• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřelo mi dítě

26. února 2017 
autor
Včera, když jsem dělala pro Milenku na hrob vázání, se mě 5 letý syn Tomík, který už zná Milenku jen z fotek, videí a vyprávění, ptal, kolik je Milence let a když slyšel 7, tak se ptal, jestli už chodí do školy. Chodí se v nebi do školy, mami? Já bych chtěl jít za Milenkou na chvíli na návštěvu a pak se zase vrátit. Podobné věci z něj padaly a pak najednou začal plakat, proč se musí umřít, proč nemůžeme jít do nebe rovnou bez smrti.
Taky bych chtěla jít za ní na návštěvu, aspoň na chvilinku, aspoň znovu po tak dlouhé době pohladit ty buclaté tvářičky, je to už tak dávno, co jsem je hladila naposled. Je těžké jen čekat a čekat až můj život taky skončí a setkáme se, kdyby se tak dalo jít do nebe na návštěvu. :slight_smile:
2. lis 2012 v 18:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (21)
@miliharmi ... :frowning2: :slight_smile: ...jak to mají chápat ty dětičky, když to my dospělí nedokážeme pobrat do konce svého života :pensive: .
2. lis 2012 v 18:46  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Ahojte, v tieto dni mam pocit, akoby sa mi vsetko vracalo. Vcera som pocitila zase nove pocity, ktore ma prekvapili a mala som co robit, aby som ich ako tak zahnala. Keby sa mi to nepodarilo, asi by som si to niekam namierila. Stala som pri hrobe mojho Samka a spominala na den porodu, na to, ako som sa citila, ked sa narodil, na muzovu stastnu tvar, na moje stastie, prve dietatko, aj ked take malicke a vo velkom ohrozeni. Citili sme sa tak hrdo. Potom prisla dalsia spomienka, ako na mna pozeral, tie jeho ocka. A zrazu si uvedomim, ze uz ich nikdy neuvidim.. Boli to...Boli to strasne moc, to ticho, ked placem, ked ho volam, ked ho chcem vidiet, ked viem, ze cokolvek spravim, jeho odpoved, jeho tvar, jeho blizkost nepride.. Dalej ma trapi jedna vec aj s mm, ako Filipkovi vysvetlim, ze Samko zomrel 5.5. a Filipko sa vtedy narodil? Ako to budeme prezivat, ked bude mat Filipko narodeniny? Budeme sa smiat a zaroven plakat? Pojdeme na hrob pozriet jeho velkeho brata? ja sa ale neudrzim, budem tam plakat ako vcera, ja uz niekedy mam pocit, ze nevladzem a to si vsetci urcite myslia, ze mi je uz fajn, ale opak, ja mam niekedy pocit, ze mi je este horsie.
3. lis 2012 v 11:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Dievcata musimte sa stym naucit zit je to ta najhorsia skuska zivota ale ste silne a dokazete to spomente si vzdy na okamihy ked vas drobcek mal spokojnucku tvaricku a v duchu vam pov edal dychol na vas ten najkrajsi vzduch a nim sepol neboj mami mne je uz krane a som s vama len prosim neplacte lebo iny to tak nechcu a ani ja pockam si na vas v nebicku a budeme navzdy spolu toto ma drzalo lebo ta bolest je obrovska ale su tu ludia co nas potrebuju aby sme sa pre nich usmievali musime ist dalej :slight_smile:bohuzial je to tazke ale musime:slight_smile:
3. lis 2012 v 11:32  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@leeenka26 viem asi co myslis. Pocity, co sa casto ani nedaju pomenovat len zrazu, v neocakavanej chvili vyjdu na povrch a zaskocia nas. Nieco, co sme este necitili, nieco uplne prekvapive co sme ani nevedeli, ze take pocity vobec mozu exustovat. Clovek to chce povedat inym ale vie, ze to nikto nepochopi. Castokrat ani manzel, ta najblizsia osoba s ktorou to vsetko prezivame. Oni myslia a citia inac. Potrebujeme to zo seba dostat lebo nas to gniavi.
Lenka, vobec si neviem predstavit ake to bude pre vas v maji. Je v tom symbolika, ale to spojenie smrti a zivota v jeden den, v jednej rodine... :pensive: Kazde vyrocie bude tazke, kazde vianoce, kazde meniny. Nie je dobre ked je nam tazko, ale ani ked sa trosku ulavi.
Tak casto na nas vsetky tu myslim...
4. lis 2012 v 00:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
po dlhsom case viem zase identifikovat svoje pocity, tak prepacte ak ich tu ''vylejem'' a ulavim si.
Uvedomila som si, ze mam stres zo zivota. Neskutocny stres z dalsieho dna, tyzdna, mesiaca, roku bez mojho dietatka. Neviem a nechcem si predstavit, ze sa toto naozaj deje. Akoby som nezila svoj zivot. Ja stale verim a dufam, ze sa este Ondrik vrati. Ale nie v dalsom babatku ale to moje prve dieta. Stale dufam, ze sa tu zjavi alebo sa cas vrati spat a my budeme spolu.
V zivote som toho naozaj prezila dost. Myslim, dost zleho, tazkeho, mnohokrat bez vychodiska. Az posledne roky boli lepsie, darilo sa mi, aj ked problemy su vzdy. Myslela som si, ze uz som si svoje odzila a ze budem mat taky bezny zivot. Ale toto co je teraz je neporovnatelne horsie. Neporovnatelne. Cim som si to zasluzila? Co take zle som spravila, ze musim takto trpiet? Mozno to znie povrchne, ale su horsi ludia a nestavaju sa im take veci. Neviem to pochopit, nieto este akceptovat. Viem, ze su aj horsie osudy. Cely zivot si to pripominam, aby som vedela zniest svoje tazke dni. Ale uz to nefunguje. Mam len jediny osud, ktory zijem. A mam dost.

Veci sa deju okolo mna a ja ich neviem zmenit. Citim, ze som tlacena do niecoho co nechcem a uz teraz viem, ze mi to ublizi. Vsetci okolo sa tesia, ze nastupujem do prace a absolutne nechcu pocut, ze toto mi nepomoze. Ocakavaju, ze sa vzchopim a budem bojovat, ale nespytaju sa ako sa naozaj citim. Ublizuje mi to. Akoby toho nebolo dost :frowning2:
Som v pasci. V pasci mojej bolesti a mojej prace ked myslim na mozne dalsie tehotenstvo. Posledne mesiace som nevedela byt skoro s nikym a zrazu sa budem musiet cely den pretvarovat, ze som v poho. Nebudem mat cas mysliet na Ondrika. mam strasny pocit, ze sa mi vzdaluje. Ze cim viac casu ubieha, tym mi je vzdialenejsi a taky nerealnejsi. Boze, co sa to stalo? :cry: :cry: :cry: :cry:
4. lis 2012 v 00:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@leeenka26 bude to tazke... ale musis sa drzat.... nikto nechce aby ste zabudli na 5.5 a nevysli na cintorin...
a zaroven doma mali party non stop.... v ten den..... v ten den si mozete symbolicky pripomenut na narodky..
a oslavit ich prvu sobotu co pride. ..
Mozete rano vyjst spolu spomenut si... deticky su mudre....
pockaj par rokov a vysvetli mu...
moja sesternica stratila sestru ... pred 3 rokmi ale deticky su ucene ze chodia na cintorin... a ze tam je ich teta...
maju 3 a 4 roky a uz to maju v hlavicke ze teta tam byva....
niekedy len tak kupia kavu a cokoladu a polozi ajej na hrob, alebo nakreslia vykres... na velku noc naprikald oniesli malovane vajicka..
u nas je to inak..... ako doma.
musis sa drzat !!!!!!!!!!! Filipko ta potrebuje....
4. lis 2012 v 01:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kveronika vies.. musis ist dalej.... ja si to neviem ani predstavit ze co prezivas tak ta ti tu ani nebudem pisat ze neboj bud edobre...
je to tazke... ale musis bojovat... naucit sa stym zit... proste... ist dalej..... musis byt silna.....
vsetko je na nieco dobre...doprajte si nejaku dovolenku... proste... najdi si nejake hobby... prestante sa snazit o babo... neboj to pride...... drzim ti palce.. a kludne tu pis vsetko... stazuj sa, vyrozpravaj sa... ulavi sa ti na dusi ... bude lepsie....
boh je stebou... neopustil ta... ale vacsinou sa hovori ze boh ta skusa..... :((((((( ale zial nevieme ze preco nas skusa.... :(((
4. lis 2012 v 01:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@monika15 prepac, nechcem sa ta dotknut, ale ako im mozes radit - najdi si dake hobby? Ked nevies, ake to je prist o dieta radsej nepis, vyjadri podporu, ale nerad. Viem, ze to nemyslis zle, ale keby som bola na mieste mamiciek anjelikov by sa ma taketo prispevky skor dotkli, ako by mi pomohli. Nemame ziadne pravo radit. Nemame ani predstavu aka je to bolest. Nemyslim to zle, ale pride mi to nevhodne, co pises.
4. lis 2012 v 07:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (9)
@kveronika Vcera som sa dozvedela o hroznej tragedii ktora postihla mojho kamarata z detstva. Plakala som nad nim a nad tym utrpenim co ho este len caka. Spytala som sa mojho otca preco sa taketo hrozne veci deju ludom ktori su dobri. Jeho odpoved: Lebo kazdy dobry skutok musi byt po zasluhe potrestany. Po vcerajsku tomu zacinam verit. :(
4. lis 2012 v 07:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@kveta bohuzial mam pocit, ze mas pravdu
4. lis 2012 v 07:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@monika15 Ahoj, mna sa tiez dotklo co si napisala. Najst si nejake hobby, alebo dat si cokoladu, prestat sa snazit o dieta, ist na dovolenku??? To nemyslis vazne?? !!! Nemas predstavu ake muky @kveronika a aj my ostatne prezivame, na to sa neda zabudnut, ani sa s tym zmierit, ani naucit zit a prikazat si, ok, uz stacilo, prestanem sa trapit, musim ist dalej.. hmm ved mas dieta, sice si nedokazes predstavit ake je on prist, ale mas ho a ako ho lubis!!? Asi viac ako svoj zivot vsak?!! My sme o dieta prisli. Skus sa zamysliet nad tym co si napisala. Takisto ako mozes porovnavat ist na pohreb tete s detmi a ist s dietatom zivym na hrob svojmu dietatu uz mrtvemu. A bud si ista, ze sa drzim, viem, ze Filipko ma potrebuje, ale prisla som uz o jedno dieta a to ma navzdy poznacilo a znicilo. Nemas predstavu.
4. lis 2012 v 10:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (11)
@mircalla Musím len súhlasiť. 1000krát som si povedala, že na podobné príspevky nebudem reagovať. Ja chápem, že to tie ženy myslia dobre a nechcú nás raniť. Mňa však ani nie rania ale riadne nazúria.
@monika15 Ako môže niekto tvrdiť, že všetko je na niečo dobré, ak sa to týka smrti milovaného a ešte i dieťatka??? Ano, mňa smrť nášho syna zmenila, ale aj keby zo mňa urobila svätca, tak na tom nebude nič dobrého. Na smrti nikdy nie je nič dobré!
Nič, opakujem nič nič nič nevykúpi tú bolesť našich detí, ich utrpenie. Nič dobré sa v tom nedá nájsť.
A tvrdenie, že nás Boh skúša i mňa ko neveriaceho vždy riadne vytočí.
Sú tu i veriace mamičky a som rada, že to neberú ako skúšku Bohom. Nikdy totiž neuverím, že ak ja Boh existuje, bol by schopný takýmto krutým spôsobom niekoho skúšať či nebodaj trestať.
To je pomýlený pohľad na vieru a Boha!

Naozaj je lepšie občas mlčať. :frowning2:
4. lis 2012 v 11:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (16)
@abbey1 presne tak, Boh nas neskusa, nedava to ziadnu logiku a sorry iba veriaci hlupak si toto moze mysliet. Boh je dobry a neviem preco moj syncek umrel, ale neverim, ze to bola jeho vola, alebo ze mi ho on vzal. Su veci, na ktore odpoved nemam a preto nechcem nikoho vinit. A tiez ma riadne rozzuri, ked toto niekto napise, ze vsetko zle je na nieco dobre. Ja som nikdy nenasla ziadnu odpoved, preco a nikdy urcite ani nedostanem, zostava mi len dufat, ze tento zivot, ktory ma este caka, ze nebude prislis dlhy a ze snad raz ta bolest bude o nieco mensia, ako mlady clovek, ktory by sa mal tesit do zivota, ja si uvedomujem, ze kolko tu este musim byt, kolko utrpenia ma este caka, az ma to desi. Snazim sa zakryt svoj bol, potlacat ho, ale nejde to stale, zase sa to vynori ako daky cerv a som hotova.
4. lis 2012 v 11:10  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Mozno sa hlupo opytam, ale nemohla by byt tato tema sukromna? Piseme o svojom najvacsom trapeni, je to tak intimne, tak bolestne.
4. lis 2012 v 11:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
autor
@leeenka26 Už jsme o tom tady několikrát psaly, proč chci toto téma nechat otevřené. Pokud ho uzavřu, velká část maminek nás nenajde a také jsem zjistila, že je opravdu dost maminek se stejným osudem, které si tady nějakou dobu jen čtou, než se odváží napsat a povzbuzuje je, že v tom nejsou samy a že my prožíváme podobné věci a pocity. Uzavřená diskuse by neumožňovala tak dobře, aby přicházely nové maminky a mohly si vzájemně radit. Vím, že to strašně bolí, ale časem přeci jen dojde k útlumu a po letech už není taková potřeba se sdílet a navštěvovat denně diskusi, jen občas při výročích apod. a proto je moc dobře, když je do diskuse volný přístup stále novým maminkám, které ji potřebují.
Ovšem nemám naprosto nic proti tomu, aby se skupinka maminek, které si tady třeba povídají už nějakou dobu a lépe se znají, domluvila a udělala si i uzavřenou diskusi na toto téma. Dokonce myslím, že tady na MK už nějaká existuje hlavně pro maminky, co ztratily děťátko kolem porodu, že už takovou tady holky zakládaly před časem a že se o tom tady psalo. Zkus projet uzavřená témata nebo zkus podobnou založit a pozvi tam ty maminky, co jsou ti tady nejbližší. Mně to určitě nijak nevadí, naopak každá pomoc je důležitá podle toho, jak to kdo potřebuje a cítí.

Co se týká názorů, vše zlé je na něco dobré, Bůh nás zkouší nebo trestá, případně je to karmická odplata za předchozí životy a další podobné, své názory jsem tady už mnohokrát podrobně vypsala a prostě s nimi nesouhlasím. Věřím Bohu a právě proto s nimi nesouhlasím.


@monika15 Vím, že to většina veřejnosti neví a proto používá přesně podobná vyjádření, mě taky posílali si zaplavat apod. :confounded: Všechna vyjádření typu "život jde dál" a "musíš být silná" pozůstalé rodiče zraňují a popuzují z toho důvodu, že tak to možná připadá ostatním, ale oni to tak vůbec necítí. Nějakou dobu jim totiž život dál ani nejde, byť uplývají dny a týdny a posléze se přeci jen zase rozběhne, ale ve skutečnosti dál jde jen jeho část, všechno to ostatní v životě jde dál, ale je jedna část života ukrytá v nás, která se zastavila se smrtí našeho dítěte a ta stojí a jen čeká, čeká na setkání.
Věta musíš být silná je něco podobného, už zůstat naživu a nějak přežívat vyžaduje z počátku hodně síly, tak moc že je to k neunesení a když už máš pocit, že jsi na pokraji svých sil, že do toho přežít dáváš všechno a někdo ti řekne, musíš být silná a tím jakoby naznačuje, že dost silná nejsi, že musíš ještě přidat, pak to může být to pomyslné peříčko, které křehkou a na krev napjatou rovnováhu překlopí k úplnému zhroucení.
Já bych taky někdy chtěla holkám, když si naříkají, říct, bude líp, ale vím, že to jim v tu chvíli nepomůže, že to, co jim pomáhá, zrovna dělají, totiž naříkají, sdílí svou bolest, vypisují se z ní a potřebují hlavně účast a pochopení. Naučila jsem se jednu věc při pomoci pozůstalým maminkám. Nikdy za žádných okolností ani v dobrém úmyslu ani ve snaze je vyprovokovat k dalšímu životu nepoužívat věty, které snižuji nebo zlehčují jejich bolest!
4. lis 2012 ve 12:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (15)
neznasam, ked mi niekto povie, ze musim ist dalej, ze musim byt silna. Nemusim. Vobec nemusim ist dalej. Nie je na to dovod. Zijem, ano, ale nemusim zit. Len ja viem kolkokrat si prajem skoncit to. Nenavidim svoj zivot, nenavidim, ze zijem. Nenavidim, ze sa kazde rano musim zobudit, vstat, najest sa, nieco spravit. Nenavidim co sa stalo a nenavidim, ze ludia okolo su stastni. Nenavidim ked sa niekto smeje, zabava, tancuje. Ze niekto riesi bezne veci ako co uvarit, kam ist s detmi, dovolenka.
Silne slova, viem, ale nech mi to nevycita niekto kto to nezazil. Znamy, neznamy, rodina, ... ak nezazili nech ma nesudia. Oni nie su v mojom tele, nevedia co citi moje srdce, v akom stave je moja dusa.
Neznasam ked mi niekto povie ze bude dobre, zmierni sa to, este budete mat deti. Je mi jedno co BUDE, ja placem za tym co NIE JE A NIKDY UZ NEBUDE.

Som veriaca. Viem, ze som aj ked aj to teraz nenavidim. Hnevam sa na Boha a nenavidim ho, ale viem, ze je. Mam chut ist poslednykrat na spoved a pytat sa knaza ako mozem zomriet aby som nesla do pekla. Tak ako pise @leeenka26 dufam, ze moj zivot nebude dlhy. Mam uzasneho mm ale ani on mi nevie vynahradit o co som prisla. Ani on nie je dovod aby som sa usmiala, striasla zo seba poslednych 6 mesiacov a s energiou vykrocila do dalsej casti zivota.

Zijem lebo neviem zomriet. Trapim sa lebo neviem zabudnut ani prijat co sa stalo. Smutim a kazdy pripadny usmev ma obera o neskutocne mnozstvo energie. Nechcem ist do prace lebo nefungujem ako normalni ludia.

Prosim aby na moj prispevok nereagovali ti, co si ani len nevedia predstavit cim prechadzam.
4. lis 2012 ve 12:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (13)
@miliharmi velmi dobre si to vystihla. Dakujem.
4. lis 2012 ve 12:34  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
asi je na nieco dobre, aby toto bola verejna tema. Aj ja som si presla kopec stran kym som sa odhodlala napisat.
Ale nesuhlasim s tym, aby tu prisli ine mamky ''len tak'' a prihrievali si polievocku. Viem, ze maju nutkanie napisat nieco, aby mali dobry pocit ze pomohli. Pouzijem hlupe prirovnanie: ak nezijem na dedine, nepestujem 30 druhov zeleniny a nechovam 10 druhov zvierat, tak hadam nebudem radit cim hnojit alebo krmit.
Prave pre tie mna vytacajuce komentare si tiez niekedy prajem, aby bola tato tema sukromna.
4. lis 2012 ve 12:46  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@monika15 Holky už tu napsali prakticky všechno co sem chtěla napsat i já když sem četla tvé příspěvky. JAK si můžeš dovolit někomu psát, že MUSÍ něco dělat a zvlášť v takové citlivé záležitosti se smrtí dítěte se žít nedá přejít jí nemůžeš zavřít jinam nejde je to tvou součástí a když to neznáš a nevíš jaký to je tak nesuď a neraď prosím. A už vůbec nechápu jak můžeš do tohodle tahat boha já v něj nevěřím ale přijde mi to totálně nesmyslý aby někoho bůh zkoušel tím že mu vezme dítě ? To je opravdu úplnmě zcestný tvrzení. A holky to jen pobouřilo tak věř že mě to tvoje psaní hodně naštvalo a jen díky tomu že sem vařila pro děti a manžela tak sem ve vzteku nenapsala co sem původně chtěla.
4. lis 2012 ve 12:49  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@kveronika zlato neber si to opravdu nic nemusíš v klidu a pomalu podle svých potřeb se s tím vyrovnáš časem mě to trvalo krátce než sem si řekla že prostě opravdu musim jít dál, ale řekla sem si to já sama až sem se na to cítila a měla sem velký štěstí že mě uměla pochopit tchýně a pak i kamarádaka. Hodně mi pomohl návrat do práce, ale opravdu každá sme jiná a co někomu pomůže druhého prostě potopí. Mě to pomohlo v tom že sem se přestala vrtat v otázkách co by kdyby . i když teď někdy mě ty otázky přepadnou a zrovna ze čtvrtka na pátek teď to bylo hodně těžký a jen díky dětem sem se nezhroutila úplně . S nejstarší dcerou si povídám prakticky pořád a chybí mi tu pořád stejně to se už nikdy nezmění, ale už je mi líp než před pěti lety. chce to čas a jít podle sebe jak se na co cítíš.
4. lis 2012 ve 12:59  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
zaciatok novembra, kazdy vie, ze sa chodi na cintorin, sviatok vs. svatych, dusicky a moja svokra ani nejde na cintorin :angry: Robi mimo Kosic, sobotu este travi vo svojom rodisku tiez mimo ale minimalne 3 nedele do mesiaca je tu. Za pol rok bola na cintorine iba 2x, raz na svoje narodeniny ked sme tam isli my a druhykrat tiez len ked my sme tam mali cestu. No povedzte co si mam mysliet?
Tento tyzden tu bola cely stvrtok aj piatok, ani sviecka ani kvietky nepribudli Ondrikovi. Ja uz mam fakt dost, nevladzem :pensive:
4. lis 2012 ve 13:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kveronika Poviem ti, ako to bolo u nás. Keď ochorel náš Filipko, vzťahy so svokrovcami už boli narušené. Oni sú takí tvrdí chladní ľudia, presní opak našej rodiny a výchovy. My sme boli s Filipkom v nemocnici 13 mesiacov a ani jedinký raz nezazvonil telefón, ako sa má, či vôbec žije. Svokra jedinký raz nezaniesla ani svojmu synovi tanier plievky, aby sa najedol domácej stravy, keďže ja som bola väčšinou so synčekom v nemocnici. Moja sestra niekoľkokrát týždenne nám nosila, či posielala domácu stravu do nemocnice, pomáhala celá moja rodina: finančne, morálne, strarostlivosťou.
Svokor sa 2krát stavil v nemocnici, keďže raz bol na rodičovskom svojej dcére a raz so zubami v Ba. Náš Filipko ho ani nepoznal. Nedostal od neho ani pototo banán. Proste nič, ani náznak záujmu a súcitu.
Tak sme kontakty prerušili, svokrovci nevedeli, že sa nám narodila strašia dcérka 17.4. a Filipko zomrel 20.4. Nedali sme im vedieť, "nepozvali" na pohreb. Dozvedeli sa to dodatočne od cudzích ľudí a následne švagriná s jedom volala, či je to pravda a ako sme si to dovolili, ako ONI vyzerajú pre ľuďmi. Podotýkam, že oni nás nenavštevovali, nevolali ako sa malinký má.
Tak sme styky prerušili úplne a sú to pre mňa cudzí ľudia. Ja ich nepoznám a moje deti vôbec. Na ulici by okolo nich prešli, lebo ich v živote nevideli. :frowning2:
Mňa môžu ohovárať koľko chcú, som vlastne pre nich cudzá. Ale na deti mi siahať nemôžu. Na cintorín nejdu ako je rok dlhý. NIČ! A to sú veľmi pobožní, svokor v našom meste robil, chodia tadiaľto niekoľko krát mesačne.
Je to ich rozhodnutie a oni o niečo prichádzajú , my nie. Nech si oni spovedajú svoje svedomie!
Dodatočne som sa dozvedela, že môjmu mužovi radili, aby nás opustil práve v čase, keď som bola s Filipkom v nemocnici. Načo mu je vraj taká žena a dieťa! :frowning2: :cry:
Muž sa s tým zdvôveril mojej sestre, mne to nedokázal povedať.
Nestýka sa snimi ani manžel. Ja mu nezakazujem, ale on chudák sám pochopil, kto sú skutoční priatelia a rodina.

Je to smutné, ale aj takýto sú ľudia.
Kľudne sa na nich hnevaj, uľaví sa ti. Uvidíš, že časom ten hnev bude menší a budú ti ukradnutí. Aspoň mne pomohlo ich vymazať zo života. :confounded:
4. lis 2012 ve 13:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@mircalla
@leeenka26
@abbey1
akoze sorry ale ja som radila na zaklade mojej kamosky zomrelo jej dieta v den narodenia...
tiez sa trapili dusila ju depresia... pokusila o samovrazdu ...
a vies... psychiater jej tak poradil... a velmi jej to pomohlo...
zacala vysivat... nasla si hobby... chodila na zumbu...sli na dovonelku do pariza a tam otehotnela po 5 mesiaci...
keby nepocuvla lekara tak je uz mrtva.....
takze sorry.... ako niekedy treba chapat logiku emialu... a nie utocit.....
uz vas tu nebudem otravovat.... nebojte sa.
4. lis 2012 ve 13:55  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@monika15 Tak sorry, ale buď rada, že to poznáš len od kamarátky. Tu každá vieme, že žiť budeme ďalej, ale ani jednej z nás naozaj nepríde vhod počúvať, že bude lepšie. Nebude. Načíme sa s tým žiť, lebo nemáme na výber,
A neútočím, ale skutočne nech hľadám akúkoľvek logigu, dobré na to nenájdem nikdy nič.
Skús aj ty pochopiť nás, že nám takéto rady naozaj neprídu vhod. Ublížia, alebo nahnevajú. Nepomôžu. My potrebujeme čas, blízkych ľudí okolo seba a nie hľadať dobro, či logiku v takej krutej veci.
Skúšky od Boha už radšej nebudem komentovať. To povedia len ľudia, ktorí vieru v Boha chápu úplne zle.
4. lis 2012 ve 14:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@monika15 mas pravdu, zazila to tvoja KAMARATKA a nie ty, JEJ to pomohlo a nie niekomu inemu. Mozno keby ty si bola v jej situacii, ta ista rada by isla pomimo teba este minimalne 2 roky.
Tento tvoj prispevok zavana urazenostou namiesto toho aby si sa ospravedlnila. Nereagovala som na to co si mi hore napisala, nechcela som sa ta dotknut lebo naozaj nechapes o com tu piseme. Ale teraz si ma nastvala. Dotkli sa ta dievcata ked ti napisali svoj nazor? Nechces nahodou aby sa ti este ospravdlnili????
Vies co? Ani tu uz nikdy nechod, ani si uz ziadne nase prispevky necitaj! Nezelam si to! Je to nechutne, morbidne ked sa tu chodia ''rozcitit'' zeny, ktorych sa to netyka. nezelam si aby si to este niekedy na niekoho utocila! :angry:
4. lis 2012 ve 14:06  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
@monika15 nerozumiem, čo tu riešiš??? :unamused: Ako môžeš "radiť" mamičkám anjelikov, keď si neprežila to najhoršie, čo môže milujúca mamka prežiť, keď necítiš ich bolesť a nerozumieš ich pocitom??? My mamičky zdravých detí, nemáme žiadne právo prispievať do tejto témy našimi múdrosťami, čo si myslíme, že je z nášho pohľadu správne, lebo my sme okolie, v ktorom mamičky anjelikov musia žiť. A kto sme my, okolie?!!!! Prečo by mali žiť podľa našich predstáv?!!!!!Prečo si myslíš, že chcú, aby sme im hovorili, čo majú robiť a potom im bude zaručene lepšie?! Mamičky anjelikov, sú už oveľa, oveľa ďalej, ako Ty, vedia, čo má pre nich akú cenu, čo my okolie nikdy nepochopíme a trápime sa pre nepodstatné malichernosti, oni nepotrebujú Tvoje múdrosti a rady na dovolenku :angry: Toto, čo tu čítaš sú tie najúprimnejšie a najzraniteľnejšie citové vyznania, ktorým rozumejú a dokážu ich skutočne aj precítiť len a len oni. Mala by si sa učiť pokore a empatii, za detských anjelikov si v tichosti zapáliť sviečku a mať voči ich mamičkám účasť a nie písať im takéto podľa Teba zaručené rady. Prežila som rakovinu svojho otca a viem, ako neznesiteľne bolí bolesť milovaného, ako bolí nemohúcnosť niečo pre neho urobiť, ako nefunguje vziať celú tú bolesť na seba, ako neexistuje spôsob vrátiť čas späť, aby bolo všetko, ako predtým...odchod milovaného rodiča je kolobeh prírody i keď hrozne, hrozne bolí, no odchod dieťatka je proti prírode, je to nepochopiteľná nespravedlnosť a určite tá najkrutejšia bolesť v živote rodiča, mamky, neexistuje nijaký "lepší" dôvod, prečo sa to deje a stalo ich mamičkám, ktorý by zmiernil ich bolesť. Oni svoje detičky milovali, chceli ich mať pri sebe, dávať im po celý ich život tú nekonečnú lásku, ktorú začne mamka cítiť v momente, keď zistí, že čaká svojho dieťatko...tá nekonečná láska ostáva v ich srdci, no nie je ju komu dávať,tá láska bolí a myslím si, že mamička ju nechce zo svojho srdiečka vypustiť, lebo to jediné, ten neskutočne obrovský a silný cit jej ostal, ako jediné puto so svojim anjelikom... Buďme ticho a nechajme túto tému anjelikom a ich mamičkám. Vážme si v tichosti tieto mamičky, ako si i napriek vlastnej neznesiteľnej bolesti, ktorú si my nevieme ani len v kútiku svojho ja predstaviť, úprimne a nezištne pomáhajú.
Mamičky anjelikov, prepáčte, že som sem prispela, no nedalo mi nereagovať... Posielam Vám objatie a vašim anjelikom božtek.
4. lis 2012 ve 14:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (13)
@luznicarka viem, ze mi to potrva este kopec casu. Ked vobec sa z toho dostanem. Lebo urcite su aj pripady, ked sa z toho zena nespamatala. Ja sa neprestavam cudovat, ze este zijem. Fakt mi to nejde do hlavy. Ja uz vobec nerozmyslam nad buducnostou. Miliharmi to napisala dobre, cast z nas zostane v tom momente straty dietatka a uz len caka na stretnutie. :pensive: Ja som tam asi zostala cela.
4. lis 2012 ve 14:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@abbey1 tak toto je fakt neskutocne :frowning2: toto velmi boli. Chlad a nezaujem starych rodicov a potom este ohovaranie a zaujimanie sa len o to, co ludia povedia. Toto su pokrvni pribuzni ale nie rodina. Nemaju narok byt rodinou, sami sa z nej vylucili. To nemaju ani kustik citu aspon voci vlastnemu synovi a jeho detom? A nahovarat tvojho mm aby ta opustil?????!!!! :angry: :angry: :angry: To kde sme, preboha? Prezit taketo sklamanie od vlastnych rodicov uz k tej strasnej strate... tvoj manzel je spravny muz. Hreje ma pri srdci, ze stojite pri sebe.
4. lis 2012 ve 14:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Zienky ja uz neviem ako dalej.Prisla som domov s tym ze mi bude aspon trosku lepsie,ine prostredie,rodicia ale mne je este horsie ja nemozem spat,na nic sa sustredit,neviem ako dalej...............co mam robyt.....
4. lis 2012 ve 14:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek