Chceme žít s dětmi po svém - každý říká "to nejde"
Ahoj holky,
to co teď budu psát, tak bych normálně nepovažovala za jakýkoliv problém, zasmála se tomu, hodila to za hlavu. Ale asi se ve mně nějak rozvířily těhotenské hormony :D
Čekáme s manželem první dítě - nějaký čas jsme na něj čekali, moc se těšíme. Oba jsme tak trochu dobrodruzi, každou chvíli se pouštíme do nějakých šíleností, milujeme výzvy a překážky. Jsme zvyklí neustále slyšet "to nejde", "takhle se to nedělá", "to nedáte".... No vždycky to jde a vždycky to dáme :D Tyhle řeči jsme slyšeli když jsme si koupili stařičký karavan a plánovali s ním projet jižní Evropu (bez problému 🙂 ), když jsme se rozhodli postavit dům, když jsme se rozhodli vylézt na Jebel Toubkal.... Když jsme si na začátku mého těhotenství rezervovali dovolenou v Nízkých Tatrách - opět tu bylo "a co tam budete dělat, ve 26 tt už to na žádné túry není" - dovolenou máme za sebou a zvládla jsem to na jedničku 🙂
Většinou se všem protestům smějeme a házíme to za hlavu a děláme si vše po svém.
A teď k tomu, co mě včera totálně semlelo. Byli jsme na krátké návštěvě u známých, jsou to fakt spíš známí, vídáme se párkrát do roka, manžel s nimi dříve více kamarádil, ale jejich cesty se dost rozešly. Mají dvě malé děti. A celou návštěvu jsme od nich poslouchali řeči, co nás všechno čeká, až se mrňous narodí. "No to si nemyslete, žádné dovolené a výlety, s dítětem je to nemožné", "kupte si pořádné auto, víte kolik věcí dítě potřebuje?" "no však vy začnete žít jinak, ony vás děti naučí..."
Proč mě to semlelo? My nikoho jiného s malými dětmi neznáme, nemáme žádné jiné známé, natož kamarády, kteří by měli děti, respektive my nejsme tak úplně společenští a navíc podnikáme takové věci, které by v našem okolí nikdo dělat nechtěl, takže to děláme stejně sami.
Život s dítětem (potažmo pak s dvěma dětmi) - já vím, že plno věcí bude jinak, ale já si prostě nemyslím, že to je něco, co nás musí navždy uvěznit doma, zavalit náš dům kravinama a žít jen chozením na hříště a nákupy v supermarketu.
Vyrostla jsem v rodině, kde víceméně děti nebyly omezením - naši nás odmala vláčeli všude možně - na hory, na kolo, na lyže, na koncerty.... a se ségrou jsme měli krásné dětství...
Když jsem večer v posteli říkala manželovi, jak mě ta návštěva uvrhla do stavu zoufalství, koukal na mě jako na blázna, že oni jsou přece úplně jiní než my, že můžu být v klidu, my si uděláme všechno tak, aby to vyhovovalo nám. Vím že to tak je, ale přesto - tím, jak o dětech nic nevím, tak mě občas provází taková nejistota, co a jak bude, jak to zvládneme atd.
Když to tak po sobě čtu, uvědomuju si, že je to blbost, prostě my jsme my a nedá se to s nikým srovnávat, ale stejně asi potřebuju utěšit :D
Bud v klidu. Ja delam s ditetem absolutne vse co chci. Mit vic penez jsem furt nekde v zahranici
Mam znqme co ted prodali veskery svuj majetek a dstehivali se s dvema klukama na Bali. Je to jen na vas jak si to nastavite
@barulina ooo díky díky 🙂 🙂 🙂
@malinkaelinka Já odpovím upřímně 🙂 je mi 29, mám 3 děti. Nejsem maminka, která si potrpi na “režim na minuty”, zrovna minuly víkend jsme byli s dětmi na 4denni akci, kde nejmladší spinkal u ohne v kočárku do půl 2 do rána.
Někteří lidé mají tendence zveličovat a poučovat. Zejména některé ženy co se tyce porodu a mateřské.
Jenže......ono takové to rčení : jaké si to uděláš, takové to máš, platí u děti jen částečně. Respektive bych to poupravila na : jaké dítě si uděláš, takové to budeš mít 😁
S první dcerou a druhým synem jsme hned po sestinedeli mohli vyrazit prakticky kamkoliv (hory, výlety atd)
Prostřední syn měl ale po narození par problémů (reflux, koliky atd) a to jsem byla fakt rada, že zvladam doma to nezbytne nutne k přežití :D (teď už je mu 5 let a je to v cajku 🙂)
Tím chci jen říct, že pro některé rodiče, se muže zdát idealistické, pokud někde slyší, že se někdo kupříkladu chystá s 2mesicnim miminkem někam kempovat atd. Ale to neznamená, ze to nejde 🙂 Jen proste bude záležet na tom miminku.
Každopádně ty nevyžádané “kecy” od chytrolinů taky nemám rada 😃 nad to se fakt jedine povznést no.......drzim palce, at je mrně správný akčňak po mamince a tatínkovi 🙂)
@malinkaelinka v klidu, jaky si to udelate takovy to budete mit...ono taky dost zalezi na tom diteti/detech jaky bude...my taky ted travime vetsinou vylety na detskych hristich,zookoutcich atd.proste tam kde se aktualne libi detem...ale je to proto ze ten vylet delam ted pro decka aby se bavili ne pro me 😉
@malinkaelinka za chvilku už ty naše prďolky budeme mít u sebe a budeme si to dělat po svém ❤️ taky slýchávám na spoustu svých názorů blbý řeči typu: teď tě čeká to a to.. nebo: to si myslíš teď, ale počkej, až se narodí..
Prostě sto lidí, sto názorů 🙂 nemyslím si, že by mě dítě dokázalo v některých rutinních aktivitách zas tak omezit.. Prostě je to další člen rodiny, který určitě rychle zapadne do způsobu, jakým fungujeme a žijeme MY 😊
Uplne v klidu. Mame to s manzelem stejne, na spoustu veci nam okoli rika ze to nejde a pred narozenim prvniho taky podobne reci jak uz to nebude jak to byvalo...Taky jsem na zacatku tehu byla na tri tydny na srilance, do sesteho mesice behala, v osmem na sumave na treku (12km denne) ..a s manzelem jako doprovod po zavodech na ktere jsem tehotna nechtela/opravdu nemohla absolvovat. Ale jako, samozrejme neco malo se muselo prizpusobit, podle toho jak se clovek zrovna citi a podle miminka...preci jen den po porodu nepobezim ultrazavod na sto km nebo s ditkem po ockovani v horeckach nepojedu na festak. Ale jinak, rozhodne jsme se nemuseli uplne vzdat toho na co jsme byli zvykli ;) ted kazdym dnem cekame druhe...Proste zijte [s rozumem] svuj zivot a dite se prida ;)
Přesně buď v klidu, jaký si to uděláte takový to budete mít 😊. Děti nejsou omezení a zas toho tolik nepotřebují. Než jsme měli auto, jezdili jsme všude vlakem, busem a malýmu jsem vzala jen to nejnutnější.
A je fajn že jste tak akční, aspoň bude mít děcko s vámi spoustu zážitků, a ne jen dřepěni doma a fnukani že s ním nikam nemůžete.
Přeji hodně štěstí na cestách za dobrodružstvím s mimčem 😊
No.. s prvním dítětem jsme mohli dělat víceméně, co jsme chtěli. U druhého jsem si to taky tak malovala, ale ouha. Reflux až skoro do roka, denně poblitých x kusů oblečení, koberec, 2x celá postel, do toho 4x denně vojtovka. A ještě zkušenost kamarádky - ta tahala dítě všude možně a to bylo furt nervní a uřvaný. Když zkusila na chvilku zakotvit doma, tak najednou bylo v pohodě. Takže fakt záleží na dítěti.
Přesně jak píšou holky jaký si to uděláš takový to máš. Na jednu stranu život neovlivníš. Jsem také hodně akční do 25tt jsem jezdila na inlinech, chodila na dlouhé procházky, podnikali jsme výlety. A ouha v 30tt hospitalizace pro riziko předčasného porodu. Jsou věci které neovlivníš i kdybyses na hlavu stavěla. Po tom co se dcera narodila jsme byli v jejich 4 měsících na lyžařské dovolené v Harrachově, v 8 měsících v chatkách v kempu, v 9 měsících v Chorvatsku atd.. Jinak velké pořádné auto doporučuju 😀 2 měsíce jsem to vydržela s malým a potom mi manžel koupil kombíka a jsem za něj šťastná 🙂
Hrozne moc zalezi na povaze deti. Prvni syn brzo chodil,chapal, pohodovy dite samostatne. Ale druhy,to je pripad. Vyspat se s nim na jedne posteli nemozne, porad chce nosit, v kocare je nejradsi, nic nechce delat sam, vyvojove opozdeny. Co vnimam jako nevyhodu pak cestovani s detmi,je dobry vyber mista. Ono prijet do penzionu,kde ti huci klima z venku, startuji kamiony a drnci kolotoce,tam se nevyspis ani ty. Dobre cist recenze a radsi pocitat s horsim. Velke auto se vam bude hodit. My treba vozime i, skladaci postylku, zidlicku a nocnik,protoze skoro nikde to nebyva. Nebo za drsny poplatek. Pri cestovani do zahranici nikdy nevis,co kde dite olizne, vytahne,vyzkousi....to neni jak s dospelym. Ale.s vekem se to lepsi,pro me byl nej vek do 6 mesicu,nez se dite zacne kulit,pak nejhorsi od roku,kdy chce dite porad chodit. Cestovani autobusem a letadlem jsme zavrhli, mame hrozne zive deti, sezeni na miste bez upoutani nedaji. Auto v pohode. Ale treba kamoska ma blici deti a to ke pak uz komplikace.
Jako nebudu ti lhat,na dovolene stejne porad litas kolem deti,to neni uz,jak kdyz jste byli jen dva. Musis hodne planovat a predvidat,ja beru i leky.
Ahoj. Moje děti jsou už teda velke (15 a 12), ale odmalička nás v nicem neomezovaly. Na začátku 9. Mesice jsem byla pěšky na Snezce. Když byly synovi 3 měsíce, jeli jsme na cundr. Nekojila jsem a v esusu jsem nad ohněm vyvarovala flašku... myla jsem ho tři dny vlhcenyma ubrouskama. Jezdili jsme s nima na hory, k mori.... dcera cely tyden mela v plence slepeny písek, protože si v pul roce nedala říct a pořád ho jedla...taky všichni rikali, že jsme cvoci...deti nemají zaměskanou ani hodinu, protože nemarodi. Tuk, tuk, tuk... jaký si to uděláte, takový to budete mít a od nikoho si do toho nenechejte mluvit...
@elinka90 tak to zase nejsem pitomá, když si zlomím nohu, těžko poběžím se sádrou půlmaraton.Na druhou stranu, já jsem oficiálně mrzák, s operovanýma kolenama, teoreticky bych měla sotva chodit... prakticky si to nepřipouštím, beru všude ortézu a žiju s tím naprosto plnohodnotně... takže ona ani ta zdravotní omezení nemusí být ultimátní :D
@astyna88 To je jasný, že se na dovolený musím tomu dítěti přizpůsobit 🙂 Ale my nemáme odpočinkové dovolené, taková by mě ani nebavila. A židličku, postýlku ani nočníček bych si s sebou do lesa určitě nebrala 🙂
Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. To platí asi i v tomhle případě. Moje známá s třema mrňatama jezdila na koni po Kavkaze, já měla problém s jedním se sbalit a jet 200 km k mým rodičům.
Takže nestahuj gatě, brod je eště daleko a pak uvidíš, jak to všechno půjde. (Buď jo, nebo ne 😉 )
@malinkaelinka Nenech se tím rozhodit. Podobné katastrofické scénáře, jak můj život skončil, jsem slýchala taky.... Vesměs od lidí, kteří si nechtěli/neuměli život zařídit nějak zajímavě i pro ně samotné, případně od starší generace. Ano, život se změní hodně, ale jde si užívat i své aktivity... 😉 My už ve čtyřech měsících běhali s malou po Harrachově... Už roky jezdíme na vinařské akce na Moravu a dvoudenní festivaly jsme tam zvládli v dceřině půl roce, roce, roce a půl úplně bez problémů. Jeden den degustoval manžel a my ho doprovázely, druhý den jsme se vystřídali. Nemám pocit, že bych byla o něco ochuzená. 😉Mám kamarádku, s manželem jsou vášniví horolezci a jsou v podstatě od půl roku dcery nonstop na horách, pod stanem... Věřím, že záleží na rodičích, jak si to zařídí... Teď čekáme druhé, tak jsem zvědavá, jak budeme vše zvládat ve čtyřech... 😊
@malinkaelinka Hm, já bych to neřešila, i když chápu, že se to nedá. Život s dítětem má řadu omezení, ale jelikož to dítě pak miluješ víc jak cokoliv jiného, neříkám, že ti to bude teda úplně jedno - ale s lásku některé věci obětuješ. Nebo se skřípěním zubů 😃, ale obětuješ.
Jediné, o čem prakticky mluvíš, jsou dovolené. O tom mluví hodně lidí, jak už se s dětma nedá cestovat a kdesi cosi. Tak zrovna tohle je oblast života, která se mi změnila snad nejméně. Jasně, že se dá cestovat i s dětmi, ale musíš na to mít finance a jde jen o určitý typ dovolené. Tak například ti je asi jasné, že Jebel Toubkal si s batoletem nevyšlápneš.
My jsme se synem byli v jeho 4 měsících na poznávačce v Holandsku, v 8 měsících Jižní Čechy, v roce na Maledivách. Tak asi tak. Já jsem teda osobně předtím cestovala jinak, ale cestujeme, to jo, a bylo to fajn.
Hlavně tak nějak záleží na tom dítěti, některé je přizpůsobivé, některé prostě nemá rádo změny a cizí prostředí. Některé zaspív letadle ukázkově, pro jiné by to bylo nekonečné utrpení. Některé dítě spí tak špatně, že budeš ráda, když budeš mít energii jen na výšlap do Alberta pro nákup...atd.
"Jaký si to uděláš, takový to máš" je stejné zobecnění jako řeči o tom, jak se ti všechno změní a bude to těžké. Na vás záleží jen do jisté míry, velká část je taky na dítěti - jak psaly některé holky přede mnou - můžete mít pohodáře, který vám tohle všechno dovolí a nebo uplakané náročňátko, se kterým se ještě ráda zavřeš doma. Každí dítě je jiné a malovat si dopředu, jaké to bude, pak může vést ke zklamání... My jsme taky akční, a v těhotenství jsem se nemusela nijak omezovat - ještě v den porodu jsem lezla do kopce... Po narození se ale chtě nechtě změnilo hodně, protože nás malý vyžaduje téměř nonstop, pláče, není "odložitelný" - pro sebe mám krátké chvilky během dne... A leckteré akce jsme prostě museli zrušit/odložit, protože po x proplakaných zkušenostech nám za to nestály...
@malinkaelinka dopředu nic nenaplánuješ. Určitě to bude překrásné období vašeho života, těšte se na to🙂 Nedávala bych si nějaké obří cíle, co se s dítětem dá zvládnout, spíš se těšila na každý den a z každého se radovala, i když půjdete třeba jen do parku (to třeba oceňuju na mateřské, že můžeš kamkoliv všední den dopoledne a nepotkáš davy).
Nemá ani smysl říkat, co budeš používat a co ne, každé dítě je jiné a pokud bude hysterické bez konkrétního medvídka na spaní nebo lžičky v oblíbené barvě, vezmeš ji😉
Myslím, že dnes, když je tolik možností, jak rodičovství poimout, má hodně matek jeden problém - potřebu každému vysvětlovat svůj přístup. Žijte si krásně,po svém, mějte jedno dítě nebo pět, ale nečekejte, že vaši cestu bude okolí schvalovat a bude z něj nadšené, stačí, když vás budou respektovat🙂
Já myslím, že dneska žijeme v kultu dítěte a že třeba se dítěti absolutně podřídit a že rodič ztrácí práva na cokoliv. Je na tobě, jestli se tomu chceš podřídit nebo ne. Já jsem byla celý těhotenství akční, ještě na začátku třetího trimestru jsme byli na turistické dovolené v alpách. S dcerou zatím chodíme spíš krátké tratě (ale to je tím, že kojím a odmítám kojit na veřejnosti), občas jdeme béhat a podobně, ale postupně to prodlužujeme a plánů máme nabakuk 🙂 moje maminka má problém s tím, že dceru vezmeme v autosedačce na nákup, protože přece tam dítě nepatří nebo s tím, že dceru hodím do šátku, batoh na záda a jdu udělat okruh, který zakončím návštěvou babičky. Třeba moje nevlastní dítě je vychované v tom, že každá akce musí bavit hlavně a jenom ji, takže ta se dožaduje obrážení zábavních parků a podobně, z čehož mě by asi kleplo 😉
Prostě jaký si to uděláš, takový to máš, podle mě je dítě milovaný člen rodiny, nikoliv koule na noze nebo malý diktátor a proto prostě patří do rodiny a jejích aktivit. Ano, nebudu chtít po tříletém dítěti, aby se mnou vyklusalo na Sněžku, ale zároveň s ní nebudu sedět na zadku, protože co kdyby...
@antoinet tak my si nedáváme vyloženě nějaké cíle, to jako ne. Chceme si prostě žít spokojeně jako doteď, po svém, akorát to celé rozšíříme o toho mrňouse a přibudou nám různé aktivity nové. Třeba každý rok jezdíme tady u nás na velikou pouť, je to tradice, máme tam tátu a babičku - akorát ty atrakce jsou pro nás na prd, nám je oběma na všem blbě. No a konečně můžeme chodit na labutě a autíčka a nebudeme vypadat jako idioti, protože jsme tam přece s dítětem :D
@malinkaelinka manžel má recht ;) ostatníma se neznepokojuj. Jaký si to kdo udělá, takový to má. Ona v těch kecech ( "no to si nemyslete , děti vás naučí" a podobny "moudra") je často dost hořkosti a takovýho jako podivnyho zadostiucineni "taaak a teď budete jako my" . Ale to nebudete že jo. ;) kašli na ne z vysoka.
Holky díky všem za příspěvky. Docela jsem si urovnala hlavu. Já to celé ještě malinko upřesním. Tady se to hodně stočilo na to téma dovolená - ale tak to je třikrát čtyřikrát do roka ne denně. Mě asi spíš unavuje být obklopená lidmi, kteří jsou negativně nastavení, všechno je pro ně problém, všechno je blbost atd.... Já jsem se naučila prostě žít tak, jak vyhovuje mě, mému muži, tak aby nám bylo fajn. Mě asi prostě v mém blízkém okolí chybí někdo, kdo by byl podobně pozitivně naladěný, kdo by mě neustále jen neříkal nějaké poučky atd. Takoví jsou třeba moji rodiče, ale bydlí daleko, takže je nevidíme tak často a jak jsem psala v úvodním příspěvku, my vlastně nemáme nikoho, s kým bychom se pravidelně stýkali a byl aspoň trošku podobně naladěný jako my. A ta včerejší návštěva známých mě tak nějak hodila do modu " a co když to takhle mají všichni". Ano, já vím, budo to změny, Ale s tím se prostě počítá. Přijde mi to podobné jako strašení maturitou - jo asi když jsem v maturitním ročníku, tak vím, že mě to v květnu čeká. Ale proč má proboha každý potřebu mě tím rok dopředu strašit, stresovat, vykřikovat, že se musím učit - ten rok by se našlo i plno jiných témat k hovoru... tak to jen pro přirovnání. Ono se to těžko vyjadřuje ty myšlenky, asi to některé z vás pochopily a já za to moc děkuju 🙂
Jezisi 😀😀 nestresuj. Od malička jsem zvyklá že hodím do batohu pár plen, dítě do satku a frčím 😍😍 když jsme měli 2 děti a mladší měla 4mesice, jeli jsme na dva týdny do francie k moři. Loni v létě dovolená v luzickejch horách, denně túry-3 děti, nejmladší půl roku... Dítě potřebuje prd-vyspí se v posteli vedle tebe, když kojis máš jídlo furt u sebe (A když ne, tak máš v batohu flašku, vodu a Sunar navíc...), pár plinek, náhradní oblečení... hodíš si ho do satku/nositka a jsi volna jak pták 😀😀😀😀
@malinkaelinka Ahoj, chtěla bych tě uklidnit a podpořit, jen nevím, jestli zrovna tady na MK najdeš oporu - já jí tu nenašla.
Předem mé zprávy upozorňuju, že vím, že je každé dítě jiné a je to mířené čistě a jenom @malinkaelinka, abych se vyhla žabomyším válkám s vytahováním kontextu.
Přemýšleli jsme s manželem úplně stejně. Několikrát jsem se v podobném duchu zmínila tady na MK a byla jsem totálně rocupována místními dámami s tím, co si jako myslím, že mimino je mimino a já ani nemám nárok přemýšlet o tom, že bych měla být jiná než ony. Strašný peklo - cestování neexistuje, osobní rozvoj neexistuje, pravidelný sport? Zapomeň!
Celé těhotenství jsem byla všemi okolo strašená - první trimestr - strašný, druhý - trochu lepší, třetí bude nejhorší období v životě, porod nepřežješ, šestinedělí budeš v kuse brečet, tvůj život už nikdy nebude normální - ale nechceme tě strašit 😀
Ano, bylo a je to jiné. Těhotenství bylo náročné, ale ne tolik, abych si vytoužené miminko neužívala, porod byl jaký byl, ale mám krásné miminko. Šestinedělí bylo krásné! ráda jsem vítala návštěvy s bábovkou v ruce 🙂 Syn má pár měsíců, já napsala diplomku a pomalu se začínám vracet k pravidelnému sportu - takže úplně jiné, než co mi bylo prorokováno. A fakt to není nenáročné miminko, v noci se opravdu často budí a je plně kojený, takže dlouhá separace neexistuje, nosítko nemá rád a manžel chodí domů každý den až v půl sedmé večer.
Osobně si myslím, že je důležité se z toho neposrat předem. V těhotenství jsem měla hodně věcí v hlavě nastaveno jinak, nechtěla jsem jít na neschopenku sotva počůrám test, nechtěla jsem být zavřená doma a ležet na gauči, chovala jsem se úplně normálně. Jednou jsem četla, často se rodina přizpůsobuje miminu a je to špatně. Protože miminko přichází do nějaké rodiny a mělo by se přizpůsobit ono rodině (samozřejmě v rámci možností - chápeme jistě všechny). A myslím, že to tak funguje. Syna taháme kde to jde, pozítří jedeme na první dovolenou, na příští rok máme naplánovánu dovolenou za oceánem a já věřím, že se to zrealizuje. Neboj se toho a hlavně se nenech vykolejit některými názory zdejších diskutujících! Držím palce!
Samozřejmě, že se dá s dítětem podnikat ledacos. Jen nemít strach, a nebát se byt dobrodruh. Jen je pravda, že něco jde pomaleji , a ne tak, jak by si člověk přál. Do toho nějaký ty občasný scénky nejstarší a je o zábavu postaráno.. Ale je to o trpělivosti a celkovém naladění atd. Každá situace se dá zvládnout, hlavně nepropadat panice a říkat si, že je to dočasný a budou lepší chvilky 🙂) Mně osobně třeba nevadí s dětmi vyrazit na celodenní výlet i s tím, že nejmladší celou cestu ponesu, případně se vystřídáme s manželem. Pro mě je to proste lepší než se plácat jako trubka doma a bejt právě tak negativně náladěna jako některé zaprděné ženské, co mají pak ty supr rady a výstrahy. Jo, tak jasně, každý den být někde taky nejde, taky je potřeba někdy uvařit, poklidit.. A druhá věc, ono to vejletovani taky něco stojí..
Jde toho spoustu, jen je potřeba lépe plánovat 😉
Jak už tu bylo psané, jaký si to uděláš, takový to máš. S prvním synem jsme byli, poprvé na 4 dny v jeho půl roce, v zimě v Krkonoších, v létě kdy mu bylo 11 měsíců na Moravě, jsme hodně aktivní, takže nějaké vysedávání na chalupě nehrozí, malý byl od mala strašně hodný, takže to byla paráda. Minulý rok v lednu se narodil druhý syn, ten je o proti prvnímu o dost náročnější a přesto jsme zvládli za rok 3 dovolené, první v jeho 5.měsicich a i tentokrát jsme si to užili. Je jasné, že program se musí částečně přizpůsobit dětem a zatím žádné dlouhé túry a výšlapy nehrozí, ale nevidím důvod, proč by si člověk nemohl užít parádní dovolenou i s dětmi. Neumím si představit, že bych kvůli tomu, že mám děti seděla stále doma na zadku 😉
Hele já malou (5m) hodím no nosítka a jedu na čtyřkolce krmit koně nebo je vedu do výběhu, krmim slípky... Dám ji do kočáru pod strom a jdu tahat soušky z lesa.... Všechno jde když chceš a když si to tak uděláš. Od narození jsem ji učila samostatnosti takže teď je schopna když se ráno vzbudí klidně půl hodiny vykládat v postýlce aniž by nás k tomu potřebovala. Atd. Od narození spí ve své postýlce a od 3m v pokojíčku. Taky jsem slyšela plno keců jak malé miminko musí být s rodiči a jak je super když spí s nimi v posteli a jen se nakoji v leze a spí dál... Neee děkuji, takto jsem spokojená. Každé dítě je jiné a bude takové jaké si ho uděláte. Klidně bych ho na ty túry brala v tom nosítku. My třeba letos chceme jet aspoň v létě na baťák. To bude malé 7-8m. Taky jsem zvědavá jak to na lodi zvládne ale bude muset 😂
Ještě bych měla doplnit, že podobnými řečmi nás zásobuje i manželova rodina, ale spíš decentně, už si zvykli na to, že nám se nedá do ničeho kecat. A já asi zoufale potřebuju kontakt s někým, kdo je podobně naladěný jako my...