• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřelo mi dítě

5. června 2017 
@miliharmi velmi povzbudivo si to napisala pre nas, co sme este len na zaciatku. Aj ked to, ze teraz sa uz netrapis, zatial je pre mna nepredstavitelne a zatial by som to asi ani nechcela. Stale verim, ze ta bolest ma s nou spaja. Ale prichadzaju aj momenty, ked zacinam niekedy akoby citit jej pritomnost a nie je to uz spojene s bolestou. Takze verim, ze to, co pises, je mozne. Tieto dni som vela myslela aj na teba, pamatam si, ako si pisala o tom, ako si sa dozvedela, ze znovu cakate chlapceka. Zazivam teraz nieco podobne, tiez cakame chlapceka a ja som tak velmi chcela dievcatko :pensive: ale jedno dievcatko, teda okrem Laurinky, uz mam, tak viem, ze ty si to sklamanie musela mat este o dost vacsie :frowning2: Najhorsie na tom bol ten pocit, ked som sa to na ultrazvuku dozvedela, musela som si pripustit, ze moja Laurinka je uz definitivne prec, ze uz sa nevrati, ani ine dievcatko v jej satickach :frowning2:
5. lis 2012 v 15:05  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
sama neviem, co vam tu mam napisat, clovek tazko hlada slova. So stratou dietatka som sa stretla aj u nas v rodine, aj u blizkych znamych, a je to to najhorsie, co zena-matka, rodicia mozu zazit. Kazdej z vas prajem pokoj v dusi, a vasim laskam tie najlahsie oblaciky. Vy same najlepsie viete, co vam pomoze, tak vam toho prajem aspon dvakrat tolko.. aj viac...
5. lis 2012 v 15:06  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@miliharmi dakujem ti za tvoje slova,viem ze nova nadej co vo mne rastie my da silu ist dalej a viem ze to bude teraz pre mna tazke a myslim si ze bude asi az do 2 rokov mojho druheho ditetka pretoze dovtedy budem asi stale viac uvazovat,porovnavat z mojim anjelikom .....ale viem aj to ze to zvladnem pretoze stale mam svoju Sofinku aj ked nie tu na zemi ale viem ze ju mam ze je moja a ze obcas zaleti k nam na navstevu a ja ju citim ...uz my tecu slzy
5. lis 2012 v 15:16  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@zuzanaj54 Přesně přesně, jak to píšeš, bylo hrozné vyrovnat se s tím, že už je definitivně pryč, že se už žádným způsobem nevrátí, ani jiné děvčátko v jejich šatičkách, to byla jedna z nejhorších depresí, co jsem zažívala, brečela jsem při pohledu na každou holčičku i dospívající slečnu, srdce mi krvácelo. Ale až budeš mít chlapečka v náručí, všechno se změní. Víš, stále lituji, že nemám žádnou holčičku, ale Tomíka bych nevyměnila za nic na světě. :slight_smile:

Chápu moc dobře, že je to pro tebe zatím nepředstavitelné, taky jsem to tak cítila. Nyní se už sice netrápím, ale také se nechci stále vzdát té bolesti, také věřím, že je to bolest lásky k mojí holčičce a že mě s ní spojuje.
5. lis 2012 v 15:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
autor
@katuscakzms Nech své slzy kanout, pohlaď si bříško a řekni miminku, pláču pro tvou sestřičku, ale neboj se, miluji tě a děkuji ti za novou radost, kterou jsi mi přineslo. Ono to svým srdíčkem pochopí a bude vědět, že se netrápíš kvůli němu, že je milované a s radostí očekávané. :slight_smile:
5. lis 2012 v 15:25  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
@miliharmi Mili, Ty jsi vážně neuvěřitelně citlivá. Tvé děti mají skvělou maminku :slight_smile:. Takoví lidé jako Ty by měli být psychology!
5. lis 2012 v 15:27  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@miliharmi :slight_smile: ja viem, ze to tak bude, ze maleho nebudem chciet vymenit za ziadne dievcatko, uz teraz zazivam take navaly stastia, ked kopne v brusku...uz teraz ho lubim. Len tie zmiesane pocity ma zaskocili, myslela som, ze som pripravena na kazdu spravu, ale ked som sa to dozvedela, naval emocii bol taky silny, napriek vsetkym pripravam a argumentom.
Presne tak by som to nazvala, je to bolest lasky, ktorej sa asi nikdy umyselne nevzdame. Vies tak krasne vyjadrit pocity a povzbudenia, ze to vzdy zahreje moju dusu ubolenu. Vdaka :slight_smile:
5. lis 2012 v 15:33  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@monika15 psycholog s ní patrně probral její denní činnosti probral a pokusili se do něho začlenit další činnosti, které by jí pomohly den "přežít", možná ti to tak zpětně zhodnotila, že jí řekl, at začne chodit ven nebo do keramiky...,
ale ono to fakt vyzní blbě a vím, že si chtěla holkám ulehčit a poradit a nemyslela si to zle, ale to je taková vnitřní bolest... já si to také nemohu představit, ani nechci
5. lis 2012 v 16:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@maudn diki moc.. apson niekto....
5. lis 2012 v 16:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@katuscakzms moc gratuluju k děťátku a přeji aby bylo zdravé :slight_smile:. I mě další dítko moc pomohlo i když těhu bylo pořád plé obav a strachu tak ale vše dopadlo jak mělo a malýmu už je pomalu 4,5 roku a sem za něj moc ráda :slight_smile:. Moc moc ti to přeju ať ste obě zdravé :slight_smile:
5. lis 2012 v 17:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@maudn Kočí už sme to uzavřeli písni jí do IP a už ne sm ju :slight_smile: díky
5. lis 2012 v 17:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@luznicarka jj, tak je aspon klid na obou stranách
5. lis 2012 v 18:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
asi som rada, ze som tu cely den nebola, nerozculila by som sa. Ale ako vravi miliharmi, robim hrubu ciaru za prispevkami a mojimi reakciami na urcitu osobu.
5. lis 2012 v 19:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@abbey1 @zuzanaj54 @stana80 dievcata moje, dakujem za podporu a pomoc dnes, ze ste na mna mysleli.

Tolko vam chcem napisat, odpisat na kazdy jeden prispevok aj ked su 2 stranky dozadu.
Ano, mala by som byt sebeckejsia. Ked mm zistil ako beriem nastup do prace, tak mi hned povedal: ''ak nebude dobre, skoncis. Budeme mysliet na nas a na nikoho ineho.'' Takze ste sa vsetci vyjadrili rovnako a zacinam si to pripustat hlbsie. Aj ked, naozaj je to o mojej zodpovednosti voci zamestnavatelovi, no zase, nie som taka dolezita aby som nebola nahraditelna.

Rano som si este precitala vase vecerne prispevky co som nestihla, a som za ne nesmierne vdacna. Pomohlo mi to ukludnit sa a zvladnut dnesok.
Musim povedat, ze sa to dnes dalo zvladnut. Aj ked, tie najtazsie veci este len pridu. Uvedomovala som si ale, ze citim vasu podporu a citim pri sebe Ondrika :pensive: On mi naozaj pomaha, citim ho pri sebe a viem, ze ho silno potrebujem.
Mam vsak velmi zmiesane pocity. Je to divne, ale ja asi nechcem aby mi bolo lepsie. Citim totiz, ze s kazdym dnom je Ondrik viac a viac vzdialeny a az nerealny :frowning2: Akoy tu ani nebol :frowning2: Ja nemam fotku, aby som si ho pripominala, ved som ho vobec nevidela :cry: Zostali nam fotky z ultrazvuku a to je vsetko. Stracam ho kazdym dnom cim viac ten cas plynie. Nechcem skoncit to obdobie s nim, zavriet to v minulosti. Nechcem aby mi bolo v praci dobre. Chcem len svoje dietatko - aspon na jeden jediny den. Dala by som uplne vsetko za to mat ho, objat ho, vidiet, citit aj jeho telicko nie len dusicku.

Asi vyzeram ako masochistka ale inac to vysvetlit neviem. Je to zvlastne kolko roznych novych a necakanych pocitov clovek zazije po takejto tragedii. Naozaj nic nie je dobre. Stale je mi velmi smutno ked pisu mamky, ze maju novorodeniatko. Pichne ma pri srdci, zosmutniem, uvedomim si znova o co som prisla.
Aj kolegyna dnes niekolkokrat hovorila ako sa veci zmenili ked je tehotna: spanok, chodza, vsetko mi vysvetluje a ja si len v duchu myslim: ach keby si ty vedela, ze ja to velmi dobre poznam :frowning2: Aj jej chcem povedat aj nie co sa stalo. Ocakavam otazky na rodinu a neviem si predstavit povedat, ze nemam deti. Asi budem vraviet pravdu, aj ked to bude boliet. Lebo neviem nepovedat, ze nemam deti, ved mam Ondrika :frowning2: Tak ako vase deticky spominaju na surodencov a tak ja nemozem nespomenit moje milovane dieta.

A este raz dakujem, dievcata za vasu podporu posledne mesiace. @abbey1 zakazdym ked si citam nieco od teba, tak citim velmi prijemnu energiu - velmi by som bola rada, kebyze mas silu pisat. Ani to neviem presne vyjadrit, Zuzka to napisala lepsie 2 strany dozadu. Ale samozrejme, nechcem aby si sa citila zle, to nie. Budem len cakat kedy napises a dufat, ze je tvoje srdiecko v poriadku. Inac, ja mam stale pocit, ze pisem len pochmurne prispevky a ze z ostatnych vytahujem energiu ked ma utesuju, ale mne to tu velmi pomaha. Neviem co by bolo keby som nemohla napisat svoje pocity tu. Tak vam naozaj zo srdca dakujem :zipper_mouth:
5. lis 2012 ve 20:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
@3cacorky @miana @matkamirko @nalla pekne prispevky, dakujem.
5. lis 2012 ve 20:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@kveronika Krásně jsi to dneska zvládla:slight_smile:. Opět nechci tvrdit, že Tě plně chápu, neb jsem nezažila... Ale to, co popisuješ, mi připadá tak logické. Myslím, že je normální, že prostě chceš být smutná, že chceš uchovávat si vzpomínky co nejvíce živé... Krásná je podpora Tvého manžela. Nesete tu tíhu spolu a asi cítíš úlevu, že Tě nikam netlačí a podpoří Tě, v čem potřebuješ...

Co se týče Tvé těhotné kolegyně...uvidíš, třeba se s ní více sblížíš a ucítíš, že se jí můžeš svěřit...

Moc bych Ti přála, aby sis vzpomínky na Ondrika uchovala v takové podobě, jak si přeješ. A abyste nadále tu tíhu nesli s manželem. Musí to všechno pro Tebe být tak těžké! Věřím však, že Tě ještě čeká spousta krásných věcí v životě...které Ti sice nenahradí Ondrika, ale které Ti přinesou mnoho štěstí, lásky i radosti. Ondrik zůstane v Tvém srdci navždy...

A myslím si, že je velmi dobře, že sem píšeš své pocity... určitě to funguje jako jakási terapie. A myslím, že tady tím opravdu nikoho nezatěžuješ.

Lidé by před zlými osudy neměli zavírat oči. Měli by být schopni více naslouchat a méně radit...

Držím Ti moc palce do dalších dní.
5. lis 2012 ve 21:08  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@miana dakujem, neskutocne dobre sa citaju tvoje prispevky. Naozaj niekedy clovek nemusi zazit a chape, vie podporit. No s tym sa clovek musi narodit a tiez neznicit ten dar v sebe.
Ano, mm mi neskutcne pomaha, aj ked tiez zrejme nerozumie vsetkemu. On nemal pocity zomriet. Ale je to o tom, ze jemu musi byt Ondrik este o nieco menej skutocny ako mne :frowning2:
5. lis 2012 ve 21:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kveronika so na Teba hrdá, že si to dnes tak zvládla

Počas dňa so na Teba myslela, dokonca mi prišlo dnes prvé :hearts:, tak som ho bez váhania poslala Tebe, aby si vedela, že je tu niekto, kto ti drží palce.
5. lis 2012 ve 21:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@kveronika Chlapi to asi vnímají malinko jinak. A je dobře, že není tak moc na dně (jestli se to tak dá napsat)... On velmi dobře ví, že pro Tebe je to nejtěžší. A jako správný chlap ví, že on Ti musí být největší oporou...

Já nevím,jestli vím, jak podpořit. Já hlavně, když si uvědomím, čím si vy všechny musíte procházet, tak se stydím za to, že občas na své dítě vyjedu kvůli blbostem... pak si uvědomím, jak ošklivě se chovají ke svým dětem někteří rodiče, kteří třeba prochází rozvodem či jinými krizemi (dělala jsem před MD ve školní družině a to bys koukala, kolik dětských trápení a slziček jsem viděla :frowning2:). Píšu nesouvisle...ale nějak mě to všechno trápí, ty životní paradoxy:frowning2:.
5. lis 2012 ve 21:23  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@nalla dakujem moja, aj za srdiecko. Urcite sa potesis ze islo abbey1.
5. lis 2012 ve 21:31  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@miana hej, ked ma clovek citlive srdce tak ho trapia osudy druhych. A hlavne deticiek. Ja ich slzy nemozem vidiet, pre mna je to este tazsie teraz. Ked vidim svoju neterku a synovcov plakat, ci su chori, tak sa roztrasiem.
5. lis 2012 ve 21:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
este raz dakujem za vasu pomoc co ste na mna mysleli. Ani pisat ste nemuseli, stacilo mysliet. Som dojata a trasie sa mi brada ked to pisem. Zadrziavam slzy a mam hrcu v krku. Uvedomujem si, ze by som vas zrejme nestretla a nepotrebovala, kebyze nepridem o Ondrika. Je to smutno-krasne. :cry:
5. lis 2012 ve 21:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kveronika Mám jednu známou, která má nyní 3letou holčičku. Před rokem a půl jí při porodu zemřela druhá holčička (normálně v 9. měsíci). Hned jak to bylo možné, otěhotněla znovu a má nyní další holčičku...

Je to má známá, nikoliv kamarádka...nikdy jsem jí nevyjádřila soustrast, nikdy jsem jí neřekla, že je mi líto, co se jí stalo... Nevídáme se moc často...přišlo mi to prostě nepatřičné...ona sama se snažila dělat, jakože nic... Teď zpětně si říkám, že jestli se takhle k tomu postavili třeba i její přátelé, tak je to naprd. Ale třeba ne, třeba měla podporu od nejbližších... Bylo to pro ni obzvlášť těžké, protože je Francouzka a bydlí v Plzni, to znamená, že rodiče a další příbuzné má daleko...
Mně to přišlo, že by si myslela,že jsem ,,zvědavá", kdybych se s ní o TOM bavila... Co myslíš?
5. lis 2012 ve 21:40  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@miana skusim to obratit na seba. Kebyze teraz pride za mnou niekto znamy a uprimnym tonom mi povie: ''vies co, prepac, ze prichadzam teraz neskoro ale len by som ti chcel povedat, ze mi je luto co sa vam stalo. Nevedel som sa ozvat vtedy, nevedel som ci sa mam ozvat alebo nie, ci je to vhodne alebo nie, nevedel som ci chces o svojom dietatku hovorit alebo nie ale dnes citim, ze ti to chcem povedat. Myslim na vas a chcel by som pomoct, ale neviem ako.''
Ak by mi to povedal niekto, o kom som si myslela, ze ma ignoruje, tak by ma to asi potesilo. Lebo je to naozaj o tom, ze okolie nevie ako ma zareagovat a je to uzasne, ked si to niekto prizna.
5. lis 2012 ve 22:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@kveronika Děkuju, až s ní budu mluvit a pokud se to bude hodit, řeknu jí to.

Už jsem pochopila, že se budu už celý život jen strachovat, aby bylo mé dítě (i případní sourozenci) zdravé... I vám všem tady přeji, abyste vy i vaši blízcí byli zdraví... a Tobě speciálně, abys brzy držela v náručí své miminko, které Ondru nenahradí, ale naplní Tvé srdce novým, hřejivým citem.

Nebudu dále rušit vaši diskusi, ve které se cítím nepatřičně. Kdybys ale kdykoliv chtěla, napiš mi do IP... když se budeš chtít podělit o bolest nebo třeba i o radost. No stejně do této diskuse nakukovat budu, protože už mi vaše osudy nemohou být lhostejné.

Všem přeji mnoho sil a jen to dobré!!!
5. lis 2012 ve 22:23  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@miana myslim, ze toto by nikdy nebolo nevhodne. Drzim palce, nech to znamej pomoze (daj jej kusok zo svojho srdiecka) a tebe sa ulavi.
A ty tu nerusis, mas cit a takt, tie su tu velmi vitane.
5. lis 2012 ve 22:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@miana kiez by vsetky mamicky, co stratu dietatka nezazili, vedeli tak citlivo a empaticky vyjadrit podporu a ucast. To by nam tu bolo zakazdym aspon na chvilocku lepsie.
Mas dar, tvoje slova su ako balzam, kludne pis, taketo hrejive prispevky vzdy velmi dobre padnu.
5. lis 2012 ve 22:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kveronika si statočná maminka, posielam ti vrúcne objatie...a trošku z tej mála sily, ktorú po čriepkoch zbieram už štvrtý rok bez synčeka.....objímam ťa i vás všetky maminky z tejto stránky. Strašne ti držím palce pri návrate do života, ja som bola "po tom" doma tri mesiace a dnes si myslím, že som mala zostať dlhšie. Nezvládala som to vyslovene fyzicky a únava ma prenasleduje doposiaľ. Určite sa daj viesť len svojimi pocitmi, rob tak, ako to práve v tej chvíli cítiš sama, máš na to plné právo. Si inteligentná a múdra žena, viem, určite sa rozhodneš správne. Keď čítam tvoje riadky, akoby som ich písala sama....prechádzame si tým každá takmer rovnako i keď mnohým pomohlo prežiť niečo iné....žiaľ tu každá rada dobrá....ešte raz vás všetky objímam a vážim si každé slovo, ktoré napriek obrovskej bolesti dokážete napísať....ja to stále ešte neviem. Ďakujem
5. lis 2012 ve 23:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@kveronika aj ja som velmi rada, ze si to dnes zvladla. Verim ti, ze to bol tazky den plny protichodnych pocitov, ze ti Ondrik chybal a ze ho nechces odsunut na vedlajsiu kolaj zo svojho sveta...ze mas pocit, ze ked das sancu praci, ze by sa to mohlo stat. Toho sa boji, alebo bala, asi kazda z nas. Ci je to praca, dalsie tehotenstvo alebo aj nezmeneny zivot, ktory len tak plynie, nepodari sa nam uchovat naveky celych 100% svojej mysle, svojho sveta, pre svoje milovane dietatko. A viem, ze to velmi boli :pensive:
Ostatne velmi pekne a vystizne napisala @miana.
Prajem ti, aby aj dalsie dni boli pre teba zvladnutelne a znesitelne, aby ti pomahala myslienka na to, ze praca nie je puto, ktore sa nesmie pretrhnut a s tym suvisiaca myslienka na tvojho uzasneho manzela, ktory ta v tom podpori a uz aj podporuje.
Vela sil do dalsich pracovnych dni :wink:
5. lis 2012 ve 23:09  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@riverrein dakujem za kazdu podporu. Mas pravdu, su to criepky sily a zivota co zbierame, kusocky stastia a viery v buducnost, a este aj s tym sa delime s ostatnymi mamickami. Objimam ta aj tvojho chlapceka a fukam ubolene srdiecka.
5. lis 2012 ve 23:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek