• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřelo mi dítě

8. května 2017 
no to si viem predstavit, aj mna drzala jedna sestricka a doktorka pichala - no ale ako som pisala mne to slo na prvy krat, teba tam nechali takto trapit :frowning2: hroza
3. pro 2009 ve 22:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dobre ranko,
dnes su to presne 4 mesiace co sa nas Anjelik Maximko narodil
:pensive:
4. pro 2009 v 07:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
dobré ráno, já měla spinální anestezii (asi i kvůli tomu, že mi řekli, ať se v klidu navečeřím a půl hodiny po jídle jsem šla na sál), klepala jsem se jako ratlík, spinalku mi doktor napíchl bez problémů, skoro nic jsem necítila, za 12 minut mi ukázali malého, jak ho odnášel dětský doktor a pak mi dali celkovou narkozu, aby mě mohli zašít. Takže to bylo tak rychlé, že jsem ani nemohla přemýšlet nad tím, která varianta je horší. A musím říct, že dodneška to nevím. Celková je dobrá, že maminka zaspí všechno to nepříjemné, pak se probudí a je to..jenže zase je tam víc pooperačních rizik. Ta spinální je nepříjemná, že je maminka při vědomí a není moc příjemné, když vám řežou břicho koukat na doktory, jak se přitom tváří, ale zase je fajn, že hned vidíte miminko.
4. pro 2009 v 07:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
dia: to je moc smutné, už by to byl velký kluk...my to máme po Štědrém dnu, 26.12. by bylo Marečkovi půl roku...Drž se!
4. pro 2009 v 07:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dia, hodne sily!!! Za chvili to budou 4 roky a ver mi, ze to utece jako voda. Ja si myslela, ze se te nasi vysnene dovolene nedockam a koukej uz je 6 mesicu po ni a ja uz jsem stejnou dobu tehotna.... Cas plyne porad stejne, at jsi stastna nebo smutna. Vim, ze to moc boli, ale ty jsi holka silna a hodne zvladnes!!! Opatruj se!
4. pro 2009 v 07:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte baby!
Chcela by som napísať,že viem ako sa cítite,že je to hrozné...ale Chvála Bohu som také niečo nezažila(iba v sne a aj to som vzlykala ďalšiu pol hodinku po prebudení)
Len chcem povedať za tu sekciu.Mne odtiekla voda v 31.týždni ,tak som musela na stôl.
Mala som spinálku,ale keby som vedela,že mi ani malinkú neukážu,tak by som trvala na celkovej narkóze.
Veľmi nepríjemný zážitok,urobilo sa mi strašne zle. Lekári mi nevadili,boli fajn a aneseziologička mi komentovala,čo práve robia,že už vidí bábätku pliecko....
Veľmi zle bolo,že som sa 24 hodín nemohla hýbať.Prvých 6 hodín som si necítila ani nohy.
Mala som pocit,akoby som ich mala v neprirodzenej polohe a pritom boli pekne rovné.
Ženy po celkovej sa mohli postaviť o 12 hodín po sekcii a boli na tom oveľa lepšie ako my,čo sme ležali ešte Ďalších 12.
Malinká bola vonku za 6 minút a celkovo to trvalo 55 minút.
4. pro 2009 v 08:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
andraa: to je taková dost hrozná představa, že ti to nezjistili už při prvním porodu...občas mi přijde, že v nemocnicích dělají lidé, co tam nemají co dělat..teď nechci nikoho urazit, zvlášť ne ty, co opravdu dělají co můžou. Jen jsem si vzpomněla na to, když jsem čekala Marečka, tak si taky do 30. týdne nikdo nevšiml, že má přepážku v žaludku a srdce úplně jinde uložené, než má správě být..a to jsem byla i na speciálním utz srdíčka, dokonce 2 x.....a pak, když se člověk zeptá, jak to, že to neviděli, tak řeknou, že to prostě nebylo vidět...ale při příštím těhotenství se na to zaměří a když tam něco bude, tak to najdou.. tak proč to nešlo už při prvním....mám na to svůj názor, každý může udělat chybu, ale když někdo něco odflákne nebo zanedbá, tak je to jiná věc...
4. pro 2009 v 08:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
gogoska: na mám na doktory svůj názor a ten už nikdy nezměním. Myslím, že je jedno po kolikáté jsi těhotná, protože to že mám přepážku v děloze nenapsali opět ani do zprávy pro mého gynekologa, prostě ani zmíňka a dokonce ani to, že mi dr řekla, že mi další těhotenství nedoporučuje. Kdybych to neřekla já, tak by to můj gyndař ani nevěděl. Takže myslím, že si každý z nich hraje na svém písečku.
4. pro 2009 v 09:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dia: vím o čem píšeš, my jsme měly včera 2 měsíce a kolem vánoc vlastně 24 nebo 26. prosince jsem měla termín porodu. Takže vánoce letos asi nic moc, jen kvůli malé.
4. pro 2009 v 09:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
andraa: to je přesně ono, vystihla jsi to...každý z nich si hraje na svém písečku a když už je nějaký průser, tak se navzájem kryjou, aby za to ani jeden z nich nemohl...uznávám, určitě mezi nimi existují i světlé vyjímky, ale bohužel jsem je ještě nepotkala...všechno, aby sis hlídala a upozorňovala...
4. pro 2009 v 09:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ahoj, dneska na mě dolehl smutek, tak moc se mi stýská a tak moc bych jí tady chtěla mít.
Cítím, jak lidi kolem mě (nemyslím nyní nejbližší rodinu), ti kteří to nezažili, mi v tom už nerozumí, je to pro ně dávno, je to pro ně už něco, k čemu se nechtějí vracet a připadá jim zbytečné se k tomu vracet a trápit se. Nezlobím se na ně, tohle prostě nemohou pochopit, to jen my víme, jak strašně nám pořád chybí i kdyby to bylo mnoho let.
Tak bych jí chtěla vzít do náručí, obejmout, pohladit, chtěla bych jí koupit pod stromeček panenku nebo nádobíčko nebo cokoliv, co by si přála, chtěla bych ji sledovat, jak hltá oblíbené pohádky, jak poznává svět, jak objevuje nové věci. Tak jako to nyní dělá Tomíček a díky za to, že ho mám, ale Milenka tady taky měla být, taky to všechno měla dělat. Nikdy jsem neměla chovat to bezvládné studené těličko, neměla jsem ji nosit hračky a kytičky na hrob. Součástí mého života se staly věci, které by mi ještě nedávno připadaly naprosto absurdní a nepředstavitelné, návštěvy hřbitova, vybírání malé panenky, která by se hodila ven na hrob, přemýšlení, jak na Vánoce vyzdobit hrobeček, to jediné co pro ni ještě mohu udělat. Když nakupuji, přemýšlím, jestli mám doma ještě dost svíček na hrob pro své dítě, takhle to nemělo být, cítím v sobě takovou bezmoc a cítím se s tím dost sama, protože jak jsem psala, nikdo po 3 letech už neočekává, že bych tohle měla cítit, chápou to jen ti, kteří zažili a cítí to samé.
4. pro 2009 v 10:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
mili, ach můj bože, kdybychom tě tak všechny mohly obejmout... je mi to tak moc líto...
4. pro 2009 v 11:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
miliharmi: drž se! Musíme být všechny moc a moc silné....
4. pro 2009 v 11:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
mili já jsem to naštěstí nikdy nezažila ,ale moc nechybělo a mohla jsem tu být sváma. Je mi tě i vás ostatních tak strašně líto. Andrejko ,Mili a ostatní držte se .A teď je to o to smutnější že jsou vánoce :frowning2: :frowning2: :frowning2:
4. pro 2009 ve 13:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
ach jo :frowning2: ....já vás tu občas čtu a je mi to tak moc líto co prožíváte....vždycky to obrečím :cry: :cry: :cry:
budte silné :pensive:
4. pro 2009 ve 13:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mili, zrovna jsme dneska vzpominali doma, ze to budou druhe vanoce bez Honzulky a 6 vanoce bez brasky a 24 vanoce bez tatky..... Meli jsme slzy v ocich a vzpominali jake to byli vanoce s brachou, s malym jsme je prakticky nikdy nezazili. Letos jsme mu chteli koupit velkou autodrahu uz jen proto, ze jsme si ji s manzelem sami prali a ted tu nebude ani autodraha a uz vubec nas syn.... Ja do nejaka doba, u nas rok a u vas 3 a lidi kolem jdou jako "roboti", ktere nezajima osud cloveka, ktery tak moc trpel a vlastne stale trpi....... Vsichni se ptaji, jen jak se dari a ocekavaji odpoved VYBORNE. Tuhle jsem sousedovi rekla, ze dobre! A on, jen dobre, to je za tri! A ja mu rikam, v tuhle rocni dobu jinak nebude vite.... Nepochopil, musela jsem mu rici, ze v tuhle dobu jsem trpela a prala si smrt pro sveho syna, protoze jsme jiz vedeli o mozkove smrti...... Kdo sleduje nase pribehy, zna velkou vymenu nazoru na jiz uzavrenyc forech.....

Mili, drz se kocicko!!! Zase prijde jine rocni obdobi a doba, kdy budeme jejich odchod snaset trochu lehceji.....
4. pro 2009 ve 14:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
anni, tiež keď sa ma niekto opýta ako sa máme, tak odpovedám : ZATIAĽ .... nikdy to nebude výborne, toto slovo sa bojím aj používať,lebo mám skúsenosť,že vždy sa niečo potom poser..ká:unamused:

milli, posielam objatia, tiež nemáme teraz najlepšie obdobie, Maťko je vo veku Romanka,kedy odišiel do neba, ešte 4 dni :pensive: nedá sa na to nemyslieť, každý deň si Martinka silno vyobjímam a vypusinkujem a popritom mi slzy tečú, lebo myslím na Romika. Niekedy mám pocit,že sa mi to asi snívalo, že to predsa nemôže byť pravda ... ale bohužiaľ je :cry: :cry: :cry:
4. pro 2009 ve 20:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte maminky :wink:

dia, veľmi si ma potešila, už som na teba myslela celý november, že pomaličky začnete...veľa šťastia :wink:

vidím, že tu riešite cisárske a ruptúry...v Ćechách, aj na Sk ide po cisárskom až 50-60% žien rodiť prirodzene a v pohode. Pravdepodobnosť ruptúry maternice je 1,5-2% u žien po sekcii. Toto všetko mám naštudované veľmi podrobne a presne, keďže som pri 2. pôrode zažila ruptúru maternice, našťastie ma zachránili okamžitou sekciou...a to som rodila po 6 rokoch po 1 sekcii a tiež mi celé tehu kontrolovali jazvu, ani raz ma nezabolela a uuuups, prvé silné kontrakcie mi roztrhali maternicu :cry: :cry: :cry: To sú neskutočné bolesti, mala som pocit, že mi práve režú panvu zaživa...aj na pôr. sále ma nechali kričať, kým sme čakali na operačku, lebo videli, že je zle :cry:
Cez to všetko mi odporúčajú aj 3. bábo - ale už samozrejme plánovanou sekciou...

ani, tebe to už krásne ubieha, :wink: je dobré, že ti lekári navrhujú sekciu, lebo kliešťový pôrod je indikáciou k cisárskemu. A ako si písala, keby ťa nechali rodiť prirodzene, zažívala by si muky z toho, že sa to zopakuje ako pri Honzulkovi.
ani, a čo sa týka kojenia, nie je pravda, že spôsob pôrodu rozhoduje o laktácii...viem to podľa seba aj ďalších kočiek, ktoré sme rodili sekciou...Laktácia sa mi naplno už 2 deň po sekcii a poradím ti, že nie je dôležité, či ti dajú bábo na prisatie hneď po pôrode, alebo o pár hodín...Dôležité je, keď budete s bábom na izbe, aby si ho často začala prikladať - každú 1,5-2 hodiny :wink: Poznám x mamičiek, ktoré rodili sekciou a rozkojili sa skôr ako tie, čo rodili prirodzene...v tomto problém vôbec nie je ! :wink: :wink: :wink: Dokonca sa rozkojí aj väčšina mamičiek, ktoré si detičky adoptovali - vďaka prístroju suplementor :wink:
4. pro 2009 ve 23:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
dada = presne viem co prezivas, dnes drobec mal spat no ale sa mu nechcelo tak silno plakal v positelke ze som ho vybrala a stickala a bozkavala a pri tom som myslela na Emmusku keby tu bola s nami a keby jom ju takto stiskala a bozkavala - vzdy mi pride tak smutno za nou.

akejka - no vidis ty si bola jedna ta z mala - ja by som to neriskovala lebo to je dost velke percento a s mojim stastim... ja som od zaciatku plnovala CS a doktor mi to to aj odporucal - mal takych par pripdov ako ty si bola ale tie nedopadli tak stastne - takze som nevahala.
5. pro 2009 v 07:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky ještě něco z mé zkušenosti ohledně kojení. Já jsem rodila předčasně, Maxíčka jsem u sebe nikdy neměla a po týdnu jsem měla pomali mléka na rozdávání. Když jsem pak měla přestat odstříkávat, byly to muka, protože jsem myslela, že mi prasknou prsa.
A přesně jak píše AKEJKA, tak si myslím, že nezáleží kdy ti přiloží dítě. U Kiki jsem ji taky dva dny a dvě noci neměla u sebe a byla jsem jak dojná. Kojila jsem ji plně až do osmého měsíce. Určitě to hodně zaleží na mamince, jestli chce a nebo nechce kojit a co je ochotná pro to dělat. Já jsem teď třeba fakt poctivě odstříkávala každé 2 hodiny a mléka se tvořilo čím dál víc.
5. pro 2009 v 09:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
akej, ja se rozkojila a nemela jsem maleho u sebe, jen foto...... Nemam z toho strach a hlavne, pro me kojeni neni TO dulezite. Dulezite je mit koblizka u sebe a zdraveho.

andraa, me zastavoval laktaci praskama a trvalo to 3 dny, bylo to dost krusne.........

Dekuji za podporu vsem!!!
5. pro 2009 ve 13:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ani: já si myslím, že máš naprostou pravdu. Kojení je snad až to poslední. Nejdůležitější je mít zdravé dítě.
Mě se to mléko naštěstí, tím, že jsem neodstříkavala a trpěla bolestí, přestalo tvořit.
5. pro 2009 ve 13:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
no ohladom kojenia - ja som malu tiez nemala pri sebe a mlieko sa mi asi na 3-4 den pustilo same, tak som pumpovala a nosila som jej ho, davali jej po 30 kvapiek - tak zo zaciatku to papala ale potom jej uz odchadzal cely system tak to nemohla jest, ale aj tak som dalej kojila, ked som vedela ze uz je zle s nou tak som ich popytala nech mi pichnu inekciu na zastavenie - mlieko mi prestalo zaraz tiect nejak do jedneho dna a nemala som ziadne prolemi ci bolesti - nastastie.
5. pro 2009 v 16:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
sviecocka za anjelikov chlapcekov Siamske dvojcata :pensive: :pensive:
5. pro 2009 v 17:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky,
chodím k vám nakukovat, moc mě mrzí, že musí existovat tohle téma, myslím to samozřejmě v tom směru, že musíte prožívat tuhle bolest... kolikrát tu brečím nad vašimi příspěvky a i když mám pocit, že se umím vcítit, nikdy ve skutečnosti nebudu vědět co prožíváte vy :pensive:

Přeju vám hodně sil do dalšího života, držte se hlavně teď kolem Vánoc :pensive:
5. pro 2009 v 19:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
dobrý večer, četla jsem vás se slzami dva dny, stránku po stránce, příběh každé z vás...je to už několik dní,ale pořád vás všechny mám v hlavě...druhý den čtení jsem vyšla ven a podívala se směrem k nebi a zamávala vašim i ostatním miláčkům andílkům,ať ví, že i my ostatní na ně myslíme....
tohle se prostě dít nemá...nesmí!!!! a to všichni víme, ale nejlíp vy, co tu bolest zažíváte...
nezáleží, jestli je to rok nebo 10 let....
žasnu nad těma doktorama...nikdy jsem jim moc nedůvěřovala ( taky pravděpodobně syndrom bilých plášťů), ale když čtu,co způsobili......nemám slov....
je i smutné, že i přes tu bolest se musíte potýkat s "lidmi", jak třeba psala mili, třeba s psychology, kteří nemají zájem apod.
taky jsem se zamyslela nad tím proč? jestli je to opravdu kniha osudů nebo, jak některé píšete, že Bůh.........

rozepsala jsem dva příběhy mých blízkých kamarádek, ale nakonec jsem to smazala...zapochybovala jsem, jestli můžu.....
každopádně děkuji vám za všechny maminky, že i přes tu bolest, dokážete o tom veřejně mluvit a tím nás všechny upozňujete na větší opatrnost našich dětí...

mili, ani, dia, broni, andra a všechny maminky andílků...myslím a budu myslet na ty krásné andílky

holky...jak je možné, že věříme lékařům, že nám pomůžou a přitom......???
5. pro 2009 ve 23:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
krista - no Vianoce su hrozne tazke, pre nas to budu uz 3 a vzdy boli smutne - teraz mame drobca co ma skoro rok tak mozno nas trosku rozveseli ale zase budeme mysliet na to ze aj Emmuska tu mohla byt s nami - len moja rodina na nu zabuda ze existovala. my tu robime tak ze take papuce sa zavesia s kazdeho menom a daju sa tam take mini darceky, cukriky, no miniaturne veci - tak sme urobili minuly rok jednu aj pre Emmusku a ony tam nic do nej nevlozili (my sme jej tam dali cukriky a take malickosti) ale napriklad nenarodenemu babetku nakupili plno veci - divne nie? neviem ako to bude tento rok ci ich napadne tam vlzoist aspon malickost ci si spomenu ze nam na nej zalezi a ze je nasou sucastou ci to budu znovu ignorovat - uvidime. no zajtra je Mikulasa tak by uz chapala co to je - uz by mala vyse 2 rokov - tak tu teraz zase revem za nou - raz je dobre a raz zle, niekedy ma to nechyti aj tyzden a potom aj 2 krat denne. vy uz vsetky spite u vas je skoro pol noc a tu este ani 17:00 nie je - cely vecer pred nami. tak dobru noc.
5. pro 2009 ve 23:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
cambia - dakujem ze nas chapes. no keby clvoek vedel preco - no v mojom pripade ja viem preco - pre zanedbanost doktorov a ohladom uplatkov (co som nevedela ze este 20 rokov po komunizme este stale existuje)
ked sa nam toto stalo tak nasich vela znamich a rodiny sa pozastavili nad tym ze ako ony traktuju svoje deti - ze su k nim vela krat nespravodlivy a ze to beru tak vsetko samozrejme (ze ich deti su zdrave a nic sa im nemoze stat) tak potom sa plno mojich kamosiek pozastavilo nad tym a trosku sa zmenili... no neime na ako dlho.
napridlad mam jednu kamosku a ta ma tak 1 rok stareho syna a ona mu da hocikedy na zadok alebo po rukach ked nieco urobi - mne az srdce trha ked si na to spomeniem. napriklad nas drobec sedi na stolicke a hadze jedo na zem (ona by mu za to dala po rukach) no my sa na tom smejeme s manzelom a robime sa ako ze kricime na maleho aby to nerobil - ale to len tak zo srandy, lebo aj tak co on vie ze to nema robit? ved ma 11 mesiacov a keby som mu dala po tych rukach tak to prestane robit - samozrejme ze nie? ja len dufam ze budem mat tu trpezlivost a moje deti nebudem fizicky triznit (ja som bola ako dieta velmi byta - hlava ne hlava az do takych co ja viem 12 roko od mamy a starych rodicov a do teraz mam s toho traumu - to fakt bolo hlava nehlava - rukov, remenom, varechov, prachacom... co im prislo pod ruku a to som pritom bola - boli ja som z dvojcat - velmi male a chude deti, no a furt nas byli) tak ja to mojm detom urcite robit nebudem.

ved deturence su nas dar nie? a vela ludi to bere tak na lahku vahu - nevazia si to ze maju zdrave, pekne, mudre... deti. no ja som sa tu zasa tiez rozpisala - prepacte za pravopis, viem ze som v tom hroooooooozna.
5. pro 2009 ve 23:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
broni, promiň, že se to toh míchám...., chápu, že je pro tebe bolestivé, že někdo na tvoji dcerušku jako by zapomněl...možná to jen dělají proto, aby ti tím neublížili, aniž by si uvědomili, že právě ublíží, když si takhle nevzpomenou...
já jsem byla právě v pozici té,co kamarádce zemřela holčička... opravdu jsem se balá každého slova, které jsem vyslovila, abych neřekla slovo, které by ji ublížilo....vnímala jsem každé slovo, které ona řekla, abych věděla, co můžu a nesmím...soustředila jsem se na výslovnost jména její druhé dcerky,abych náhodou nechtěně to nevyslovila špatně a tím jí neublížila...
chápu, že tě to trápí, možná to dělají nevědomky, aby ti tím neublížili
6. pro 2009 v 00:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
broni...valí mi slzy...už jen jak píšeš to bití... já miluji všechny dětičky...měla jsem od puberty v hlavě vzniklé, že nebudu své děti fyzicky trestat (já jako dítě nebyla jsem nijak extremně bitá) a za tím si stojím.... tak jak mi říkala moje starší sestřenice....dítě do dvou let se naučí tolik věcí...sedět, chodit, mluvit, ovládat čůraní, kakaní atd.... to je nejvíc věcí co se naučí a není to pro ně jednoduché...
6. pro 2009 v 00:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek