Jak efektivně zapojit puberťáky do domácích prací?

@enoli Tak ale ty mícháš dohromady 2 věci - pomoc dětí a vynucování povinností...to, že nějaké dítě nemá svou určenou povinnost, které je jen jeho, nemusí ještě znamenat, že sedí se založenýma rukama a čeká...
@budouci_maminka Též mícháš 2 situace - pomoc ve chvíli, kdy někdo padá na hubu, s tím, že má dítě jen svou povinnost, kterou dělá pravidelně a bez připomínání..

@moudivlacek Ono totiž každý píšeme trochu o něčem jiném...proto ten rozpor. Jak jsem psala, já jsem absolutním odpůrcem rozpisu na povinnosti jednotlivých členů rodiny, to se mi absolutně příčí. Tím spíš, že vím sama, že když dítěti člověk něco přikáže, nese to pak akorát stres a hádky, protože to dítě prostě ty věci často dělat nechce, logicky. Ale to, že každý doma něco udělá sám od sebe, nebo prostě proto, že sám vidí, že ten druhý toho má moc, je věc zcela jiná...a pro mě o dost cennější...že třeba přijdu domů a je vyndaná myčka, a to aniž bych dcery musela ráno prosit, aby to vyndaly, nebo že to mají za svůj úkol pravidelný; nebo třeba udělané lívance k snídani, jen tak; nebo samy od sebe pořádek ve skříni svojí, aniž bych musela udělat letecký den...tohle všechno je pro mě mnohem víc, než kdyby odškrtávaly úkoly na nějaké tabulce.

@sarihy máš pravdu, ale většinou to funguje tak, že nejdřív to musí být ten příkaz a pak postupem času to děti začnou dělat samy od sebe. Každé dítě je jiné a málokteré k tomu dojde samo, že se aktivně zapojí. Proto pomoct vytvořit návyk a po dítěti něco pravidelne vyžadovat mi z pohledu rodiče přijde vhodné.

My to máme asi kombinaci všeho tady. Není to tak, že by povinně měli něco dělat denně a byla to jejich práce. Všechno se odvíjí od toho, jak jsou doma a kolik mají učení - to beru jako jejich povinnost. Když byly na základce, byly taky první doma. To jsem chtěla, aby bylo např. vysáto, než přijedu, jeden utřel prach v obýváku, jeden v kuchyni apod. Fungovalo to tak, že jsem jim ty úkoly zadávala den dopředu, jak rostly, byly naučení, že po škole cinkly, jak se měly a zároven se sami zeptaly, jestli je něco potřeba. V devítce byly oba hájení a nic jsem od nich nechtěla. Dneska už jsou na střední, doma v týdnu moc nejsou. Do pokojíčku jim nelezu a platí dohoda, že nedělají bordel ve společných prostorách. Dojim, uklidim do myčky, dělám si svačinu, uklidim si linku, svlíknu se, špinavý prádlo rovnou do pračky apod. Funguje to, už jsou velký. A když chci s něčím pomoct, tak si řeknu. Když jdu večer cvičit a má dojet myčka, řeknu někomu (buď děti nebo manžel, prostě kdo se je zrovna doma), ať ji vyndá. Když má doprat pračka, řeknu někomu, ať ji pověsí. Jak říkala moje babička, když jsem se vdávala "On ti udělá, co ti na očích uvidí, ale musíš si říct" 😅 A to praktikuju i na děti 🙂

@berenika39 měli jsme to s mladým stejně. V pokojíku výbuch a když mu prvně měla přijet, tak i lustr myl 😀 Ale můžu ti říct, že to tempo začíná po pár měsících trochu opadat 😀

@jajulin Ano, ale autorka má stejně staré děti jako já, takže už je dávno za tou přikazovací fází dle mého. Ale jak píšu, tohle je můj názor a můj přístup. A už nějakou dobu sklízím plody tohoto.

@prochi Jak to tak čtu, tak asi chápu, že u nás to může fungovat tak, jak píšu, protože u nás hlavně manžel dělá věci zcela automaticky, nemusím říkat vůbec nic. U nás se fakt tyhle věci neříkají, ony se prostě udělají. Ano, přiznávám, manžel je zvláštní druh. Já za to nemůžu, on je takový, ve své podstatě dělá v domácnosti myslím tak 60 % těch všech činností. On je trochu divný. Takže ano, možná to je u mě způsobeno i tímto - já prostě nejsem otrok a nemusím nikomu nic říkat, ono to prostě běží.

@martinka_33 V dnešní době, kdy každej mobil má nějaký data, to podmiňovat wifi je za mě zbytečný. leda úplně zabavit/zablokovat mobil.

Já jdu až do "ad absurdum". Prostě nedojdou s košem, bude smrdět a přetékat. Nevyndáš myčku? Ok, nebudeš mít z čeho jíst... nedal/a sis prát prádlo? Tak holt budeš asi chodit nahá/ý. V sobotu většinou ráno peru, takže oznamim, že v 6 ráno začínám prát, takže buď si to tam dají teď, nebo je v 6 ráno budu budit. A to si raději hned vše dají do pračky, než abych je v 6 ráno budila. Holka má chodit se psem. Ráno a večer. Když nejde, nechám psa, ať ji klidně podělá pokoj. Ať si to uklidí. Stalo se to jednou. Od té doby nikdy nezapomněla dojít se psem. Prostě když to nejde po dobrým.... školou povinné děti mají prostor na učení i zábavu, dcera studuje dálkové, ta má těch povinnosti krapet víc.

@sarihy manžel má bráchu a když bydleli doma, tak se jim povinnosti střídaly po týdnu. Takže on je zvyklý a naučený na dom. práce. Jenomže taky nutno říct, že bydlel v paneláku. Dneska máme dům, obří zahradu a k tomu pracuje na směny. Není to tak, že by se po práci, když má ranní a sejdem se doma, svalil na gauč s ovladačem v ruce a já byla otrok. Jsme tým a i v týmu má každý své místo a své "povinnosti". Takže zatímco já dávám tu pračku, tak on dělá venku, nebo běhá kolem topení, a pak když přijde a já jdu třeba cvičit, to je ta chvíle, kdy já řeknu, heled dojede myčka, jo? Né Prosím tě, drahý, byl bys tak velice laskav, než se vrátím a vyndal myčku?? A funguje to i s dětma, ano jsou naučení, že když si zrovna půjdou, já nevím, dělat třeba večeři a uvidí tu otevřenou myčku, tak ji vyndají, to samý i chlap, bez říkání. Ale když vím, nebo předpokládám, že tou kuchyní nepůjdou, tak jim to řeknu, to je celý. Tak asi tak 🙂

@2veverka vzdy jsem detem jejich pivinnosti musela pripominat a opakovat, puberraci uz to poberou rychlejc, ale ty jejich kecy pred tim jsou o to vyzivnejsi ( dost drze🤪 ) . Kupodivu slecnam co se na chvili osamostatnila(kolem sestnacti) tak ted doma v jejich sedmnacti obcas neco udela i bez pripominani a vubec rikani sama od sebe. Ta uz kecy nema, ji to uz preslo. Ty ma patnactilety. Mluvim o pracech pro celou rodinu (nadobim kose, prani) jejich pokoj neresim od jejich 10 let, to si bud uklizi, nebo neuklizi sami.

