• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřelo mi dítě

8. května 2017 
autor
přeju krásné Vánoce, plné lásky a porozumění a síly, i když slzičky stejně ukápnout za ty naše andílky, že tady měli být s námi a radovat se s námi. Možná se s námi radují, jen my nemůžeme vidět ty jejich rozzářené oči.

Všem sestřičkám v Kristu přeju, aby radost z příchodu Božího Syna na zem byla v našich srdcích všepřevyšující.
24. pro 2008 v 11:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Miliharmi, naša pozemská Cirkev oslavuje jeden z najkrajších a najdôležitejších sviatkov roka spolu s Nebeskou Cirkvou, to si buď istá (a viem, že si...)...
a tam je to stokrát krásnejšie ako "len" žiariace očká :dizzy_face: ..., tam žiaria najmä srdiečka :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face: -máme im čo závidieť... :wink:
sú priamo tam-pri Narodení... :pensive: :dizzy_face:
24. pro 2008 ve 14:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
miliharmi: ahojky přečetla jsem si Tvůj příběh a neubránila se proudu slz :frowning2: . Mě dítě neumřelo, jen já sama jsem měla v roce 2006 , nad sebou asi velkého anděla, protože jsem měla ošklivou nehodu na motorce za, kterou jsem nemohla sešrotoval mě autobus, záchranáři, když slyšeli, že jedou k nehodě motorky a busu, mysleli, že jedou ke smrťáku, ale přežila jsem, letos na konci července se mi narodil náš mrňousek a všichni mi říkají, že ač mi, už není 20let, mám mít ještě jedno miminko, aby si měl malej s kým hrát a prý, kdyby se malému nedej Bože něco stalo, zůstala bych bez dětí, takhle prý budu mít ještě to druhé. Myslím si, ale že, když Ti odejde to nejcenější co máš DÍTĚ, které každá nosíme tolik měsíců v sobě, pod naším srdíčkem a cítíme, každým dnem, jak to malé roste a dává o sobě vědět, je jedno jestli máš 1, 2 nebo 5 dětí, bolest je tak velká, že ji nezmírní, ale věřím, že dají sílu jít a žít dál i přes tu obrovskou bolest, co každá maminka při ztrátě dítěte cítí. Já boj o svůj život vyhrála a pevně doufám, že náš mrňousek bude zdravej. Přeju Ti i přes tu bolest, která Tebe a Tvou rodinu potkala hodně životní síly
25. pro 2008 v 18:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mili, tvuj pribeh jsem nedocetla do konce, nemohla jsem. Vim jakou zazivate bolest. Sama vite, ze nas malej junior mel lezet v detske postkylce a zatim lezi v te "rakvicce" a preziva..... Nevim, co by za to ostatni matky dali, ale ja se tesim na den, kdy umre. Ted tu sedim, piju sampano na zal a placu a pisu. Manzel mi stoji za zady a vim, ze proziva stejnou bolest jako ja....Malej mel vcera moc slabou chvilku, ale byl tak silnej, ze se z toho opet bez pomoci lekaru dostal.........Nemelo to tak byt!! Pro me zivot take skoncil. Mam jen manzela, pro ktereho tu musim byt. Nic jineho me tu nedrzi a priznam se, ze jsem myslela i na odchod a rikala si, proc jsem tam nezustala ja.....
30. pro 2008 ve 13:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ale on mel preci zit.........nemela jsem ted mit cas sedet tady a k tomu bulet, ale mit ty starosti, co "normalni" matky maji a padat vycerpanosti do postele a vymlouvat se na bolesti hlavy, abych nemusela manzelovi roztahnout nohy.........omlouvam se!!!
30. pro 2008 ve 13:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mili, chodim i sem........
4. led 2009 v 19:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Velmi smutné životní příběhy někdy píše osud. :frowning2: Jsem matkou tří dětí a miluji je nadevše.Chápu,že láska k milovanému ztracenému děťátku nemůže nahradit láska k jinému.Vám všem,které máte smutek v duši přeji velmi upřímně a z celého srdce,aby se do vašich životů znovu vrátila chuť žít a věřím,že nadejde doba,kdy se s vašimi andílky setkáte a budete je moci mít u sebe již navěky.Teď je čas,kdy svou lásku musíte rozdávat ostatním.Přeji mnoho sil.
6. led 2009 v 17:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mili, ta smutna událost Tě donutila si v sobě ujasnit pocity, jak jsi psala. Vím že dva samovolne potraty se neda srovnavat s tím co potkalo Tebe a jiné, ale je to přesně tak, při zjištění že jsem byla opět těhotná jsem vypinala cit a jen jsem čekala jestli to ,,ono,, přežije 12 týden. A skoro jsem se stydela, když opět nebyla srdeční činnost jsem jako profik nahlasila že jsem nalačno a že muzem hned na věc.Druhý den jsem šla domů.

Pro vysvetlenou dodam, že to bylo před narozenim obou deti, měla jsem toxoplazmozu,bylo mi 19let, dala jsem si 10 let pauzu a pak bylo tehu jiz v pohode.

Takže Ti děkuji za to že jsi mi pomohla rozřešit, na jakým principu jsem nedošla žadné citové ujmny
7. led 2009 v 08:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
mili uplne ta chapem.je tazke sa vyrovnat zo stratou sice som svoje holcicky nepoznala narodili sa my v osmom mesiaci obe mrtve bolo to velmi tazke obdobie.po dvoch rokoch sa mi narodilo zdrave dievcatko vivienka ktora nam robi len radost.tazko sa mi hladaju slova utechy bolest to nezmierni . je mi to luto tak sa drz ada
7. led 2009 ve 12:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
baby,vás všetky ,ktoré ste si prešli a prechádzate týmto utrpením neskutočne obdivujem,neviem či by som ja niečo také strašné zvládla,myslím na vás a obdivujem vás,držte sa
7. led 2009 ve 13:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mili-Ma uzasny pribeh,i presto ,ze je strasne smutny,a pohled na takovou krasnou holcicku me trha srdce,jak se to mohlo stat,proc zrovna tem bezbrannym detickam,a proc zrovna takovy uzasny zene jako je MILI ,cetla jsem tvoje prispevky i v jinych diskuzich a musim konstatovat,ze tvoje slova,vety mi berou dech,a slzicku si musim zatlacit do ocicka a ne jen do jednoho,je to uzasne napsany,a tvoje laska k tvoji dcerusce je velmi velika,je uzasne jak nekdo umi tak krasne psat a davazt najevo sve city,jsi moudra zena,a urcite bajecna matka,mas srdce na spravnem miste,pro me jsi DAMA,mela by si jit hodne maminkam prikladem,pred tebou klobouk dolu..

Preji ti hodne sil,do dalsich let,nevim co to je stratit dite,a ani to nebudu rozepisovat musi to byt strasne,jediny co vim,nechtela bych zapomenout proc kdyz mi to dite delalo radost,a rozesmivalo,tohle chapu,jen aby to uz tak nebolelo.. :slight_smile:
7. led 2009 v 16:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mili, chapu te dokonale a mozna vice chapes ty me. I ja dosla k tomu, ze nedokazu zapomenout. Jen se s tim musim naucit zit! Dekuji ti moc za podporu a jeste bych te chtela poprosit znovu o ten odkaz jak si mi posilala. Diky!
10. led 2009 v 18:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ani, je to http://diskuse.dama.cz/diskuse.php?d=11672, pokud ještě nejsi, tak se na Dámě zaregistruješ a pošleš mi tam interní vzkaz a já ti dám přístup, protože je ta diskuse uzavřená.
10. led 2009 v 19:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mili na tú dámu majú prístup len ti mamičky čo prišli o dieťatko? Alebo aj tie čo by si to radi prečítali a podporili tie maminy?Ďakujem za odpoved :wink: :wink:
11. led 2009 v 10:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Kika, jen maminky andílků. Ale podpora je vítána třeba tady nebo na diskusi budulínci na rodina.cz :slight_smile:
11. led 2009 v 15:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Milli, tak jsem se zaregistrovala a poslala ti vzkaz..........
12. led 2009 ve 13:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ani, vzkaz na Dámě? Já jsem žádný nedostala. Klikneš na můj nick na té diskusi na Dámě a objeví se ti profil a tam je poslat vzkaz.
12. led 2009 ve 22:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
no vzdyt tak jsem to delala! Mym konickem a zamestnanim jsou PC a odeslala jsem to. Takze maji problem zrejme nekde na serveru.
13. led 2009 v 18:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak snad na dalsi pokus, snazim se tam dostat a nechcete me tam ;)
13. led 2009 v 18:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Milenko, holčičko, jestlipak máš v nebi stejné jméno jako tady, možná ti Pán Bůh dal nové jméno, jméno tak krásné, že je pro nás tady nevyslovitelné. Miluji tě, holčičko a nikdy se té lásky nevzdám, čas mi jí nevezme, jednou se spolu sejdeme. Maminka
24. led 2009 ve 21:09  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Mili,
i já si dnes, tedy vlastně už včera, vzpoměla na Tvou Milenku. Určitě má v nebíčku to nejkrásnější jméno, protože jiné by ani mít nemohla...
Vždy jsem se chtěla zeptat, zda jsi se stačila se svou holčičkou rozloučit. Berunka asi nechápala, co se s ní děje, ale věděla, že jsi u ní, že Tě má.
Myslím na Tebe a Tvou rodinu a z celého srdce Ti přeji, ať něvěřící, aby ses se svou Milenkou setkala. Proč jen se toto stává, že trpí a odchází ti nejnevinnější.
Trochu s hořkostí v srdci jsem tento týden četla, že plzeňská nemocnice zachránila chlapečka ze spárů smrti v podobě pneumokoka. Proč jen nechtěli/nedokázali pomoci vám...
25. led 2009 v 00:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Milión pusiniek do nebíčka xxxxxxxxxx
25. led 2009 v 19:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
miliharmi čítala som si tvoj príbeh už dávnejšie na anjelikoch. Dnes som natrafila na túto diskusiu a keď som si pozrela fotky malej až ma zamrazilo. Nemáš pocit, že sa naše dievčatá dosť podobajú?
29. led 2009 ve 20:24  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ach Mufo, podobají se, ty krásné zlaté vlásky, tolik se mi stýská a nikdo už se mnou o ní nemluví, nikdy už se mi nevrátí. :frowning2: :frowning2: :frowning2:
29. led 2009 ve 20:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
mili-opět čtu vaše téma a opět slzy v očích....jsi velmi silná žena...máš můj největší obdiv :pensive:
29. led 2009 ve 20:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Musí to byť hrozné keď si ju už nemôžeš vyobjímať, vybozkávať, pohladkať, ovoňať...Ja si to len predstavím a už mi je úzko pri srdci. :cry: Ty si chdila aj k nejakému psychológovi keď Milenka zomrela?
29. led 2009 ve 21:30  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Statečná a mnou velmi obdivovaná maminko Milenky. Znám Váš příběh asi 14 dní a mohu Vám říci, že od té doby na vás každý den myslím. Dalo by se říci, že se probouzím s myšlenkou na Vás a usínám s obrázkem Milenky před očima. Je mi to velmi, velmi líto. Maminko Milenky, z toho co jsem si přečetla, jsem nabyla dojmu, že se velmi trápíte odchodem Milenky, ale především se nemůžete smířit s tím, jak odešla. Nechci se v tom moc ,,babrat,,, abych Vás neranila. Vím, že žádná slova útěchy Vám nepomohou, ale:
Zrození není počátkem. Smrt není koncem.
Slova a slzy jsou nejzákladnějším způsobem,jímž nám příroda pomáhá oprostit se od pocitu utrpení.
Takže, maminko nejkrásnější princezničky Milenky, pište, plačte, smějte se, radujte se a těšte se na shledání.
Myslím na Vás obě každý den.
29. led 2009 ve 21:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky zlatíčko Milihar
Už jsem ti psala 25. březen 2008 v 15:00, ale opět se musím jít sem vymluvit.
Včera zemrěla mé kamarádce měsiční holčička Anička - jako druhé dítě po 10ti letech ...
Nemám odvahu ji zavolat nevím co bych měla říct ... Napsala mi to tak začerstva byla to hrozná šupa do srdce ...

Co chci tím říct: Stále tobě a ostatním zraněnmý v srdíčku a mysli patří muj obdiv, a jestli víš, co bych jí měla jako první říct prosím poraď ... Děkuji :pensive: :pensive:
29. led 2009 ve 21:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Kuliskaa, určitě se jí ozvi, neodkládej to na někdy až bude vhodnější příležitost, úplně přímo bych se jí zeptala, co potřebuje, že jsi ochotná s ní o holčičce a o tom, jak se cítí, mluvit, ale i třeba to nezmiňovat a mluvit o jiných věcech, naprosto podle její potřeby. Většina maminek spíš velmi touží o tom mluvit a všechno vyprávět a znovu a znovu někomu chápajícímu říkat, jak je to bolí. Ale jsou i takové, které o tom mluvit nemohou. Určitě bych se vyhnula dobře míněným radám, jak musí být silná a jít dál a myslet na ostatní kolem sebe, ona to ví, ale potřebuje se vyplakat, potřebuje dostat ze sebe svou bolest, potřebuje se i politovat, má na to nárok. Hlavně její bolest nebagatelizuj, občas to lidé v dobré snaze dělají, že se to snaží bagatelizovat slovy, nejsi první ani poslední, komu se to stalo, zvládly to jiné, zvládneš to taky, jdi k doktorovi, ať s tebou něco udělá, apod. Jít k lékaři je dobrá rada, ale musí být podána maximálně citlivě, aby se necítila jako blázen, naopak je třeba ji ujistit, že ta zoufalá bolest, co cítí, je normální, nenormální by bylo ji necítit. Když se ta bolest bagatelizuje, má taková žena pak velký pocit osamělosti s vlastní bolestí a ještě pocity vinny, že není schopná to zvládat s větší silou. Obvykle hodně pomáhá s ní plakat a neboj se jejího pláče, možná vypadá poněkud zoufale, ale je to přesně to, co potřebuje, vyplakat se, vykřičet. Někdy když vidíme někoho plakat, tak hned nám naskočí slova, "neplač, to bude dobrý", ale v této situaci jsou většinou spíš lepší slova, "jen plač, všechno to vyplač, je to opravdu tak moc bolavé, i mě to bolí, budu plakat s tebou, jestli chceš".Tak asi tak. :slight_smile:
29. led 2009 ve 22:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mili,
tady máš zpřízněné dušičky, které s Tebou budou o Milence mluvit, stále, neboj. Pokud budeš chtít.
Je až neskutečné, do kolika srdcí Tvoje malá holčička vstoupila a zanechala v nich navždy stopu.
I já jako Michaela na vás stále myslím, každý den.
Jak víš, sama mám dvě malé holčičky a jedna z nich je taky zlatovláska, takže mi nedá nikdy na Milenku zapomenout. Kdykoliv se na ni dívám, vidím Tvou statečnou Milenku--zlaté vlásky, modrá očenka.
29. led 2009 ve 23:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek