• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřelo mi dítě

26. února 2017 
ja sem sice skoro vobec neprispievam, ale za to si zviknem tuto temu citat.
len by som vam chcela napisat ako je to u mna..vela krat prezivam tie iste pocity ako aj vy, ale ja zas nie uplne. nam ked zomrel syncek ja som nechcela mat hned dalsie dietatko aby som mala nahradu za Timka..my sme mali v plane pockat aspon rok. no u nas sa nahodou do pol roka od smrti maleho podarilo zas otehotniet..u nas v rodine si vsetci mysleli ze je to to najlepsie co sa mohlo stat, ale ja som sa vobec netesila...ja som vedela ze este nie som zmierena so smrtou dietatka, to druhe tehotenstvo bolo pre mna len ako nahrada, nakoniec som aj potratila ale mne to vlastne ani nevadilo..myslim si ze som potratila kvoli tomu ze som este nebola pripravena na dalsie dieta.
potratila som minuly rok asi v apríly nie som si celkom ista ktory mesiac to bol...cely minuly rok som este necitila ze som pripravena na dietatko..no tento rok to uz bolo lepsie a konecne som zacala citit, ze pokial by som otehotnela tak by som dalsie dietatko urcite nebrala ako nahradu za Timka. to som potrebovala citit aby som vedela ze mozem byt opat tehotna.
nakoniec sme sa s muzom dohodli ze po lete sa zacneme snazit o babatko, ani sme necakali ze sa podari na prvy krat :slight_smile:
musim povedat ze toto tehotenstvo prezivam rovnako stastne ako ked som cakala Timka, urcite mam viac strachu ale myslim si ze je to prirodzene po tom co sa nam stalo.
mne je uplne jedno ci to bude dievcatko alebo chlapcek, hlavne nech je zdrave. nemam ani myslienky take ze ho nemozem lubit lebo prve dietatko nemam pri sebe, kazde dietatko by malo byt rovnako lubene ci uz si rodicia prezili nieco zle pred tym ako prislo na svet, alebo si nic zle neprezili. dietatko ktore cakame je predsa z lasky, treba mu ju davat uz od zaciatku tehotenstva, ja to tak citim.
mojim prispevkom som chcela povedat len to ze nie vzdy moze byt tym najlepsim riesenim po strate dietatka dalsie tehotenstvo. myslim si ze cas vylieci vsetko, u mna to je urcite zaruceny liek. ale ako pisem u kazdeho nemusi platit to iste, niekomu moze pomoct dalsie tehotenstvo hned ale niekomu nie ako napriklad mne...
pokial sa zena boji ze to dietatko co nosi pod srdcom nebude asi tak lubit ako to prve, tak mozno len este mohla chvilku pockat aby si urovnala v hlave myslienky a prisla na to co naozaj chce. :wink: :slight_smile:
18. led 2012 v 09:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
@katuscakzms Ahoj mas uplnu pravdu. Tato tema je o nas, je o detoch, o nasich detoch, ktore tu uz s nami nemozu byt. Tazko sa mi to pise, lebo aj tazko mi je. Mam depresie, placem, boli ma hlava, trapim sa. Trapim sa preto, lebo by som sa chcela tesit na ten poklad co cakam, ale ked ma len napadne, ze to bude dievcatko, tak sa zas trapim pre to, ze som zla matka, ktora sa netesi na svoje dieta. Toto su pocity, ktorym sa neubranim a 100 ludi ma utesuje, kazdy mi hovori, to co je pravda a ja viem, ze maju pravdu, ale to co terat citim je obrovske sklamanie a zlost na samu seba. Chcela by som zaspat, zobudit sa a vsetko vratit alebo vymazat. Neviem popisat vsetko, co citim, nie som taky pisar, ale verim aj tebe, aj ursul, aj abbey, ze to bude potom ine ked sa narodi. Verim tomu. MUsim tomu verit. Ale poviem jedno, keby sa na sone pomylili, bola by som velmi stastna. A toto ma trapi najviac, moje pocity, ktore neviem ovladat. Dakujem vam vsetkym za podporu, velmi si to vazim. Naozaj.
18. led 2012 v 09:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@misinn Neviem moja, mozno mas pravdu, mozno nie. Bala som sa, ze sa toto stane. ALe to by sa stalo aj o rok, alebo o dva. Chcem ti len povedat, ze neviem, ci som bola na svoje dietatko pripravena, ja totiz neviem, ako by som na tom bola o rok, o dva. Ja som otehotnela po pol roku po strate Samka a tesila som sa neuveritelne az do chvile, ked som zistila, ze asi cakame dievcatko. Nevies si predstavit, ako neprijemne mi je, ze sa takto citim, velmi by som chcela, aby to bolo inak, ale nieco sa vo mne bije a neviem co to je, velmi dufam, ze je to je len moja kratkodoba kriza ktora prejde. A pritom som nesla do dalsieho tehotenstva s tym, ze budeme mat chlapceka, viem, ze taketo nieco sa naplanovat ani ocakavat neda. A vidis zaskocilo ma to strasne. Vobec som necakala od samej seba takuto reakciu, chapes, vobec som to nevedela ze takto to budem citit. ALe snazim sa, velmi sa snazim, aby ma tieto pocity presli. Myslim, ze nie som jediny, ktora ich ma. Malinku lubim, lebo je moja a viem, ze ju budem lubit ked sa narodi a tieto moje pocity sa rozplynu. Pocula som nazory viacerych, co prezili podobnu ,,situaciu" a presvedcilo ma to. A este jedna vec, nikdy neolutujem ze cakam dietatko teraza nie inokedy. Viem, ze to bol obrovsky dar a velmi som stastna za to. POtrebujem len cas sa stotoznit s tym.
18. led 2012 v 09:59  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@abbey1 Dakujem ti za tvoj prispevok. Verim, ze to zvladnem. Si zlata :wink:
18. led 2012 v 10:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@leeenka26 ani ja by som nevedela co by som citila o rok o dva keby som to druhe dietatko donosila :slight_smile: :slight_smile: ja hovorim moju skusenost ktoru prezivam po odstupe casu.
ale ja by som asi prezivala to iste co ty keby som tak skoro otehotnela, lebo pri tom druhom tehu som si hovorila od zaciatku ze snad to bude chlapcek.
teraz citim ze to bude dievcatko a ja sa z toho velmi tesim aj ked to nemam potvrdene, ale som si ista ze je to dievcatko, napriek tomu ze mi zomrel chlapcek tesim sa rovnako na dievcatko ako by som sa tesila aj na chlapceka.
ale je samozrejme ze ja to citim inak nez ty, to je prave ten rozdiel odstupu casu, ze som si utriedila myslienky a prisla som na to co vlastne chcem. ja viem ze tuzim po dietatku, strasne chcem lubit ten nas maly/velky zazrak, nechcem lubit nahradu za stratene dietatko :wink:
18. led 2012 v 10:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@misinn ja som tiez nemala potom ako mi kuriatko odislo chut mat dietatko,skor naopak nechcela som ziadne chcela som malinkeho spat...
18. led 2012 v 10:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ursul tak je to asi 50 na 50, niektore mamicky chcu hned dalsie aby zahnali zial po prvom, niektore zas sa s tou stratou potrebuju vyrovnat s odstupom casu,,
18. led 2012 v 10:33  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@misinn Ziadne rozhodnutie nie je mozne brat v tomto pripade za pravne a za nespravne. Ja som mala potrebu mat dieta hned a nelutujem to. Ako pises, kazda sme ina. Aj ked to dieta beriem ako nahradu, moje dieta sa to nikdy nedozvie a aj toto sa mozno u mna zmeni ked sa narodi. Ale momentalne to tak citim. Nebudem klamat samu seba. Po tej bolesti co som si prezila, prezili, mam potrebu to prazdne miesto zaplnit.
@ursul Chapem ta, ja to tak vidim tiez, viem vsak, zial, ze uz sa to neda vratit, ze Samko uz nepride. Ubehlo od jeho odchodu 8 mesiacov, je to este kratky cas. Ja uz sa sice ciitm lepsie, len teraz sa mi trochu vratilo, ale uz to nie je take ake bolo. Myslim ze ti rozumiem a ty rozumies mne. :wink:
18. led 2012 v 11:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@leeenka26 moj prispevok bol o tom ze nie kazda prezivame vsetko rovnako, nemierila som tym na teba, nemusis si brat moje slova na seba. :wink:
chcela som tym len ukazat ze nie vzdy to najspravnejsie riesenie je hned otehotniet, ako sa domnievalo aj moje okolie ze to mi pomoze, u mna to vobec nezabralo.
18. led 2012 v 11:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
18. led 2012 ve 13:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@leeenka26 netrap sa nad svojimy pocitmy a naozaj teraz ich zbytozne budes rozoberat a trapit sa nad nimi....ja som chcela otehotniet hned ale dobre ze my manzel triezvou hlavou povedal ze pockaj chvilu a potom porozmyslaj ci ozaj a teraz som rada ze som si nechala cas na smutok aj ked strasne tuzim po babetku ale este chvilku vyckam lebo sa bojim tych roznych pocitov v sebe,...ale samozrejme keby som otehotnela skor tak ako ty nelutovala by som ale bolo by to tazsie,tak ako u teba....tie vsetky pocity a myslienky...preto ti vravim netrap sa nad nimi a nad tym ze si zly clovek ked tak zmyslas- to nie....len je to vsetko cerstve a zatazujuce mas toho vela co sa udialo v tvojom zivote,nemala si cas si poriadne posmutit a teraz si stastna ze si tehu....byje sa to v tebe a z toho mozu vychadzat rozne a divne pocity ale nakoniec vsetko bude ok....nechaj to tak vsetko a oddychuj rozptil sa niecim alebo sa zamestnaj ale prilis nerozmyslaj nad tym.... :wink:
18. led 2012 ve 14:25  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@katuscakzms Si velmi zlata Zuzka. Tak pekne si to napisala vidim ze mi naozaj rozumies. Presne si t ovystihla, biju sa vo mne dobre a zle pocity, stastie a smutok, mam toho plnu hlavu a pokusim sa ist nieco robit. Dakujem ti. :wink:
18. led 2012 ve 14:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@leeenka26 vím že Ti to asi přijde hloupí ale zkus to brát tak že je jedno jestli je dítko kluk nebo holka hlavně že bude živý a zdravý to ostatní je úplně fuk . Vim to sama z vlastní zkušenosti Elišku sem musela porodit mrtvou a pak sem si strašně přála další holčičku ale znovu sem otěhotněla a hhned od začátku sem věděla že sou to dvojčátka a kluci, ale zase jeden z nich to vzdal hned ještě před 12 tt a Vítka sem donosila a porodila a jediný co sem si přála bylo aby byl živý a zdravý a miluju ho stejně jako bych milovala jeho sestřičku a teĎ mám doma i tu svou vysněnou holčičku takže jak říkám naděje umírá poslední :slight_smile:. Hlavně si říkej je důležitý že je mimčo živý a zdravý a na ostatním tolik nezáleží :wink: to mi věř .
18. led 2012 ve 14:47  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
@luznicarka Dakujem :slight_smile: verim ze to tak bude. Vela veci clovek vidi inak casom. Ja som sa o tom presvedcila na vlastnej kozi niekolkokrat. Viem, ze najdolezitejsie je mat zdrave a zive dietatko. Mala som chlapceka, ine som nepoznala, preto tieto pocity mam podla mna, lebo toto tehotenstvo sa v nicom nelisi od toho prveho. Laska k dietatku ktore cakam je rovnaka ako predtym a predsa ina ked sa narodi. Pametam sa ked sa narodil Samko. Pozerala som nan, nechapavo, citila som sa zvlastne, pytala som sa samej seba, ci je to naozaj moj syn.Ved som v 6. mesiaci, ako to ze nie je v brusku? Bol to stres a strach naraz, laska, obavy, bezmocnost a strasny sok. Trvalo mi niekolko dni, kym na mna dolahla maximalna, bezhranicna, hrejiva laska, pocit krasny a takisto pocit strachu. Uz vtedy sa to vo mne bilo. Kazdy lekar mi vravel, ako kriticky sme na tom. A ja som nevedela co robit, ci lasku davat o to vacsiu, alebo taku istu, alebo mensiu, aby som potom nebola sklamana, keby mi nedajboze odisiel. Lenze velmi skoro som pochopila, ze to nejde. Ze niektore veci na svete nie su dane podmienkami, co som dovtedy nevedela. Priatela viem preco lubim, alebo svoju mamu, otca, vsetko sa da vysvetlit, ale ked lubim dieta, svoje dieta, je to pocit nepopisatelny., neodovodnitelny, pocit najvacsi, nic nie je vacsie a krajsie. Pametam si ked zomrel, nechcela som nikoho a nic. Nezniesla som lutost, nezniesla som blizkost, nechcela som ani samu seba vidiet v zrkadle, priala som si len jedno, odist za nim. Priala som si zaspat s inym vedomim ako s pohladom na jeho rucku, malinku ktoru drzim v ruke, ocka, ktore na mna utrapene hladia a tvaricku, ktoru som 59 dni hladila a prosila Boha, Samka a vsetkych naokolo, aby tu ostal, ze urobim vsetko, aj svoj zivot vymenim za jeho...nestalo sa. Ale verim v jednu vec, ze sa mi vrati...nie vsetci tomu veria, ale ja tomu verim. Musim a chcem tomu verit. Vela veci o tom vypoveda.. to mi vzdy pomoze aby sa mi trocha ulavilo.
18. led 2012 v 15:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
po vašich príspevkoch mi tečú slzy...nie je nič horšie ako keď matka prežije vlastné dieťa,ja mám 3 deti chvalabohu zdravé ale tiež som o jedno prišla bola som v 11tt,(lekárka povedala že sa dobre stalo lebo by bolo choré..)bolelo to ale tá bolesť sa nedá porovnať ako keď dieťatko zomrie už narodené,život je krutý a my sa musíme s ním pasovať,ja som sa pozerala do truhly mojej sestry ktorá zomrela na rakovinu ako 24r.a zanechala tu 2 detičky,bolelo to o to viac že 7 rokov po nej zomrel ako 11r. aj jej syn tiež bol chorí...a ja stále čakám,že raz otvorím dvere a oni tam budú stáť...to je moja útecha(aj keď viem,že nesplniteľná..:(....)
18. led 2012 v 17:35  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@leeenka26 Vidíš ty si měla to štěstí a mohla si ho poznat a alespoň ho pohladit já sem neměla ani tudle šanci malá umřela ve 35 tt a ve 36 tt sem jí musela porodit a kdyby mě tenkrát někdo poslouchal narodila by se ve 34 tt a mohla být naživu ale mě nikdo neposlouchal a dokonce i PA řekla že na konci těhu nemůžu cítit moc pohybů a doktorka nemá čas se takovou histerkou zabývat. Když sem přišla domu nebyla sem schopná ani vylézt na spaní sem si brala silný prášky co mi předepsal můj gynekolog a měla sem pocit že sem neschopná úplně k ničemu a že sem měla umřít s dcerou a že na tom světě mě vlastně nic nedržípo 4 týdnech sme odjeli na Korfu na last moment tam sem se z toho nějak dostala a v září sem naskočila znovu do práce ( naštěstí sem měla skvělou šéfku, která mě podpořila a tak sem to zvládla), ale ani tam sem nebyla schopná vyjít ven bylo to šílený přišlo mi že na mě všichni koukají a říkaj si pane bože ona ani nemumí porodit živý dítě ( samo sem si to vsugerovávala) mno a až sem se dala do kupy vlastně v prosinci toho roku sem znovu otěhotněla /( v 13. července sem porodila Elišku ) a v srpnu se nám narodil Vítek tentokrát sem ale byla pořádně hlídaná. Sem ráda že ho mám .
18. led 2012 ve 21:42  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@luznicarka Ja to velmi ako stastie nevnimam a nikdy nebudem. Boli to tazke mesiace. Spomienky ostanu ale maju skor horku prichut ako sladku, pretoze som sa musela divat, ako moje dieta trpi a bojuje so zivotom 2 mesiace.
18. led 2012 ve 22:09  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@leeenka26 neměj žádné výčitky za svoje pocity.
Já jsem taky přišla o holčičku a když jsem byla znovu těhotná,tak jsem si dovedla představit jenom holčičku.
Nebylo to tak,když jsem to zjistila byla jsem velmi zklamaná,obrečela jsem to.
Ale tento stav trval jen krátce,proto věřím,že bude vše v pořádku a budeš chlapečka velmi milovat.
18. led 2012 ve 22:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@leopolda no vyzera to na dievcatko, cize opak :grinning: ale pochopila som ta aj tak. :wink: verim ze to tak bude a ja sa trapim fakt zbytocne.
18. led 2012 ve 22:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@leeenka26 špatně sem to vyjádřila myslela sem že si se s ním mohla rozloučit a dát mu sbohem já ani nevím jak moje dcera vypadala manžel zakázal aby mi jí ukázali takže já mám jen to jméno 2 UTZ a to je všechno co mi po malý zbylo tak sem to myslela víš :wink:
18. led 2012 ve 22:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@luznicarka to je to ze ja som si k nemu vytvorila taky vztah a puto a potom koniec...tazko sa mi o tom pise.
18. led 2012 ve 22:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nezabudnem ked mi jedna krava povedala,ze ale predstav si ze by mal malinky 18, takze v podstate som mohla byt rada ze mal len dva rocky este som ho asi ani nelubila nie??? :rolling_eyes: chcem tym povedat ze kazda strata je strasna ale rozdielna. a kazda mama miluje rovnako hned ako ho pociti v svojom brusku az do smrti. taketo veci by sa nemali diat je to nespravodlive...
19. led 2012 v 08:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (8)
opustite mi,ale napisem sem este raz- mne sice nezomrelo dietatko (iba skoro ak sa to tak da povedat) a moc ma mrzi ze nas ktore sme to neprezili maminy nas vnimate ako uchylne ked sem prispejeme. Preto som sa vam rozhodla napisat sem postreh mojej svokry- ta potratila dva krat a z toho raz si dietatko nasla na servitke v zachode . Zrejme jej tento pribeh pomahal a pomaha doteraz: Jednej mamine zomrel stvorocny chlapcek. Kazdy den ho oplakavala, trapila sa a nemohla premoct v sebe svoj zial. Ked to uz takto trvalo moc dlho a zena pomaly chradla , prisnil sa jej sen: bola v nebi, na zelenej luke, kde sa hrali deticky. Medzi nimi uvidela aj svojho chlapceka. Zatial co vsak sa ostatne deti veselo nahanali, smiali a hrali, ten jej chlapcek vlacil so sebou obrovsky hrniec plny vody. Jeho mama bola prekvapena a ked ho vystiskala, pytala sa ho: preco sa syncek nejdes hrat s ostatnymi? co to mas v tom hrnci? On sa na nu usmial a odvetil: Ach mami. Nemozem ist , v tom hrnci su tvoje slzy...
Pokoj vam aj vasim anjelikom. Modlim sa aj za ne.
19. led 2012 ve 23:24  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ursul To som zažila, keď nám , mne a ešte jednej mamine s nami na izbe, povedala doktorka. Podotýkam, že sme boli ešte na začiatku liečby, diagnózu sme si uvedomovali, ale stále sme dúfali. A ona nám: "Ste ešte mladé, budete mať ďalšie deti:"
Som myslela, že tam v tom okamihu ponej vyštartujem , ale vyštartovala som len slovne. Viem, že to nemyslela zle, ale zabila by som ju v tom okamihu. Ľudia si mnoho krát neuvedomujú, čo povedia a ako tým rania.
Ak raz máš dieťatko, a je jedno ako dlho ti je dopriate byť s ním, tak nikdy nezabudneš, neprestaneš smútiť.
19. led 2012 ve 23:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@slniecko2 Škoda, že ste veľmi nepochopili, o čom sa tu písalo. Ak vám umrie dieťa a skoro umrie dieťa, je to podstatný rozdieľ, ale to si snáď nebudeme vysvetlovať. :wink:
Mne nepríde úchylné, že si niekto chodí túto tému čítať. Vždy si stojím za každým slovom, ktoré poviem či napíšem a nehanbím sa zaň. Problém vidím v tom, že skutočne nemôžete vedieť , ani tušiť, čím si každá jedna z nás prešla, či prechádza, Preto vaše dobre mienené slová vyznejú často netaktne a narobia viacej škody ako úžitku.
Pre mňa tak hlúpo vyznel tento váš posledný príbeh.
19. led 2012 ve 23:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
@abbey1 preto som pisala, ze mi ho hovorila moja svokra ktora prisla o dve deticky. ten pribeh som si ja nevymyslela.
19. led 2012 ve 23:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@slniecko2 To som nepovedala, ale nenašla som v ňom nič pre mňa cenné, či povzbudivé. Ukáž mi matku, ktorá svoje dieťa neoplakáva? Ja stále, síce bez sĺz, ale bolesť v tebe zostane i po desiatkach rokov.
19. led 2012 ve 23:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@slniecko2 to je uplna pravda. Zial, neexistuje pribeh, rada, ani nic podobne na to, aby nam to pomohlo. Toto si nikdy neuvedomi clovek, ktory to neprezil. Aj ja svoje dieta oplakavam a oplakava ho kazda matka, ktora on prisla. Mne to nepride uchylne, ked si toto niekto cita, aj ked uprimne a za seba poviem, ze by ma to asi ani nenapadlo. A ani ma to nenapadlo, pokial sa mi to nestalo. To, ze sem ale niekto prispieva podobnym sposobom mi pride naozaj nevhodne.Ked prispievat, asi by som trosku vazila slova a ked nevedomky a neumyslene prestrelim, pochopim...Samozrejme tym konkretne nemyslim teba napriklad. Uz to bolo vela krat vysvetlene a myslim si ze pekne vysvetlene. My, co sme o svoje dietatka prisli, sme citlive. Presli sme si peklom, horucejsim, ako si dokazes predstavit. A stale nim prechadzame a aj budeme a my to vieme a musime a chceme napriek tomu ist dalej. Pre nas zial neexistuje povzbudzujuce slovo. My by sme velmi chceli ale nejde to, lebo sa to neda.
20. led 2012 v 00:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
kedze nie som veriaca tak poviem, vraj sa vravi, ze ked mamicka strasne stale smuti ,ze nepusti dietatko tam kam ma ist,vraj sa dusicka trapi... neviem lebo aj ked neverim ale existovalo by taketo nieco tak je to strasne... verite tu niektora na anjelov,ktorym ludia chodia pre rady? asi vam dojdem sisi :sweat_smile:
20. led 2012 v 07:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@ursul mne neprides vobec sisi, ja som si ista ze to tak je :slight_smile:
20. led 2012 v 09:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek