• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřelo mi dítě

26. února 2017 
@zuzanaj54 no nechodila som často ale asi sa to uz vo mne zlomilo a bola som aj pomnicek pozriet. Strašne sa s neho ,,,tesim,,
11. říj 2012 v 00:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzanaj54 ja viem, ze vyhodenie by nebolo to najhorsie. Aj sa snazim nebrat to tak vazne. Dnesok ma nasiel nepripravenu.
@leeenka26 mne je smutno, ked chodievam na cintorin ale zase viem, ze tam najdem pokoj. Aspon na chvilu. Myslim, ze potrebujeme to miestecko, kde mozme nechat kusok bolesti.

obom vam dnes dakujem za zachranu :zipper_mouth: bola som zufala a nevedela som, co ma robit. Dakujem**
11. říj 2012 v 00:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@leeenka26 dnes som cez den bola za Laurinkou a nasla som aj Samkov hrobcek, krasne srdiecko ma. Naozaj pekny pomnicek. Ten pomnicek este viac zvyraznil "velkost" alebo skor "malickost" jeho hrobceka medzi samymi velkymi hrobmi :frowning2: Ten absurdny, nespravodlivy a bolestny pocit sa ani neda popisat. Malicky cloviecik :frowning2: Ma to tam krasne :pensive:
11. říj 2012 ve 22:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@zuzanaj54 dakujem, aj mne sa velmi paci. Je to pre mna ovela znesitelnejsie tam chodit. Uz viem, ze tam nie som v tom sama. Viem, ze ani Samko tam nie je sam. :pensive:
12. říj 2012 v 09:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak jsem byla dneska u té kamarádky, co před dvěma týdny přišla o miminko - s velkou taškou potravinové pomoci (polévka, guláš, štrůdl...). Dřív jsme se nějak nedokázaly domluvit, abychom obě mohly a ona se na to cítila.
Přišla mi neuvěřitelně nad věcí - mluvila věcně, naprosto bez emocí. Já měla v očích slzy a ona to brala s naprostým klidem.
Tak nevím, jestli je ve fázi úplého popření, nebo jestli bere nějaké hodně silné léky?

Zmínila se o tom, že by hrozně rádi někam jeli, aspoň na prodloužený víkend, ale že peníze... tak mě hned napadlo, že obešlu naše společné kamarády a uděláme sbírku. Původně jsem jí chtěla ke konci šestinedělí poslat poukaz někam na masáž, aby si udělala radost, ale když se nás dá víc dohromady, tak by to na víkend v lázních vyjít mohlo.

O tom, že jsem těhotná, už ví (můj muž to nahlásil jejímu a ten jí) a bere to taky s klidem a dokonce s radostí za nás. Nechápu, kde v sobě bere tu sílu, já bych ji neměla, ale ať jí Bůh žehná, že je taková dobrá duše...
12. říj 2012 ve 21:10  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
@maladama ako pekne sa o nu staras. Prave vcera som na teba myslela, ze ako sa mas ty a tvoji znami.
Vies, mozno sa zda byt nad vecou, len nikto nevie co sa deje v jej vnutri. Ten najhorsi cas este len pride. A ludia okolo o tom ani nemusia vediet. Ked mam hovorit za seba, tak poriadne ma to zrazilo po vyse 2 mesiacoch. Dovtedy som to akoby nechapala. A potom? Malokto vie ako sa naozaj mam. medzi ludmi vyzeram v pohode. Vsetko to tazke pride ked je clovek doma, za zatvorenymi dverami. Ani nasi manzelia nevedia kolko sa naplaceme ked sme same. :pensive:
Nechcem ta strasit, skor je to len priblizenie toho, co sa naozaj deje. Vies, rodina si casto mysli, ze sme ok lebo nas nevidia plakat, kricat,... (Mna sa bratranec po mesiaci pytal ci je lepsie a nemohol uverit tomu, ze nie je. A to som nevedela co este pride :frowning2: )
Ta najvacsia bolest je vo vnutri, s tou nikto nepomoze :frowning2: Drzim vam palce
12. říj 2012 ve 23:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
@kveronika bohužel, jinak než tím, že přivezu jídlo nebo jim pomůžu s tou dovolenou, pomoct nemůžu, odžít si to budou muset sami :frowning2:
jestli o tom teď mluvit nechtějí, tak to musíme respektovat. Ale aspoň se snažím mužovi dávat "propustky", kdyby to vypadalo, že ten její manžel bude chtít vyrazit, tak ať jde taky (normálně teď večer nikam nesmí, protože potřebuju, aby se staral o malýho, protože mě je dost špatně...)
ale budeme když tak připravení na to, že to za ty dva měsíce může "udeřit", tak zkusím nějak načasovat ten jejich prodloužený víkend tam.
13. říj 2012 v 09:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maladama si naozaj velmi starostliva. Kiez by vas, dobrych kamaratok, bolo omnoho viac. Posielam tebe aj tvojej kamaratke srdiecka <3
15. říj 2012 v 01:31  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@maladama nejde mi poslat srdiecka, mozno to medzi sk a cz konikom nefunguje...?
15. říj 2012 v 01:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kveronika já se vždycky snažím k lidem chovat tak, jak bych chtěla, aby se ve stejné situaci chovali ke mně. akorát se teda modlím, aby mi tohle nikdo nemusel nikdy oplácet.
ale je pravda, že moje zkušenost s neplodností a opakovanými potraty mi v tomhle trochu pomáhá - možná nevím, co nejlepšího říct nebo udělat, ale zato vím, že stát stranou a neudělat a neříct nic je daleko horší.
15. říj 2012 v 07:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
dobry den,
nestratila som dieta iba skoro. preto neviem co prezivate, ale viem ake je tazke ked ho stracate. nam sa stal zazrak a dieta prezilo a velmi to posilnilo vo mne vieru. A tiez mi moje dieta poskytlo uzasny dokaz o tom ze Boh je a zije.
Viem ze vasa bolest a asi aj hnev je velky, a nikto kto to neprezije to nedokaze pochopit. Ale jedine co vam ja viem povedat je, ze vase deti su skutocne v nebi. nie len v tom slovnom, ale skutocnom realnom. A ze su milovane a stastne.
Viem ze ste s nim chceli byt viac a nemali ste dost casu (to nikdy nie je). A zda sa vam to nespravodlive. Ale oni boli milovane aj tu na zemi a teraz su milovane v nebi. A vy ste mali to stastie a ten dar, ze ste s nimi mohli byt aspon tu kratku chvilu.
15. říj 2012 ve 14:31  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@maladama ahoj,nám v rodine tiež pred týždnom zomrelo dieťatko..tiež sa chystáme na návštevu,ale neviem ako bude, ,o čom sa rozprávať,načo sa pýtať,načo nepýtať... :frowning2:
15. říj 2012 v 15:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tatanka1 Neber moju odpoveď v zlom. Ja ti tvoje právo na vieru neberiem, ale ver, že mi nerobí dobre čítať takéto vyhlásenia adresované nám všetkým maminkám.
Ver, že moje dieťa zažilo toľko bolesti a tráenia, že by to žiadny Boh nedopustil a nevykúpilo by to teraz už žiadne nebo.
Dieťa patrí na zem k milujúcej matke a nie do nemocnice a na cintorín. :frowning2:
Kto verí v Boha, možno to má jednoduchšie, keďže vidí nádej v posmrtný život a stretnutie s dieťatkom. Ale tá bolesť a žiaľ z utrpenia a straty najbližšieho a najvzácnejšieho je u každej maminky rovnaká.
15. říj 2012 v 19:22  • Odpověz  •  To se mi líbí (14)
@nastasja25 podívej se tady: http://www.modrykonik.cz/diskuse/o-tom-se-tezko-mluvi/zemrelo-mi-dite/?page=248 cca od půlky stránky, místní maminky mi daly spoustu velmi dobrých rad a zkušeností, jak to braly ony.
15. říj 2012 v 19:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maladama dakujem...
15. říj 2012 ve 20:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@abbey1 iste abbey mas uplnu pravdu. Dieta si nic take nezasluzi.
odpust ak som sa ta dotkla.
15. říj 2012 ve 23:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tatanka1 Nie dotkla. tak som to nemyslela, ale skutočne ka to niekto nezažil, nevie pochopiť, môže sa len domnievať, čo ten druhý cíti, ale nikdy si to ani len nedokáže predstaviť. A vieš, vtedy žiadne takéto slová nie sú útechov pre matku, ktorá videla tak strašne trpieť svoje dieťa.
Chápem, že si to myslela dobre, ale ťažko sa nájdu slová, ktoré utešia, preto je občas lepšie, len v tichosti podať ruku a povedať : " Je mi to ľúto".
15. říj 2012 ve 23:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
@tatanka1 tazko sa take cita. Vies, keby moje dieta bolo v ohrozeni zivota a prezilo, tiez by som verila. Ja som aj kedysi verila. Ale ked som prisla o uplne zdrave babatko uplne nepochopitelnym a neocakavanym sposobom, tak ... tak nemam chut verit. :pensive: Nemam sil
Vies, my sme nechceli anjelika, ani si nemyslim, ze su nase deti viac milovane. Mozno ano, mozno je to pravda, ale dieta patri najprv k mame a az potom niekde tam...az po nas...
15. říj 2012 ve 23:16  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
viem. nase dieta lekari odpisali uz mu nedavali ziadnu sancu, ja som mala na rukach svoje dieta ktore odchadzalo, upadalo do komy a prestavali fungovat vsetky organy. prevoz z jedneho oddelenia na druhe bolo vraj uz neskoro. sami mi povedali ze netusia co ten stav sposobuju a nevedia co maju liecit. islo to velmi rychlo a to do nemocnice prisiel len so slabou dehydrataciou. (lekari aj sestricky plakali uz a mna posielali sa rozlucit s dietatom) ano neprisla som o dieta ale poznam ten strach. dieta pari matke tu na zemi. ale to ze zomrie nie je rozhodnutie Boha. to jedine je co som vam tym chcela povedat. je to tragedia a je mi ti skutocne velmi luto. Chcela som vas len povzbudit. to je vsetko. viem ze je to slaba zaplata a skor to nahneva za nespravodlivu bolest a stratu.
zelam vam vela sil.
16. říj 2012 v 08:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@tatanka1 Víš ale todle nás moc nepovzbudí spíš je nám pak smutno ještě víc . Ty si měla štěstí a z nemocnice si odešla se zdravým živým dítkem, ale my ne já už šla domu z porodnice s prázdnou náručí čekala sem naše první dítě dceru moc sem se na ní těšila a už je to pět let mám doma dvě zdravý děti, ale pořád když vidím někoho kdo má dítě ve věku mojí první dcery tak mu to strašlivě závidím a to mám ty dva další prcky a i přes to jim závidím. Víš jako ono je moc dobře že tvoje dítě to zvládlo, ale tady v tomdle tématu to moc nikoho kdo už o dítě přišel nepovzbudí ale spíš rozbolaví a rozesmutní.
Přeju ti aby si nikdy todle nemusela zažívat .
17. říj 2012 ve 13:25  • Odpověz  •  To se mi líbí (9)
@tatanka1 ahoj nepochop ma prosim zle, viem, ze si to tak ani nemyslela, anĺe vyznelo to tak. Jednak prist sa ,,chvalit" aj ked nechtiac, ze ty si dieta ,,skoro stratila" medzi mamicky, ktore ho stratili a to je rozdiel, ktory sa neda ani popisat, ktory v zivote nepochopis, je trosku bezcitne povedzme si uprimne a po precitani tvojho prispevku som pocitila bolest a dotklo sa ma aj to, ze ja napr. verim v Boha, pretoze verim, ze on mi ho nevzal ale naopak verim, ze mi ho vratil a zle sa mi cita, ako popisujes, ze tebe urobil zazrak. Cele to spatne vyznieva. A ver, ze radsej by sme neprezili nikdy ani chvilku s nasimi detickami, ako ich navzdy stratili, pretoze akonehle nosis, spoznas, svoje dieta, stavas sa automaticky jeho sucastou, zijes zanho, aj by si zan dychala, ale to urcite dobre vies, pretoze dieta mas. Takze nabuduce trosku premyslaj nad tym, co a kam napises.
18. říj 2012 v 11:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@luznicarka presne aj mne je po tomto viac smutno
18. říj 2012 v 11:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@leeenka26 suhlasim s tym, co si napisala tatanke1 az na jednu vec: ''radsej by sme neprezili nikdy ani chvilku s nasimi detickami, ako ich navzdy stratili''.
Ja mam na to iny nazor, mne aj tych 9 mesiacov tehotenstva stalo za to, ten pocit puta k Ondrikovi mi stoji za tu bolest co mam teraz. Lutujem, ze sa nemohol narodit, ale nelutujem, ze som ho cakala. Neviem ako by som to citila, kebyze ho vidim trpiet, v bolesti. Neviem, toto som nezazila. Mozno som sebecka, mozno masochistka ze sa vyzivam vo svojom utrpeni :pensive: Ale ak by som pred rokom vedela, ako budem stastna pocas tehu napriek bolesti po nom, asi by som sa rozhodla pre tehotenstvo aj tak. Tak to citim.
18. říj 2012 v 11:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
Všechny zdravím a posílám objetí všem novým maminkám. Jsem opravdu moc ráda, když čtu, jak si vzájemně pomáháte, jak si poskytujete útěchu a rady, jak radíte těm, kdo chtějí pomoci a nezůstat bez zájmu. To je nejlepší věc na téhle diskusi a jsem ráda, že to tady funguje i beze mě, protože po těch letech už nemám tolik síly a času tu být tolik, co ze začátku. Díky všem, kdo i přřes svou vlastní bolest dokážou pomáhat ostatním. :slight_smile:

Je zajímavé, jak některé pocity jsou podobné nebo skoro stejné, hlavně ze začátku ta bolest a zoufalství, ta beznaděj, ten pocit, že už nikdy. A je myslím dobré se dozvědět, že i jiné maminky mají podobné pocity, že nejsem sama, že nejsem úplně nepochopená a divná, že jsem se úplně nezbláznila, ale naopak že jsou další, které chápou a rozumí, protože zažívají a cítí totéž.

A pak jsou věci a pocity, které prožíváme různě, což je také normální. Pro člověka, který to nepoznal, je hodně těžké si představit, že pro tento život pro nás není žádné útěchy, která by nás dokázala zcela zbavit bolesti. Ano, útěcha existuje, ale ne taková, která by dokázala úplně tu bolest a stesk přikrýt a zbavit nás ho.

@tatanka1 Já třeba to, co jsi psala, jako útěchu pociťuji, ale stejně dál bolí, že tu svou holčičku nemám, bolí všechno, co mělo být a nebude a hlavně bolí láska, kterou bych jí tak ráda dávala, ale nemohu. Tady jsem o tom psala.
http://www.modrykonik.cz/diskuse/o-tom-se-tezko-mluvi/zemrelo-mi-dite/?page=246 ten dlouhý příspěvek pro kveroniku :wink:
Přesto musím napsat, že já jsem své dítě ztratila a přesto to velmi posilnilo mou víru. Jen ta cesta k tomu posílení nebyla a není tak přímočará a jednoduchá, jako když vše tzv. dobře dopadne a dítě je zachráněné a uzdravené. Zažila jsem vlastně krátce po sobě obojí, těžkou nemoc a smrt mojí Milenky a za rok na to poškození při porodu a velký strach o Tomíka a pak jeho, věřím, že zázračné uzdravení, kdy mi ho Bůh zachránil a vrátil dokonale zdravého. Je mnohem jednodušší věřit a být vděčná a plná naděje v tom druhém případě než v tom prvním, ale i v tom prvním je to možné jen mnohem těžší a klopotnější.

Ještě musím dodat, že opravdu jsou věci, které prožíváme různě a je to normální. Já třeba nemohu říct, že bych raději neprožila ani chvíli s Milenkou. To ne, bolelo to a bolí stále, ale nikdy bych neměnila za nikdy ji nemít. Jsem ráda, že ji mám, že tu byla, že jsem jí mohla být maminkou a vlastně jsem jí být nikdy nepřestala, pořád je moje holčička a jsem vděčná za všechny spolu prožité chvíle. Jsem vděčná za lásku, která byla a je mezi námi, prostě věřím, že ta láska je větší a cennější než ta bolest a že ta bolest za to stojí, vždyť pomine a láska zůstane, aspoň tomu tak věřím.
18. říj 2012 ve 12:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@kveronika samozrejme, prepac, niekedy nerozmyslam co napisem :pensive: ja som to asi skor ponala podla seba, kedze som videla ako dlho trpel :(
18. říj 2012 ve 12:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@leeenka26 ja viem Leni, neospravedlnuj sa, ja chapem, ze nas pribeh je iny, inac to beriem ako ine mamicky. Chapem/akceptujem tvoje pocity, aj ked som ich ja necitila. Mali sme rozne osudy, od toho zavisi, ako to prezivame, co si myslime. Nic z toho co citime nie je nespravne, nikomu nemusime skladat ucty, nikomu vysvetlovat preco sa tak citime. Aspon teda tu, v tejto teme. V realnom zivote je to ine :frowning2:

Ja sa nehanbim za to, co teraz citim, ako rozmyslam. Ani ked myslim na to skoncit to tu. Som to ja, iba ja poznam ako sa citim, nemienim sa nikomu ospravedlnovat, ani vysvetlovat. Nemienim to skryvat, tvarit sa, ze to neexistuje. Kto chce pochopit, pochopi, kto nechce - odsudi ma.
Chcem chapat pocity inych mamiciek tu v tejto teme, nikoho nesudim, nemam na to pravo.

@miliharmi velmi pekne si to napisala, tvoje slova su ako balzam. Znova som sa vratila aj k tomu prispevku na strane 246, znova som o kustik viac pochopila. Nie vsetko, to mi bude trvat este dlho. Rozumiem tomu co pises, vystihla si to velmi dobre. ale este to neviem plne akceptovat, stotoznit sa s tym, prijat to za svoje.

mozno som aj zle napisala, ze uz neverim. Asi stale verim v Boha. No viac teraz citim ako sa na Neho hnevam, neskutocne sa na neho hnevam :angry: Odmietam sa modlit ci chodit do kostola, doslova akoby som Mu chcela ublizit. Viem, ze dopredu vedel ako sa budem trapit, viem, ze sa asi trapi so mnou. Ale ja sa jednoducho potrebujem na Neho hnevat, musim si na Niekom vybit tu zlost a bolest. Myslim, ze ma chape. Ja teraz nevladzem mat silu na ine, len na zufalstvo. A ako som pisala, nehanbim sa za to. Viem, ze ak mam prezit svoje dietatko, musim uvolnit ten hnev a bolest, kricat na ludi okolo co za nic nemozu, plakat, rozmyslat nad ukoncenim zivota, nesnazit sa o bezne veci. Je mi jedno co si ludia myslia, zial toto som ja, takto sa ja vyrovnavam so svojou stratou.

A coraz viac myslim na Vianoce. Ako sa mam ja tesit z Bozieho narodenia, oslavovat to znova a znova kazdy rok, ked mne sa moje dietatko nenarodilo? Vie si niekto predstavit ten pocit, pocuvat evanjelium o narodeni a pritom spominat na to, ako sa mne nenarodil Ondrik? Toto sa fakt neda vydrzat... :cry: :cry: :cry: :cry: :cry: :cry: :cry:
18. říj 2012 ve 13:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
18. říj 2012 ve 13:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tatanka1 ja uz placem ............ :frowning2:
18. říj 2012 ve 13:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@kveronika Já vím, úplně tě chápu a je mi velmi blízký tvůj postoj, že se nestydíš za to, co prožíváš. Já jsem přesvědčená, že k Bohu vede jediná cesta a to je cesta upřímnosti, nemá cenu nic předstírat, nic nalhávat ani sobě ani Bohu. Snad nebude od věci, když přidám ještě jeden příspěvek, co jsem napsala taky už před lety, v době kdy jsem to prožívala podobně jako ty a taky si nemyslím, že ty pocity byly špatně, protože z hněvu, bolesti a zoufalství, které jsem před Bohem vylévala, mě postupně pozvedl k nové naději a blízkosti.

"Někdy se na Boha také zlobím, dokonce jsem mu i řekla, že mu tohle asi nedokážu odpustit. Poslední dobou prožívám častěji než dřív pocity hněvu, dřív to byla spíš taková zlomená bolest, že všechno je špatně a nic nemá cenu. Teď se často zlobím na tu situaci, někdy i na Boha, ale spíš na tu celou situaci. Všichni tu jsou, rostou, učí se nové věci, mění se. Holčička od sousedů asi desetiletá, co se chodila na Milenku koukat a chtěla ji vozit, tu je, Majdička od sestry, tenkrát byla jako Tomík a dnes běhá, povídá, učí se básničky, tu je, i ta kočka od sousedů, co na ní Milenka vždy volala a chtěla ji hladit, tu je, všichni tu jsou a moje Milenka tu není,přitom tu byla stejně samozřejmě jako ti všichni. Jak to, jak to?! Ale i ten hněv je nakonec stejně bezmocný, nic nezmění, ach jo.
Ale to všechno jsou jen zoufalá slova z bolesti a Pán Bůh to ví. Kolikrát jsem k Němu přišla s pocitem, že zasloužím výtku a výčitky, ale nikdy se mi jich nedostalo, slyšela jsem jen ve svém srdci Boží hlas: Děvčátko, miluji tě, vím, že tě to strašně bolí. V Božích očích jsem i já, mamina 5 dětí, děvčátko, uplakané a bolavé děvčátko.
Hluboko v srdci mám pořád Petrova slova z evangelia: "Pane, ke komu bychom šli, ty máš slova věčného života."



Možná že nyní by bylo příhodnější pozvednout oči spíš ke kříži, na kterém visel Kristus také proto, aby ses jednou mohla setkat se svým Ondrikem, aby jemu i tobě otevřel cestu do nebe, tam jde najít naději, když uvidíš lásku, kterou nám Bůh ukázal svou obětí. Vánoce nejsou jen veselé, protože jsou předzvěstí kříže, ale největší radostí je vzkříšení, protože znamená naději na vzkříšení a setkání i pro nás a naše děti.
18. říj 2012 ve 13:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@tatanka1 len ta chcem uistit, ze ak reagujeme na tvoje prispevky, nie je to myslene proti tebe. Myslim,ze nikto sa ta nechce dotknut, nikto nechce aby si to brala v zlom. To je len taka automaticka reakcia, ja ju noekedy neviem zastavit.
Vies, som rada, ze si neprisla o dietatko. Som rada, ze niekde ta nespravodlivost nefungovala, ze ste mali pri sebe anjela strazneho v tej chvili.
Ja len citim nespravodlivost voci nam a nasim detom, ktore tu nie su. Ktore tu mali byt s nami. Uz aj ked si to my nejako ''zasluzime'' lebo sme nieco v zivote zle spravili, tak nase nevinne deticky si to nezasluzia. A toto velmi boli.
Takze len chcem aby si vedela, ze to nie je namierene voci tebe. Niekomu tvoje slova pomozu, inemu nie. Len nas to nejako ''postrci'' reagovat na take prispevky, trosku sa vykricat z tej nespravodlivosti.
18. říj 2012 ve 14:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek