Kde spí Váš manžel/přítel, když je miminko malé?

Vždy jsme spali a spíme společně, dcera od narození spala v pokojíčku (měla Nanny podložku a chůvičky), nakojila jsem ji v pokojíčku, popř. s ní na válendě zůstala do rána, když jsme odpadly u kojení obě.
V 19měs šla do své velké postele a spala "na chůvičkách" a ráno za námi přišla.
Později už chodila nad ránem a dnes spí někdy s námi v ložnici v posteli nebo u sebe, prostě jak chce, neřešíme to, nejraději se mačkáme všichni v jedné 🙂

od začátku spíme všichni v ložnici, my v posteli, Hani v postýlce, po měsíci jí beru i do postele... přebaluju v koupelně, kojila jsem dřív v obýváku, teď vleže v posteli, jsem líná 😀

manžel má práci, kde potřebuje být vyspanej, takže spával v obýváku do synova 2.5 let-kdy byl kojen a budil se často,teď už spí opět s námi v ložnici. Já si pak mohla lehnout s malým odpoledne, nebo kdykoliv, manžel ne.

První mimi jsem měla u sebe do 5ti měs v ložnici, druhé tam bude dýl, protože první má lehký spaní. Manžel stále se mnou v ložnici, ale je pravda, že mám nebrečavý dětičky, takže spí. I když jsem k Maxovi vstávala 15x za noc 🙂

U prvního jsme spali společně, sice jsem ho vždycky vzbudila, ale neřekl ani slovo, nevadilo mu to. U druhého mimča spal se starší v druhé místnosti, protože Adélka spí různě, spí hlavně po epil.záchvatu, takže je schopná prospat den a probdít noc a budila mimčo...

spíme všichni dohromady, nevidím důvod, proč by měl spát v jiném pokoji. Manžel se naučil spát i když malý brečí, no a já se snažím aby nebrečel dlouho. Ale někdy to taky nejde.

My sice miminko teprve čekáme, ale manžel bude spát s námi v ložnici. Na kojení mám v plánu se přesouvat do obýváku. Nedovedu si představit, že by spal jinde než my. Ale uvidíme, až se nám holčička narodí 😀

Ahoj, u nás jsme u první spali společně v ložnici a nikdy ho nevzbudilo ani kojení, ani přebalování a nikam vedle jsem nechodila. Teď to máme v plánu taky tak.

Spíme společně v ložnici. Upřímně nevím, proč by měl spát jinde 🙂 . To dítě je nás obou, nevidím důvod, proč by se kolem něj mělo chodit po špičkách....

manžel spal a bude spát společně v ložnici kde jsem i kojila. Přebalovala jsem a budu v koupeně na přebalovacím pultu. 😉

Manžel se mnou v ložnici a malý ve svém pokojíčku.Nedovedu si představit, že bych manžela přesunula někam jinam 😉

Spíme všichni společně v ložnici. Samozřejmě je dítě nás obou, ale rozhodně to pro mě není důvod, abych nutila manžela, aby si to taky "užil". Jezdí denně dost dlouhé cesty autem a rozhodně bych nechtěla, aby byl nevyspaný. Nicméně on sám problém s pláčem malého nemá, většinou ho vůbec neslyší a když ho slyší, tak k němu vstane a vystřídá mě a já v klidu spím 😉. Takže spíme společně, staráme se společně, přebaluji taky v ložnici, kojím taky v ložnici, ale nebráním se tomu, aby manžel spal jinde, pokud by mu pláč vadil a potřeboval se kvůli práci vyspat 😉.

Manžel spal u první dcerky normálně v ložnici .. nedovedu si představit.. že bych ho neměla přes noc vedle sebe 🙂 a malou jsem kojila a přebalovala vedle v pokoji ... ale jen kvůli prostoru 🙂 myslím že by ho to nebudilo ani přímo v ložnici 🙂 a u druhého mám v plánu to samé 🙂

Od začátku spíše všichni tři spolu v ložnici. Většinou se manžel budil se mnou, když se Stellinka pohla, probudila nebo tak.... Když byla malinká a chtěla jen přebalit, tak jsme se i střídali, abych nevstávala jen já. Nikdy mu to nevadilo.

Spal v ložnici,malého jsem přebalovala a kojila v ložnici a u druhého tomu bude taky tak🙂

Vždy jsme spali společně. Kojila i přebalovala jsem v ložnici a manžela jsme nerušili. Když byla miminko Eliška, tak s námi v ložnici spal i starší syn 🙂. Nechtěla bych mít tzv. oddělené ložnice, měla bych pocit, že se odcizujeme 😉

S nami

Od narození syna,spí v obýváku.Vstává brzy,má lehké spaní a syn se ještě teď budí dost často na dlouhou dobu,takže by manžel nebyl vyspaný vůbec.A budík by zase budil nás.

@pear Já bych to dopředu nijak neřešila a uvidíte, jak vám to bude vyhovovat 🙂. Jinak my spíme spolu v ložnici, když se narodila dcera, chodila jsem ji zezačátku kojit v noci vedle do obýváku, ale to proto, že jsem ze všeho byla ještě taková vyjukaná 😅 . Potom už jsem s ní zůstávala normálně v posteli.............Od roka a půl spinká v pokojíčku. Teď máme dvouměsíčního syna a pro toho si vždy jen sáhnu do kolébky která je přiražena k naší posteli, popaměti jej přebalím a kojím jej v posteli vleže, je to tak pro mě nejpříjemnější, protože u toho pospávám a tak je to méně náročné, než odcházet někam na gauč 🙂.
Podle mého názoru, si manžel na zvuky související s přebalováním a kojením zvykne a už jej to ani budit nebude.
Něco jiného ale samozřejmě je, pokud některé miminko půlku nocí propláče, to potom když chlap ráno vstává do práce, řídí atd. nemůže být permanentně nevyspalý........

My mame spolecnou loznici takze spal normalne tam , pokud nevytuhnul u tv na gauci🙂 mala ho nebudila vnoci neplakala a ted bude vse stejne tak snad nas pak mrnousek nebude budit vsechny najednou🙂

od narození všichni tři v ložnici, chlapa malá málokdy vzbudila, nebo spíš dokázal spát, i když brečela 😀 po třech měsících spala v pokojíčku sama, to jsem za ní lítala, jednou, max dvakrát v noci, nebyl to takový děs, i když to kojení bylo tak na 20 min a pak ještě čekat, až vytuhne, to bylo trochu vyčerpávající, takže pokud dítě nespí celou noc, tak asi nemůžu doporučit 😀 ono není nad to, když u toho kojení můžeš hezky v posteli usnout a ráno se probudit s prckem u sebe, je to fajn a myslím, že to je pro prcka stejně nej, když u maminky může usnout...ale jinak v té ložnici byla v postýlce...v deseti měsících kvůli nemoci z pokoje přešla zpátky do ložnice, zvykla si spát s náma v posteli, takže jsem ji v noci přehazovala z postele do postýlky, pak jsme se přestěhovali do baráku, v té době začla být nepříčetná, že ji přehazuju do postýlky a řvala a nechtěla tam spát a já jsem blbec přistoupila na její hru, takže od září min. roku spala v posteli se mnou a chlap na gauči, všichni tři jsme se nevyspali...v prosinci byla opět převelena do postýlky, která je vedle naší postele, stálo to jen třičtvrtě hodiny její nadávání a pochopila a od té doby spí tam...matračku má ve výši mé matrace, postel natlačenou hned u mojí, mezi náma asi tak 20cm šprušle a vyhovuje nám to tak..takže za mě, jelikož jsem vyzkoušela vše, je asi nej, když je mimčo v ložnici s rodiči, ale ve své postýlce hned vedle matky...malá se mi do teď v noci budí na sunar nejméně třikrát, takže čím blíž je, tím líp pro mě

S náma v ložnici, žádný problém proněj, v noci kolikrát vstal s malým, ponosil, než jsem vařila mlíko, pochoval, pokonejšil, no ůplná pohoda🙂

u první spal se mnou, ale mala porad rvala tak spaval na gauci jinde. ted s druhym spim ja v loznici s mimi a manzel se starsi v pokojiku 🙂)) pokazde mam postýlku vedle postele a prdolku přebaluju i kojim v posteli. první mesice je to prebalovani celkem caste, ale pak uz staci s pamperskou az rano takze si ho jen pretahnu do postele a zase vratim. Hodne zalezi jake bude mimi, my mame bohužel nespavce takze rozdeleni bylo jedine reseni.

Tak já budu asi za tu divnou,ale my spíme odděleně. Tobík má od narození dost nárocčné noci,celou noc prospal zatím jen jednou, takže já ráno vstala uplně hotová, předávala jsem dítě vyspanému manželovi a ten se o něj aspon bez problémů postaral. Když spal s námi,tak jsme byli nevyspaní oba a akorát jsme se dohadovali,kdo kdy půjde spát. ( má dost lehké spaní)

u nas taky jako minule vsichni tri v loznici ...kdyz bude potreba tak vstane i tatka a kdyby mala nejak brecela tak pochova a nebo bude spat a nevzbudi ho to... ale snad mala bude tak hodna jako obe dcerky ktere od narozeni spaly uzasne a max se vzbudily 1x zridka 2x za noc ...takze pohodicka .... prostredni dcerka bude spat ve svem pokojicku tak jsem na vse zvedava...ale zvladneme to 😀 uz se docela na to tesim !

taky spíme všichni tři v ložnici,Malá v noci nepláče,tak to máme v pohodě 🙂

Šeštinedělí jsem strávila u dítěte v pokojíčku, pak jsem se přestěhovala k manželovi do ložnice a dítě bylo na chůvičce, ale také díky tomu, že brzy pilo jenom jednou vnoci, takže jsme k němu vstávala pouze jednou. U nás to bylo primárně proto, aby se manžel vyspal do práce. Když pak byl malej nemocnej (a větší) nebo prostě k němu bylo potřeba chodit, tak o víkendu vstával v noci manžel (samozřejmě ne na kojení) a v týdnu já.

Tak to u nás jinak, malá spala od narození ve svém pokojíčku, dveře hned vedle, přivřené. Nějak si nedovedu představit, že by spala s náma, vzájemně by jsme se rušili, občas tatínek chrupne 🙂. Výhoda dle mě je, že si u ní v pokojíku mohu rožnout, tatínka nebudíme atd. Ale je fakt, že malá spala vzorně doslova, snad jen tak první týden kňourala, jinak jsem ji budila na kojení já. Teď má rok a půl, spinká vcelku celou noc od cca 9 večer do 9-10 ráno 🙂 max 1x se v noci vzbudí na flašku s mlíkem. Takže za sebe mohu oddělené ložnice jen doporučit, ovšem oddělené s mimčem ne s tatínkem 🙂

my spíme už odzačátku všichni v jedný místnosti. chrápání menžela apd malou nerušily 😀 ba naopak 🙂 první 2-3 měsíce jsem chodila kojit jinam ale teď když se občas stane že se vzbudí v noci tak už to zvládáme vpohodě i tam. Ale je to u každáho mimča jinak sama uvidíš jak Vám to bude vyhovovat 🙂