• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřelo mi dítě

8. května 2017 
@av @dusana77 Holky, je mi moc líto Vašich andílků. Po takové ztrátě čeká na člověka dlouhá a bolavá cesta životem, ale i přesto na Vás určitě někde čeká to Vaše štěstí a dočkáte se zdravých dětí! Posílám hodně sil!
16. srp 2010 v 07:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@gabtcha posielam malému pusinky do nebíčka, akurát nedávno sme sa MM bavili o tom,že Romanko by mal 2,5roka a bol by už chalanisko na rozume, strašne ten čas uteká ....
@dusana77 krásnu básničku si poslala malému Adamkovi :pensive:
16. srp 2010 ve 13:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@radusv : dufam, ze sa raz dockame...pri tom potrate som na tom podobne,dost ma to vzalo, ale mas pravdu aspon trosku sa utesujem tym, ze lepsie na zaciatku ako znovu prezit to, co pri Adamkovi. Plodik bol slabucky asi by nebol v poriadku inak by to nevzdal. Je mi luto Tvojho Aleska,tak ako kazdeho maleho anjelika, ktory musel odist do nebicka, zivot je naozaj nevyspytatelny...t
ak isto gabtcha Tvoj Karlik bol nadherny...posielam mu k pol rocku do nebicka pusinky aj mojmu Adamkovi, ten by mal uz sedem mesiacikov ak by tu s nami zostal. Citala som pribehy spat,ano Adelka je zazrak, taky aky by som dopriala kazdej maminke co ma bolest v srdiecku po strate dietatka a prajem jej hlavne veeela zdravicka...som rada, ze som nasla tuto diskusiu a nie som v tom sama, ked mi je tazko, nasla som tu nadej v podobe Vas vsetkych. Dakujem a prajem Vam vsetkym to najvacsie stastie v podobe zdraveho drobceka v naruci...
16. srp 2010 v 15:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dada78 : aj Ty si zivym prikladom toho, ze stastie a nadej naozej existuje...Z celeho srdiecka prajem malickemu Martinkovi veeela zdravicka a len to najlepsie,samozrejme aj Tebe :slight_smile: Romankovi je urcite aj s mojim Adamkom v nebicku dobre...tu basnicku priznam sa som si odpisala zo stranky anjeliky.sk velmi sa mi pacila a vystihla moje pocity, preto som mu ju poslala...
16. srp 2010 v 15:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
A k tym tatinkom, mate stastie, ze pri Vas stoja, ved v takychto situaciach my zeny potrebujeme mat najviac oporu v nich, aj ked sa rodina snazi od toho muza to berieme tak akosi inak...my to prezivame trosku tazsie...nas tatik je ina povaha ale snazim sa chapat, ze kazdy sa so svojou bolestou vyrovnava inak...snad tym prejdeme lebo nas vztah utrpel dost ran a je mi to luto...je pri mne a nie je...bojujem tak viac menej sama :frowning2:
16. srp 2010 v 16:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@gogoska123 dakujem....
16. srp 2010 ve 23:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@gabtcha aj ja sa pripajam aj tiez nam vsetkym mamickam zelam, aby sme co najskor mali zdrave deticky a cely zivot sa z nich iba tesili :slight_smile:
a k tym zazrakom to sa teda deju, tomu ja urcite verim a viem ze aj nas to raz stretne, lebo dnes je naozaj zazrak priviest na svet zdraveho cloviecika
16. srp 2010 ve 23:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dusana77 moja viem si predstavit co prezivas a plne ti rozumiem, ale musis byt silna a budem ti drzat palce a verim, ze najblizsie to dopadne uz tak ako si prajes . um mna to bolo trosku naopak najprv som potratila v 11tt v oktobri 2009 a to som si myslela, ze uz horsie sa stat nemoze a vidis stalo sa ani nie do roka nam umrela Anetka a tie pocity co som prezivala vtedy sa stale vracaju a stale sa pytam PRECO? potom pride dobry den a ja sa chovam ako keby bolo vsetko v poriadku a pride aj jeden z tych horsich a vtedy neviem co so sebou, niekedy si pripadam ako rozdvojena osobnost . najhorsie je ked som v obchode a v rade pri pokladni vzdy stretnem nejaku stastnu mamicku s kocikom a uplne malickym babatkom, vtedy je to najhorsie. minuly piatok som to nezvladla a usla som z obchodu bez nakupu :cry:
je to vsetko hrozne co sa nam stalo, ale ja aj tak napriek tomu verim ,ze aj mi budeme raz stastne!!!
17. srp 2010 v 00:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@av mas pravdu, prezila si si nieco podobne ako ja len opacne...presne ako pises ani nie do roka. Je mi to luto. Boze je az neskutocne cim vsetkym musime my zeny prejst...:frowning2: aj tie pocity mas podobne...jeden den je lepsie a na druhy alebo za par hodin je vsetko inak a ten smutok sa vracia. Dokonca mavam aj take dni kedy sa mi ani nechce vstat z postele nie to este ist do prace...potom to prejde a zivot ide zase na chvilu dalej...treba verit, to jedine nam zostava...drzkaj sa a prajem hlavne vela sily, ktoru tak potrebujeme...
18. srp 2010 ve 21:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
19. srp 2010 v 00:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@monkula Musím říct, že mě článek zasáhl, hlavně proto, že Mareček nám také zemřel na vadu srdíčka. Také mi dodýchal v náručí a jsem ráda za to, že zemřel takhle a ne tou smrtící injekcí.
19. srp 2010 v 07:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@monkula Moc pekne!
19. srp 2010 v 08:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@gogoska123 ja som ťa nechcela zasiahnuť...prepáč..
Vieš, ja som sa s Martou už veľmi nestretávala, takmer vôbec, odkedy som odišla z rodnej dediny, a keĎ som sa dozvedela, že má chorého syna, napadlo ma to, čo asi väčšinu, keĎ vedela ,že bude postihnutý, prečo si ho nechala? (u nás v dedine totiž kolovali reči, že okrem Downa a chorého srdiečka má aj nevyvinutý koneční ka problémy so žalúdkom)
Ale po prečítaní tohto článku, som si uvedomila ,prečo to tak chcela... a už sa jej nečudujem a neskutočne ju obdivujem.... A Teba tým pádom tiež, keďže si si prežila niečo podobné... bohužiaľ...
19. srp 2010 v 09:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@monkula , dík za tento článok. Nesmierne smutný a nesmierne krásny zároveň :pensive: akoby v ňom bola pravda nie len pre maminky anjelikov a anjeliky, ale aj pre každého človeka :pensive: každého rodiča :pensive:
19. srp 2010 v 09:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@monkula dobry clanok... fakt velmi...
19. srp 2010 v 09:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sue presne ako si napísala ,každý si tam nájde ,čo potrebuje...
Marta už má druhé bábätko, asi ročné... len neviem, či chlapčeka, či dievčatko... :sweat_smile:
19. srp 2010 v 09:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte.. už pár týždňov prežívam to isté alebo niečo podobné ako vy všetky....ak môžem... neviem o tom hovoriť a lepšie, ak to aspoň takto dostanem zo seba... prišli sme o dve detičky - dvojičky... boli jednovaječné a v jednom vaku... celé tehotenstvo prebiehalo dobre.. dr boli spokojní, že to je zdravé tehu.. od 16týždňa som chodila na poradňu každé 2 týždne... kde mi robili skoro pri každej návšteve i ultr.... všetko bolo v poriadku a bábätká krásne rástli.. v 21týždni nám pri morfol. ultr. potvrdili, že to budú dievčatká... i tu bolo všetko v úplnom poriadku... všetko tak, ako má byť... ďalšia bola v 23.týždni a pri ultrazvuku tiež zastupujúca lekárka povedala, že by mali byť v poriadku... keď som prišla na poslednú poradňu v 25týždni (28.07.2010), tak nám doktor pri ulr. povedal, že jedna babulka už žiaľ nežije...keď som sa pýtala, ako sa to mohlo stať, keď som kontrolovaná každé dva týždne a vždy bolo všetko ok, tak mi nevedel dr odpovedať.. že sa to muselo stať v posledných dvoch týždňoch... mala som sa ísť domov zbaliť, aby ma mohli čím skôr prijať do nemocnice, aby som bola pod dozorom a aby mohli živú a zdravú babulku kontrolovať... prijali ma do nemocnice hneď ráno 28.07.2010... porobili všetky odbery, ktoré mi až do pôrodu robili každé dva dni... piatok 29.07. zvolali lekárske konzílium, kde mi oznámili, že mám rátať so všetkým, lebo je ešte dosť nízky týždeň nato, aby to druhé dievčatko v zdraví prežilo... podstatné bolo, aby vydržala v brušku čo najdlhšie, lebo každý deň bol preňu dôležitý, aby to vôbec prežila... rátala som so všetkým... ale do poslednej chvíle som v kútiku duše dúfala a verila, že to bude v poriadku a že aspoň ona prežije... v utorok 03.08. som mala tvrdnutie bruška... zdalo sa mi to dosť často, tak som to pri večernej vizite povedala lekárovi... v noci som celkom spala, tvrdnutie trochu ustúpilo.. pri rannej vizite 04.08 sa ma pýtali na tvrdnutie a pohyby a ja som povedala, že včera som tvrdnutie mala, ale že som dosť kľudne spala a teraz že to vyzerá byť zatiaľ kľudné.. ale do obeda znova začalo tvrdnutie... na obed službu konajúca lekárka (tá istá, ktorá bola ráno pri vizite) ma zavolala na ultr., že skontroluje babulku, či rastie.. pri ultr. bola dosť nervná... a ja som jej povedala, že mi tvrdne zas brucho a že i teraz, ako mi ho tlačila so sondou alebo čo to je na brucho... ona znova žiadna reakcia... doteraz ma nikto neskontroloval, či sa náhodou neotváram, keď mi tak často tvrdlo bruško...ale bola som rada, že mala znova podrástla podľa ultr. mala už 911kg... prišli návštevné hodiny a ja som ich našťastie prežila s mojou rodinou... už im som hovorila, že mi tvrdne brucho a každou chvíľou sa to stupňovalo...posielali ma, nech ma niekto skontroluje... ja som im povedala, že o tom vedia... o cca 17hod. išli domov, lebo mi nebolo dobre a kontrakcie už boli dosť silné a časté... ľahla som si do postele trochu oddýchnuť a že pôjdem za doktorkou sa opýtať, či ma naozaj nemôže nikto skontrolovať, že už je to dosť silné a viem, že to neni v poriadku...bolo cca 18:00hod., keď som hovorila sestričke, že mám dosť často a silné kontrakcie, že to je už ako pri pôrode... povedala, že o chvíľu je vizita, že už mám chvíľu počkať... asi po 3/4 hodine som bola za sestričkou znova, že čo mám robiť, lebo kontrakcie boli už každé 4-6minút... povedala mi znova, že už už bude vizita... vizita bola až cca o 19:45 a to doktorka, ktorá bala pri rannej vizite a pri ultrazvuku, sa ma opýtala, že ako sa mám.. povedala som jej, čo sa deje, že už sú už len každé 3-4minúty a ona sa ma opýtala, že "tak čo, ideme to skontrolovať?" skoro som odpadla od reakcie.. odpovedala som, že asi by bolo dobré, lebo že tlaky sú veľmi silné... tak som išla pred vyšetrovňu, kde som čakala ďaľšiu cca pol hodinku... potom ma zobrala a vyšetrila.... z veľkým prekvapením sa na mňa pozrela, že čo som neprišla skôr, že som otvorená na 5-6cm a že už rodím... priznám sa, že som nevedela ako reagovať... odpovedala som jej aj pred sestričkou, že som jej to už v priebehu dňa viac krát hovorila a hovorila som to aj pri včerajšej vizite... ona, že to to nikde neni zapísané... no to som sa už snažila ukľudňovať, aby aspoň pôrod dobre dopadol.. zavolala si druhého lekára na konzultáciu a ten povedal to isté a dodal, že to už nebudú vedieť zastaviť, že to už je veľmi rozbehnuté a že uvidíme, čo bude ďalej... poslali ma zbaliť sa a že pôjdem na sálu... zbalila som sa a išla som za sestričkou, že môžeme ísť.. ona zas povedala, že si mám sadnúť na posteľ a čakať... tak som znova išla do izby.. predýchavala som, ako sa dalo... asi po 15minútach som išla za sestričkou a povedala som jej, že kontrakcie sú už každé 2minúty, že dokedy treba ešte čakať... tak hneď robila poplach, že nech ma rýchlo niekto zoberie... asi o trištvrte na deväť som sa dostala na sálu... išlo to veľmi rýchlo... najprv som porodila mŕtve bábätko a až potom to druhé... celý čas som cítila ako kopala a cítila som, že ešte nechce ísť von... museli ju vyťahovať... lebo bola otočená nožičkami a stále sa uhýbala... narodila sa 04.08.2010 o 21:45.. mala 835g a 35cm... hneď ju odniesli, aby mohli bojovať o jej život... manžel bol (od kedy ma dali na sálu) celý pôrod pri mne.... čo bola pre mňa veľmi veľká opora... keď ma odviezli na izbu, tak stále čakal na chodbe pred Jiskou, že ako je malej a potom ho k nej pustili... žila... bola síce na umelom ventilátore, ale žila... povedali, že je vo veľmi kritickom stave a nevedia, čo bude ďalej.. nech rátame zo všetkým... ráno mi prišla detská lekárka oznámiť, že babulka nám o 7:45 zomrela... žila len 10hodín... krátkych 10hodín.... všetci lekári hovoria, že je to tak lepšie, lebo že by sa len trápila... mala ešte nevyvinuté pľúcka i mozog a nebol by to pre ňu pekný život... ale ja som do poslednej chvíle v kútiku duše verila, že to prežije a bude v poriadku...bola krásna.. videla som ju len na fotke, čo muž odfotil, keď bol naňu pozrieť, ale bola nádherná... jediný, kto ju z rodiny videl živú bol manžel...
