• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřelo mi dítě

26. února 2017 
14. črc 2012 v 00:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@luznicarka chcem ti aj ja popriat vela sily pocas tychto tazkych dni. Si pre mna (ako aj mnoho inych z vas) dokazom toho, ze ani po rokoch sa tazoba tychto dni nezmensi :frowning2: mrzi ma to za nas vsetky, neviem cim sme si zasluzili taketo utrpenie na cely zivot :pensive:
A suhlasim s tym, ze chlapi, aj ak ich to boli, to prezivaju uplne inak, mnohokrat posobia, ze sa ich to ani nedotyka, aj ked viem, ze to tak nie je. Nemozeme na nich tlacit, ale mne by napriklad velmi pomohlo, keby som z ust MM castejsie pocula, ako velmi mu malinka chyba a ako velmi ho to boli. Takto mam mnohokrat pocit, ze ja som jedina, kto tu spomienku na malinku zivi :frowning2:
14. črc 2012 v 16:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@liave velmi ma to mrzi :pensive: tak tazko sa to cita a nech ma kto chce aku chce vieru, ktora mozno pomaha, pravda je bohuzial nazoaj taka, ze nase deticky nam uz nikto nikdy spat neprivedie. Toto je pre mna stale nieco nepredstavitelne a nesmierne bolestne. Pozrela som si pesnicku a je mi velmi smutno :pensive: Posielam ti objatie a vedomie, ze nie si sama s bolavym srdcom. A tiez myslienku na tvojho anjelika :pensive:
A s dovolenkou mas asi pravdu, dovolenky su chvile, ked je rodina pokope a mala by prezivat prijemny spolocny pocit pohody a stastia. Lenze pri tych prijemnych chvilach o to viac bije do oci, ze nech robime, co robime, rodina nie je pokope :frowning2: cakaju nas teraz dva tyzdne v chorvatsku, s takym pocitom som este na dovolenku nesla :confounded:
14. črc 2012 v 17:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@abbey1 suhlasim, tie myslienky, co by uz vedela, co nove vyskusala...tam asi budu vzdy. Ubijajuce je to, ze svojim detom by sme dopriali vsetko na svete. Aj to, co sebe nie. A dovolenka je cas, ked si vsetci doprajeme viac nez zvycajne. Ta skutocnost, ze malickej nikdy nebudem mat sancu dopriat to, co Adelke, ma velmi boli :frowning2:
chodite este obcas do Plamienka?
14. črc 2012 v 17:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzanaj54 Díky včerejšek byl hodně náročnej, ale dneska od rána mě děti hodně drželi malá se pořád usmívala a tulila a malej taky tak sem zvládla zase jedno z mnoha smutných výročí. Určitě se to zpraví díru po malý nikdy nezacelíš dalším dítkem a to je třeba si uvědomit a až s tímdle budeš smířená tak si pořiďte další mimčo ne jako náhradu ale jako další. Já v sobě vím že mám 3 děti ale fyzicky jen dvě a přemíšlím o dalším tak za 4-5 let maximálně pokud mi to dovolí finance rodinné , ale je pro mě nereálný být jen se 2 dětma :grinning: nejstarší mi tu chybí a nepočítám že jí kdy jakýkoliv z mých dětí nahradí, ale už asi od 15 let vím že 3 je to správné číslo dětí doma :sweat_smile:
14. črc 2012 ve 22:35  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@luznicarka :slight_smile: drzim palce, nech ti to vyjde. Mam uplne rovnake cislo deti v hlave uz od nepamati. Nie je vela zien, ktore sa pustia do viac ako 2 deti. Poznam aj vela takych, ktore maju jedno a dlho dlho zvazuju, ci vobec este jedno. Fandim ti :slight_smile:
Ja viem, teda rozum vie, ze dieru po malej nikdy nezacelim dalsim dietatkom, ale viem aj to, ze sa s tym definitivne zmierim az vtedy, ked ta situacia nastane. Inak by to bolo ako cakanie na Godota. Navyse keby som na to cakala, asi by som bola uz po prechode, kym by to prirodzene prislo :unamused: Je to trochu nefer voci novemu cloviecikovi, ale spolieham na materinsku lasku, na tu sa predsa da spolahnut. Aj ked trochu sa tych pocitov bojim :unamused:
15. črc 2012 ve 22:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte baby ked to tu citam je mi strasne chudatka deticky anjelikovia uz ..zaujima ma tato tema prepacte viem prisli ste o deticky ale v nasej dedine je uz druhy pripad na tu zakenu chorobu zomrel mali chlapcek a teraz 23rocny chlapec a nic s tym nikto nerobi alebo ako sa to da zastavit?alebo najst prenasaca?dakujem
15. črc 2012 ve 22:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@otulik ahoj, myslis meningokoka? A ktora je to presne dedina? To je strasne!! Ak niekto zomrie na tuto infekcnu chorobu, mali by rodinu a ludi, ktori boli v uzkom styku s nakazenym, kontaktovat epidemiologovia z Ustavu verejneho zdravotnictva. Ich povinnostou je, aby vsetkym, ktory s dietatkom prisli do kontaku, boli podane preventivne antibiotika cim skor je to mozne. A ich ulohou by malo byt aj to, aby patrali po nosicovi. Otazka je, ci to naozaj robia, v nasom pripade sa na to uplne vykaslali. Kebyze nemam sestru a svagra lekarov, neviem, neviem :unamused: Este sa vraj robia specialne opatrenia, ak sa v kratkom case vyskytne viac pripadov na jednom mieste, vtedy mozu pristupit ku plosnemu ockovaniu rizikovej vekovej skupiny. A vies nejake detaily? napr. aky typ meningokoka to bol? Mozno by som na tvojom mieste zvazila ockovanie pre tvoje deticky, to je asi jedine, co sa da urobit :confounded:
15. črc 2012 ve 23:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzanaj54 ahoj ano meningokok neviem presne lebo este sa nevie kedy bude pohreb ale oni by to uz mali vediet naco zomrel ich rodina ze uz maju antibiotika ale je to uz druhy pripad prvy bol min.roku v lete asi a nikto s tym nic nerobi bojim sa lebo mam deturence s tym ockovanim velmi nemozem lebo mam zle skusenosti po ockovani musime opatrne ..ale kto by mal kontaktovat ustav epidemiologiu?
16. črc 2012 v 10:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzana54, @luznicarka citim to presne ako vy,3 je to spravne cislo aj ked v nasom pripade je to risk, pretoze vraj dianka mala geneticke ochorene....atd, ale uz 2 roky cakam na vysledok z genetiky takze to na 100% ani neviem.... Takmer pred rokom sa nam skoro rozpadlo manzelstvo, nevedeli sme spolu niest tu bolest, iba kazdy sam. Myslim ale ze sme sa nejak vnutorne s tym vyrovnali aj ked to stale strasne boli a Dianku nam nikto a nic nenahradi. Sme rozhodnuti pre dalsie babätko, takto to citime obaja.....Zatial to ale akosi nejde.....neviem asi to tak ma byt......
16. črc 2012 v 17:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzanaj54
@otulik
ci baby tak to hrozne :(((( vzdy doplacaju za nezodpovednost deticky..... :(((((
ak v tej dedine byvate radsej nikde nechodte len sedte doma kym sa to urovna :(((
a ked sa ustav o to nestara tak napiste tipa do joj a oni hned sa ozvu :((((
drzte sa....
16. črc 2012 v 17:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@otulik ustav narodneho zdravia je kontaktovany pracoviskom, na ktorom dieta zomrie, vacsinou je to ARO, JISka, infekcne oddelenie...proste nemocnica, alebo ak zomrie doma, lekar, ktory s dietatkom prisiel do kontaktu po jeho smrti. Je povinnost nahlasit umrtie na meningokoka do Ustavu narodneho zdravia, jednak kvoli tomu, ze robia rozbory, o aky typ meningokoka ide, ci sa u nas neobjavilo nieco nove, co sa trebars dovlieklo niekde zo sveta, alebo ci to bol typ, ktory sa bohuzial u nas bezne vyskutuje kvoli roznym statistickym ucelom. Ti potom kontaktuju vedlajsie oddelenie - epidemiologov, ktori by mali preskumat ohnisko nakazy, aby sa predislo epidemii. Predsa len ide o zakernu infekcnu chorobu. Takze ak dostala rodina antibiotika, pravdepodobne robili aj setrenia ohladom bacilonosicov, prebieha to tak, ze vsetkym, ktori prisli do kontaktu s dietatkom za posledne 3-4 dni, sa vezmu vytery z krku a nosa. Ale mozem ti povedat, ze u nas sme preskumali este aj susedov, ktori sa na malu len letmo pozreli a nosic sa aj tak nenasiel. Vraj sa nenajde skoro nikdy :unamused: Chapem, ze sa bojis, druhy pripad v jednej dedine je vela, ale po rocnej prestavke by som tam asi nehladala ziadny suvis. Blba nahoda :frowning2: Meningokoka ma bezne v nosohltane 10-15% populacie, pravdepodobnost, ze s nim prides do kontaktu, je velmi velka, mozno si ho aj mala a prekonala bez toho, aby si o tom vedela. Vacsinou sposobuje uplne bezne infekcie, podobne nadche. Len v zriedkavych pripadoch vsak prepukne do tak zavazneho ochorenia, ze moze sposobit aj smrt. A nikto nevie, preco prave u tych konkretnych jedincov. Ako aj ja sa pytam, preco prave u mojej Laurinky :frowning2: Kazdorocne je cca 4-6 smrtelnych pripadov, niekedy aj viac :frowning2: Bohuzial si bakteria vybera najma male deticky a pubertiakov - teda vsetko mladych zivotaschopnych ludi. Ked sa tak velmi bojis, naozaj zvaz to ockovanie, je sice len proti typu C u malych deti, ale budes mat pocit, ze aspon nieco si urobila. Urcite ale po porade s lekarom, on mozno doporuci vhodny termin alebo opatrenia, ak deticky zle znasaju ockovanie. Podla mna tie vedlajsie ucinky ockovania nemozu byt az take hrozostrasne, ako ta choroba. Ale to je len moj nazor, zazila som to, preto sa toho bojim :pensive:
16. črc 2012 ve 20:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
16. črc 2012 ve 21:53  •  snaží se  • Odpověz  •  To se mi líbí
16. črc 2012 ve 21:54  •  snaží se  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zienky, idem sa k vam vyplakat a tiez ponuknut rameno pre vas ak chcete plakat aj vy:
my sme prisli o nasho synceka nedavno, o par dni bude tomu 12 tyzdnov. 41tt+2 som ho v brusku nosila, chranila, krmila, lubila, hladkala no ked sme prisli rodit, uz mu nebilo srdiecko. Nasho krasneho Ondrika sme namiesto postielky ulozili do rakvy :frowning2: :frowning2: :frowning2: To je neskutocna krutost zivota. Je mi luto, ze to poznate vsetky, co ste tu.
Pred par dnami mal manzel narodeniny, bolo strasne ho vidiet plakat na cintorine. Nikdy som si ani v najhorsich snoch nemyslela, ze v takomto veku budem tak casto chodit na cintorin a ze to bude za nasim dietatkom. Mame tam aj nase mena :frowning2: jednoducho horor v priamom prenose.

Necitala som celu diskusiu, len zopar poslednych stran. Co sa tyka vyroci a sviatkov, este neviem co nas caka, iba tusim podla vasich prispevkov. Len uz teraz vieme, ze na Stedry vecer bude na stole o tanier viac...

Vidim, ze niektore uz mate aj dalsie deticky. Nam lekari odporucili cakat 6 mesiacov a tak sa zacat snazit. Velmi tuzime po babatku, aj ked Ondrika nam to nevynahradi. Uz teraz sa vsak strasne bojim tehotenstva a hlavne porodu, ze sa to zopakuje. Tiez sa bojim, ci s novym babatkom nepride aj to naozajstne uvedomenie toho, o co sme prisli a ci to neovplyvni nasu radost z babatka. Mali ste niektore take pocity? Ako ste to zvladli? Hlavne ty @leeenka26 mas cerstvu skusenost, mozes mi prosim napisat ako si to prekonavala?

Dakujem a vsetkym nam drzim palce
16. črc 2012 ve 22:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzanaj54 dakujem ti velmi pekne budem sa radit o tom ockovani ...viem prisla si o dcerku muselo to byt hrozne prepac ak som ta rozcitlivela ...dakujem este raz.
16. črc 2012 ve 23:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzanaj54 este prepac citam ockovanie ale to je az od dvoch rokov syn este nema..dcerka ma 10 tak ona moze no musim volat detskej lekarke hmmm :unamused:
16. črc 2012 ve 23:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@otulik ockovanie len proti typu C je mozne uz od 2 mesiacov. Asi bude lepsie, ked zistis, aky typ meningokoka sa vyskytol u vas. Nech zbytocne nestresujes deti ockovanim, ak to zle znasaju. Ak to bol typ B, proti nemu vakcina zatial nie je dostupna :confounded: prajem ti vela stastia pri tom spravnom rozhodnuti.
16. črc 2012 ve 23:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@waldnerka27
drz sa !!! :(((((
17. črc 2012 v 01:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kveronika
po porve uprimnu sustrast.... musi to byt hrozne.... dali vam vediet ze co a ako ???????
co sa presne stalo ??

mojej kamoske tiez zomrelo pri porode ..... :( o 3 mesiace bola zas tehotna... teraz ma uz aj druhe.

drzim ti palce fakt ...... je to tazke ale musis ist dalej.... :((((((((
Ondrika ti uz nikto nenahradi to je pravda...... ale drz sa fakt vyplac sa ked to pomoze !! :(((((
17. črc 2012 v 01:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dnes tu vela citam a pritom placem. Viem, ze su aj horsie osudy, mnohe to poznate z vlastnej skusenosti. Ale ja nesiem ten svoj a momentalne ma tlaci k zemi.
Pred par tyzdnami som si vsak nieco uvedomila: ak som sa doteraz bala smrti, tak teraz mi uz taka strasna nepripada. Budem zit pre svojich blizkych ale v hodine smti sa uz budem tesit na mojho milovaneho Ondrika.
17. črc 2012 ve 02:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kveronika předně upřímnou soustrast. I mě bylo doporučeno počkat 6 měsíců a apak teprve se začít snažit ale nevzala sem si to k srdci a sem za to ráda bylo tomu 5 měsíců když sem šla k doktorovi že jsem znovu těhotná a syna sem celkem bez problémů donosila strach je šílenej hlanvě kolem doby kdy sem přišla o dceru ( 36tt), ale tentokrát mě hlídali rovnou v porodnici od začátku těhu a malej se narodil vyvolávaným porodem protože se všichni báli aby se nestalo to samé a před termínem. A jak se taková těžkost překonává mno hodně špatně hodně mi pomohlo že sem musela nastoupit do práce musela sem každý ráno vstát oblíct se upravit a jít tam a pracovat a to bylo hodně co mě srovnalo první tejden byl hodně tvrdej, ale pak se to srovnalo a bylo to lepší týden od týdne. V době po porodu sem vymalovala koupelnu a záchod a pak sme jeli na dovolenou to taky pomohlo. Pevné nervy zvládnete to uvidíš vyjeďte na dovolenou a snaž se hodně zaměstnat. Bolest nepřestane smutno bude pořád, ale aspoň te nebudou napadat hlouposti a nebudeš řešit proč zrovna já a kdo za to může to je cesta do pekel už se stalo a nikdo to bohužel už nezmění :frowning2: To je moje rada. Hodně sil přeju :slight_smile:
17. črc 2012 v 11:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kveronika ...je mi to moc líto! posílám obrovské objetí a mnoho sil :pensive: .
je to těžká doba, čas hrany obrousí a s dalším miminkem přijde nová radost...vzpomínat budeš vždy...každý rok si představovat co by už uměl, jak by byl velký....alespoń já to tak už budu mít nejspíš navždy.
další těhotenství bude určitě psychicky náročné, ale je potřeba myslet optimisticky...tohle se přeci nemůže stát 2x po sobě!!!
já jsem otěhotněla také 5 měsíců po porodu...a s každým děťátkem přišla obrovská radost :dizzy_face: ....jen tam někde uvnitř mě je ten smutek, že místo tří jsou "jen" dvě...
opatrujte se!! :zipper_mouth:
17. črc 2012 ve 14:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@miliharmi ahoj, volám sa Zlatica a velmi dobre ti rozumiem. Dňa 4.8. 2011 som zažila ten najkrajší den v mojom živote. Narodila sa nám nádherná dcéra Bibianka, ktorá mala 3670g a 51cm. Bola som veľmi šťastná :slight_smile: , lebo 2 roky sa nam nedarilo mať bábo a nakoniec som ho mala. Dňa 6.8. som si prišla po dcérku na kojenie a povedali mi, že Biba mala problém s dýchaním tak mi ju nedajú. Boli to hrozné chvíle :frowning2: nevedela som čo sa deje, čo vlastne s ňou je a tak ďalej... o 2 hodiny mi povedali, že im je velmi ľúto , ale o dcérku prišli, umrela im pod rukami. :frowning2: Dva dni jej nevinného života, dva najkrajšie dni v mojom doterajšom živote a potom tie najstrašnejšie sekundy, minúty, hodiny a dni..... chápem ta, je to veľmi, ale veľmi ťažké. Moja maličká mala komplikovanú vrodenú srdcovú vadu, a nedožila by sa možno ani 1 roka. ale nik na to neprišiel, až na pitve. Poviem ti Mili, že to nikdy neprestane bolieť... ale máme anjelikov v nebi :wink:
17. črc 2012 ve 14:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Teraz čakáme druhé dieťatko, tiež som sa bála čo to bude, ale absolvovala som vyšetrenia a malý je chválaBohu zdravý. Ale tu ranu- resp. jazvu na srdci nikto už nevymaže. Je dôležité aby si sa s dcérkou rozprávala a hovorila jej aby ti ona pomáhala zvládnut ten smútok a tu bolesť za ňou. kedykoľvek mi možeš napísať :slight_smile: pa
17. črc 2012 ve 14:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ined77 @luznicarka dakujem za podporu. Asi som sem prisla hladat polutovanie (mozno je to chore, ale inac neviem) a som rada, ze existuje taka moznost dostat to zo seba. Viem, ze ma tu ludia chapu lebo prezili to iste - a to mi je velmi luto. Tu sa so svojimi myslienkami a citmi necitim nenormalna, lebo asi kazda prechadza roznymi stadiami pri prekonavani zialu - myslienky na samovrazdu, vycitky, spomienky...

Vcera som tu sedela do druhej a citala si vase pribehy. Plakala som nad nimi, nad sebou, nad vsetkou nespravodlivostou sveta, za vsetkymi detickami. Tolko by som chcela napisat, dostat zo seba vsetky myslienky - za ktore sa hanbim, ktore su divne ci nepochopitelne.

Ja sa o svojho synceka stale bojim. Ci mu nie je zima, alebo teplo, ci sa neboji burky. Bojim sa a zoziera ma, ze ho nemozem chranit :frowning2: :frowning2: To je najvacsia cast mojej bolesti, nemoct ho ochranit :frowning2:

Najviac ma rozculuje, ked mi niekto hovori, ze som/musim byt silna. PREBOHA, NIE SOM. Len rano vstanem lebo uz nejde spat. Len nieco biedne uvarim, lebo som hladna. Burim sa voci vsetkym radam, co mi davaju: najdi si nieco robit, zabudnes, nebudes mysliet. LENZE JA CHCEM MYSLIET. Nam nebol dopriany ani jediny den s nasim syncekom, len kratke objatie. A preto mam pocit, ze aj ta strasna bolest ma s nim spaja, ze ju neutlmim v sebe aby som o neho neprisla. Este vzdy citim, ze sme spojeni pupocnou snurou ked za nim smutim a preto aj 'chcem' smutit. Nechcem prist o to jedinecne puto, jedine co sme mali.

Naivne som si myslela, ze keby sme prisli o druhe dietatko, tak by sme mali aspon jedno a bolo by to teraz lahsie, mat pre koho zit. Ho...! Podla vasich prispevkov viem, ze je to este tazsie, davat odpovede na ich otazky. Aspon vas chcem vsetky objat, za to, ze zijete dalej pre svoje deti.

Moje tehu bolo ukazkove, bez problemov a problem nastal az tesne pred porodom (ktory bol velmi dlhy a vdaka lekarom aj traumaticky), takze tiez necakana rana. Preto sa bojim dalsieho tehu a hlavne porodu. To ma uz teraz mata. Uz nemam v seba doveru, ze 'dokazem' vynosit a porodit dieta. Bojim sa. :pensive:
17. črc 2012 v 15:05  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@kveronika ahoj, je mi velmi luto tvojej straty, velmi by som ti chcela poskytnut trochu podpory, ale len kto to zazil vie, ze je to velmi tazke. Ze presne reci typu "si silna, zvladnes to, budete mat dalsie dieta, obdivujem ta, ako to zvladas,...blablabla" od ludi, ktori to nezazili, viac ublizia, ako pomozu. Mas to este velmi cerstve, ja si pamatam, ze taky treti mesiac po smrti dcerky bol asi najtazsi :frowning2: Ale viem, ze mi pomaha tato diskusia, ze je nas tu viac takychto nestastnych osudov a ze tu neznie nic divne ani prehnane ani nenormalne. Ze mi tu nikto nehovori, ze sa velmi utapam v smutku a ze sa tym privelmi zaoberam, ze uz treba zit dalej. Tak len pis, je to urcite forma terapie.
Co sa tyka strachov a zmiesanych pocitov z noveho tehotenstva, dietatka, myslim, ze tomu sa neda vyhnut. Kazdy sa boji toho, co ho postretlo. Ty sa bojis tehotenstva a porodu, niekto sa boji ockovania, ja sa napr. bojim bakterii a infekcnych chorob. A budem robit vsetko mozne aj nemozne preto, aby som sa tomu pri dalsom dietatku vyhla, ako aj ty budes robit vsetko preto, aby si v dalsom tehotenstve mala 100%nu istotu, ze vsetko je ako ma byt. A aj ked ostanem navzdy prehnane opatrna, zase verim tomu, ze dvakrat sa take strasne nestastie nemoze prihodit jednemu cloveku. Drzim ti palce, nech ti cas rychlo plynie a prajem ti, aby spomienky na synceka, na to vase puto, nikdy nevybledli.
17. črc 2012 v 15:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzanaj54 dakujem Zuzka. Citala som tvoje prispevky. Aj je to smutne aj krasne ako zena so svojou velkou bolestou pomaha druhej s tou jej.

Vacsina prispevkov tu je smutnych, plnych bolesti a zialu, akoby bez nadeje do buducnosti. Ale aspon ma tesi, ze sa tu navzajom drzite nad vodou a snazite spolu niest zivot.

A priala by som aj nasim manzelom najst si nejake miesto, sposob, osobu, kde dostat svoj zial von. Sme tu iba my zienky, ale aj nasi muzi trpia, drzia to povacsinou v sebe. Preto teraz posielam kustik energie aj im, ktori za nami stoja a drzia nas. Su krasni a vzacni.
17. črc 2012 v 15:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@kveronika Kočí nejde o to zapomenout ale e o to zaměstnat ruce a hlavu něčím jiným nezapomeneš NIKDY bohužel, ale teĎ na chvíli opravdu potřebuješ aby si se z toho nesesipala a neskončila na práškách prostě na to tolik nemyslet a na to je nejlepší jakákoliv manuální práce já mít v tý době zahrádku jako mám teď tak nedělám nic jinýho než že se v ní hrabu přehrabuju přebírám pleju sázím přeorávám. Tenkrát sem ale zahrádku neměla udělanou a tak sem prostě vymalovala abych nemyslela na to že prostě už žít taky enchci když nežije Eliška. a já sem bez prášků v noci nespala a přes den sem nejedla nebyl důvod jíst a abych se z toho nezhroutila úplně tak prostě sem vzala ty barvy a malovala a pak manžel přišel že pojedem na dovču a kam jako k moři chci tak sem něco plácla a jo užili sme si to několikrát mě to tam vzalo, ale jednak sem tam potkala vzdálený příbuzný a pak i dvě starší ženský, kterým sme to řekli a ta jedna mi povídala že i jí se todle stalo a čék si pomalu uvědomuje že prostě to úplně konec světa neni a že sou i jiný ženský s takovým šíleným osudem .
17. črc 2012 v 18:09  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@kveronika Taky ti chci vyjádřit upřímnou soustrat v téhle těžké životní chvíli...tady najdeš porozumnění a podporu, věřím, že vypovídáním se ti částečně uleví. Je to bolestné, ale je pravdou, že se svět nezastaví a musíš bojovat dál. Věřím, že na každého jeho štěstí čeká a i ty se ho dočkáš! Myslím na Tebe!
18. črc 2012 v 07:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek