Zemřelo mi dítě

miliharmi
24. bře 2008

Stalo se vám to také? Máte někdy pocit, že to zvládáte a jindy se pod tou bolestí hroutíte? Zkusme si spolu psát, nejlépe rozumí ten, kdo to sám zažil.

Jmenuji se Milena, před rokem mi zemřela dvouletá holčička na herpetickou encefalitidu. Občas se potřebuji z toho vypsat, stále to hodně bolí.

izka
22. čer 2009

mili, tebe určite veľmi pomáha viera. neviem , či tvoja rodina je tiež veriaca, ale myslím, že od nich asi nemôžeš očakávať zmenu prístupu. určite na milenku nezabudli, len je to pre nich príliš bolestivé si to pripomínať.
ja na tvoju milenku myslím veľmi často. bola také zlatíčko.
určite je najhoršie, keď zomrie dieťatko, ktoré si milovala, predstavovala si si aká bude, keď vyrastie, čo spolu zažijete a zrazu príde taký nemilosrdný krutý koniec. je mi to tak ľúto.

myslím aj na všetky ostatné zlatíčka, ktoré tak zrazu odišli - romanka, paťka, honzíka, peťka, ondráška a prepáčte, ak nespomeniem všetkých. je to vážne kruté a ja vtedy pochybujem o bohu.

dovtedy, kým mi nezomrel lukáško som chodila pravidelne do kostola a celý čas som sa modlila za zdravé dieťatko. ešte na pohrebe mal pán farár veľmi peknú reč, bolo to veľké povzbudenie.
pak pri jednej kázni povedal, že všetky matky si môžu za smrť svojich detí, lebo boli hriešne. to ma neskutočne ranilo. videl, že tam sedím a povedal niečo také. skoro som sa rozplakala a odvtedy som v kostole nebola až do krstu mojej emy. tú už krstil iný farár, ale stále mám v sebe tú krivdu. chcela som sa z toho aj vyspovedať, ale nedokážem to.

mili , veľmi ťa obdivujem, že si nestratila svoju vieru. naozaj si úžasná žena a pôjdeš rovno do neba za svojou milenkou.

izka
22. čer 2009

aninam, tebe už sa blíži tvoja vysnívaná dovolenka.
želám z celého srdca, nech si to krásne užijete, naberieš nové sily a podarí sa bábätko.
ty si tiež veľmi statočná. od začiatku ťa obdivujem za tvoj racionálny prístup. viem, že ti bolo ťažko, že si vyplakala veľa sĺz, ale zvládla si to naozaj dobre. ešte si aj dokončila školu, čo chcelo určite veľa síl. dodatočne gratulujem k titulu.
všetko naj naj a šťastnú cestu a ešte šťastnejší návrat.
😉

markiza
23. čer 2009

zicon alias portos z bbt, preco tieto baby nenechas tak, su to silne osobky, prekonali nieco o com ty ani ja nemame ani predstavu a potrebuju sa z toho vyrozpravat s ludmi, ktori vedia o com pisu a co citia.

maminy, citam vasu diskusiu, snimam klobuk nad tym ako stratu vasich deticiek zvladate. mozno vam sa to tak nevidi, ale ste silne a ja vam do zivota zelam uz len same krasne okamihy. vase stratene deticky vam nik a nic nenahradi a urcite ich vy a aj kazdy jeden clen vasich rodin nosi v srdiecku a nikdy na ne nezabudne. zelam vam vela sil, mate krasnych anjelikov... kiez by to tak nemuselo byt..

zicon
23. čer 2009

A takto skoncim v kazdom fore. Pribuchnu predomnou dvere a nik ma nepocuva.

anta
23. čer 2009

Zicone, ale tak to opravdu není, nikdo tady nezlehčuje tvou situaci, ani to, že jsi chlap,naopak si myslím, že je od tebe pěkné, že se s tím chceš podělit, neboť vy chlapi jste naučení vesměs nedávat své pocity najevo, obzvlášť, když se jedná o trápení 😉 Nikdo před tebou dveře nepřibouchává, jen si, prosím, uvědom, do jaké diskuze přispíváš a tím, že se budeš do někoho trefovat, nikomu ani sobě nepomůžeš. Zlo by se nemělo vyhánět zlem. Seber odvahu a založ si nové téma, nemyslím si, že by si v něm zůstal sám, je spousta lidí, které něco trápí a je spousta lidí, kteří chtějí pomoci nebo aspoň poradit, dobré slovo dělá zázraky 😉

dada78
23. čer 2009

izka, tiež som veriaca a chodím do kostola pravidelne, máme aj v rodine kňaza a tiež kamarátov čo sú kňazi, ale ani jeden mi nepovedal takú blbosť, čo ten u Vás a to som sa pýtala, či je to trest za nejaké naše hriechy ...Bolo mi vysvetlené, že nie, Boh nie je tak krutý, aby niekoho tak strašne trestal, on ani neposlal na zem všetky tie choroby, vojny a živelné pohromy ... vzniklo to pôsobením človeka, pretože má slobodnú vôľu.

My sme si s manželom hovorili, že keď si povolal do neba Romanka, že asi potreboval doplniť stav anjelikov, pretože iného poslal na zem k nejakej maminke. Našeho Martinka tiež tak berieme ako darček z nebíčka 😵 , pretože každý povie, že keď som ostala tehotná 2 týždne po Romankovom odchode, to je zázrak, už len kôli psychike.

zicon, nič nie je proti Tebe a Tvojím názorom, ale toto fórum je pre maminky, ktoré potrebujú si vyliať srdce a prežili to najhoršie, čo sa dá ... stratu milovaného dieťatka 😔

jjaninka
23. čer 2009

Moje zlaté maminky,rozhodně si myslím,že tato diskuze prináší mnohem víc,než jen nějaké "plácání se" ve své bolesti,jak podobně napsal Zicon. Zde maminky vzpomínají na své děti,které odešly,pláčou pro ně a my,které tuto hrůzu nezažily,nasloucháme a jsme rádi,že se jim i jejich andílkům můžeme i touto formou přiblížit.Poznala jsem tady tolik silných osobností,smutných příběhů a tolik lásky maminek,které musely svoje děti "odvést k Bohu" Já je strašně moc obdivuji a vždycky jsem ráda,když si s nimi můžu o jejich bolesti promluvit,i mě to hodně obohacuje. Mám vás,andělské maminky moc ráda a vaše andílky,ač jsem je fyzicky nepoznala,jsem si zamilovala hned. Držte se.tady vždycky najdete podporu...

anta
23. čer 2009

Já jsem tuto bolest nikdy nepoznala a doufám, že nepoznám, ale vždy mě potěší, když někomu mohu dodat síly, vlastně jí dodávám i sama sobě, ráda jiným podám pomocnou ruku, mám aspoň pocit,že snad aspoň trochu pomáhám....

aninam
23. čer 2009

ïzka, pri tvojich slovach mi ukapla slzicka a to sedim v praci u pocitace, kdybych byla doma asi bych se neudrzela.... Statnice, resp. obhajoba diplomky uz nebylo nic proti tomu, co se stalo na prelomu roku.... Zivot musi jit dal. ¨

anta, ja si take rikala, ze kdyz se takovehle hruzy v nasi rodine uz staly, ze budu usetrena (moje matka pochovala meho bratra) a hups...... jsem na stejne koleji, jako ma maminka a musela se toho jeste dozit i ona (letos oslavila 71 let). Nikdy nerikej nikdy.....Dnes jsou alespon moznosti, jak mit okamzitou pomoc pomoci internetu....

miliharmi
autor
23. čer 2009

Izka, myslím, že jsi to dobře vystihla s tou vírou a ateismem tady v Čechách. Moje rodina je právě nevěřící a v pokračování života nevěří, proto je pro ně tak těžké nějak zachovávat Milenčinu památku živou, pro ně totiž už Milenka vůbec není, mluvit k ní jim připadá pouze symbolické, že by je mohla slyšet, jim připadá nesmyslné a myslím, že prožívají velký zmatek, na jednu stranu jim připadá, že Milenka už není a nemá cenu ji připomínat, už je pro ně jednou pro vždy pryč a na druhou stranu se jim velmi stýská a s tím si neumí poradit, tedy mluvím o prarodičích a taky o mém manželovi, který to má s vírou takové na hraně, občas se přiklání spíš k víře a občas zase spíš k nevíře. Ostatním příbuzným je to sice líto, ale asi tím nijak zvlášť netrpí a neprožívají to.

Víš, já si myslím, že jsi zraněná oprávněně, protože ten pan farář přestřelil, myslím, že takhle to vůbec není. Samozřejmě obecně platí, že nemoci a zlo vůbec vstoupily do světa s lidským hříchem, ale pak lze říct, že za smrt našich dětí mohou všichni lidé na světě včetně pana faráře, protože všichni bez rozdílu jsme zhřešili a tak jsme si uzavřeli přístup k Bohu, ale ten se nám znovu otevírá vírou v Kristovu oběť, důvěrou v Boží lásku k nám.
Nemyslím si, že by smrt našich dětí byla Božím trestem, naopak si myslím, že je důsledkem zla působícího ve světě a že Bůh naše děti zachraňuje, když je vytrhuje ze smrti a přijímá k sobě, aby s Ním žily život ve věčnosti. A taky si nemyslím, že já jsem nějak dokonalá, abych se bez problémů dostala do nebe 🙂 Potřebuji Krista a jeho odpuštění a omytí srdce jeho krví jako každý člověk, ani v nejmenším nevěřím sobě, že bych sama dokázala dojít až k Bohu, ale věřím Bohu, že On má moc mě tam dovést, zachovat mě ve víře, zvedat mě z pádů.

Izko, proč naše děti zemřely, zatím nechápeme, neví to ani ten pan farář 😉, ale je to určitě těžká zkouška naší víry, může nás to zatvrdit a odvrátit od Boha, ale také nás to k Němu může ještě víc přiblížit a prohloubit naši naději a důvěru k Němu. Pokud dokážeme vítězně vybojovat ten zápas o víru až do konce, věřím, že budeme hodně blízko Božímu srdci a to je obrovská odměna, kterou naplno oceníme až tam u Něj, i když to nyní tak bolí, myslím, že tam Doma pak řekneme, že to za to stálo.

miliharmi
autor
23. čer 2009

Zicone, my vůbec nechceme být vůči tobě odmítavé, jen jsme s tebou nemohly souhlasit, že máme zavřít tuto diskusi, protože jsme přesvědčené, že nám pomáhá. Myslím, že jsme sice nesouhlasily, ale snažily jsme se ti upřímně vysvětlit proč a vůbec se neuzavíráme povídání s tebou, třeba i o tom, co trápí tebe. Máme veliké trápení, ale vůbec si nemyslím, že je to jediné opravdové trápení na světě, naopak co se mi tohle stalo, se na mě obrací spousta lidí s nejrůznějším trápením a poznávám co ho na světě je a jak moc je různé, snažím se poskytnout aspoň trochu podpory.

petruna
23. čer 2009

ahoj holky,
obcas k vam nahlidnu, protoze vase pribehy cloveka nuti, aby si vic vazil toho co ma a snazil se byt trpelivejsi apod. a na vase deti casto myslim (konkretne)

zicon ma na jednu stranu pravdu, ale take si myslim, ze vase diskuze neni ten pripad o kterem on pise....zaplat panbu nejsem ve vasi situaci a denne se modlim, aby sem v ni nikdy nebyla, ale kdyby se nedej boze neco stalo, vim, ze jsem typ, ktery by neco takoveho, jako je tahle diskuze, taky potreboval.
Pride mi to nahodou hrozne fajn, ze se tady tak podporujete a ze mate nekde moznost o svych detech mluvit, aniz by pred vami nekdo zaviral dvere a delal ze neslysi.
Chapu i vase pribuzne (ale to vy jiste taky), ale oni by zase meli chapat vas...
je to hrozne tezke....
Vim, ze jsem nezazila to co vy, ale myslim, ze jsem castecne schopna si to utrpeni predstavit a i tu potrebu o diteti mluvit, aby se na nej nezapomnelo atak....
Co jsem tak cetla, tak vetsina psychologu radi nezavirat pred necim takovym oci, nedelat, ze se to nestalo, nesnazit se zapomenout.
Myslim, ze se da plnohodnotne zit a umet se radovat ze zivota i kdyz budete o svych detech casto mluvit a obcas propadat beznadeji a smutku.
Ja smaa si ani nedovedu predstavit, ze bych se po takove zkusenosti mohla nekdy smat, ale vim, ze i to jde...chce to cas....ale rozhodne to nejde tak, ze se budu snazit na sve dite nemyslet apod.

Moc na vas vsechny myslim, nevim, co to je za masochismus, ze si vas obcas ctu a brecim u toho, ale proste mi cizi utrpeni neni lhostejny a jak jsem psala, na jednu stranu mi vase diskuze pomaha, abych se snazila zivot opravdu prozit a syna si kazdy den uzivat.

izka : taky jsem verici, ale co rekl vas knez to je do nebe volajici !!!!!!! 😝 😝 😝 😝 😝
nedivim se, ze te to trapi. Kazdy rozumny clovek vi, ze je to je neskutecna blbost....a ve svem okoli neznam kneze, ktery by takovohly stredoveky blabol vypustil z pusy.... 😠

petruna
23. čer 2009

tohle je muj oblibeny uryvek z Bible (ne ze bych ji nejak cetla....v tomhle mam mezery) 😎

ale proste tohle je uryvek, ktery je podle me o vasich detech a o vetsine lidi, co predcasne odejdou z tohoto sveta.

Umře-li spravedlivý třeba předčasně, dojde odpočinutí,
neboť ctihodné stáří nezáleží v dlouhém věku
ani se neměří počtem let.
Ty pravé šediny pro člověka je rozumnost
a život bez poskvrny je ten pravý dlouhý věk.
Protože se líbil Bohu, Bůh jej miloval,
a protože žil mezi hříšníky, byl přenesen .
Byl vzat, aby špatnost nezměnila jeho smýšlení
a lest nesvedla jeho duši.
Neboť kouzlo neřesti zastírá dobro
a vír vášně převrací nezkaženou mysl.
Kdo se ukázal dokonalým v krátkosti,
dosáhl plnosti dlouhého veku.
Jeho duše byla milá Hospodinu,
a proto pospíšil vyvést ji z prostředí nepravosti .
Lidé tomu přihlíželi, ale nepochopili to,
ani si nevzali k srdci,
že milost a milosrdenství patří jeho vyvoleným
a že ochraňuje své svaté.

petruna
23. čer 2009

omlouvam se, pokud plkam... 😅

jjaninka
23. čer 2009

Mili, Ty to umíš tak krááásně vyjádřit,sedím tu s pusou do kořán a mám na krajíčku 😨

jjaninka
23. čer 2009

Mili,ještě k Tvé rodince,příjde mi to zvláštní,že u vás má každý jiný názor,co se týká víry,to musí být opravdu vysilující,když nejste v tomhle za jedno.Naše celá rodina je věřící a moc si neumím představit,že by pro ně nebylo samozřejmostí to,co pro mě. ☹

petruna
23. čer 2009

jjaninka : taky rada Mili ctu...prala bych si mit jeji viru.....

petruna
23. čer 2009

Mili : ty jsi konvertita ?

jjani . tak to casto byva v rodinach konvertitu....ja sama jsem z nasi rodiny taky jedina verici....nechala jsem se pokrtit v 18 ti. Dnes uz je vuci tomu rodina tolerantni, ale mela jsem s tim i dost problemy (v nasi rodine panuje navic komunisticky duch) 😝

jjaninka
23. čer 2009

Petruna, no Mili velký dar slova a hlavně cítění,já jsem věřící,ale z jejich slov čerpám mnohem větší sílu,než já sama bych dokázala mít

petruna
23. čer 2009

jjani : taky to tak mam....Z Milinych slov cerpam silu, kdyz moje vira polevuje...nebo kdyz na Boha zapominam. 😅

miliharmi
autor
23. čer 2009

Petruno, krásný úryvek, jestli víš, napiš prosím, odkud z Bible to je. Nějak takto si to u Milenky představuji, že si ji Bůh vzal dřív, než se stačila srdcem odvrátit od důvěry k Němu a ještě i musela projít trápením a přitom byla bez viny, tak si i myslím, že to trápení bylo mučednické, jistě má u Boha hojnou odměnu.
Člověk se hodně váže na tento svět a tak nás bolí všechno, co už nemohly naše děti tady zažít, ale tak si někdy říkám, že tohle tady na tomto světě není všechno, že třeba to, co tady nezažijí, oni sami tam Doma považují za malichernosti, že to co zažívají nyní oni, je mnohem krásnější a důležitější než cokoliv, co by mohli zažít tady.

miliharmi
autor
23. čer 2009

Ano jsem konvertita, uvěřila jsem asi v 23, to už jsem byla vdaná. Můj otec je hodně přesvědčený ateista, je to někdy těžké, ale můj manžel byl na začátku taky proti víře a postupně svůj zcela odmítavý postoj změnil, když byla Milenka nemocná, dokonce se začal modlit, ale její smrt ho v tom hodně zranila, asi Bohu vyčítá, ale na druhé straně se mi zdá z jednotlivých narážek (protože nějak víc o tom nemluví), že začíná chápat, kde je jediná naděje.

jjaninka
23. čer 2009

tak holky,ani s tímhle jsem se nesetkala.Já jsem věřící odmalička,můj manžel taky a celá rodina taktéž. Velice vás děvčata obdivuju,že jste si k víře našla cestu tak nějak sama,že jste uvěřily pravděpodobně až ze svých zkušeností a poznání.

jjaninka
23. čer 2009

Mili,takže když jste se s manželem brali,byli jste vlastně oba nevěřící?Dá se to tak brát?

miliharmi
autor
23. čer 2009

JJ, byli jsme oba nevěřící.

jjaninka
23. čer 2009

Mili,to je strašně zajímavý. To mi budeš muset ještě povyprávět 🙂

petruna
23. čer 2009

Mili : Kniha Moudrosti 4,7-11.14

jj tak nějak to se smrtí vnímám i já, ale i tak je strašně težké se se smrtí nějak srovnat...Tedy alespoň pro mě.
Mě zatím zemřel "jen" velmi dobrý kamarád (44 let) a kamarádka (50 let) a pak babička (ale to tak nějak nepočítám, protože když je člověk starý a nemocný, dá se s tou smrtí vyrovnat líp. Tedy aspoň já to tak mám.)

a když vidím, jak mě vzala smrt kamaráda, tak si opravdu nedovedu představit, jak bych mohla přežít smrt vlastního dítěte...
utěšuju se tím, že Bůh na člověka nikdy nenaloží víc než by mohl unést....tedy aspoň doufám, že to tak je...

jedné dobré kamarádce zemřelo miminko ve 31 týdnu a musela ho mrtvého porodit, dali mu jméno, měli pohřeb (říkala, že jí pohřeb hodně pomohl) a říkala : Prokop je u Boha, musím mu to přát.
A o tom to je. Smrt není utrpení pro ty, co odešli, ale pro nás, co jsme zůstali.

petruna
23. čer 2009

Mili : pokud máš "protestantskou Bibli", tak to tam mít možná nebudeš 😅
Je to jedna z Deuterokanonických knih.

petruna
23. čer 2009

já pořád nemůžu zapomenout na tu Milenky fotku s jablíčky. Připadá mi taková mystická. nevím jak jinak jí nazvat.
prostě mi ten úryvek z Bible k Milence hodně sedí a to jí neznám.

dada78
23. čer 2009

petruna, tiež ďakujem za príspevok, pôjdem si to celé prečítať ... a presne ako píšeš, smrť je pre tých v nebi ukončením pozemského života, je pre ních akoby vykúpením do raja, trápime sa iba my tu na zemi, lebo sme ich milovali a privlastnili sme si ich ... teraz patria všetkým a verím, že sú patrónmi všetkých detí. 😵