Emoční nároky na předškoláka. Jak to řešíte?
Ahoj, řeším teď pořád v hlavě syna. Je předškolák, v září jde do školy. A mě přijde, že jsou z ničeho nic kladeny velké nároky na jeho emoce.
Když ve 3 letech se bál, brečel, vztekal, tak samozřejmě, je malý, musíme uznat jeho emoce, jsou pochopitelné.
Ale to stejné mi přišlo i ve 4 i v 5, pořád to byl školkáček s nedozrálými emocemi.
Najednou je mu 6 a rázem se má umět ovládat, spolupracovat s kýmkoliv a kdekoliv. Nemá potřebovat žádnou vnější motivaci. Nesmí běhat ale v klidu kráčet, vždyť už půjde do školy. Nemá se bát cizího prostředí.
Nic jen jsem se potřebovala vypsat a utřídit myšlenky.
V 6 letech má dvojnásobek let, je 2x tak starý = zralejší. A běhat může, být emočně nestabilní taky, nejsme stroje, jen ta zralost znamená umět i vyslechnout příkaz (ve škole lítat po schodech nebude moci, např.). Prvňáček se bojí, i pláče atp. - možná spíš usměrněte dospělé, kteří říkají, že se nesmí bát, stýskat si atp.
@anonym_autor Hele já vím, co tím myslíš (nejde o to, že bys měla stejné nároky na batole a předškoláka). Mám ohledně brzy šestiletého synka stejné pocity. Že jakoby musí hodně skokově dospět.. Teď, ve školce, je to prostě maloš, kterej se může rozplakat, když mu něco nejde atd., a najednou je to školák a ta očekávání od něj jsou hodně odlišná..
@anonym_autor mne by spíš zajímalo, kde jsi vzala ty nároky, statečný anonyme. To ti dala škola, školka? O tom dost pochybuji. Určila jsi si to sama?
@anonym_autor a ve skolce evidentně chyběl po celou dobu, ptz tohle uz se uci ve skolce🤷♀️
A jak kladeny nároky? Ty mu klades jedině ty sama...
Mám 7leteho prvnaka, ktery se chová pořád stejne, akorat ze od těch 3let poněkud vyrostl, může brečet, může projevit jakoukoliv emoci...proc by nemohl? Že je prvnak, tak nesmí?
A mimochodem řešit v únoru, co bude v září...to mi prijde dost mimo 🤔
Já teda znám spoustu dětí co brečela i v první i ve druhé třídě.Dcera pláče i teď ve třetí 🤣Zase bych to tolik nedramatizovala.
@ee.liska další ze série “všude kolem sebe vidím děti, které..”
Boha jeho🙄
Nechápu proč tak některé dráždí anonymní příspěvky, já diskuze zakládám vždy anonymně, protože nejdou smazat. Nechci zanechávat na internetu své příběhy, samozřejmě je mi jasné, že to tady s tou anonymitou nebude tak žhavé, ale předpokládám, že pro běžného uživatele to opravdu anonymní je. Pokud vám anonymita vadí, můžete přece tyto příspěvky přeskakovat.
Děkuji @kleio za podporu a pochopení.
Nejde o to, že by nemohl projevovat emoce, ale spíš jakým způsobem.
Jak přesně bys ty emoční nároky zvyšovala a trénovala?
@zuzkasim ? Jakože mu seberu jeho oblíbenou hračku a ve 3 letech může brečet 10 minut v 5 pak jen 5? Nebo ho cíleně nějak vystavat různým stresovým situacím?
Jak jsem psala, nejde o to, že by dítě nemělo mít emoce, ale jakým způsobem je zpracovává. Nároky nekladu já, ale okolí, najednou. Například dětská lékařka. Ve 3 letech nevadí, když si nechce nechat píchnout injekci, ale v necelých 6 už je divnej, že dělá scény. Nebo při zápise ve škole se mě drží jako klíště, tak je to hned taky špatně. Prostě nové situace nezvládá s přehledem.
@lv ta série byla myslim si obráceně ne? To bych musela napsat, byli jsme na zápisu a moje holčička tam vše splnila, každého bez napomenutí pozdravila, ale všechny ostatní děti tam lítaly, křičely, brečely a kopaly do věci, jak můžou bejt připravený na školu? Co v ní budou dělat? Vždyť tu mojí šikulku budou jen rušit.
Jestli je důvod dítěti oblíbenou hračku "sebrat", tak to chce celkově asi jiný postup. Požádám ho, aby ji v tuto chvíli odložilo, protože... Ve 3 letech to emočně nemusí zvládnout, takže se zaměřím na krátké jasné vysvětlení, proč to teď potřebuji. Abych se pokusila předejít zbytečným scénám, použiju i odpoutání pozornosti na něco nového. Posiluji jeho snahu vyhovět žádosti, byť to udělá třeba se zpožděním. V 5 letech už by to dítě mělo zvládnout samo hračku odložit, protože rozumí důvodu a tato situace pro něj už není stresová, tudíž nevyvolá ani žádné výrazné emoce. Mě přijde přirozené, že se ty nároky na dítě zvyšují postupně.
Ano, bylo by ideální, kdyby předškolák při zápisu zvládl jít na chvilku s cizí osobou plnit úkoly za ujištění, že maminka na něj počká na vyhrazeném místě. Ale když nezvládne, není to tragédie, maminka jde s ním. Ale ten požadavek na to, aby to zkusilo, tam rozhodně je a je to správné, protože se na tom pozoruje sociální zdatnost. Neříkám, že když to nezvládne, že není sociálně zralé, ale je to jeden střípek. Pokud se těch střípků sejde větší množství, už to o něčem svědčí.
Syn jen svojsky, emocne nestabilni, nevyzraly v nekterych oblastech v jinych je zas extra napred. Je to boj, jeho i okoli. Aby se vzajemne dokazali tolerovat a porozumet si. Na poslednim setkani s psycholozkou nam doporucila knihu Ferda a emusaci. Dost ho to bavi a zaroven se uci chapat sve okoli a ja se ucim chapat jak veci vnima a proziva on…bohuzel mnoho vzteku, place, smutku pochazi ze vzajemneho nepochopeni/neporozumeni situaci. Nase pani ucitelky i pani asistentka jsou skvele a jsem za ne strasne vdecna…vim ze to co delaji neni samozrejme i kdyz kdyby bylo je detem ve skole lepe a v konecnem dusledku i panim ucitelkam.
Boha jeho🙄
Nechápu proč tak některé dráždí anonymní příspěvky, já diskuze zakládám vždy anonymně, protože nejdou smazat. Nechci zanechávat na internetu své příběhy, samozřejmě je mi jasné, že to tady s tou anonymitou nebude tak žhavé, ale předpokládám, že pro běžného uživatele to opravdu anonymní je. Pokud vám anonymita vadí, můžete přece tyto příspěvky přeskakovat.
Děkuji @kleio za podporu a pochopení.
Nejde o to, že by nemohl projevovat emoce, ale spíš jakým způsobem.
Jak přesně bys ty emoční nároky zvyšovala a trénovala?
@zuzkasim ? Jakože mu seberu jeho oblíbenou hračku a ve 3 letech může brečet 10 minut v 5 pak jen 5? Nebo ho cíleně nějak vystavat různým stresovým situacím?
Jak jsem psala, nejde o to, že by dítě nemělo mít emoce, ale jakým způsobem je zpracovává. Nároky nekladu já, ale okolí, najednou. Například dětská lékařka. Ve 3 letech nevadí, když si nechce nechat píchnout injekci, ale v necelých 6 už je divnej, že dělá scény. Nebo při zápise ve škole se mě drží jako klíště, tak je to hned taky špatně. Prostě nové situace nezvládá s přehledem.
@lv ta série byla myslim si obráceně ne? To bych musela napsat, byli jsme na zápisu a moje holčička tam vše splnila, každého bez napomenutí pozdravila, ale všechny ostatní děti tam lítaly, křičely, brečely a kopaly do věci, jak můžou bejt připravený na školu? Co v ní budou dělat? Vždyť tu mojí šikulku budou jen rušit.
@anonym_autor A pracuješ s tím dítětem, povídáš mu co ho čeká, atd? Já naší od malička říkám co se bude dít, atd, nezakazuju jí emoce, ale prostě vysvětluju.
Jak jsi psala např.o injekci u doktora, u nás se nikdy nestalo že by se nenechala píchnout. Protože jsem jí vysvětlovala proč to je, že jí za odměnu něco koupíme, i kdyby trochu plakala. Vždy zvládla píchnutí bez pláče i bez mého držení. Doktor z ní vždycky je vyvalený jak spolupracuje.
Naše nikdy nešla do školky, od lidí jsem si vyslechla jaký to je průšvih, že nebude socializovaná a blablabla. V listopadu jsme byli ve školce na přezkoušení (předškolák). Ze začátku se trošku styděla, ale spolupracovala skvěle a rychle se otrkala. Minulý týden jsme byli na zápise ve škole, a už se ani nestyděla. Nové cizí prostředí, cizí učitelky, a ani náznak studu,na chvíli jsme ji ve třídě nechali když jsme šli do vedlejší k ředitelce, trochu jsem se obávala jestli nebude vyplašená, a vůbec. Nikdo ani jediný slovo proti tomu, že nechodí do školky. Nechtěla jít ani domů, chtěla by tam zůstat 😁
A ne, nechci se chlubit že mám skvělé dítě, ale myslím že je to hodně o té komunikaci. Nezakazovat emoce, ale vysvětlovat, např.že se učitelek nemusí bát, že jsou to normální lidi jako my, atd. A to dítě celkově dozrává, naší je 5, a je jiná než třeba ve třech...
@anonym_autor ja mam take 6 leteho predskolaka a ano, souhlasim, ze uz se od okoli kladou automaticky jine naroky, protoze ta skola je zivotni predel, vyzaduje urcitou vyzralost a je to uz za dvermi. Za sebe take nemam rada to zobecnovani - uz jsi predskolak, tak se “chovej podle toho, nemas narok fnukat nebo se prilis hlasite projevovat”. Ta psychika zraje kazdemu jinak rychle a vystraha zari v kalendari ji neuspisi. Na druhou stranu ale u syna vnimam obrovsky skok v jeho vyvoji oproti lonsku, je to on, kdo sam ukazuje, ze je samostatnejsi, chce byt takovy, chce zvladat vice veci, chce se odpoutavat, i kdyz s nami jako zeleznou jistotou za zady. Emocni houpacku mame take, nezvladne se samozrejme uklidnit na povel, poslechnout ihned jakykoliv pokyn, kontrolovat se, ale to po nem nikdo nechce. Jen vidim, ze uz neni nutne tak moc dokola neco vysvetlovat, chape duvody rychleji a uzna je, dokaze se uz prizpusobit urcite situaci v zivote (ze treba v nemocnici se po chodbe nebeha a nekrici). Zrovna na prikladu toho zapisu - mluvili jsme o tom, trenovali jsme doma jak takovy rozhovor s ucitelkou asi bude vypadat. Byl u toho nervozni (u te hry), ale ve skole pak byl uplny vzornak, bral zapis jako dulezitou udalost a mel zajem uspet tam, nenapadlo by ho tam behat, dokud by nemel tu dulezitou cast za sebou, cestou pryc uz by to bylo jedno, to uz by se klidne pridal k divochum, porad je to dite. Ale v tom vidim prave ten rozdil, ze dite uz pochopi samo kdy muze a kdy ne. Pro mne je to spis o te samostatnosti - umi se vice odpoutat od veci a svych lidi a jde zkratka “do sveta”. A vidim to i ve skolce, dcery trida jsou prtata 3 a 4 leta, ve skolce litaj, je jim vsechno jedno. V synove tride u predskolaku uz vidim deti pracovat u stolku, pomahat pani ucitelce, nadsene ji pro neco dojit do jine tridy, citi se sami uz “velke”, chteji zvladat ty narocnejsi situace. A neznamena to, ze se nesmyslne nikdy nepoperou o pastelku, nebo nikdy nebreci.
@anonym_autor A pracuješ s tím dítětem, povídáš mu co ho čeká, atd? Já naší od malička říkám co se bude dít, atd, nezakazuju jí emoce, ale prostě vysvětluju.
Jak jsi psala např.o injekci u doktora, u nás se nikdy nestalo že by se nenechala píchnout. Protože jsem jí vysvětlovala proč to je, že jí za odměnu něco koupíme, i kdyby trochu plakala. Vždy zvládla píchnutí bez pláče i bez mého držení. Doktor z ní vždycky je vyvalený jak spolupracuje.
Naše nikdy nešla do školky, od lidí jsem si vyslechla jaký to je průšvih, že nebude socializovaná a blablabla. V listopadu jsme byli ve školce na přezkoušení (předškolák). Ze začátku se trošku styděla, ale spolupracovala skvěle a rychle se otrkala. Minulý týden jsme byli na zápise ve škole, a už se ani nestyděla. Nové cizí prostředí, cizí učitelky, a ani náznak studu,na chvíli jsme ji ve třídě nechali když jsme šli do vedlejší k ředitelce, trochu jsem se obávala jestli nebude vyplašená, a vůbec. Nikdo ani jediný slovo proti tomu, že nechodí do školky. Nechtěla jít ani domů, chtěla by tam zůstat 😁
A ne, nechci se chlubit že mám skvělé dítě, ale myslím že je to hodně o té komunikaci. Nezakazovat emoce, ale vysvětlovat, např.že se učitelek nemusí bát, že jsou to normální lidi jako my, atd. A to dítě celkově dozrává, naší je 5, a je jiná než třeba ve třech...
@klokanka31 tvá holčička je dokonalá, to dávno víme
@anonym_autor ja mam take 6 leteho predskolaka a ano, souhlasim, ze uz se od okoli kladou automaticky jine naroky, protoze ta skola je zivotni predel, vyzaduje urcitou vyzralost a je to uz za dvermi. Za sebe take nemam rada to zobecnovani - uz jsi predskolak, tak se “chovej podle toho, nemas narok fnukat nebo se prilis hlasite projevovat”. Ta psychika zraje kazdemu jinak rychle a vystraha zari v kalendari ji neuspisi. Na druhou stranu ale u syna vnimam obrovsky skok v jeho vyvoji oproti lonsku, je to on, kdo sam ukazuje, ze je samostatnejsi, chce byt takovy, chce zvladat vice veci, chce se odpoutavat, i kdyz s nami jako zeleznou jistotou za zady. Emocni houpacku mame take, nezvladne se samozrejme uklidnit na povel, poslechnout ihned jakykoliv pokyn, kontrolovat se, ale to po nem nikdo nechce. Jen vidim, ze uz neni nutne tak moc dokola neco vysvetlovat, chape duvody rychleji a uzna je, dokaze se uz prizpusobit urcite situaci v zivote (ze treba v nemocnici se po chodbe nebeha a nekrici). Zrovna na prikladu toho zapisu - mluvili jsme o tom, trenovali jsme doma jak takovy rozhovor s ucitelkou asi bude vypadat. Byl u toho nervozni (u te hry), ale ve skole pak byl uplny vzornak, bral zapis jako dulezitou udalost a mel zajem uspet tam, nenapadlo by ho tam behat, dokud by nemel tu dulezitou cast za sebou, cestou pryc uz by to bylo jedno, to uz by se klidne pridal k divochum, porad je to dite. Ale v tom vidim prave ten rozdil, ze dite uz pochopi samo kdy muze a kdy ne. Pro mne je to spis o te samostatnosti - umi se vice odpoutat od veci a svych lidi a jde zkratka “do sveta”. A vidim to i ve skolce, dcery trida jsou prtata 3 a 4 leta, ve skolce litaj, je jim vsechno jedno. V synove tride u predskolaku uz vidim deti pracovat u stolku, pomahat pani ucitelce, nadsene ji pro neco dojit do jine tridy, citi se sami uz “velke”, chteji zvladat ty narocnejsi situace. A neznamena to, ze se nesmyslne nikdy nepoperou o pastelku, nebo nikdy nebreci.
@dejvitka jo tak jistej posun u mého dítěte taky vidim, ale třeba s tím běháním a jinejma kázeňskejma věcma prostě už zvládal ve 3, nebo spíš vždycky.
@klokanka31 tvá holčička je dokonalá, to dávno víme
@anonym_autor Ale kulový, nikdo není dokonalý, ani ona ne...
Radši dám taky amonym, protože diagnóza "moje dokonalé dítě ..." 😂😂😂Chápu, co tím myslíš. U nás ve školce chodili v červnu po obědě ještě spát, předání pěkně "z ručky do ručky" a v září pěkně šup, strč ji za dveře školy a starej se. Taky mě to dráždilo. Ale neboj, ono se to poddá a dítě to otrká.
Jakkoliv tyhle anonymní diskuze nesnáším, tak tady vcelku chápu pointu dotazu. 31.8. Je ještě školkáček, může fňukat při předání učitelce a držet se mě za nohu a v ruce mít plyšáčka a 1.9. Je školačka, najednou má jenom týden na to, aby nejdebilnější skřínku ever otevírala s maminkou a pak si poraď. Jako osobně jsem to vnímala velmi citlivě a celý září mě celá škola pěkně štvala. Ale fakt si to sedlo,
Moje dítě naštěstí není dokonalé, je to taková holčička pro pokročilé a naprosto zenové rodiče a já nejsem ani jedno a neustále vybalancovávat její obraty o 180 stupňů od “já sama, ne ne ne nepomáhej” do “mně to nejde uaaaaa” během vteřiny nebo “nebudu to dělat a ty mi nebudeš říkat, co mám dělat” mi dává zabrat. A je fuk, jak moc situace komunikujeme dopředu, jak ji nikdy v ničem nenechám atd. Takže soucítím. Ale zase tyhle výlevy má jen v bezpečném prostředí, tj. Se mnou a s manželem, ve školce, škole i v sokole ji milujou.
Jakkoliv tyhle anonymní diskuze nesnáším, tak tady vcelku chápu pointu dotazu. 31.8. Je ještě školkáček, může fňukat při předání učitelce a držet se mě za nohu a v ruce mít plyšáčka a 1.9. Je školačka, najednou má jenom týden na to, aby nejdebilnější skřínku ever otevírala s maminkou a pak si poraď. Jako osobně jsem to vnímala velmi citlivě a celý září mě celá škola pěkně štvala. Ale fakt si to sedlo,
Moje dítě naštěstí není dokonalé, je to taková holčička pro pokročilé a naprosto zenové rodiče a já nejsem ani jedno a neustále vybalancovávat její obraty o 180 stupňů od “já sama, ne ne ne nepomáhej” do “mně to nejde uaaaaa” během vteřiny nebo “nebudu to dělat a ty mi nebudeš říkat, co mám dělat” mi dává zabrat. A je fuk, jak moc situace komunikujeme dopředu, jak ji nikdy v ničem nenechám atd. Takže soucítím. Ale zase tyhle výlevy má jen v bezpečném prostředí, tj. Se mnou a s manželem, ve školce, škole i v sokole ji milujou.
@drep tak to je podobný, že ve školce je nejhodnější chlapeček a se mnou občas na pěst, ale právě taky ne vždy, to mě pak ukolíbá a když zas nastane nestandardní situace, tak jsem z toho šílená
Když šlo do školy moje první dítě, moje pocity byly taky všelijaké, vidíme v nich pořád miminka, že? 🙂
Třetí už šupajdilo, aniž by to se mnou hnulo, od první třídy si sama píše úkoly a chystá aktovku, u prvního jsem seděla a u všeho asistovala.
Takže to vidím spíš na zpracování emocí u tebe, s velkým pochopením 😃
Mám za sebou i pár let zkušeností jako učitelka a školní děti mají ještě roky některé školkové potíže...občas pláčou, potřebují si ještě hrát, těžko se jim loučí od rodičů atd., neboj, učitelé jsou zvyklí a nároky zvyšují postupně.
Když šlo do školy moje první dítě, moje pocity byly taky všelijaké, vidíme v nich pořád miminka, že? 🙂
Třetí už šupajdilo, aniž by to se mnou hnulo, od první třídy si sama píše úkoly a chystá aktovku, u prvního jsem seděla a u všeho asistovala.
Takže to vidím spíš na zpracování emocí u tebe, s velkým pochopením 😃
Mám za sebou i pár let zkušeností jako učitelka a školní děti mají ještě roky některé školkové potíže...občas pláčou, potřebují si ještě hrát, těžko se jim loučí od rodičů atd., neboj, učitelé jsou zvyklí a nároky zvyšují postupně.
@antoinet mám to stejně 😁😁😁
Tak jestli jste na něj nároky postupně nezvyšovali, měli jste dojem, že je v pořádku, když se v pěti letech chová stejně jako ve 3, není se asi čemu divit, že najednou vám nároky na šestiletého přijdou moc.