@sarihy Líbí se mi tvůj přístup v tom, že děti mají právo na to být dětmi...a ideálně když doma pomáhají prostě sami od sebe, že vidí, že je to potřeba se zapojit, než že "musí" (jasně, dost často když se to nechá jen na dětech, tak se neděje nic, tak nějaká ta forma "motivace" musí být -a ano nejlepší motivací k úklidu je návštěva -kámoška, přítel/kyně) -to druhé u nás není a ještě dlouho nebude na pořadu dne). Pokud jsou v týdnu zaneprázdněné náročnou školou a ještě (časově) náročným koníčkem, tak bych po nich prostě nic moc navíc taky nechtěla, samozřejmě o víkendu podílet se na úklidu, odnést si svoje věci do koše, uklidit usušené věci, uklidit svůj pokoj-beru jako samozřejmost.
Já sama obecně nejsem nějakej fanoušek úklidu, že bych denně hodinu piglovala celej barák. V týdnu maximálně uvařím na druhý den a umyju nádobí - což dost často dělá manžel (+ samozřejmě to kolem-umýt sporák, utřít linku a tak), když je potřeba, zametu v kuchyni a tím končím. Máme teda panelákový byt a nemáme zvířectvo (naštěstí), takže já fakt denně nevysávám, nevytírám, neutírám prach jako někteří. Líbí se mi, že dcera 10 let občas sama od sebe prostě vezme hadr a jde umývat, utírat prach, třídit si věci...akorát teda by tyhle uklízecí nálady by mohla mít častěji jak jednou az měsíc, to je fakt 😀 Plus ji nechávám dělat si jednoduché večeře, když přijde s tím "Mami, mám chuť na volské oko s opečeným toustem", řeknu "fajn, víš, jak se to dělá, udělej si" (samozřejmě jim ve většině případů pořád chystám jídlo já, ale jsem ráda, když sama převezme iniciativu a pochopí, že nebudu kolem nich furt skákat, když chtějí něco, co úplně v pohodě zvládnou sami)

@konidana Do jejich pokoje taky odmítá aktivně zasahovat, teď jsme teda o víkendu třídili hračky, se kterými si už roky nehrají, tak které vyřadíme, aby měli prostor, tak to jsme třídili celá rodina, ale jinak jim ten jejicch bordýlek okomentuju a jdu dál. Nehodlám si ničit nervy a fakt to po nich NEBUDU uklízet. Jejich království, jejich bordel. Jednou týdně po nich chci, aby byla zcela prázdná podlaha, že se vysává, vytírá, a jinak je mi to šumák

@sarihy tvuj system je super, ale obavam se , ze ne u vsech by fungoval. My jsme vsichni salamisti, a deti nejvetsi, takze obcasne ukolovani jako zdravotni pauza v nekolikahodinovem hrani na pc je nutnost. Ale rozpisy by u nas doma taky nefungovaly. Dost se ta jejich pomoc posunula za posledni rok i kvuli me nemoci. Ale vzdy jim spis jen reknu, ze bych potrebovala pomoc a oni mi bud pomuzou, nebo taky nekdy ne. Manzel to ovsem vubec nedava, ten jejich vlastni nazor😅

@sarihy "nejsem otrok a nemusím nikomu nic říkat, ono to prostě běží" tohle je naprosto ideální stav. Škoda že věšina puberťáků není "ideálních" 😀 My máme pubertu teprve před sebou, ale myslím, když srovnám přístup naší dcery a holek od ségry (11, skoro 9 a skoro 6, jde mi teda hlavně o tu nejstarší) - máme dobrý přístup. U nich se akorát řve, přikazuje, rozkazuje a jede "kafemlejnek" a holky mají všude bordel šílenej a cokoliv mají udělat, tak dělají s protaženým ksichtem a milionem poznámek.

@ninive211 podlahu v pokojicku jsem resila jen kvuli oknum abych k nemu mohla bezpecne projit😅 (obcas chci intenzivne vetrat pruvanem a mame jen 2 okna v celym byte). Vysavani jsem jim zpocatku jen kazdy tyden navrhovala, ale neresim, zda si tam vysaji 1x za tyden, 1x za mesic nebo za pul roku. Vysledkem bylo, ze si deti samy uz 2x menily koberec. Poprve (bylo jim 10 a 12) s moji dopomoci a poskytnutim materialu, loni si chlapec(15) vse osefoval sam, vcetne nakupu noveho (levneho) koberce. Ale co bych to zapirala, do tech jejich 10 let sem na ne furt taky akorat rvala. Pak uz mne to prestalo bavit.

@2veverka dělají toho dost. Zapni WiFi až vše bude hotové. Nechápu tenhle postoj, že děti jsou pořád na wifi atd .. prostě nejdřív práce pak zábava nazdar...

Jenom můj postřeh (děti mám menší), myslím, že jsem celkem pracovitá a i v pubertě byla. Ale co se mi vždy příčilo, byly jakékoliv rozpisy a povinnosti přesně na čas (každé úterý to, v neděli večer to...). Na kolejích jsem raději vytírala pokoj já častěji, než abychom měly s holkama nějaké tabulky.
Doma také když nestíhám, tak nepořádek neuteče. Takže je mi bližší přístup, že mít konkrétní povinnosti a případné neplnění nese následky, než jet podle šablon a řešit, že večer už nemám kapacitu. Nevidím důvod proč nemůžou poklidit večer (pokud samozřejmě neruší někoho od spánku).

Holky, dohady o tom, úplně odlišné postoje k úklidu mi moc nepomůžou. V mém světě je to tak, že domácí práce považuju za praktickou nezbytnost a dobrou školu života pro děti. Děti se mají setkat s otravnou obyčejností. A roky to vlastně nějak funguje. Jenom jsem možná trochu unavená z intenzivního mateřství i z práce a už mě obtěžuje pyskování a námitky dětí. Ale skoro všechny mi píšete, že to je normální...

@eviicka Souhlasím s tebou v tom, že taky bych nebyla schopna vytvořit týdenní rozvrh a vyžadovat ho. Ale nasadilas mi brouka do hlavy... mně prostě není příjemné koukat na bouchání nádobí o půl desáté nebo se v ten čas přesvědčovat o složených ponožkách. A pořád se mi zdá, že přesvědčit se mám, protože to taky nemusí nastat...

@2veverka to víš, že je to normální 🙂 Když si vzpomenu na sebe, taky jsem si taky připadala jak chudinka největší, co furt něco musí 🙂

@2veverka my jsme třeba, když byly děti řekněme prvostupňový, nějaký ten seznam úkolů měli. Byly to teda jejich povinnosti, ano teď se určitě snesou všechny ty, co mají dokonalé děti a ty to dělají automaticky: ale měly na každý den seznam: udělat si úkoly, kupičky učení na druhý den, vypláchnout flašku, vymýt krabičku, připravit si věci na ráno + k tomu každý den něco - např. utřít prach v obýváku, vysát obývák + kuchyň apod. Bavím se o době, kdy už nechodily do družiny a byly doma první a já přilítla v půl pátý s jazykem na vestě. Měla jsem to vytisklý na papírech a jen jim tam každý den, nebo ob den připsala něco navíc, co bylo zrovna potřeba.

@2veverka já bych ty, co to mají nastavené jinak brala, že jsou mimo téma a ignorovala. Za mě je to u vás taky trochu extrém, nicméně to je prostě o tom, jak to má každý nastavené - žádný "správný" přístup není. Ale respekt, že jsi děti k tomuhle vychovala - jak píšu, já takové ambice nemám, na druhou stranu i těch pár věcí, co po dětech nárazově chci, mi zaberou takového času a energie je k tomu dokopat, že to kolikrát radši udělám sama.

Příjde mi, že toho dělají dost. A že je to s kecama? no jasně, já taky nesrším nadšením, když musím uklízet 😀
Já bych je to nechala dělat, kdy jim vyhovuje. Já nejvíc nesnášela, když mamka to chtěla teď hned, protože tak to musí být. Já si třeba chtěla odpočinout, dočíst knížku, apod., udělat práci jsem měl v plánu později a ona už řvala, že to není hotový. 9 večer mi nepříjde jako pozdní hodiny. Když to chtějí dělat v tu dobu, tak ať dělají.

@betelgeuzz Úplně se v tom vidím. Taky mamka vždy přilítla a že najednou se něco bude TEĎ HNED ukklízet (předtím, že je bordel, to nevadilo a najednou pátek odpoledne a bordel vadí)...a já třeba měla zrovna rozečtenou knížku nebo něco. Jako by se to nemohlo udělat později večer...nebo v sobotu dopoledne...proč HNED TEĎ a jinak je problém? Jako chill! Já teď v dospělosti jedu názor, že uklízet se samozřejmě nějak musí, abychom v tom nepořádku neshnili, ale je fakt úplně jedno, jestli se to udělá v pondělí, v pátek nebo v neděli večer. Fakt jo. Bordel neuteče, počká, nemá nožičky😉 Jako jasný, pokud je někdo režimový a systémový a prostě MUSÍ dělat danou věc přesně konkrétně v úterý odpoledne a ve čtvrtek odpoledne, protože v jiné dny by si na to nevzpomněl nebo prostě mu to tak z nějakého důvodu vyhovuje, proč ne. Ale každý jsme jiný.

@betelgeuzz ja teda taky nesnasim, kdyz na neco maji cely den a vzpomenou si v 10vecer. U nas to je tedy hodne umocneno tim, ze cokoli mimo jejich pokojicek mne rusi. Ja bych v 10 vecer uz chtela mit ticho a tmu a spat (spime s muzem v obytne kuchyni, coz je krom detskeho jediny pokoj v byte)
@ninive211 ale treba nadobi se musi uklidit vetsinou ted hned, protoze uz neni kam davat a potrebuju umyt dalsi, jinak se zasekne provoz(vareni na dalsich nekolik dni) na cele lince v kuchyni.

@konidana Jo tak nádobí joo, to se prostě dělá po jídle, já mluvím spíš o nárazových věcech jako vysávání, utírání prachu, úklid koupelny a WC a tak...

@konidana ale oni na to nemají celý den. Příjdou ze školy, vyzvedávají sestru, musí dělat úkoly a nejspíš si i chtějí odpočinout. Já si taky po příchodu z práce ráda odpočinu a pak spoustu věcí dělám později. A 9 hod není 10. A docela chápu, že pokud je do 9 hod zapnutá wifi a pak ji vypínají, že jí děti chtějí využít. Tak ať prodlouží wifi, nebo ji vypnou mezi 8 a 9.

Jsem nedůsledná matka a po dětech chci jen to aby si uklízely svoje věci a staraly se o to aby bylo vše do školy, případně si připravily svačinu, udržovaly si svůj pokoj. Možná pravé protože nic moc nechci, neni pro dceru problém se často dobrovolně zapojit. Rada pomůže s varim, nebo uklidí myčku, utře prach, nema to jako povinnost. Starší uz je dospěla, ma svoji domácnost a i přes tu volnou výchovu je naprosto samostatná jednotka. Ma uklizeno, uvařeno,rada peče. Jinak tedy ja s úklidem zas tolik nenadělám, vysává denně roboticky vysavač, nádobí meje myčka,o prádlo se postará pračka,sušička, nežehlíme. Odpadky vyhodí,ten kdo jde zrovna ven.O víkendu manžel vytře, já umeju koupelnu,utře se prach a hotovo. Vaření mi nevadí a ostatní činnosti jako myt okna, převlíkat postel,dělám kdy se mi hodí. Dcera je dost vytížená,má hodně zájmů a pro mě je přednější když se věnuje něčemu co ji rozvíjí, než aby šudlala kuchyň. Starší dcera to měla stejně,delala se sportu na soutěžní úrovni,měla hodně tréninků.