mám svoj názor, že všetko sa pre niečo deje... len keby som vedela pochopiť, prečo sa nám toto udialo.... :frowning2:
19. srp 2010 ve 14:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maria30 Maria, je mi moc lito, cim jste si cela rodina ted prosla a cely zivot budete prochazet...ztratu dvou holcicek. Myslim, ze je moc dobre, ze se aspon sem vypisujes. Mne po nahle smrti naseho jedineho ditete nejvic pomohlo o tom mluvit. Jedna maminka mi poradila, ze je dobre o tom mluvit, ze tim se ta bolest "jakoby" otupi, nezanikne, ale szivas se s ni, a to je potreba, naucit se s tim zit, bo to uz, zel, nezmenime. Mame andilky v nebi a ja verim, ze se s nimi jednou shledame a ze ted jsou to oni, kteri nas chrani a nase dalsi deti.
Preji Tobe a Tvemu manzelovi a cele rodine hodne sil!!!
19. srp 2010 ve 14:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maria30 - Je mi to velmi luto...presne ako pise gabtcha dost pomoze o tom cim ste presli, o pocitoch a myslienkach rozpravat vzdy ked to tak citite, neduste to v sebe, ja som na to tiez prisla hlavne vdaka maminkam anjelikov, lebo take co nieco podobne prezili pochopia najviac a taktiez je dolezita rodina. Keby si sa potrebovala vyrozpravat alebo pospominat na anjelikov skus pozriet aj na stranku anjeliky.sk
Aj ja prajem hlavne vela sily, drzte sa...
19. srp 2010 ve 21:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maria30 Je mi to velmi líto, je to veliká bolest a holčičky ti budou navždy chybět. Posílám hodně sil!
20. srp 2010 v 07:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte... ďakujem za povzbudenie... bola som pozrieť i na stránke anjeliky, ale nemala som silu čítať... asi je to ešte moc čerstvé... možno neskôr... ešte raz ďakujem a držte sa i vy!
20. srp 2010 v 09:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maria30 posilam vam virtualni obeti!!!www.mimiangel.cz. Az si bude chtiv vylit srdicko nebo si s nekym popovidat....
20. srp 2010 ve 21:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte, doufam, ze se vam vsem dari lepe...na me to obcas v techto dnech opet prichazi...smutek...asi dano obcasnym podzimnim pocasim, bo se obouvam do bot, ktere jsem nosila znacnou cast tehotenstvi a obavam se, ze az do min. unora to nebude uplne lehke...bo tuto dobu jsem byla minuly rok tehotna a moc se tesila na nase prvni detatko a nic jsem si nepripoustela... a ted je tu dalsi rok a s tim prazdna naruc a ani stopy po dalsim tehu:(

Jeste jsem narazila, i tu na MK, na moznost pomoci Matejovi: http://www.promateje.cz lze pomoci i pres DMS.
28. srp 2010 v 19:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Uz to bude 4 tydny, co nase miminko nezije, narodilo se v 19.tt. Taky je mi porad sem tam smutno a kdyz vidim tehulku, tak se mi chce brecet. Nejsem schopna se setkat s kamaradkami, co mely stejny termin jako ja... ale prijde mi, ze kazdy den je o kousek lepsi a lepsi, uz se dokazu aspon trosku smat a doufam, ze se snad brzo dockame noveho miminka a vsechno uz dopadne dobre. Je mi lito vsech dalsich andilku, o kterych tu ctu. Ale moc mi pomaha, ze nejsem sama. Netusila jsem, kolik maminek treba prichazi o miminka behem druheho trimestru. O prvnim jsem vedela, to jsem se taky na tehotenstvi nijak neupinala... ale jak miminko zacalo kopat, bylo to uz proste jine... moc na vas vsechny myslim.
28. srp 2010 v 19:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veruska007 mozem sa ta opytat, zaujal ma tvoj pribeh... chcem sa opytat preco si on prisla? ci to prislo samo??? :frowning2:
28. srp 2010 ve 20:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, miminko se narodilo samovolne, ale bylo uz mrtve. V sobotu jsem zacala trochu spinit, tak jsem si myslela, ze to nic neni, kamaradka to mela taky, dostala magnesium a ma krasnou zdravou holcicku v terminu. No, ale doktor zjistil, ze mi na wc odtekla plodovka a miminku nebije srdicko. Myslela jsem, ze mi umrel cely svet. V pondeli jsem mela prijit rano na revizi (no, v 19.tt, to se mi teda moc nezdalo, ale budiz). V nedeli jsem zustala v posteli, protoze mne pobolivalo bricho, vecer uz docela dost. Ale manzel mi porad rikal, at to vydrzim az do rana, protoze nam nema kdo pohlidat maleho synka. Na chvili jsem usnula, ale pak jsem se ve dve vzbudila, tak tak jsem bolesti prodychavala a budila jsem manzela, ze to asi nevydrzim. Tak se oblekl, obehal panelak a snazil se na nekoho dozvonit, at nam doma pohlidaji spici ditko. Pred treti jsme vyjeli, manzel projizdel krizovatky na cervenou, bolest strasna... jeste jsme nesmeli vjet do arealu, tak jsem si to doslapala pesky. V porodnici me tentokrat nikdo ani neprohlidnul, i kdyz jsem tvrdila, ze mam kontrakce uz co minutu. Sestricka mi jen rekla, ze mne teda odvede na pokoj. Tak jsem se prevlekla, pripadala si jak hysterka a sla jsem na wc... cestou jsem pri kontrakci ucitila neco vyklouzavat... volala jsem na sestricku... a tak se narodilo nase miminko.
28. srp 2010 ve 21:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veruska007 je smutný,že nás zdravotnický personál občas bere jen jako "kus" a nějak jim chybí trochu empatie.Držte se,odpočívejte a i když to nikdy už nepřebolí,tak věřte,že na vás určitě čeká vytoužené miminko.
29. srp 2010 v 11:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj,
zase po nějaké době zdravím všechny maminky andílků a doufám, že to zvládáte jak nejlíp je to možné... já ani nedočítám, protože tyhle dny nechci být smutná...
já jsem tento měsíc naprosto v pohodě, věnovala jsem se svateb. přípravám a asi zapracovali nervíky a dneska dorazila ms o 2 dny dříve než obvykle, takže to beru tak, že naše další mimi čeká až budeme manželé a já si to alespoň v pátek užiju se vším všudy :wink:
horší to bude další víkend - náš brouček bude mít výročí - bože to je šílený jak ten čas utekl... musím nasbírat hodně síly, abych ten víkend relativně zvládla
dostali jsme už předem svateb. dar od mých kolegyň - romantický den na Lipně, tak ho asi naplánuju na další snažící období :wink:
myslím na vás a držte se
31. srp 2010 ve 14:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@radusv ahojky! takze tento patek je vas den D:slight_smile:? No vidis, jak je na vas vase budouci mimi hodne, necha Te si poradne uzit svatbu, pekne ji zapit:slight_smile: Jsme na tom asi podobne, my byli tedka na dovci a myslela jsem, ze by bylo fajn, kdyby jelo uz s nami, ale nejelo, a tak se mi o to "lip" po horach slapalo, ze jsem si rikala, ze nic aspon neriskuju...
Jinak mam jedny zname, kteri v 5.mesici prisli o svoje miminko a pak to druhe porad ne na ceste, toz se vzali a sup se hned po svatbe se vydarilo a ted maji krasne dite co uz pekne tapka:slight_smile: A urcite to tak bude i vas:slight_smile: !!
My jsme se uz vzali, toz doufam, ze ten nas broucek jen cekal, az se vratime z dovci a ted se na zadny dalsi spacir nechystame, cili nas uz muze bez obav obstastnit svoji pritomnosti:wink:
Tak si pekne uzijte svatbu, protanci strevicky a hlavne si uzijte to Lipno!!!:slight_smile:
31. srp 2010 ve 14:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maria30 :frowning2: :frowning2: :frowning2: je mi to strasne luto.........ja mam v nebicku troch syncekov :frowning2: ...je to ine,moji zomreli este v brusku...tri tehotenstva a nic......piate tehu je dievcatko,zije....este teraz mi tecu slzy ako si zas a zas citam tvoj pribeh.....nesmies sa vzdat aj ked sa ti zrazu zrutil svet :frowning2: ....povedali ti aspon,preco?
31. srp 2010 ve 14:26  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek