? Jsem mladá, nyní už zdravá-měla jsem nezhoubný nádor a hematom..spolu s miminkem odešlo všechno.. i můj "náběh" na žaludeční vředy.. Miminko mě zachránilo a pak zmizelo... nedovedu s tím žít, neumím se radovat ze života... Prosím o radu, jak sama sebe utěšit? Slova od přátel či lékařů nepomáhají.. sama si uvědomuji že to tak mělo být..ale bolí to denně.. přítel se mi snaží pomoci a je vyčerpaný z toho, že neví jak....

lulu_8
25. srp 2015

@bednaluca tyhle rany castecne zaceli jen cas, tak, ze budes schopna fungovat tak nejak normalne a na to male si jen obcas vzpomenes. Nezapomenes na nej asi nikdy. Zni to pateticky, ale je to opravdu tak, musis si ty mesice "pote" proste odzit. A prosim Te, miminku nemuzes ublizit tim, ze budes vahat, jestli si pripravena nebo ne!! Nic sis neprivolala!! Proc se zbytecne obvinovat z neceho, cos nemohla NIJAK ovlivnit!!!

Ps. Ja potratila v 11tt na konci kvetna. Cele sesti edeli jsem stravila doma zavrena, v pyzamu a se zmrzlinou. Obvinovala se, ze nejsem schopna donosit dite, ze uz nikdy neotehotnim, ze skoncim bez deti a sama. Po tech sesti tydnech prisla prvni ms, klesl mi hcg na nulu a ja poprve vylezla mezi lidi. A tento mesic se zaciname snazit znovu. Myslim na to, jake to bude, az se povede, ne na to, jake by to bylo, kdyby se to tenkrat nepokazilo. Samozrejme me to asi na Vanoce skoli (mela jsem mit termin porodu 24.12.), ale clovek se i pres tu bolest musi zvednout a divat se dopredu, myslet na to pekne, co ho potka, na to miminko, co jednou bude drzet v naruci.

gajuska86
19. říj 2015

@czi Je to moc hezký 🙂