• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřelo mi dítě

10. listopadu 2016 
autor
Monkula, lékaři to v první době nejspíš zanedbali, především náš bývalý pediatr a pak v nemocnici v Chebu. Tohle mi nedávno napsala jedna maminka jako reakci na ten můj článek o Milence:

"Váš záznam z 13.11. mi nahnal doslova husí kůži, protože se mi vrátili vzpomínky 2.6.loňského roku, kdy se můj syn probudil s naprosto stejnými příznaky jako vaše holčika, byl týden po výsevu neštovic, bez horeček. Naštěstí nás dětská lékařka ihned odeslala na neurologii a ti ihned na infekční oddělení, kde po lumbální punkci u našeho Honzíka diagnostikovali zánět mozku a zahájili ihned léčbu viirostatiky. Nikdy nezapomenu na pár bezesných nocí, kdy jsme čekali, zda léčba zabere a Honzík bude znovu chodit, mluvit, zda to na něm nezanechá následky. Lékaři nás podporovali, že se na vše přišlo velmi brzy a proto je veliká šance. A tu šanci jsme opravdu dostali a za 14 dní si Honzíka odvezli domů, zůstalo mu jen lehké poškození řeči, ale i to snad časem vymizí. "

Herpes zoster je virus, který vyvolává jak plané neštovice tak pásový opar. Ten chlapeček měl encefalitidu vyvolanou stejným virem jako Milenka. To znamená, že měla šanci se uzdravit, kdyby se léčba zahájila včas.
Proč se naši lékaři nezachovali jako jejich paní dr., proč nechali Milenku bez léčby s encefalitidou, která se samozřejmě zhoršovala, nechali ten zánět, který má zničující následky, se 14 dní rozlézat bez jakékoli léčby a ničit jí mozek. Vzali jí tím šanci na vyléčení, která tady určitě byla. Ach proč jsem se snažila jim věřit, proč jsem neposlechla svou intuici a nejeli jsme s malou do Plzně dřív! Opravdu se na ně zlobím, možná že to na nějakou tu žalobu bylo. Já jsem si pořád říkala, že by Milenka umřela stejně, ale jak je vidět, vůbec to tak být nemuselo. Třeba jsem si ji mohla po 14 dnech v nemocnici také odvést domů, kdyby nebylo jejich arogance a ignoranství.
26. bře 2008 ve 21:33  • Odpověz  • To se mi líbí
mili: Je mi to strasne luto, milenka bola strasne zlata. ked si predstavim, ze teraz si uzivame nasu malu a keby sa jej nieco malo stat :pensive: clovek si asi musi vazit kazdy den akokeby bol posledny a zit naplno.
Ta lahostajnost lekarov je hrozna, nechapem, ved sa jedna o malinke deti :angry: My sme tiez mali problemy, aj ked to nebolo take vazne a vobec nas nechceli poslat na vysetrenie, pripadala som si ako histericka matka, ale ked som si citala tvoj pribeh, tak budem radsej 100x otravovat lekarov zbytocne.
26. bře 2008 ve 21:51  • Odpověz  • To se mi líbí
Marlene muselo to byt taky pro tebe tezky a uprimne te obdivuju.Mas nadherne deti a uprimne na tve princezne neni ds ani nejak poznat.Je moc krasna a chlapecek taky.Myslim,ze az vyrostou tak budes brat napadniky a napadnice pekne pres zada :grinning:

Mili tj mi moc lito,nad tou zalobou bych opravdu uvazovala.Lekari tady v Britanii pochybyly a muj kamarad zemrel,daly to k soudu a ten jim dal za pravdu.Dostaly odskodne,ktere jim samozrejme jedineho syna uz nikdy nevrati,ale taky dosahly toho,ze ten lekar si nenapise uz ani jeden jediny recept.Preji ti hodne sily
27. bře 2008 v 10:58  • Odpověz  • To se mi líbí
Mili, dočetla jsem tvuj příběh a koukla na fotky tvojeho krásné andílka, už dlouho jsem si takto nepobrečela, nechápu jakou bolestí jsi procházela a procházíš, muselo to být strašné období. Stydím se za to, že občas nakřičím na malou, spinká mi v postýlce ale mám chut ji vzbudit a držet v náručí.
27. bře 2008 ve 12:38  • Odpověz  • To se mi líbí
Mili precitala som si tvoj pribeh a je mi velmi smutno z toho co sa vam prihodilo.Prajem ti vela sil aby si sa z toho co najskor dostala.Milenka bola krasne dievcatko.
27. bře 2008 ve 13:33  • Odpověz  • To se mi líbí
mili,taky jsem to četla na b-C a brečela jsema a pak se rozčilovala,jak je možný,že ti doktoři -podle mě-nic neudělali,aby jí pomohli.Já mám kamarádku a té po porodu řekli,že má mimi srdeční vadu,časem se přišlo na to,že neoperovatelnou a řekli jí,že malej brzo umře,že se roku nedožije.Nějaký operace teda má za sebou,ale to ten problém neřeší,jen oddaluje řešení.Tak pořád plakala,že by bylo lepší ho nepoznat,atd.Chlapeček je bojovník-už má 3,zatím je relativně v pořádku,i když se stav horší a jí nezbývá než doufat,že doktoři něco vymyslí a nebude muset prožívat to co ty.
27. bře 2008 v 15:09  • Odpověz  • To se mi líbí
ahoj mili,
posílám Ti spoustu síly, lásky a víry na to ,aby ses alespoň malinko cítila líp,vím, že je to slabá náplast. Milenka je moc krásná, vždycky bude v tvém srdíčku... četla jsem teď takový článek o tom, jak nám Bůh posílá lidi, třeba jen na chvilku, aby nějak ovlivnili náš život a my bychom si toho měli vážit,ale v takovém případě, je to moc těžké, hrozně pláču nad tvou ztrátou a obdivuji Tě.
27. bře 2008 ve 22:18  • Odpověz  • To se mi líbí
mili, také přeji hodně sil. Já asi ani nedokážu představiit, jak by mě zdeptalo jenom kdybych musela nechat dítě v nemocnici a musela odejít, a ona vás volala a plakala, to je strašný, já nevím ale to je snad i psychické týrání, co si chudinka musela vytrpět:( a Ty taky samozřejmě.
Ačkoliv jsem nic podobného nezažila, docela chápu že někdy chceš odejít za ní..ani jste se nemohly rozloučit... Zkus si opravdu najít nějakou odbornou pomoc, psychologa, hodně lidí tu už v různých diskuzích psalo že jim to opravdu pomohlo.
A možná taky právníka..aspoň se poradit, pokud ti lékaři pochybili, tak by se zodpovídat měli!
To co Ti napsala paní o jejím synkovi, to Tě asi muselo hodně ranit, člověk se dokáže smířit s tím, že mu někdo zemře, ale že zemřel zbytečně, s tím se smířit asi nedá :frowning2:
27. bře 2008 ve 22:59  • Odpověz  • To se mi líbí
...mojej starej mame zomrelo 5 detí, zostali jej 2, medzi nimi môj otec a moja teta Viktoria.
Môj otec bol z dvojičiek, jeho malá sestrička, ked mala niečo okolo jedného roka ochorela, stará mama s nou bezala do vedlajšej dediny ku lekárovi,...ale,neskoro, zomrela jej v náručí. Tak veľmi mi to je ľúto, čo všetko si stará mama musela zažiť,...myslím, však, že to vtedy ľudia brali : pán boh dal, pán boh vzal. Boli hlboko veriaci a to im určite pomáhalo, zmierili sa s osudom. Detičky vtedy zomierali často na choroby, proti ktorým sa dnes našťastie predchádza očkovaním.

Mili,...je mi ľuto, odkedy mám dieťaťko, podobné veci prežívam veľmi intenzívne, cítim tiež bolesť spolu s Vami.
Mne prednedávnom zomrela mama na rakovinu, bolo to strašné, celé to obdobie sme bláznili od zúfalstva. Môj otec bol na dne, zobrala som ho ku psychiatričke, predpísala mu antidepresíva, pomohlo mu to.
27. bře 2008 ve 23:20  • Odpověz  • To se mi líbí
Přečetla jsem příběh i celou diskusi.Jsem většinou tvrďák,ale tohle mě vzalo.Všichni tak nějak bereme zdraví našich dětí za samozřejmost.Až když si člověk přečte něco tak hrozného,pochopí,že to samozřejmé není.Máš naštěstí pro koho žít a dávat i přijímat lásku.Přeju sílu.Milenka je krásný andílek.
28. bře 2008 v 00:28  • Odpověz  • To se mi líbí
MIli preji tobe a tve rodine spousty sily, pribeh Milenky jsem precetla a sviralo se mi u toho srdce, musela jsem chvilema prestat, placu a placu, takove tragedie se nemaji stat. :cry:
28. bře 2008 v 01:20  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj Mili, zabrousila jsem náhodou na tuto diskuzi a nedokázala jsem odtrhnout zrak od Tvých vzkazů...asi to bude znít hrozně, ale tento týden nám umřelo milované zvířátko a tak jsem si říkala, že tady nikdo nejsme navždycky...že prostě jednou naše pozemské putování zkončí a zbyde jen vzpomínka...prostě jsem celé úterý jen břečela, kvůli ztrátě Bobíska a tak jsem si říkala, že musí být hrozné ztratit miminko a tak jsem zabrousila sem a našla tvůj příběh, který mě opravdu rozplakal. Boží cesty jsou nevyzpytatelné...někdy se ptám, proč Bůh nechá umřít ty hodné lidi, nevinné duše a vždy mě dokáže utěšit "protože tady by se trápili a on protože je má nesmírně rád si je veme k sobě a tam na nás shlížejí a ochraňují nás, protože jsou z nich andělé"....je tady jistě mnoho lidí, kteří Tě milují, tak Ti přeji, ať rostáváš a rozdáváš tolik lásky, kolik jen dostat a dát jde...

S pozdravem Janča :slight_smile:
28. bře 2008 v 06:10  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj,já osobní zkušenost nemám(nepočítám potraty),ale mému muži zemřela sestra,když jí bylo čerstvě 18 let,měla před maturitou. Před odjezdem na internát se šla vykoupat a udělalo se jí špatně,omdlela a spadla do vany(utopila se),našel jí táta,když se s ní šel rozloučit. Během týdne zešedivěl a teď v neděli to bylo už 12let a bohužel to nesou stále velmi těžce,jako my všichni. Takže držím palečky.
Bohužel to není jediná tragédie v naší rodině,sestřenice porodila chlapečka,asi po roce zjistili,že není něco v pořádku..udělali veškerá vyšetření a zjistili,že s manželem mají na 98% shodnou DNA. Chlapeček ve dvou letech zemřel. Lada na něj stále vzpomíná jako na 2leté miminko,né jako na 25letého(tolik by mu teď bylo),nyní má roční holčičku..je jí už 43let.
Mili..držím ti palečky,nevím,jak bych to nesla já,ale jen při té představě...ani domýšlet. Eva
28. bře 2008 v 10:12  • Odpověz  • To se mi líbí
po předčtení vašich velmy smutných příspěvku, jsem brečela jako malé dítě, jsi mili užasný člověk který to všechno ustál, i když s následky, drží tě nad vodou tvé děti, které ale tak velkou ztrátu, jakou je ztráta dítěte nedovedou nahradit. Moc Tě obdivuju.....Já bych to nedokázala, nedokázala bych bez svého dítěte žít...
Když jsem prečetla tvůj příběh, musela jsem jít ještě v noci do postýlky a vzbudit malého, pochovat si ho a pomodlit se za všechny děti kterým nebylo přáno............jsem ráda i přes to že jsem si jej přečetla, víc si budu vážit toho co mi život dal.......
Moc štěstí a zdraví přeji tvé rodině
28. bře 2008 ve 14:00  • Odpověz  • To se mi líbí
ahoj mili,nebudem ti pisat,ze chapem co prezivas, pretoze som take nic nezazila.Po precitani tvojho pribehu som si tiez poplakala, ako uz davno nie.Odkedy mam syna, prezivam to intezivnejsie.Moj syn sa narodil predcasne a ma drobne problemy, stale som sa s tym este uplne nevyrovnala a trapi ma to, stale som sa obvinovala a lutovala a este ma to obcas chyti.Az po precitani tvojho pribehu som si uvedomila,ze mozem byt rada,ze zije a ze je zdravy.
Chcem ti len popriat pokial sa to da, nech uz mas vo svojom zivote len dni plne radosti a slnka a vedz,ze Miluska je stale s tebou,petoze ju mas vo svojom srdci a odtial ti ju uz nikto nikdy nevezme.
28. bře 2008 ve 14:41  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
Hezký den všem. Děkuji za mnohá milá slova. Děkuji každé z vás, která pustila do svého srdce kousek mé bolesti nad ztrátou Milenky.
Mě dneska zase není nejlépe. Zjišťuji, že psychika a tělo spolu docela dost souvisí. V noci jsem se nevyspala, protože malý se budil a plakal, asi ho bolelo bříško, jsem hodně unavená a co je pro mě nejhorší, v takovém stavu se obtížně bráním bolesti duše, začnou na mě útočit vzpomínky. Zkusím se té úzkosti a stísněnosti trochu zbavit tím, že vám o tom napíšu.
Nikolčina maminka psala na anjeliky.sk, že nemůže dostat z hlavy jednu Tadeáškovu větu: Maminko, už nechci být nemocný. Také mám Milenčina slůvka, která nemohu dostat z hlavy, snažím se si je nepřipomínat, ale v takových dnech jako dnes vylézají. Milenka to neuměla ještě vyjádřit jako 4 letý Tadeášek, ale to její dobý, dobý, které tak prosebně a zoufale dokola opakovala při všech vyšetřeních a úkonech, znamenalo vlastně totéž. Čím větší bolest nebo úzkost prožívala, tím intenzivněji to volala. Byla to spíš prosba, ať už je to dobré, ať už můžu s mámou domů, ať už jsem pryč z téhle hrůzy, ať je to tak jako dřív. Jak zoufale asi volala, když jsem ji tam musela ty dva dny nechat samotnou, ani nechci domýšlet. Jak necitelné bylo od místní doktorky, když nám tenkrát říkala, že je Milenka asi nějaká zpožděná, že pořád jen křičí nějaký dobý nebo co. Prostě vůbec nepochopila, proč to malá volá. Kdybych tam s malou byla, vysvětlila bych jí to, na tom je vidět, že i doktoři potřebují maminky u dětí, pokud chtějí dětem porozumět a správně k nim přistupovat.
29. bře 2008 v 10:14  • Odpověz  • To se mi líbí
ach Mili, jak dlouho bude ta rána v tvém životě tak čerstvá, :frowning2: Mně samotné se nic takového nestalo, ale tím že jsem tvůj příběh přečetla, mám pocit pořád ochranovat to svoje mimi.....
Psala jsi že jsi prožívala něco podobného i s tvým malým chlapcem... všechno ale v pořádku dopadlo.....to Milenka se o to postarala......tvé děti tam nahoře mají jednoho krásného malého andílka, jen je těžké přijmout to, že není tady s vámi, nemůžete se pohladit, obejmout......
Je těžké vyrovnat se s jejím odchodem, který ke všemu tak fizicky bolel....Milenku ale už nic nebolí, netrápí, vidí vás tam zhora každý den.......
29. bře 2008 ve 12:18  • Odpověz  • To se mi líbí
Brendi, moc pěkně jsi to napsala,
Mili ,
Milenka opravdu bude Váš andílek, bude na Vás koukat a chránit Vás,

víš, pokud můžu napsat, mé spolužačce se stala taky podobná věc, prožívala jsem s ní tu ztrátu a byla to hrůza,
narodila se jí holčička s podivným výrustkem na obličeji, Lékaři v Brně ji operovali ve třech měsících a ona jim uhořela při operaci, možná jsi o tom slyšela nebo četla, vím, že moc jí pomohl chlapeček, kterého má a vždycky spolu vzpomínají na sestřičku a koukají do nebe a ví ,že alespon takhle je s nimi :slight_smile:

Taky se dodnes soudí s nemocnicí i s výrobci podušky, na které miminko zemřelo, zatím nevíme, jak to dopadne, jeden kryje druhého, tak to bývá!
29. bře 2008 v 15:24  • Odpověz  • To se mi líbí
MILI, už jsem ti psala do IP hned jak jsem viděla Milenky albíčko na hlavní stránce MK, váš příběh už jsme předtím četla někde jinde a Milenku jsem na fotečce poznala. Byla nádherná.
Je mi to všechno strašně líto a žádná maminka by tím nikdy neměla projít. Moc na tebe myslím a držím ti palce, aby se žití stalo snesitelnějším, radostnějšíma klidnějším pro celou tvojí rodinu.
Jenom mě napadá - vyhledala jsi nějakou psychologickou pomoc? V takové situaci je opravdu někdy odborník na pravém místě a aspoň trochu pomůže vyléčit smutnou a zoufalou duši.
29. bře 2008 v 15:50  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
Už několik z vás se mě ptalo na to, zda jsem vyhledala psychologickou pomoc. Asi vás to překvapí, ale opravdu jsem se snažila, byla jsem ochotná jet i do jiného města, ale nenašla jsem žádného psychologa, klterý by byl ochoten se mnou dlouhodoběji pracovat. Ale ne proto, že by mi nevyhovovali, ale prostě proto, že tady opravdu nikdo takový není. V Mariánkách vůbec nikdo není, po komplikovaném hledání mi nakonec byla doporučena psycholožka z asi 30 km vzdáleného Tachova, rozjela jsem se tam, sice jsme si jednou hezky popovídaly, ale tím to skončilo, uzavřela mto s tím, že jsem na dobré cestě to zvládnout a žádnou další schůzku mi nenavrhla, jen prý se mám ozvat, kdyby mi bylo hodně zle. Obrátila jsem se také na psycholožku z porodnice, ve které jsem měla rodit v Plzni ve fakultce. Jela jsem k ní na předem objednaný termín 70 km v 8 měsíci těhotenství a ona mi pak řekla, že se omlouvá, ale nemá na mě moc času, že musí odejít do půl hodiny. Během našeho krátkého rozhovoru mi jen několikrát opakovala, že nemám být smutná a že jí mám slíbit, že už nebudu plakat apod. Domlouvala mi jako nějaké mladičké těhulce, která se zbytečně trápí kvůli prkotinám a když jsem ji žádala o další schůzku, zase to vyznělo jen tak, že když budu mít velké potíže, tak se mám ozvat. Měla jsem z toho pocit, že se z toho cítí stejně bezradné jako kdokoli jiný a bohužel takovou zkušenost prý amjí mnohé maminky, co přišly o děti a snažily se vyhledat odbornou pomoc, jedné mamince psycholožka "poradila" ať chodí plavat a ono se to časem srovná. Je z toho cítit bezradnost, která pak ještě víc deprimuje. Určitě se najdou i odborníci, kteří by si věděli rady, jenže někde jinde, pro mě nedostupně daleko. Prostě tady v našich končinách je na první pohled jednoduchá rada, zajdi k psychologovi, velký problém a musím přiznat, že jsem z toho nakonec byla pěkně znechucená a měla jsem stejně pocit, že si mohu pomoc jedině sama.
29. bře 2008 v 16:35  • Odpověz  • To se mi líbí
Mili to je mi moc líto, že to s psychologickou pomocí u nás takhle vypadá :frowning2: Myslím ale, že pro sebe děláš hodně dobrého tím, že se z toho snažíš vypsat, vypovídat. Tady je tolik ženskejch a maminek, které s tebou cítí (i když tvoji bolest si žádná asi nedovedeme představit), že tu na tebe určitě vždycky bude čekat někdo se slovama povzbuzení. Opravdu si myslím, že by bylo dobře, kdybys tu našla maminku s podobným osudem a mohly se podržet navzájem. Přeju ti, ať se to povede a získáš tak dobrou oporu v cestě za klidem v duši.
29. bře 2008 v 16:43  • Odpověz  • To se mi líbí
Mili- mě to utvrzuje vto,že doktor at v jakémkoliv oboru zůstává jen doktorem,nikoliv však posluchačem....A už vůbec ne poradcem či podporou.A to jim cpeme do chřtánu nemalé peníze....Stydět by se měli.Je to opravdu hrozný že se k tobě takhle postavili,fakt hrozný.....
29. bře 2008 v 16:48  • Odpověz  • To se mi líbí
mili, zivot je nekdy ... :frowning2: ty uz mas vetsi deti, me krome toho, ze to strasne moc boli, mrzi, ze holky si ji asi nebudou osobne pamatovat, prece jenom jsou male. Nevim, treba je to zase lepsi v tom, ze neprozivaji az takove trauma, kdyz si to jeste plne neuvedomuji do dusledku, co se stalo. Opravdu nevim, co je pro ne lepsi... a trapi me, ze ji budou znat jen z obrazku...
29. bře 2008 v 18:57  • Odpověz  • To se mi líbí
mili psychologovia su fakt v týchto končinách na nič
skús psychiatra - je to vlastne to isté akurat môže aj lieky predpisovať. za pokus nič nedáš a ja ti budem držať prsty aby ti bolo lepšie :wink:
29. bře 2008 v 19:04  • Odpověz  • To se mi líbí
ahoj, si uzasna zena, priviest na svet tolko deti, starat sa o ne a milovat ich, to je to najkrajsie na svete. Choroba ti jedno vzala a zial nevrati, ale tolko lasky co citis ty ona citi tiez. Musi to citit aj ked je v nebicku. Preco take nadherne , ciste nevinne deti musia zomriet. Nato odpoved nenajdeme. Otvorila si mi oci, pretoze velakrat citim unavu z mojej malej a teraz som vdacna za tu unavu. nemusi byt krasna ani mat titul, nech je len zdrava , nic viac si nezelam. a tebe vela vela lasky
29. bře 2008 ve 21:13  • Odpověz  • To se mi líbí
mili četla jsem tvůj příběh - je to hrozné, moc mě mrzí, co se vám stalo:frowning2: Manželové kamarádce zemřela dvouletá holčička na cukrovku, je hrozné, že se něco takového v dnešní době může stát, tolik zkušených doktorů, tolik přístrojů a vyšetření a pak se stane to co se stalo tobě nebo jí...
Držím ti moc palce, abys v sobě našla sílu dál žít a ne jen přežívat...
29. bře 2008 ve 21:46  • Odpověz  • To se mi líbí
Napísať, že mi to je ľúto, sa mi zdá strašne málo.... Ale ako inak vyjadriť, že ma rozbolelo srdce... celé telo... žalúdok sa mi trasie... cítim hnev... strach... Neviem si predstaviť, akoby som žila ďalej a zachovala si "zdravý rozum"... kde by som čerpala silu na to, aby som zvládla každodenné povinnosti...
Myslím na teba....
30. bře 2008 ve 13:29  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
je to hrozne!!! ako to mohli ti lekari takto zanedbat?!?!?!?!?!?!?
30. bře 2008 ve 14:24  • Odpověz  • To se mi líbí
Mili,od kedy som si prečítala tvoj smutný príbeh,nie je dna ,kedy by som si na tvojho anjelika nespomenula...Stale sem nakúkam a čítam tvoje príspevkya nedá mi nereagovat na to,PREČO ti nedovolili byt s malou v nemocnici...Stále dookola sa pýtam PREČO PREČO ....Čo je to za systém,že matka nemôže byt s tak malým a tak chorým dietatkom...normálne som naštvaná a ešte raz velký obdiv tebe moja,ako si to mohla zvládnut.....Modlím sa za tvojho anjelika aj za teba a celú rodinku,aby ste to nejak zvládali.........
31. bře 2008 ve 14:45  • Odpověz  • To se mi líbí
ahoj, precitala som si o tvojom dievcatku a je mi to strasne luto. najhorsie co sa moze stat, ked rodic prezije svoje dieta.mne sa to nestalo, ale videla som, ked babicke zomrela dcera- moja mama.to zufalstvo sa slovami neda opisat.
clovek si potom zacne uvedomovat na com v zivote naozaj zalezi, ze napr take obdobie vzdoru je iba bezvyznamna etapa , ktora v porovnani so smrtou nic neznamena.budem na teba mysliet, aby si bola silna.
1. dub 2008 v 00:32  • Odpověz  • To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek