• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřelo mi dítě

8. května 2017 
@lucisa to vis, ze se hned pochlubim, hned jak budu doma...na to se tesim uz druhym rokem:slight_smile: Diky za podporu!
14. pro 2011 v 11:55  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@gabtcha já se nedivím, zasloužíš si to, jako všechny tady, máte můj obdiv, všechny by měly po takové zkušenosti čekat odměna v podobě bříška a spousty dětí..... :slight_smile: :wink:
14. pro 2011 v 11:59  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@gabtcha no budem silno mysliet na teba aj male kuriatko vazne budes mat darecek ako sa patri na vianoce takze musis potom malickemu urobit cez perinku veeelku maslisko a dat pod stomcek a vyfotit a samozrejme ukazat hned tu drzte sa :slight_smile: :wink: :grinning:
14. pro 2011 ve 21:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@miliharmi Ahoj,četla jsem tvůj příběh.Moc mi to mrzí.Mám osmiletou dceru Barunku, skoro tříletého Pepíčka a čtyřměsíčního Vojtíška.Pepíček byl od narození často nemocný.Při každé nemoci měl vysoké horečky,prostě na to trpěl.Když oslavil druhé narozeniny,měl zase vysokou horečku,dva dny zvracel,stěžoval si na bříško.Šla jsem tedy k dětské lékařce.Ta mi řekla,že je to viroza a řekla mi ať koupím kapky Kaloba.Horečky trvaly,když jsem mu dala lék na teplotu,zabral jen na chvilku.Mezitím jsem našla jinou lékařku.Pepíček vypadal stále hůř,v noci už ani nespal.Hned ráno jsem šla k nové doktorce.Ta nás ihned poslala na infekční.Tam ho paní doktorka prohlédla a okamžitě nás poslala na dětskou chirurgii FN tady u nás v Plzni.Tam synovi udělali sono,vyšetřil ho primář.Pak přišel onkolog,měli podezření,že má v bříšku nádor.Byla jsem s Vojtíškem asi v pátém měsíci těhotenství.Byla to hrůza.Primář nám řekl,že je nutné CT.Dali mu narkozu a vzali do tunelu.Bylo to nekonečné čekání.Pepíček při vyšetřeních plakal,když mu zaváděli kanylu a sondu do žaludku poslali nás ven.On křičel mami,tati.Nikdy na to nezapomenu.CT ukázalo nález,ale primář mi řekl,že víc nám poví až po operaci.Byly to nekonečné tři hodiny.Čekali jsme na dětské chirurgii,šli jsme se projít.Nemohli jsme spolu ani mluvit.Už se to nedalo vydržet,šla jsem se zeptat sestry kdy už mi konečně něco řeknou.Řekla mi,že teď volali ze sálu,že je to vážné a syna vezou na JIP.Myslela jsem,že umřu.A to si myslím,že jsem celkem silný člověk,ale to se nedalo.Po operaci nám pořádně nikdo nic neřekl.Operoval ho pan primář,prý bude psát teprve zprávu.Ale já jsem naléhala,tak mi zavolali doktorku z JIP a ta nás za synem na chvilku pustila,Samozřejmě jsme se museli obléci do sterilních plášťů a tak.Spinkal napojen na moc přístrojů.Takovej malej človíček.Doktorka nám řekla,že měl sepsi krve,zánět slepého střeva,pobřišnice a žaludku.Léčení bývalé lékařky kapkami!Na JIP strávil skoro týden.Pro nás ten týden trval snad milion let.Každý den jsem tam volala,jezdili jsme se na něho dívat.Pořád spinkal,zlatíčko naše.Konečně nám zavolali,že ho budou převážet další den na chirurgii.Holky já se na něj tak těšila.Čekali jsme tam a za chvíli ho vezli.On má nádherné kudrnaté vlásky.V té postýlce už byly vidět z dálky.Vezlo ho snad šest sestřiček.Každá držela nějaký přístroj,samé hadičky,měl sondu v žaludku.Ale když nás viděl,na ten pohled nikdy nezapomenu.Zavolal mami,tati.Nemohli jsme ho chovat a on tolik chtěl!Měl na hrudi našitý centrální karetr,měl umělou výživu,antibiotika,léky na bolest.Dali ho na pokoj kde byli tři holčiny tak ve věku 14 let.Byly moc hodné.Řekla jsem,že tam s ním chci být i přes noc,ale že prý to nejde.Takže když večer usnul,poslali mi domů.Ráno v šest jsem tam hned jela.Ty holky mi řekli,že celou noc proplakal.šla jsem za sestou,ta mi řekla,že kdyby to byla pravda byl by o tom zápis.Nikdo mě nedal šanci nahlédnout do zdravotní dokumentace.Šla jsem za lékařkou co měla službu a řekla jsem jí,že se od syna nehnu.Zrovna se uvolnil nadstandardní pokoj,tak jsem si ho vybojovala.Nechtěli,že prý ho musí mít pod dohledem.Je snad jedno jestli by byl na normálním pokoji nebo tady,Ty pokoje byli hned vedle sebe.Maminky máme právo být se svým hospitalizovaným dítětem do šesti let věku 24 hodin v nemocnici!Nenechejte se odbýt.Takto malé děti to odloučení těžce nesou!Neví co se děje.A od lékařů je sprosté,že nám tohle neřeknou.Slyšela jsem tam v noci naříkat dětičky,u kterých nebyly maminky.Protože lékaři jim neřekli,že na to mají právo!Pepíček se uzdravil hlavně díky tomu,že jsem tam s ním byla já,jeho maminka.Měl 10 dní cévku,Pak dva dny trvalo než se zase naučil čůrat.Moc ho to bolelo.První jídlo dostal taky až po deseti dnech.Děkoval za něj,byl ohromný.Já jsem vděčná panu primáři,že mu zachránil život,ale chování některých doktorů a sester mi dost zklamalo,věřte mi prosím.Pak konečně přišel den kdy jsme šli domů.Trvalo přes půl měsíce,ale bylo to nekonečné.Ještě že mám tak skvělou rodinu.Za Pepíčkem nikoho nepustili kvůli virům,ale bylo to lepší.Nebyl to hezký pohled.Jeho sestřička Barunka nám posílala obrázky po tátovi.Toho jediného za námi pouštěli.Moc se mi po ní stýskalo a jí po nás taky.Každý den jsme si volali.Pepínek měl po operaci bříško otevřené,z rány měl vývod.Dvakrát denně mu dělali výplachy.Až po 14-ti dnech mu ho zašili.Ten zánět byl tak velký.Primář mi řekl,že když jsme ho tam přivezli,tak že umíral.No operaci měl v dubnu,měl vlastně tři narkozy a jizvu má přes celé bříško.Ještě zdaleka není zhojená.A dušička taky ještě ne.Vzpomíná na to.Já jsem ráda,že těhotenství s Vojtou jsem dotáhla do konce,i když jsem nedoufala.Stresu bylo opravdu mnoho.Vojtík se narodil na termín s váhou přes čtyři kila(asi z těch nervů).Milenko,já tě moc obdivuji,chtěla jsem Ti napsat můj příběh.Myslím si,že kdyby u Milenky doktoři včas zjistili diagnozu,mohlo být vše jinak.Nemyslím tím,že jsou doktoři špatní,ale bohužel občas chybují.A ten přístup je taky někdy zarážející.Ty jsi udělala co bylo v Tvých silách.Na maličkou nikdy nezapomeneš,bude ve Tvém srdíčku navždy a jednou budete zase spolu.Jsi statečná ženská,přeji Tobě a Tvým dětičkám spoustu zdraví a lásky.Milenka je nádherný andílek a Ty jsi skvělá máma.
15. pro 2011 ve 02:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@3201 to co si pisala o svojom syncekovi je velmi smutne ale nastastie je z toho vonku a bude zdravi, zachranili ho!!! Kvoli doktorom ja som prisla tiez o dcerku, keby to nezanedbali tak je tu medzi nami...
15. pro 2011 v 05:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@gabtcha Budu na tebe a prcka moc myslet, aby jste to všechno zvládli a už byli doma!
15. pro 2011 v 06:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@3201 hrozná zkušenost, naštěstí jsi natrefila v poslední chvíli na anděla dr., který malému pomohl. Držte se a už žádné takové zážitky.
Stejné štěstí neměla tato maminka, což mi zůstává rozum stát, protože rodit ve 40, po termínu, po léčbě sterility a prodělaném potratu, celou dobu být vedena jako riziková rodička, kdy je zřejmé, že je dítě navíc hodně velké a neudělat včas a pro jistotu císaře, mi přijde v dnešní obě až neskutečné:
http://www.novinky.cz/krimi/253610-komplikovany-porod-delal-nezkuseny-lekar-ted-se-zpovida-u-soudu.html
15. pro 2011 v 06:59  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lucisa Taky sem na to koukala jak blázen a nejvíc mě rozčílilo že když se dítko od 11 cca dusilo a na monitoru to bylo vidět tak to panu rádoby doktorovi nebylo divný a nezdálo se jako problé :rolling_eyes: :rolling_eyes: to je opravdu otřes tendle pšístup. Malýmu při porodu jednou spadly ozvy k 60 a už hned hlásili že ještě jednou a okamžitě na císaře a tomudle neatestovanýmu teleti to nepřišlo divný :rolling_eyes:
@3201 nevim jestli bych todle vydržela si fkat dobrá a hlavně že je malej v pořádku s vámi jizvička na duši se zahojí a ta na bříšku taky uvidíš :wink: . A k doktorům co na to říct trocha empatie by jim fakt neškodila. Sice sou tu špičkový odborníci ale lidskej přístup a zvlášť u dětí aby pohledal . Snad se to někdy zlepší.
15. pro 2011 ve 12:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@gabtcha myslím na Vás a sem zvědavá co to bude za překvápko :slight_smile: a přeju rychlí a pohodový porod :wink:
15. pro 2011 ve 12:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@3201 Bohužel Plzeň je tím pověstná, že mají tyto přístupy, nevím, jestli úplně všude, ale podobné info jsem dostala i od dalších maminek. :frowning2: Je dobře, že po tom všem jste se dočkali toho krásného a vytouženého " jdeme domů", tolik jsem se na to těšila, do poslední chvíle jsem měla připravené v nemocnici věci na odchod domů a zrovna tento den před 5 lety jsem je zoufale vyklízela ze skříňky na Jipu, protože ji odvezli na ARO v bezvědomí, tento den na chvíli naposled otevřela očička a řekla mi Mami, bylo to jen na chviličku, vzápětí jí zkroutil další epizáchvat a už nikdy očička neotevřela, nikdy, jen se kroutila v těch křečích, chtěli po mě, abych zapisovala ty křeče, ale nedalo se rozpoznat, kdy začínají a končí, byly vlastně kontinuální. Cpali do ní pod tlakem další a další epileptika, sestra toho asi měla moc, tak mi to dokonce vyčetla, že se dnes musí točit jen kolem nás, pořád se všichni tvářili, jakože se tolik neděje, večer jsem sestru důrazně upozornila, že musí zavolat lékařku, že se mi to už vůbec nelíbí, moc nechtěla, prý přijde za 2 hodiny na vizitu, trvala jsem na tom, nakonec lékařka přišla, ale už jen nařídila převoz na ARO, nevím, zda už věděli, že malé není pomoci a jen se přede mnou tvářili, že to není tak zlé, ale měli mi to říct, že umírá, stejně jsem to tušila. Na JIP mi sestra dala velký igelitový pytel, abych si odnesla všechny věci na ubytovnu, Milenčino oblečení, tepláčky, co jsem jí vzala, aby si mohla hrát v herně, až jí bude líp, bačkůrky, až zase bude moci chodit, kupu obrázkových knížek, plyšáky. Ještě jsem se na tu sestřičku usmívala, co toho tam máme, to byla prostě ta nesmyslná reakce, že člověk neví, co má v takové situaci dělat. Ale když jsem v půl dvanácté v noci pak táhla ten těžký pytel za sebou po liduprázdné studené dvoraně Motola, už mi tekly slzy, to není možné, ona mi umře, ona mi umře.
15. pro 2011 v 18:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@miliharmi
je to strasne citat, ja keby mam opisat svoj pribeh tak by tam vela toho nebolo ja som ani nemala cas uvedomit si ze moje zlaticko uz nikdy neuvidim. neviem ci je to lepsie alebo nie. neviem ale ta bolest a smutno za nim je velka aj po tych dlhych rokoch a navzdy uz bude a tieto sviatky ma uplne zabijaju, ale musime kvoli dalsim detickam sa tesit aj ked vnutri je smutno...
15. pro 2011 ve 21:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bronia13 S Tvojí holčičkou je mi to moc líto.Přeji Ti hodně síly.
15. pro 2011 ve 23:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lucisa Moc Ti děkuji.Teď jsem to četla.To je opravdu hrůza.Takové pochybení!S Pepíčkem už byl komplikovaný právě i porod.Šla jsem ve 40.týdnu na ozvy.Zjistili tachykardii plodu(dvakrát omotaná pupeční šnůra).Okamžitě na sál,spinální anestezie.Nikdo nevěděl jak to dopadne.Naštěstí skvělí porodníci.Takže když to tak řeknu,měl štěstí už dvakrát.U téhle maminky,o které jsi psala měl být zkušený gynekolog a ne takový jaký tam byl.Je mi moc líto co se jí i miminku přihodilo.
15. pro 2011 ve 23:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@luznicarka Děkuji Ti.To víš že bys to vydržela!My maminky,co své děti milujeme nade vše jsme ochotné pro ty naše drobečky udělat cokoliv.To se potom člověk diví kolik v sobě najde síly.Tobě i Tvým dětem přeji hodně zdraví.
15. pro 2011 ve 23:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@3201
@miliharmi Baby, zasa ste ma rozplakali. Ozaj sa snažím radšej nespomínať na Filipka, lebo tie bolestivé spomienky mi stále zatieňujú aj to všetko pekné, čo sme spolu prežili. je hrozné, že detičky ochorejú, ale je neľudské, že ich a aj naše trápenie dokážu ešte prehĺbiť lekrári, či sestry svojim správaním. Každá sme si zažili hromadu neskutočných vecí. Ak by som to nezažila na vlastnej koži, ani by som neverila, aké rôzne desné veci sa môžu prihodiť- a úplne zbytočne.
Nehádžem všetkých zdravottníckych pracovníkov do jedného vreca. To ozaj nie. Spoznala som tam i výnimočných ľudí, ktorých si vážim a budem neskonale až do konca svojho života!!!! Ale väčšina sa dopúšťala zbytočných chýb na úkor úbohých detí a mnohým chýbal základný ľudský prístup k pacientom a i rodinám.

Prajem vám všetkým už len radostné chvíle a len príjemné spomienky na milovaných.
@3201Som veľmi rada, že napokon všetko dobre dopadlo. Už len veľa zdravíčka prajem.
16. pro 2011 v 00:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@miliharmi je to veľmi smutne, že popri našej veľkej bolesti zo straty našich milovaných detičiek nás ťaží aj prístup lekárov a sestier. My sme si tiež užili niečo podobne v Bratislave na onkologii. Preložili nás z Košíc do Bratislavy na operáciu, mali mojej Tamarke dilatovať pažerák, keďže bol zrastený po zápaloch ako vedľajší účinok chemoterapie.Nakoniec jej zaviedli iba peg, a všetke antibiotika ktoré dostavala do žily jej lekárka vyškrtala a dala tabletkové. Tamarka bola z imunitou na tom úplne mizerne, prestala jej úplne pracovať kostná dreň, trebalo ju transplantovať. A tak dostala sepsu a obojstranný zápal pľúc, ráno 20. marca mi upadla do komy. po prevoze na aro, ked som došla na izbu už tam bol sanitár a naše veci boli na jednej kope a on upratoval. a tak ja som si zobrala veci a bolo ich veľa, ráno nás mali previesť do Košíc. Ked som odchádzala prišla za mnou jej lekárka a opýtala sa ma že čo sa Tamarka tak rozhodla zomrieť. mala som jej vtedy sto chuti jednu strelit ale bola som zo silami na konci. Moja Tamarka vydržala bojovať ešte do druhého dna, ja vravím že čakala na ocka, pretože manžel okamžite šiel za nami, ale my bývame v Michalovciach co je na druhom konci republiky, a keď zomrela tak sme ju držali obaja za ruky.
16. pro 2011 v 08:16  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@miliharmi KDyž to se slzama v očích čtu tak si vlastně říkám že sme měli štěstí v neštěstí, ale i já sem sice věděla že Eliška je mrtvá, ale ještě na sále při porodu sem si říkala určitě se spletli ona určitě začne křičet a bude to dobrý, ale nestalo se tak :frowning2:. Nejhorší je že rozum říká že je to špatný a ten brouček umírá nebo je mrtvý, ale my čekáme vždycky co kdyby se stal zázrak. Tak a už je mi zase smutno a úzko . Du obejmout ty svý další dva broučnky ať se zase vzpamatuju máme Vánoce a měla bych bejt kvůli těm dvěma veselá a ne uplakaná :frowning2:.
16. pro 2011 v 08:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@tamulik
@abbey1
To jsou hrozné prožitky :frowning2: Já teda v tom Motole zase až tak nevidím problém v chování zdravotníků, sestra lítala jak hadr na holi a asi si vážnost situace fakt neuvědomovala, co mě mrzí a bolí mnohem víc, bylo to odstavování mě od Milenky v Plzni na Jip a vlastně i v tom Motole na noc, i když budiž k jejich dobru řečeno, že v Motole jsem s ní mohla být aspoň přes den, za to ta Plzeň 15 min. návštěva a dost, to bylo tak nelidské hlavně pro malou.
Pro mě je ten 15. prosinec tak bolestný, protože nastal neskutečný zlom, ještě 14. ač situace byla velmi vážná, tak se mnou Milenka komunikovala, jedla, pak ji odpoledne dali kortikoidy a to byla chyba, přes noc zvracela a bylo jí zle, jak mi sestra řekla a ráno jsem se vrátila k dítěti v epileptickém statu, který se postupně během dne změnil v bezvědomí. Takže to byl dost šok, najednou se všechny naděje zhroutily, ze dne na den jsem z nemocného dítěte měla umírající, pro které už naděje nebyla. Omlouvám se @abbey1, že to zase vytahuji, pokud ti to ničí, tak to ani nečti, nějak ta doba, kdy se to dělo, mi to vytáhla z mysli, kde už jsem to měla přikryté, já naštěstí to mám tak, že se vypíšu a pak se mi uleví a už na to dál tolik nemyslím, naučila jsem se to vytěsnit, když už je to příliš obtěžující a zraňující.
16. pro 2011 v 08:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@luznicarka Jdi je obejmout, pomůže ti to. :slight_smile: Víš já to mám tak nějak oddělené, že vzpomínám a pláču a pak zase jsem v klidu a mám radost, jedna část mé duše je s Milenkou a další je s těmi, kdo jsou tu se mnou a nemíchám moc svůj smutek do toho dalšího života, ale mám chvíle, kdy jsem s Milenkou. Neměla jsem to tak od začátku, naopak jsem byla pořád myšlenkami u Milenky, postupně se člověk naučí s tím žít a třeba to i oddělit, aby to ten další život tak nepoznamenávalo.
16. pro 2011 v 09:06  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@miliharmi ja takisto smútim za nou neustále ale iba u seba vo vnútri, moje ďalšie deti si nezaslúžia mať doma uplakanú mamu. tiež mi to trvalo kým som sa naučila s tým žiť. pre mňa je teraz tiež to hrozne obdobie, Tamarke 18. decembra zistili leukémiu po desiatich dňoch ležania v nemocnici a vylúčení všetkých možných a aj nemožných chorob.a tak sme už sviatky trávili na onkológii a domov mi už neprišla. :frowning2: :frowning2: :frowning2: :frowning2:
16. pro 2011 v 09:23  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@tamulik :frowning2: :frowning2: :frowning2: škoda že tu není hladící smajlík, tak aspoň slovně posílám pohlazení.
16. pro 2011 v 10:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@miliharmi Dakujem.
16. pro 2011 ve 13:17  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak teď by to chtělo něco veselejšího zajímalo by mě jestli už má @gabtcha broučka u sebe a kdo to na ně vykouknul :wink:
@tamulik taky posílám pohlazení :frowning2: a vůbec všem co sou tu smutný tak jedno velký pohlazení a obejmutí ať je líp :slight_smile:
16. pro 2011 v 16:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Mili.Ja neviem ake je to stratit dieta.Citala som tvoj pribeh o Milenke a dokonca viackrat a strasne som plakala aj pri tych videach.Ja ti prajem hodne hodne sil,a ver ze Milenka sa na teba diva a dava na teba z nebicka pozor aj na svojich surodencov a na otecka.Prajem ti hodne hodne sil.Obdivujem ta ako si to vsetko zvladla.
16. pro 2011 ve 22:21  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lucisa Také jsem četla ten článek a bylo mi smutno z té fatální kumulace tolika pochybení. Tolik rizikových faktorů u rodičky mělo předem alarmovat, že bude potřebovat větší péči než rodička bez rizik. Svěřit ji bez dohledu lékaři s malou praxí, je velká chyba a platí obě strany, nejvíce rodiče, kteří místo zdravého a vymodleného miminka mají dítko ireverzibilně poškozené, platit bude ale i ten doktor, ve smyslu psychické a profesní újmy, protože to i pro něj bude mít celoživotní dopad. Musí být chyba v systému, že se tolik chyb nakumuluje a nikdo v průběhu doby nevyhodnotil, že se má změnit postup. Je to smutné a utvrzuje mne to v přesvědčení, že rodit "jen tak někam a k někomu" , na koho vyšla služba, bych nešla.
17. pro 2011 v 01:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
snad ještě tolik, měla jsem sama konec prvního těhotenství složitý, rychle narůzstající preeklampsie. Vím, jak mne lékaři a personál hlídali, co dvě hodiny, aby se dítě nenarodilo moc předčasně, na druhé straně, když viděli, že dítě už neroste a mne by to mohlo ohrozit na životě, rozhodli se těhotenství ukončit, ale bylo to po mnoha zvažováních, konzultacích. Nakonec se mi podařilo dítě porodit přirozeně, ve 36 týdnu, bez vyvolávání porodu, za dvě hodiny od počátku porodních bolestí a mám na porod jen krásné vzpomínky a na lékaře a personál také. Sama jsem lékařka a jsem si vědomá toho, že být v nemocnici, kde by ten stav podcenili, nemusela jsem tady být ani já ani syn. Věci dopadly dobře, ale také nemusely...Velký podíl na tom má opravdu profesionální tým. A moc mne mrzí, že rodiče z článku mají bohužel opačnou zkušenost.
17. pro 2011 v 01:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
jaaj baby vsetky spominate a ja tiez spolu s vami ...neda sa nemysliet a o to viac ze idu sviatky ktore maju byt plne lasky a pohody v rodine ale ta uz nieje uplna, velmi sa tesim na vianoce ale aj smutim a velmi,vsetko sa my pripomina akoby sa to stalo len vcera a boli to....uz len to ze sme tu a piseme si a podporujeme sa znamena ze sme silne zeny,ale v srdci velmi zranitelne,vsetko sa ma velmi dotkne cokolvek a nemusi to suvisiet s mojou Sofinkou...uz niesom taka silna ako kedysi,stala so zo mna slaba a zranitelna zena...... :frowning2: .........velmi sa snazim s tym niejako zit ale spomienky ktore su skarede sa vynaraju podobne ako vam ..........vela sil nam vsetkym aby sme tieto sviatky zvladli,verim ze nasi anjelici su a budu s nami......
17. pro 2011 ve 12:22  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
prave pozeram relaciu ,,srdce pre deti,, placem a placem lebo v mnohych pripadoch sa mojou Sofinkou vidim ....preco je to take tazke ..nielen pre mna ale aj pre ostatne rodiny ktore take nieco prezivaju,viem sa vzit do ich pocitov a boli to strasne,mam velku hrcu v hrdla a nedokazem z toho smutku ani dychat....preco je tolko zlych veci,preco deticky.....da nam niekto na tuto otazku odpoved ? :frowning2:
17. pro 2011 ve 13:25  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
@katuscakzms Katuško, silná žena nemusí být ta, která nepláče a dokáže potlačovat emoce. Naopak mám dojem, že ti opravdu slabí se bolesti druhých vyhýbají, zavírají před ní oči a utíkají od člověka, který prožívá neštěstí a jen ti opravdu silní dokážou otevřít svoje srdce i pro bolest druhého a plakat s plačícími. Bůh počítá slzy žen, ani jedna z tvých slz nebude zapomenuta, nehleď na to, co se líbí světu, Bůh jediný je schopen naše trápení proměnit v radost budoucího setkání s našimi holčičkami. Objímám na dálku, jsi silná ve své bolesti.
17. pro 2011 ve 14:35  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
@miliharmi dakujem za objatie aj ked na dialku ale velmi potesi a preto posielam aj ja tebe velikanske a zo srdca a taktiez vsetkym rodicom z tejto diskusie.....viem ze mas pravdu v tom co my pises len niekedy mam pocit akoby vsetko bolo naruby,pomiesane a ja som zmetena a zranena a je my tazsie akoby ma nieco zavalilo a vtedy my nic nedava zmysel,zvecsa sa to pritrafi pri niecom emocionalnom a vtedy anilen netusim co je spravne a pochybujem aj o svojom zdravom rozume...
17. pro 2011 ve 14:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek