• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřelo mi dítě

14. prosince 2016 
jenna7082: Ja uz jsem matkou byla (vlastne ji porad jsem), ikdyz to bylo jen na chvilku...... Ale dekuju.
31. bře 2009 v 16:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
viem aninam. sithla si byt "iba" matkou-rodičkou...citala som aj inde tvoje prispevky, aj ked este janíčko žil...myslela som tým, ze budes isto raz aj dobrá matka-vychovávatelka...si silná osobnost. ale ja uz radsej asi nic nehovorim ... :pensive:
31. bře 2009 v 18:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
trosicku mimo temy... dnes som dostala mrchu, meskala 11 dni, no strach som mala riadny.... takze vsetko je v poriadku...
31. bře 2009 ve 20:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
kotenko, neboj príde čas, že budeš pripravená na bábatko a vtedy to príde, Lianka to určite zariadi. :wink:
31. bře 2009 ve 20:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
ved ja viem, som tomu rada. zhaname teraz byt nejaky na prenajom 3 izbovy, do toho robota.... je toho vela a dietatko by mi v nicom nepridalo radost teraz
31. bře 2009 ve 20:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
kotenko :pensive: neboj, pride spravny cas a budete sa na dalsie babatko moooooc tesit :dizzy_face:
31. bře 2009 ve 20:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
jenna7082: Nevim, co by tu melo byt mimo tema. Vse se tu toci kolem "mrtveho" (pro me maly nikdy v srdci a mysli neumrel) ditete ne kolem zmeskane MS..... Ale jestli chces, klidne muzeme pokracovat do IP.
31. bře 2009 ve 20:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
no...ja len ze tuto skusenost nemam. tak by som nerada hovorila z cesty....a niekoho sa trebars nechtiac dotkla....su to pre mna dost nepredstavitelne veci, asi ako pre kazdu matku, ktora to neprezila...
31. bře 2009 ve 21:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
aninka, my sme maminky, aj keď máme anjelikov, aj ja to tak cítim, preto som si do pasu dala jedno dieťa, aj keď už nie je fyzicky prítomné, v mojom srdci a mysli má veľmi veľký priestor a navždy :slight_smile:
31. bře 2009 ve 21:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
jenna7082: od toho jsme tu my, aby jste vedeli, ze i takove veci se deji..... a je to i pro maminky, ktere to treba jeste netusi, ze neco podobneho proziji a pak sem nakouknou a vidi, ze v tom nejsou samotne. I ja si myslela, ze tohle me nikdy nepotka a je to prirozene. Nikdo nemuze tusit, ze prezije svoje dite, kdyz je to proti prirode, ale i tohle se deje.....

dada78: i ja mam v pasu 1d, protoze v mem srdci i mysli bude naporad, na nej a na zazitky s nim spojene nelze nikdy zapomenout..... a zustane mojim ditetem, mojim prvorozenym synem, do me smrti.... ;)

Jdu spinkat, zitra zas ty "moje" deti v praci, ikdyz zlobi jsou to deti a moc me pomohly.
31. bře 2009 ve 21:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj animam.
Aj ja som učiteľka a som teraz na materskej bez bábätka. :frowning2: Pracujem v špeciálnej ZŠ, ja mám druháčikov - A a B variant, ktoré majú ľahký stupeň mentálneho postihnutia a poruchy správania. Ako si zvládla návrat do zamestnania medzi detičky? Ja by som mala už v máji nastúpiť do práce, no absolútne sa na to necítim. Ich zvedavé pohľady a otázky by som nezvládla... Predsa naša práca je o inom, nie je to robota ako napr. v kancelárii, kde môžeš kedykoľvek vypnúť a nikto sa Ťa na nič nepýta. :unamused:
31. bře 2009 ve 23:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
dadka, ďakujem za odpovede. dlho som váhala s tou pupočníkovou krvou, predsa len je to naozaj kopa peňazí.
pak som sa rozhodla pre, aby som si raz nemusela vyčítať, že som to nespravila. samozrejme v tom hrala rolu smrť mojho chlapčeka a pak moj vek. emka je moja posledná, tak nemôžem rátať, že v prípade potreby by som porodila ďalšie dieťatko.
je mi ľúto, že u vás nebola možnosť niečo takéto využiť.
obdivujem ťa, ako dokážeš takto v pohode fungovať. ja som dlho nebola schopná sa o tom rozprávať. navyše som svojho chlapca ani nevidela, čo ma trápi doteraz. pôrod mi vyvolali až o dva dlhé dni a povedali, nech ho radšej ani nechcem vidieť, že bude rozmočený. ja som na to pristala, bola som ako oťapená, nedokázala som vôbec rozmýšlať. určite je ešte horšie stratiť dieťatko, ktoré poznáme a držíme na rukách a staráme sa o nej.
ach, ani si to neviem predstaviť. ste statočné ženy - inneska, dada aj aninam a mili, kotenko. prepáčte, ak som na niektorú zabudla.
1. dub 2009 ve 02:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
kotenko, zlatko, tebe som chcela napísať, že ti veľmi želám zdravé bábo, ale až na to budeš pripravená.
mne to trvalo 4roky! hneď po porode Lukáška som vedela, že ešte raz porodím zdravé dieťatko. ibaže som mala obrovský strach z tehotenstva a to som už mala doma 4 zdravé deti!
pomohla mi robota, vymalovala som izby, išla som do Egypta na dovolenku a v neposlednom rade mi pomohli stránky Anjeliky, že s takou tragédiou niesom sama. zmenila som gynekológa, aby mal sono v ambulancii a veľa som čítala, aby som nič nezanedbala a nakoniec som to aj v mojom veku, mám 41, zvládla. hlavne som od začiatku verila, že bude všetko v poriadku. ani na amniocentézu som nešla, lebo som sa bála rizika potratu a aj postihnuté by som si nechala. bola som iba na 3D sone, tam videli, že je všetko OK.
podobne ako ty ani ja nemôžem chodiť na cintorín. ja nedokážem plakať pred ľuďmi, ja plačem v mojom srdci.
muž to nechápe, on zas to berie normálne, že ide na hrob za Lukáškom, všetci sa o ňom normálne rozprávajú, ako by žil a to ja nedokážem.
taká som šťastná, že mám Emu. verím, že aj ty raz budeš šťastná s novým dieťatkom aj keď Lilianku budeš mať stále vo svojom srdci a nikdy na ňu nezabudneš. určite to zvládneš, až príde ten správny čas.
1. dub 2009 ve 03:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
izka, každá z nás má nárok prežívať svoj bôľ iným spôsobom, veď každá sme originál, nemôže ani nás niekto zrovnávať. Jediné, čo nás spája sú naši anjelici a naša veľká bolesť po ich odchode, ale na druhej strane, je tu viera, že sa s nimi stretneme a potom nám povedia : "Mami, mne tu bolo dobre, stále som na Vás dával pozor,moc ma mrzí, že Ťa to tak bolelo, ale ja som Ťa stále ochraňoval a dodával Ti sily kráčať ďalej !"

