• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřelo mi dítě

5. června 2017 
@kvetka_
Dakujem ti velmi pekne za info.
24. pro 2012 v 00:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kveronika
Aj ja by som sa zblaznila:frowning2:( uz mam nachystane veci,co tam zanesiem... Ty tiez planujes zaniest nejaku hracku?lebo na mna sa ludia pozerali ako na divnu,ze tam chcem nieco nosit,ked sa aj tak s tym Lukasko nezahra...Mne to ale divne nepride..
24. pro 2012 v 00:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@zuzulkaba mne pripada divne, nic tam nedat. Neterka tam uz davnejsie nakreslila obrazok, ma tam anjelikov aj hracky na meniny. Co ma strasne hneva a stve je, ze svokra tam nechodi. A pritom je stadial :angry: Dnes tam bola po polroku a ked sme ich potom navstivili, tak pomaly sa chvalila, ze tam bola :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: Myslela som, ze jej uz daco poviem. Zacinam ju neznasat. Nie som schopna sa na nu ani pozriet.
24. pro 2012 v 00:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kveronika
Neries svokru, dolezite je,ze tam chodis ty a ini ludia..ked nema zaujem,tak by som sa na nu vykaslala..napriklad moj otec chodi na hrob tiez najmenej zo vsetkych...ale ja mu to nevycitam,chapem to tak,ze ti ludia okolo mna nemali k mojho syncekovi ziadny vztah,kedze ho prvykrat videli az v truhle...takze nemaju potrebu tam chodit tak casto... A este aj to,ze pre nich to je na rozdiel odo mna uz uzavreta kapitola... Netrap sa tym moja, asi s nou nic neurobis,len sa vies zariadit do buducna..
24. pro 2012 v 00:42  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@zuzulkaba len mna stve, ze tam skoro nikto nechodi :frowning2: take horuce leto bolo a nikto sam od seba nezasiel poliat kvety :frowning2: moja rodina byva daleko ale vzdy, ked pridu, tak navsteva cintorina je pre nich samozrejmostou. Manzelov brat so zenou, co mali byt krstnymi, tam boli za 8 mesiacov 2x! Svokra 3x, teraz po pol roku!!! Boli to a stve :frowning2: Najradsej by som im to vsetko vykricala. A svokru by som najradsej nevidela, len kvoli mm sa premaham :pensive:
24. pro 2012 v 00:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kveronika
A este jedna otazka moja,svokra na ine hroby chodi?ze ci to nie je tym,ze nevidi zmysel v tom chodit na hrob niekoho,kto tu uz nie je..viem,ze aj taki ludia su, od par ludi som presne toto pocula..
Ale ako som ti napisala,kasli na nich,alebo este lepsie,kludne to pri vhodnej chvili povedz,ze co ti na to povedia...mozno maju na to nejaky dovod..inak ta to bude uz stale hnevat...a budes to v sebe dusit a to fakt nepotrebujes,este dalsie hnevy v sebe mat...
24. pro 2012 v 00:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@zuzulkaba ano je otvoreny, ale davaj si pozor, hlasia v radiu aj na nete, ze su na cintakoch velmi zladovatele chodniky:( a v BA nechodia elektricky ani trolejbusy kvoli zamrznutym drotom:(
24. pro 2012 v 11:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@bluerose
Dakujem za info,budeme si davat pozor teda:frowning2:(
24. pro 2012 v 11:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Pred chvilkou sme sa s manzelom vratili z cintorina. Zapalili sme sviecku a pomodlili sa na hrobe nasej Veroniky. Plakala som, dnes placem priebezne cely den. Snazim sa usmievat, ked je pri mne maly. Ten sa tesi na darceky a Jeziska. Nechapem, preco nemoze byt s nami aj Veronika, preco ju nemozem vybozkavat.
Prajem nam tu Vsetkym, aby sme dnesok prezili co najlepsie a v co mozno najlepsej nalade.
24. pro 2012 ve 14:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@evakva
Chapem ta,ja som mala podobny den.Tiez sme boli na hrobceku a bolo to velmi zle:frowning2:( Odchadzala som v uplnej depke:frowning2:(
Neviem,preco je to takto zariadene,ze nemozme mat nase dietatka doma..Ja fakt neviem a asi to na tomto svete nepochopime..Drz sa..
24. pro 2012 ve 23:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@evakva
@zuzulkaba Podobne sa asi cíti každá z nás a máte pravdu, nepochopíme PREČO nikdy. To sa proste nedá. :frowning2:
24. pro 2012 ve 23:25  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
24. pro 2012 ve 23:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@abbey1
@zuzulkaba Nikdy som nechapala, ako moze byt niekto smutny na Vianoce a uz chapem. Zivot byva niekedy velmi nespravodlivy :frowning2:
25. pro 2012 v 11:34  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
Dnes sme boli na navsteve u susedov,boli tam aj ini ludia a ti nevedia,co sa stalo...jeden z nich nam pvedal,ked akurat preberali "detsku"temu,ze uzite si este cas bez deti...nemala som silu vysvetlovat,preto som nic nepovedala....ani netusi,ako strasne to zabolelo,opat sa tam do hrude dostala ta ohniva gula,ktora ma tolko tyzdnov a mesiacov palila..Placem,tak velmi ma to trapi,boli,som nahnevana,chce sa mi kricat,proste tolko vela pocitov naraz...Prepacte,ze tu pisem taku deprimujucu spravu,nemam to vsak komu povedat...
26. pro 2012 ve 22:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@zuzulkaba lidi jsou fakt někdy pitomí :frowning2: poplač si, ono to ten "oheň v hrudi" trochu utiší, dej si třeba na spaní skleničku vína... přežít vždycky další minutu, hodinu, den...

oni si někteří fakt nevidí do huby a mají kecy na pár facek. Pamatuju si, jak na oslavě prvních narozenin naší neteře se do mě začala navážet švagrova babička (osoba, kterou jsem viděla předtím akorát jednou na svatbě), že co že ještě nemáme děti, když věk na to máme, jestli jako dělám kariéru nebo co? Já byla těsně po druhém potratu... no taky jsem jen zůstala stát s otevřenou pusou a co říct, mě napadlo až doma. Dodneška ji nemám ráda.
26. pro 2012 ve 23:09  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@maladama
Od tehotenstva mi nechuti alkohol,teraz vsak pijem pijem uz 3 pohar vina....momentalne mam poct,ze inak to nezvladnem:frowning2:(
26. pro 2012 ve 23:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@zuzulkaba ten kto neprežil nepochpí ja som síce neprežila to čo vy ale obe deti mám vymodlené pri prvom som sa liečila tri roky pri druhom skoro desať a najviac ma mrzelo keď pani učiteľka v druho ročníku pri prvom nie že by učila ale rozoberala to, že prečo je prvý syn jedináčik "veď oni na to majú tak nechápe" dosť sa ma to dotklo veď ja som tak veľmi chcela dieťa, že keď bola moja sestra tehotná tak som ju ani nenavštevovala. Tým som len chcela povedať, že ľudia ubližujú najviac z nevedomosti a netaktnosti.
26. pro 2012 ve 23:31  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@zuzulkaba, @aha1 presne ľudia si neuvedomujú čo svojimi rečami spôsobia. mne sa stalo práve dnes u tety na návšteve. celá rodina vie, že som musela na potrat v 12 tt, je tomu 6 týždňov, takže som dosť pribrala odvtedy aj počas tehu... proste mám veľké brucho. a ona mi dnes povie, vyzeráš ako tehotná a chytila ma zaň. Skoro som sa rozplakala, ale hned sa stiahla došlo jej to. Hrôza.
Napr. ja som živý príklad, že si o mne myslia stará panna ľudia z vonku. Prečo? Mám 37 r., bez priateľa (ten ma nechal teraz dva dni po potrate :frowning2: ), bez detí a ešte k tomu učiteľka. Všetci vidia len toto a súdia, hodnotia a hovoria a ohovárajú. A nikto sa nezamyslí prečo asi, alebo nikto nevidí, že prečo je to asi tak...
Ľudia nevedia, čo činia svojimi rečami... Lebo oni také nezažili, vyšlo im asi viac vecí ako chceli...
27. pro 2012 ve 03:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Sice mezi vás ještě nepatřím, ale prožívám taky hrozné období. Od 28. týdne ležím kvůli čípku, který se najednou zkrátil tak, že už to horší být nemohlo...Nejprve nemocnice, pak doma ten nejpřísnější klidový režim. Každý uleželý den jsem si přišla jako hrdinka. Před Vánocema přišla další rána...malé neporostlo skoro vůbec...kolotoč vyšetření, krčení rameny..co týden jiný doktor, co týden krčení rameny a hrozné prognózy...
Místo radosti z Vánoc, nemůžu vidět žádnou věc pro mimino, všecko jsem kázala schovat, nechci vidět ani lidi, hlavně ne fotky dětí. Jsou lepší a horší dny...neustále se mi chce plakat, ale zakazuju si to .Chvílema jsem jako děcko, snažím se upnout k nějaké maličkosti a mít z ní radost, chvílema si namlouvám, že ani těhotná nejsem a nikdy jsem nebyla. Všechny malichernosti, co trápí jiné mě zlobí...chvílema se modlím, chvílema vyčítám Bohu, co ještě víc po mě chce...otěhotněla jsem po pěti letech, vzdala jsem se všeho, přibrala 20 kilo, vypadala mi půlka vlasů, tvář mám samý bolák, ležela jsem poctivě celé týdny, koupila nejlepší vitamíny, nedotkla se žádné zakázané potraviny, šetřila se,...
Bezmoc a čekání je hrozné..otevřený konec mě nutí všechno dělat mechanicky...jím, spím, dýchám..jako robot. Omlouvám se, ale tohle téma mi přišlo asi nejblíž tomu, co prožívám....
27. pro 2012 ve 20:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bonavoxa ahoj viem si predstaviť aká si zufala, ale snaz sa koli bábätku.neviem síce čo sa stalo, ale uz si vo vysokom tt, keby si aj porodila tak by to malo babo zvládnuť. Musíš myslieť len dobre, na zle vôbec nemyslí tvoje dieťa ta potrebuje, nepomozes si takýmto že napises sem ani že budeš citat príbehy s nie stastnymi koncami. Ver, že nie je nic horšie ako dostať sa sem, hlavne ked ako píšeš snazis sa, robíš všetko preto, aby bolo babo zdravé. Tiež som robila všetko a nerozumiem preco tie ktoré spravia pre zdravé dieťatko všetko musia trpieť a tie čo vajcia a je im jedno rodia ako jablone bez akychkolvek problémov. Drz sa ak budeš potrebovať nápis IP, ale prosím nechoď sem necitaj nic negatívne vôbec si tým nepomozes bude ti len horšie. Sona
27. pro 2012 ve 21:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@persseffona Ahoj, děkuji za zprávu. Nechodím sem ty příběhy číst a dorazit se...Jen mi tohle téma příšlo asi nejbližší tomu, co se teď děje. Samozřejmě, že to nevzdám, jen potřebuju vevnitř přijmout připravit se na všechn alternativy. Tohle téma pro mě není špatné, právě nopak...všechny jste to zvládly a žijete dál..a ta síla a naděje, že jednou přijde něcolepšího, to je to, co pottřebuju. U mě je to třeba ten zázrak...V žádném podobnémm tématu jsem tqkový komplikovaný případ nenašla. Jsem sice v 35. tt...a za týden je miminko podle doktorů bráno jako donošené...jenže moje malá neroste už měsíc...nepřibrala skoro nic. Má 1500 g. v 35. týdnu. Omluv chyby, píše mi to špatně, nqbrečela jsem si do klávesnice.
28. pro 2012 v 08:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bonavoxa :frowning2: Musíš věřit že bude vše v pořádku :frowning2: Je to šílena situace ale věř že malinka chce žít tak bude bojovat. Jinak loni jak jsem byla v nemocnici po potratě u Apolináře tak jsem tam potkala maminku co měla stejny problém ale ona tam ležela už asi tři týdny stím že ji něco píchaly aby rostlo a podle toho co říkala to pomáhalo taky byla po 30tt. Budu držet pěsti a na to nejhorši ani nemysli :angry:
28. pro 2012 v 09:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bonavoxa moja, dufam, ze sem nebudes patrit :( asi sme februarovky nejake prekliate ci co. zlatka, evka, ja ... :rolling_eyes: :rolling_eyes: :rolling_eyes: myslim na teba , drz sa zlatko! modlim sa, aby to dobre dopadlo, ze to mala dobehne po porode. prajem vela vela sil!
28. pro 2012 v 09:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
odporucam vam knihu Nebo nie je vymysel...krasna a po precitani vam bude hadam aspon trosku lepsie...
28. pro 2012 v 10:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@bonavoxa to, že neroste, tedy nepřibírá, neznamená, že orgány a plíce nedozrávají, a to je to nejdůležitější. Pravděpodobně máš nějaké špatné průtoky placentou nebo tak něco, ale kupuješ svému maličkému čas v děloze a ten se počítá.
Ono taky ty váhy, kdy se dají děti zachránit, nejsou absolutní, vždycky do toho vstupuje i zralost - proto menší, ale starší děti (které přišly na svět předčasně kvůli nějakému problému v děloze) mají vždycky lepší šance než větší, ale mladší.

ale samozřejmě tě chápu, že se na to těhotenství teď nechceš moc upínat. Mám to stejně, u nás zatím problémy nejsou, ale pořád je to 10%, že o jedno nebo obě dvojčata během těhotenství nebo kolem porodu přijdu (jsou monochoriální, takže k běžným dvojčecím potížím, jako je předčasný porod a zvýšená rizika u matky, se ještě přidává twin-to-twin transfuzní syndrom a riziko selhání placenty). Uvěřím, až budou obě dýchat samy, do té doby to beru den po dni, a zachovávám si určitý odstup, aby mě to nezničilo, kdyby to nakonec dopadlo špatně.
28. pro 2012 v 11:03  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@bonavoxa Drz sa moja a hlavne mysli pozitivne. Malicke bude v poriadku. Nie je dolezita vaha, ale zrelost a ty uz si v peknom 35tt. Urcite bude vsetko v poriadku a malicka dobehne vahovo rovesnikov az vonku. Moc drzim palce.
28. pro 2012 v 19:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@bonavoxa malinká má 1500g moje mali 1350g a 1210g a tá menšia mi teraz spinká v postieľke a je úplne zdravé krásne 2ročné dievčatko, musím povedať, že aj veľmi šikovné často viac ako donosený rovesníci. Neboj sa určite to zvládne ako vravím, ty to musíš predovšetkým zvládnuť a nič zlé nepripúšťať. Držkaj sa myslím na teba a posielam objatie bude dobre uvidíš. Soňa
29. pro 2012 ve 21:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@evakva máš pravdu úplnú pravdu
30. pro 2012 v 18:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dievčatá,dlho som tu nebola,chodím do práce...trošku zamestnávam aj mozog...Prajem nám všetkým,aby v novom roku nás postretávali iba samé dobré veci...nech nás naši anjeličkovia chránia a prosia za nás u PánaBoha,oni sú k nemu najbližšie...Veľa šťastia a zdravia všetkým!!!A ešte jedno veľké objatie...
2. led 2013 v 19:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
Ahojte dievcata. Zacala som citat vase pribehy a slzy mi stekaju po licach. Niekedy nechapem, preco je zivot tak nespravodlivy, preco nam zoberie to najcennejsie, najnevinnejsie.....jednoducho nase vsetko. Moj zivot skoncil pred tromi rokmi a 5 mesiacmi. Otehotnela som na prvy krat. Ked som to zistila, bola som najstastnejsia na svete. Tehotenstvo prebiehalo v poriadku, citila som sa celkom dobre. Termin som mala 29.7.2009. Jedno rano som sa zobudila so zvlastnym pocitom v krizoch a podbrusku. Podobalo sa to bolestiam, ktore som mavala pred tehotenstvom pri prichode menstruacie. Ako prvorodicka som sa strasne prelakla a nevedela som to identifikovat. Tak som spanikarila, ze mi prislo zle a pri kazdom pokuse sa postavit som skoro omdlela. Tak moj manzel zavolal pre istotu zachranku, aby sme nieco nezanedbali, alebo neurobili zle. Ked prisli, dali mi infuziu a hned som sa citila lepsie. Veci do porodnice som uz mala davno zbalene, tak ma zachranka odviezla do porodnice. V sanitke bola mila pani zachranarka, ktora mi hovorila, ze to mam kontrakcie a ked mi to stopovala, tak som mala kazdych 5 min. Ked sme dorazili do nemocnice, vyviezli ma rovno na cakacku, ze vraj tam si ma nechaju, vraj porod sa blizi a coskoro bude miminko na svete. Tam ma prijimala mlada doktorka a ta mi povedala, ze sa nemam bat, ze budeme v poriadku ja aj dietatko. V tych bolestiach a strachu som len zatinala zuby a bola som ticho. A to ticho dodnes lutujem. Mala som narobit krik, aby si ma tam konecne niekto vsimol. Aby konecne zacali so mnou nieco robit. Nenechali ma na cakacke, lebo som sa vobec neotvarala a dali ma lahnut na izbu. Tam mi tiekli slzy ako hrachy, lebo bolesti neprestavali a lezanie mi sposobovalo este vacsie. Sestricka prisla s pristrojom, ktory ma zachytit srdiecko dietatka a to nase bolo velmi malo pocutelne. Zacala som sa naozaj strasne bat. V tom prisiel doktor, ktory akurat nastupil do sluzby a zobral ma do vysetrovacej miestnosti, kde mi povedal, ze si mam zastat. Nevedela som, co so mnou chce robit, ale myslela som si, ze uz ked som v nemocnici, tak ze mi chce pomoct. Ale on mi zacal napravat chrbticu. Vraj ked sa neotvaram, tak ze to nemam bolesti porodne, ale z chrbtice. Ja som naozaj v tych bolestiach ani netusila co so mnou robi. Potom mi znovu urobili zaznam a bol este horsi ako predtym. A doktor kyvol rukou, ze je to dobre. Len duchapritomna sestricka zacala na neho kricat, ze ako je to dobre, ked to dobre nie je. Do par minut po napraveni chrbtice som lezala na sale. Prosila som sestricku, ktora pri mne stale, aby mi malicku zachranili a zaspavala som s prudom bolestivych slz. Prebrala som sa asi o dve hodiny. Nikto mi nechcel nic povedat, nikto vraj nic nevie. Az potom prisiel doktor, ktoreho tvar si pamatam dodnes a povedal mi, ze nas mali anjelik neprezil. Povedal mi, ze vraj bola strasne chora, ze preto neprezila. Ale v umrtnej sprave bola uvedena iba jedna, jedina pricina, a to vnutromaternicove udusenie...A po dalsej konzultacii s mojim doktorom mi povedal, ze chora urcite nebola, len jednoducho mi robili neskoro cisarsky rez a ze v ziadnom pripade mi v 38tt nemal pravo napravat chrbticu....a tak sme 29.6.2009 prisli o to najcennejsie...V ten den zomrelo nieco z mojho vnutra...nieco...co dodnes nic a nikto nenahradil. Keby vtedy nestal pri mne moj partner a moja mamina, tak by som asi jednoducho neprezila....aj ked od tej doby ubehli 3 roky....mne sa zda...ze to bolo iba vcera....a ked sa hovori...ze cas vsetko napravi a vylieci...tak v mojom pripade je to asi naopak.....z dna na den mi chyba viac a viac......a viem...ze sa to so mnou ponesie uz navzdy....Strasne ma boli....ze som mojho maleho anjelika nemohla drzat v naruci...nemohla som ju pohladit po vlaskoch...nemohla som jej dat pusinku na tu malicku hlavku...chytit tie prstiky....chyba mi cela celucka.......Dufam, ze som vas neodradila...lebo o to mi vobec neslo...len som sa jednoducho potrebovala vyrozpravat a musim povedat, ze mi to trosku pomohlo. S bolestou v srdci sa tazko zije.....Aj napriek tejto skusenosti tuzim po tom velkom stasticku a verim....ze raz sa vam budem moct pochvalit...ze som stastnou maminou zdraveho a ziveho babetka....A nadej zomiera posledna....a ja myslim pozitivne :slight_smile:...
4. led 2013 ve 13:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (20)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek