Špatně nesu, že dítě roste: Jak se s tím vyrovnat?
Špatně nesu, že dcera roste 😭...
Zdravím všechny ženy 🌞 před 14dny se nám narodilo druhé dítě a mě přepadl takové zvláštní pocit.. místo abych se radovala a těšila z miminka tak jsem smutná a plačtivá z toho, že naše tříletá holčička je už tak velká. Pokaždé když jí pohladim, obejmu, pozoruji či si s ní hraju mi je do breku. Samozřejmě jsem ráda, že roste, je zdravá a úžasná... ale hrozně mě mrzí že to tak rychle uteklo, že už nikdy nebude ta malá holčička. Tak moc bych si přála být šťastná a veselá máma pro svoje děti.... Ale nějak mi to nedá. Úplně se to vkrádá do hlavy. Např... jsme venku, honíme se, ona se krásně směje a mě je smutno z toho, že jednou už taková nebude 😶... Nemáte s tím někdo prosím zkušenosti 😭....
Stručné shrnutí
- Pocity smutku z toho, že dítě rychle roste, jsou běžné a často souvisejí s poporodními hormony nebo s nostalgií a uvědoměním plynutí času.
- Copingové strategie uváděné v diskuzi zahrnují prohlížení fotografií z doby, kdy bylo dítě malé, práci na myšlení „tady a teď“ (mindfulness), psychoterapii a soustředění se na radost z nových dovedností dítěte.
- Některé matky zmiňují zvážení dalšího dítěte jako způsob, jak zvládnout smutek, jiné matky považují toto řešení za nevhodné nebo nefunkční.
Nejčastější otázky
Q: Proč mě bere smutek, když moje dítě roste?
A: Diskuze uvádí, že příčiny zahrnují poporodní hormony, běžnou nostalgii nad plynutím času a uvědomění, že určité období (např. batolecí věk) se už nevrátí.
Q: Jaké konkrétní metody pomáhají zvládnout smutek z růstu dítěte?
A: Doporučované metody jsou prohlížení fotografií z doby, kdy bylo dítě malé, cvičení „žít tady a teď“ (mindfulness), terapie u psychoterapeuta a zaměření na radost z nových dovedností dítěte.
Q: Jsou tyto pocity jen kvůli hormonům?
A: V diskuzi uvedly některé osoby, že jde o poporodní hormony a šestinedělí, zatímco jiné uváděly stejné pocity i dlouho po porodu bez čerstvých hormonálních změn.
Q: Kdy vyhledat terapii?
A: Některé diskutující doporučují vyhledat psychoterapii, pokud emoce výrazně omezují schopnost užívat si přítomnost, narušují vztah k dětem nebo přetrvávají po šestinedělí.
Q: Pomůže pořízení dalšího dítěte?
A: V diskuzi některé matky navrhovaly „udělat další dítě“ jako řešení, zatímco jiné psaly, že další dítě problém nevyřeší nebo že další dítě nechtějí.
Q: Může zkušenost s poporodní depresí nějak pomoci v životě?
A: Jeden příspěvek uvádí, že zkušenost s těžší poporodní depresí vedla k naučení se žít „tady a teď“ a že to vyžadovalo dlouhodobou práci.
Závěry z diskuze
Shoda
- Je to běžný stav; mnoho matek pocity smutku z rychlého růstu dětí zažívá.
- Užitečné strategie zahrnují prohlížení fotografií, zaměření na přítomnost a hledání radosti v pokrocích dítěte.
Sporné názory
- Některé názory: jde o poporodní hormony; jiné názory: stejné pocity se mohou objevit i bez čerstvých hormonálních změn.
- Některé názory: pořízení dalšího dítěte pomůže zmírnit smutek; jiné názory: další dítě problém neřeší nebo není žádoucí.
Otevřené otázky
- Jak dlouho tyto pocity typicky trvají a kdy je potřeba zavčas vyhledat odbornou pomoc?
- Zda je pořízení dalšího dítěte efektivní a bezpečné řešení pro osoby s tímto typem smutku.
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
poporodní hormony, poporodní deprese, šestinedělí, terapie (psychoterapie), sledování fotografií, žít „tady a teď“ (mindfulness), koliky
Místa a osoby
žádné
Já tě taky chápu, mám doma 7 a 3 roky a teď čekáme třetí a ja prostě vidím jak ten čas hrozně běží, že už to nejsou ta malá,,zlatíčka,,...ale u tebe to momentálně budou i hormony a to, že vidíš to malinké miminko😉
Neboj, mam to taky a to nemam cerstve po porodu rozhazene hormony. Ten cas opravdu strasne leti a deticky rostou rychlosti blesku. Kdyz vidim novorozence, tak me to taky hodne rozesmutni, ze uz nikdy ti moji tak malinci nebudou a ze preci jeste nedavno byli. A v tu chvili zatouzim mit zase malinke miminko, ale ne jako nove 3.dite, chci zpatky dceru nebo syna a mit moznost si s nimi uzit to obdobi miminka jeste jednou. Hold je to udel rodicu se s tim vsim smirit a jednou je pustit do sveta.
Tohle naštěstí neznám. Paradoxně mi v tom pomohla šílená poporodní deprese, kterou jsem trpěla po narození starší dcery...naučila jsem se žít tady a teď, nevzpomínat, neplánovat, neřešit. Je to velmi úlevné. Ale dopracovat se k tomu byla dlouhá práce no.
Mymu mladšímu je 8 a pořád je to moje miminko, no děs. Absolutně si neumím představit, že jednou bude mít nějakou ženskou. Ne, ne a ne 🤷😁
Haha, to mi pripomina me taky v sestinedeli. Rozbrecela jsem se z toho stejneho duvodu, ale koukala jsem spis na to mrnave miminko. Ze takhle malinkaty uz nikdy v zivote nebude, ze tyto okamziky uz se nikdy opakovat nebudou. Jako porad je mi trochu lito, ze tak rychle rostou. ALE!! Zase mi dela neskutecnou radost ten jejich pokrok. Z kazdeho posunu mam radost, kazda jejich nova nabyta dovednost mi dela radost, kazdy dalsi krok k samostatnosti mi dela radost a to je taky super! Kazde obdobi ma oboje - to hezke, i to narocne, ale vlastne nic bych nechtela vratit zpet, je mi dobre tady a ted. A tesim se na dalsi zitrky ☺️
Mě to často napadá že je blbý jak roste rychle, ale teď mám fakt depku. Včera mi přišel poslední rodičák, a já se najednou cítím divně, jakoby prázdně 🤔 Sice budu dál s malou doma, ale ta za dva a půl roku půjde do školy a co já najednou? Normálně já, odpůrce více dětí, přemýšlím že si ještě jedno mimčo uděláme 😃
Tak to ber jako já, mám pořád miminko, budou mu 4 roky, ale pro nás je to mimi. 😄
Nedavno mě úplně bolelo na hrudi když u mně spal můj 8r syn a ja si uvědomila, že ještě tak max 5 let a už se mazlit nebude, už ho nebudu moci pusinkovat kdykoliv se mi zachce, už mi nebude říkat každy den jak mě miluje 😭 No, nezbývá než si užívat každý moment...ale je to těžké. Nota bene když mám jen jedno dítě a další už nebude...
Mám to úplně stejně 🥺 když teď syn slavil sedmé narozeniny, tak jsem z toho měla splín 😿 naštěstí máme doma ještě 1.5 letou holčičku, díky které snáším o dost lépe, že máme doma už tak velkého kluka. Nás malý chlapeček už je školák, pořád jsem se s tím ještě neztotožnila 🙈 ale mají to tak všechny maminky, se kterýma jsem se na to téma bavila, každé je líto, jak ten čas letí 😢
Prvorozenému bude 19 let je to už dospělák co letos maturuje a když se ohlédnu je to až děsivé.
Mému synovi bude v pondělí 16 let😭 nedávno se narodil..mám jen jeho, tak to prožívám 😭😭
Ahoj, mám už dospělého syna a vnučku, k tomu juniora 15+. Hele, ber to tak, že děláš nejvíc, vychováváš nové lidi - úspěšné šikovné dospělé, kteří budou mít svůj spokojený život - a to je hodně. Opravdu. Život jde dál, a je to dobře. Kdybys viděla, jak je to krásný, když ti vnouče lepí pusinky, zase jsi ta máma dospělého syna a máš z toho radost. Každé období má svoje krásy. Když už tvoje malá nebude malá, budeš na ní pyšná, že je velká a spokojená.
Jeeee já to mám úplně, ale úplně opačně!!! Užívám si strašně moc, že děti rostou, učí se a postupně se dá dělat víc a víc věcí. Pomalu si snad začínám užívat tu pozici matky. 😀 nejvíc se těším na období cca 5-12 let. 😀 naopak 0-3 bych klidně přeskočila. 😀
taky to tak mám...Dceři jsou 2 roky, ale já to mám v hlavě nastavené tak, že budu celý život její máma a budu pevně věřit, že s ní budu mít celý život krásný vztah a to je pro mě nejdůležitější, ať jí je 2 nebo 10 nebo 20 let...Pořád to bude moje dcera 🙂
V určité míře je toto zcela přirozené - typicky dcera letos oslavila 10. narozeniny a já si zvědomila, že za dalších deset let už to bude dospělá žena, která dost možná už bude žít jinde svůj vlastní život a já jako máma se budu muset upozadit a přišlo mi to v tu chvíli líto. Ale fakt jen na malou chvíli a dál si užívám to, co je teď. Pokud tě ale tento stav ovlivňuje v prožívání přítomnosti, je to na zvážení terapie, protože jinak hrozí, že až děti povyrostou, nedokážeš přijmout, že už tě nepotřebují a chtějí se osamostatnit a může to zničit nejen tebe, ale také jejich vztah k tobě.
Jsou to hormony, to je po porodu normální, já zas po druhém porodu nemohla nějak vykřesat radost z miminka. Občas si říkám, že takhle malí už nebudou, mně v tomto velmi pomohlo, že oba kluci měli koliky, neustále se budili, bylo potřeba je pořád zabavovat. Jak jsem několikrát zmínila, třetí dítě ano, pokud by se narodilo aspoň dvouleté😁
@me_druhe_ja 0-3 máme též už za sebou, u všech tří,a jsem teda docela ráda. Každé období má něco. Až povedu naposledy dítě k zápisu, na první školní den.. to budu asi namekko. Ale jinak mi sedí mít už větší děti. Jsem zvědavá,jaké to bude třeba za 5 let. Nejmladšímu bude skoro 10, starším 16 a 18.. Čas letí holt rychle.
Je to úplně normální. Takové to uvědomění, když se narodí druhé dítko. Najednou vidíme, jak moc nám to první vyrostlo. Já málem svého prvního syna nepoznala, když s ním přijeli do porodnice. Pořád jsem na něj koukala a říkala si, co mi s ním doma provedli, že je najednou tak veliký. Pořád mi přišel jako prcek, než se narodil druhý syn, no a za nedlouho mu bude 20 😲 chce to nadhled.
chápu tě, syn má 13 let a taky mě to občas bere 😀