My sme nášmu Romankovi hovorili Momo, lebo on bol ukecaný od malička - asi po mne, moja mama hovorila, že som tiež bola taká rapotačka, a jeho "slovká",čo stihol hovoriť bolo také "momo". Nebola to mama,ani tato ... toho sme sa nedočkali, aj keď sme strašne túžili počuť tie čarovné slovká :cry:
1. dub 2009 v 08:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
izka...ja nápodobne, pred ludmi sa snažím byť v pohode, neplakať...poplačem si ked som sama, prípadne sa vyplačem v sprche..raz za čas treba ten smútok dostať zo seba von...
a na cintorín chodím tak raz za týždeň..občas si aj tam poplačem, i ked teraz sa snažím plač čo najviac obmedzovať, kôli druhému bábätku..

kotenko...dúfala som, že budeš mať bábätko, lebo mne osobne to moc pomohlo, ked som znova otehotnela...ale ked sa na to ešte necítiš, tak je to takto asi lepšie..ono príde ten správny čas a ty budeš opäť držať vo svojom náručí liliankinho súrodenca :slight_smile:

a naši anjelikovia navždy budú mať miesto v našich životoch a srdciach...navždy ich budeme ľúbiť a dennodenne spomínať...že tu boli, či už dlhšie, či kratšie..boli tu, zmenili nám život, milovali sme ich, ked ešte ani na svete neboli...a navždy to tak ostane...
1. dub 2009 v 09:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
kacenka24: Neboj, navrat bude dobry!!! Ono to deti ani nenapadne, me se take nikdo neptal. Spis jsem to 9takum pri rodince rekla casem sama, az kdyz jsem se na to citila. Budou te brat jako silnou osobnost!!! A tim, ze budes muset myslet na vyuku, tak ti rychleji cas bude plynout a uvidis bude lepe! Jak je to dlouho, co Marinka odesla? Jestli nechces sem muzes do IP, pokud nechces ani tam nemusis, ale ver, ze vypovidat se pomaha.....
1. dub 2009 v 15:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
dneska je to už 7 mesiacov čo nás Rominko opustil, zlatenko moje posielam Ti veľa pusiniek do nebíčka
1. dub 2009 ve 21:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
a ked pride aj jedna od rodáčky ... myslis ze ju prijme ? :slight_smile: ci takto :frowning2: ?
1. dub 2009 ve 22:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
jenna, určite áno :slight_smile: vždy mu hovorím nech dáva pozor na všetky bábätká a detičky, nech je takým patrónom detí.
2. dub 2009 v 08:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
dadka...tak ako každý iný večer, aj včera horela sviečočka za tvojho anjelika...
2. dub 2009 v 09:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Boh netresta, Boh nas uci. A ked sme na kolenach, sme vlastne najvyssie, kam duchovne mozme tu na zemi vyjst. Ono sa to zda krute, ale vsetko ma svoj vyznam a az s odstupom casu pochopime, kam nas kazda bolestna skusenost priviedla, ake nove obzory nam roztvorila. Milenka bola anjelik, ktory sem prisiel na kratky cas naucit svojich rodicov to, co by ich nikto iny nedokazal naucit. Bol to dar a darom ostane navzdy, lebo tu po sebe zanechala perly ducha, z ktorych budu vsetci, ktori ju milovali zit dalej.....
2. dub 2009 v 09:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ennya, děkuji, to jsi napsala krásně a pro mě pravdivě. Víš, že jsem o tom minulou neděli mluvila na bohoslužbách. Jen zatím je ta bolest pořád tak velká, že nedokážu říct to děkuji, ale věřím, že to tak je a že ji jednou mít budu, ale asi až ji znovu sevřu v náručí.
Já jsem se už naučila s tím žít, ale stále několikrát za den si na Milenku vzpomenu a derou se mi slzy a v srdci řvu zoufalstvím, ale trvá to 5-10 minut a pak žiju dál pro ostatní moje milé.
2. dub 2009 ve 21:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mila miliharmi. Neda sa slovami opisat, co si zazila. Nie je bolestivejsia vec na svete, ako klast do hrobu svoje dieta. Ja stale hovorim, ze tuto skusenost da Boh prezit len skutocne silnym ludom, lebo slabe povahy by to nezniesli. Este mozno ked smrt pride nahle, necakane[autonehoda a pod.], clovek ostane v soku a kym sa spamata, akosi to prrezije, ale ak dieta umiera dlhsi cas[leukemia] a ty vies, ze nema sancu, vidis, ako sa ti straca pred ocami a nemozes si pomoct, nemozes mu pomoct, je to skutocne pretazka skusenost a ten, co to prezije si zasluzi obdiv a uctu. Boh ta ma urcite velmi rad a v jeho ociach si velka hrdinka. Neboj sa, on oceni tvoje utrpenie a pokoru a este zazijes za to vsetko vela nadhernych veci v zivote. :slight_smile:
2. dub 2009 ve 21:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
milli, na tú bolesť máme plný nárok, veď sme naše detičky milovali a milujeme ich naďalej a preto to tak bolí, že už nie sú s nami a nemôžeme im našu lásku dokazovať osobne.
2. dub 2009 ve 21:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte prepacte ze zasa som sa vam sem vkradla

mukky krasne si to napisala a uplne s tebou suhlasim co si napisala......

strasne som sa vyplakala ked som si pozrela albumy vasim malickych anjelikov :frowning2: :frowning2: :frowning2:

a je to krute ako matka musi takto trpiet,preco ked uz babenko pride na tento svet nemoze zit stastne a nemoze byt zdrave,preco musia mat niektore deticky takyto kruty osud-PRECO?!? :frowning2:

ja som mala mimomaternicove tehotenstvo pred 2 rokmi a doteraz si vycitam ze som prisla o babenko aj takouto cestou-to nikto nevie ze si to vycitam,tym myslim moju rodinu-tajim to v sebe aj kvoli tomu ze mi Boh dal krasnu dcerenku-a viem ze je to moj nadherny anjelik a moc ju milujem a ze sa mi toto babo narodilo preto aby som bola stastna-lekari uz nedufali ze budem mat dietatko a predsa som maminkou sa stala :dizzy_face:

dakujem Bohu za to ze moje modlitby vyslisal a ze mi dal Sabínku :pensive:

milujem ju z celeho srdiecka a prosim Boha aby bola stale somnou zdrava a stastna



prajem vam vela stastia v zivote a zdrave deticky aby ste mali -to vam moc prajem :frowning2:

je mi luto ze musite mat take smutne fotecky v albumoch :pensive: :pensive: :cry:
2. dub 2009 ve 22:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
2. dub 2009 ve 22:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, moc vás obdivuju.
Občas sem nakouknu a vždycky to obečím...

Mám naštěstí krásného a někdy i zdravého chlapečka. A hlavně zlobivého...Ale když máme nějaký zdravotní problém, tak šílím a jsme až hysterická, protože mám nepřekonatelný strach. Strach o něj.
Má špatnou imunitu, alergii na mlíko a i před dvě očkování žádné obranné látky proti pneumokokům... Jsme takříkajíc posledního půl roku doma. Nesmíme mezi děti. v takových chílích propadám panice a beznaději, že to někdy bude lepší.
Proto vás všechny dojedné obdivuji, že jste se s takovou hroznou ztrátou vyrovnali a dokážete jít dál. Moje starosti jsou proti vašim "skoro" nicotné.
Držím vám všem pěstičky, aby si to to vaše štěstí taky našlo.
Mějte se moc krásně. Mslím na vás...
Jana
3. dub 2009 v 11:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Četla jsem Tvůj příběh a přiznám se, že obdivuju jak jsi to zvládla...mě to dohnalo k slzám a to děti nemám.
Přeju ti moc štěstí :slight_smile:
3. dub 2009 ve 14:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jo jsou to pribehy, ktery pise sam zivot a ten si nevybira....
5. dub 2009 v 07:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Baby velmi vas obdivujem a držím palce...
Citam ajelikov a placem ako male dieta :cry: :cry: :cry: :cry:
RIP pre vsetky zosnulé detičky :pensive: :pensive: :pensive:
7. dub 2009 v 00:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek