• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřelo mi dítě

5. června 2017 
V den jej nedozitych 21rokov mal prave 5, toto neviem ako budeme teraz robit, tie jeho oslavy , taka som bola stastna , ze mam vsetkych troch v jeden den, ze som manzelovi k narodeninam dala najkrajsi dar nase deti..., vsetkz nase sviatky uz budu poznacene, na moje meniny sme ju ukladali do hrobu, doslo mi to az vtedy co je vlastne za den, nikto nemal odvahu mi gratulovat a zelat vsetko dobre, ked vedeli co sa nam stalo... tak strasne sa bojim, aby jakub nebol o to ukrateny a zelam si , aby sme mali silu to prekonat prave kvoli nemu, teraz sa to tak nejako zakamuflovalo dovolenkou, dostal darceky , ako prezent hotela vyzdobeny stol, ale chybala torta... detske sampanske a vsetky tie hluposti, co ten den robia vynimocnym, zatial mu to nedoslo o rok to uz bude horsie :frowning2:
27. čer 2012 v 00:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zoja bolo mi poradene a ja sa toho drzim - nemaj na seba velke naroky. Ty mas teraz pravo plakat, smutit, nenutit sa do nicoho. Nech by si robila cokolvek, Jakubkov zivot neuchranis, aj jeho zivot poznacila strata a musi sa s tym vyrovnat. Nemozes sa kvoli nemu tvarit, ze sa nic nestalo a robit vsetko tak, ako predtym, lebo tak to uz nikdy nebude. On sa nauci smutit, ak uvidi smutit teba. A co bude o rok...budes riesit o rok. Teraz predsa mas co riesit.
27. čer 2012 v 00:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zoja nejdem zlahcovat situaciu pretoze tu niet co zlahcovat...no verim ze do buduceho roka prides/pridete na to ako prezit vase smutne sviatky tak aby ste nemuseli zit s pocitom viny ze oberate o nieco svojho milovaneho synceka a ani ste neprestali lubit svoju milovanu dcerku...velmi mi je smutno :( posielam silne objatie s uprimneho srdca xxx
27. čer 2012 v 00:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzanaj54 zuzi viem ako ti je...i ke dmy sme nikdy z nemocnice domov neprisli...tie veci tam ckali ...tie ktore sme pouzivali ostali v spomienkovej krabici doma...nakolko nezijeem uz na slovensku ,a zopar som vzala so sebou a mam ich tu ...dokonca marcipanoveho bociana ktoreho kupila svokra ked sme sa pochvalili ze cakame babatko,mam do dnes odlozeneho :frowning2: ...neda sa to len tak vyhodit,alebo odpratat...zo dna na den ci z mesiaca na mesiac...a vlastne nidky sa ani neodpracu...uz si ich nechame navzdy :frowning2: je to to malicko co nam ostalo :frowning2: okrem tej boesti a slz xxx
27. čer 2012 v 00:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@liave ja si to zajtra urcite pozriem, vdaka za tip
27. čer 2012 v 00:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzanaj54 ja neviem plakat..a stršne by som chcela :frowning2:
27. čer 2012 v 07:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
27. čer 2012 v 09:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ursul to ti verim, je to velmi ulavujuce. Mna tiez hocico nerozplace, ale tentokrat si musim pomahat, vzdy, ked citim, ze ta hrca v krku je uz tak velka, ze uz nedokazem nijako fungovat, robim nieco, cim by som spustila tie slzy ulavy, pozeram fotky, videa, idem sama na cintorin...niekedy si naschval vybavim ten posledny moment, ked uz som ju hladkala a ona vyzerala akoby len spinkala, ale nespinkala. Ten moment to vzdy zarucene spusti a mne sa nachvilu ulavi. Ale neviem si predstavit, ci to bude zaberat po takom case. Mozno uz ani nemas ziadne slzy k dispozicii po 15 rokoch :pensive:
27. čer 2012 ve 14:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzanaj54 neviem si predstavit vidiet malinkeho..ja som ho nevidela..ako som ho odniesla do nemocky a potom už nikdy :frowning2: :frowning2: :frowning2: :frowning2: :cry: a nedovolili nič veci sme mali všetky dat preč postel a tak..bolo to strašne.... :frowning2:
27. čer 2012 v 16:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ursul tak toto si zase neviem predstavit ja. Ani pred pohrebom ste ho nevideli? Asi sa vela odvtedy zmenilo, my sme tiez museli vsetky veci dat prec, ale povolili nam ist za nou. Myslim si, ze mne by sa s tym vyrovnavalo asi este horsie, keby som ju nemohla posledny krat pohladit, daj jej pusinku...ked sme ju hladkali v nemocnici, kratko po tom, co odisla, ten moment bol a navzdy zostane najsilnejsim pocitom v mojom zivote. Upozornovali nas, ze uz to nie je to krasne babatko, ze tie modre skvrny splynuli v jeden obrovsky flak. Bolo pritmie a ona vyzerala akoby len spala, a bola taka nadherna, flaky neflaky...jej telicko bolo este teple, pamatam si to tak zivo, aj napriek liekom, ktore do nas vtlacili a ktore uz ucinkovali, inak by som asi bola uz v bezvedomi. A druhy silny moment bola "iba nasa" hodinka pred pohrebom. Ked som ju videla v tej malej rakvicke, mala na sebe tie moje najoblubenejsie saticky, ktore jej tak pristali a ja som jej musela dat na poslednu cestu jej plysovu macicku a medvedika, s ktorymi spavala v postielke. Pocity pri oboch porodoch boli silne, ale urcite nie silnejsie :pensive: musis to mat velmi tazke, ked ti nebolo dovolene rozlucit sa so syncekom :pensive:
28. čer 2012 v 00:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzanaj54 viem teraz ,že to možno vyznie blbo alebo divne ale verim,že sa chapeme...ja si to neviem prestavit,že by som ho uvidela...myslim,že by som to nezvladla..ešte teraz ked sa na to zameram tak mi ide vytrhat vnutro..možno to tak malo byt..jaka sprosta veta...verim že chapeš čo tym myslim... :pensive:
28. čer 2012 v 00:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ursul neznie to ani divne ani blbo. Kazdy to ma inak. Ja som len myslela, ze si ho vidiet chcela a oni ti to nedovolili. Predsa len je to nebezpecna infekcna choroba a robia sa rozne opatrenia. To by bolo asi este hroznejsie. Ale ze si ho nedokazala vidiet...v takej neprirodzenej situacii nic nie je divne a aj keby sa niekto zachoval neviem ako divno, nemoze to byt divnejsie nez to, co sa stalo.
28. čer 2012 v 01:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzanaj54 mojka ja som ho chcela vidiet ale nepovolili ..ale možno keby som sa totalne nezrutila by som viac bojovala že by som to vybojovala...ja neviem,,aj ma to trapi že som ho nevidela ..aj je to možno dobre..ja nevieem a je mi a navždy bude z toho strašne tažko :frowning2:
28. čer 2012 v 07:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ursul , @zuzanaj54 holky, moc s vámi cítím a posílám velké objetí na dálku. Nepatřím mezi maminky andílků, jen si vás občas čtu a je mi líto, že je vás víc......

Jen jsem si vzpomněla na svou kamarádku, přišla o miminko, resp. dost pozdě jí diagnostikovali na UZV VV neslučitelnou se životem, holčička neměla prakticky vyvinutý mozek, přišlo se na to až někdy kolem 25 tt, takže jí bylo řečeno, že dítě nemá po porodu šanci samo žít.
Hodně těžce se s tím s manželem smiřovali, šlo o jejich první, bohužel jim to téměř nikdo z rodiny neuvěřil a měli většinou řeči typu Však i dr. se mohou mýlit, Možná se jen někdo spletl nebo když už uvěřili, tak Však budete mít ještě kopu dětí, jste mladí (byli u několika specialistů, aby se vyvrátil omyl)
Nikdo si neuvědomoval, co se může při porodu ještě třeba stát za komplikace, které by znemožnily další dítě... Navíc jí domů neustále nosili dárečky pro miminko, přestože ona vše schovala, aby ji to nedrásalo ještě víc.
Cítila pohyby a místo aby se jako jiné maminky těšily na den porodu, ona se ho bála a chtěla zastavit čas.
Před porodem se rozhodla, že miminko nechce vidět, necítila se na to, asi se znala, protože přesto, že odrodila přirozeně a naštěstí nebyly žádné komplikace, ihned po porodu zkolabovala, asi psychika, nervy, tak miminko ihned odnesli. Ještě tři dny bylo na přístrojích, protože lékaři musí, pak holčička zemřela.
Manžel vyřizoval vše od pohřbu až po pozůstalost. Ani on miminko neviděl, pohřeb byl velmi skromý, jen manžel, ona byla stále v porodnici.

Dnes má další dvě naprosto zdravé dcerky, o první dcerce nemluví, děti to nevědí. Já na to přišla úplnou náhodou, když jsem čekala třetí a ona "druhé", tak mi najednou utkvěla věta, že doufá, že třetí porod bude rychlovka. Až tehdy mi to vysvětlila. Říkala, že jí zase pomáhá vůbec o tom nemluvit, nechce na to vzpomínat.
Takže je vidět, že každý rodič se s tím vyrovnává po svém a nic není divné, každý má na své chování právo, protože nikdo nemůže soudit, když tuto situaci nezažil, jak by se zachoval právě on.

Když mi všechno řekla, měla jsem špatný pocit, že jsem se na to ptala, ale říkala, že raději řekne všechno hned a pak už nemusí nic dovysvětlovat. Je to nějakých 10 let a tím, že o ní nemluví, je to prý pro ni snazší.....

Posílám pusinky všem vašim dětem..... *
28. čer 2012 v 07:49  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lucisa si mila :hearts:
28. čer 2012 v 07:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lucisa velmi smutny pribeh :frowning2: vdaka za pusinky
28. čer 2012 ve 14:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ursul to musi byt hrozny pocit, ze ti ho nedovolili vidiet :frowning2: ja som za pomoci liekov bola toho schopna, ale bez nich by som asi tiez bola zrutena. Myslim si, ze si si to za tie roky musela vysvetlit tak, ze je to tak lespie, ze si ho nevidela, ze to tak malo byt, lebo inak by si sa z toho zblaznila. Je to asi nejaka forma ochrany pred zblbnutim, aj ked ten tvoj vnutorny rozpor z celej tej situacie je citit a ja sa ti necudujem.
28. čer 2012 ve 14:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzanaj54 Je to strašně smutné. Je mi to moc líto.
Manželova první dcerka Jasmine zemřela v roce a čtvrt na totéž. Taky za necelý den od prvních příznaků.
Kéž čas aspoň trochu dokáže otupit tu bolest...
28. čer 2012 ve 21:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pai dakujem :pensive: je mi luto kazdeho dietatka, ktore toto postretne. Keby som to nezazila, mozno ani neuverim, myslela by som si, ze ludia prehanaju, ze urcite si nieco nevsimli, co uz nejaku dobu trvalo, ze mozno nekrikladali vyznam nejakym priznakom...a ze ja by som si to urcite vsimla a teda mne by sa to mozno nestalo. Ale naozaj je to tak, ze od uplne prveho priznaku sa to cele zomlelo za necely den. Vsetko to bolo ako vo velmi zrychlenom filme. Co sa tyka mojich deti, vzdy som bola dost niekedy az prehnane ustrachana. Ale bojovala som s tym. Vtedy som si este pri tej prvej teplotke (ktora inak vobec nebola az taka vysoka) hovorila "nepanikar, ved nejde o zivot, si predsa uz skusena matka, zvladnes to!" :frowning2:
28. čer 2012 ve 22:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Srdiecko moje, dnes je to 6 mesiacov odkedy si odisla. Dnesnym dnom som uz dlhsie bez Teba ako s Tebou :cry: Cas je taky relativny. Polrok s Tebou zbehol tak rychlo a polrok bez Teba sa az neuveritelne vliekol. Najhorsie na tom je, ze aj ten najpomalsie sa vlecuci polrok je tak zalostne kratky, ak si pomyslim, ze len tolko Ti bolo dopriate zit :cry: Chybas mi a ziadne dalsie polroky na tom nic nezmenia.
30. čer 2012 v 01:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@zuzanaj54 :frowning2: objatie xxx
30. čer 2012 v 08:55  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
30. čer 2012 ve 13:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte...obcas sem zajdem,precitam si diskusiu a aj teraz normalne citim v pismenkach tu bolest kt.ste prezili....mam krasnu dcerku a neviem si predstavit...nedokazem..nechcem....zelam kazdej z vas,co mate svojho anjelika,aby ste nasli vnutorny pokoj....

ja ani neviem co napisat...
30. čer 2012 ve 13:22  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Ahojte, dnes som natrafila na obrazok nadhernej sochy, teda susosia...vola sa Pocta nenarodenym detom, ale myslim, ze rovnako dobre by ta socha mohla platit aj na ostatne deti a mamy, ktore nie su spolu. Na mna velmi zaposobila, a hned som si spomenula na tuto temu v ktorej je tolko silných mám, ktorým dakujem za to, že dokážu písať o tom, čo sa im stalo, pretože vďaka nim si uvedomujem keď mám pocit, že ma z mojich detí už naozaj porazí, že neporazí :slight_smile: A som vďačná, že ma má kto hnevať :pensive:
30. čer 2012 ve 21:33  • Odpověz  •  To se mi líbí (19)
dakujem Vas za kazdu prejavenu ucast :pensive:
30. čer 2012 ve 23:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzanaj54 :frowning2: na toto nie su ani slova....
30. čer 2012 ve 23:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
veru nie su...a zase musim napisat jednu smutnu :pensive:

Mojej Laurinke.
Vcera som plakala nad tym, ze tu uz pol roka nie si, dnes placem nad tym, ze keby si tu bola, mala by si krasny jeden rocik. Tie datumy su tak hrozostrasne po sebe, asi preto, aby mi navzdy pripominali, co som mala a o co som prisla :frowning2: milujem Ta a posielam Ti k narodeninam tisic pusiniek, budem verit, ze si Ta najdu.
Tvoja maminka
1. črc 2012 v 01:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (10)
@zuzanaj54 :pensive: nespravedlivé, takové věci se nesmí stávat, nikdy nepochopím........... :frowning2:
Laurince do nebíčka velkou pusinku......
1. črc 2012 v 08:10  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek