Babička nehlídá
Jak se postavit k situaci, že babička nehlídá? Naposledy u nás byla LONI v červnu se svou sestrou a to ještě jeli výhradně na na nákupy a bydleli v penzionu(aby nás neotravovali). Za poslední rok byl kluk u ní v únoru na 4 dny a minulý rok v létě na víkend a to jsem se musela doslova vnutit a přemlouvat aby tam mohl zůstat, že jsem měla náročné období s dcerou(loni 1 rok) tak jsem chtěla aspoň oddych od jednoho dítěte. Sama nikdy nenabídne že si vezme kluka k sobě. Když jsem u nich, tak stojí celé dopoledne u plotny, po obědě si dá kafe a čte pitomý ženský časopisy, odpoledne většinou peče a uklízí, dětem se téměř nevěnuje, takže veškerá péče zůstává stejně na mě. Že by je třeba vzala na procházku, na zmrzku? ani jednou za 14 dní. S partnerem jsme nebyli sami ani nepamatuju. Teď čekám jak dopadne letošní léto jestli si ho vezmou na pár dní, zatím se k tomu staví dost vyhýbavě. Mají přijet o víkendu na otočku ale jen si nakoupit a domů, ani mě to nepřekvapuje i když jsem naivně myslela, že přijedou na víc dní a my se třeba někde posedíme bez dětí. Màme to k sobě 200km. Z mojí strany hlídání není žádné, takže máme jenom je. Jak se k tomu mám postavit? Smířit se stím a mít svou hrdost? Nebo se doprošovat a . Říct jim to narovinu že mě to štve a přetrhat dobré vztahy? Vím jistě, že by se urazily...
@loylii Já jsem u jedné z babiček taky byvala pecena varena, dokonce po devitce jsem tam byla úplně celé prázdniny, když nasi rekonstruovali byt. (Ale teda babička se starala o hospodářství a žádný program nám nevymyslela, zabavovala jsem se sama). Nemůžu říct, že by to nebylo hezký někam děti na týden poslat a mít klid. Ale zase to nemůžu od nikoho očekávat, to je podle me nadstandard a ne normal. Můj táta vezme děti před dům na hřiště a přijde mi to tak akorát, je u nás jedno odpoledne a odjíždí unavenej. Vidím hodně, jak mu ubyly síly od doby, co se děti narodily. A to mu ještě nedávám nejmladsiho, všechny tři asi hlidat nikdy nebude. Tchyne má taky po jednom dni dost, a to tam jsme taky, takže se jim sice věnuje, ale není s nimi sama na 100%. Rada by hlídala vnoučata kazde zvlášť, ale to u nás kvůli vzdálenosti nejde. Já jsem ji hrozně vděčná za to, jak se o děti stará, když přijedeme, kluci ji zboznujou a vzdycky, když máme doma nějaký konflikt, zacnou brečet, že chtějí k babičce😀, ale zase vnoučata už mají být jen ta radost, ne povinnost, vidím, co je reálné a co ne, a ne každý se chce/muze starat o male děti několik dní v kuse nebo řešit, že nechtějí večer do postele.
@matkacekatelka Nečetla jsem vše, ale napadlo mě, není to spíš tak, že se tchyně nechce vnucovat a čeká, že ji oslovíte vy?
Jinak my máme 3 školní děti, u tchánů přespaly jednou a u mých rodičů ani jednou (mají malý byt a už svůj věk). Ale na hlídání, když třeba některé dítě onemocní (už dávno nejsem na rodičáku), se s nimi celkem domluvit dá. Ale musím říct, že přestože jsem sama byla jako dítě u babičky pečená vařená, samotné je mi jaksi blbé o hlídání prosit, beru to tak, že prarodiče mají svůj život, věk a hlavně není jejich povinnost hlídat MOJE děti.
@matkacekatelka jenze naše babičky šly do důchodu hodně před 60, byly mladé a měly na nas čas a neměly moc jiných aktivit, kterým by se mohly věnovat. Moji mamce je 60 a porad pracuje, navíc bydlí daleko, tchyni je 65 a je nadsena turistka. Nic od nikoho nečekám a neberu jako samozřejmost. Moje máma nehlidala nikdy, tchyne max na pár hodin, kdyz jdem třeba behat, na obed, na kola.. Ale dávat ji syna přes noc, jen abysme byli sami mi přijde jako vrchol sobeckosti. Proč budu omezovat někoho jiného na úkor své pohodlnosti. To si raději někoho zaplatím.
@matkacekatelka Jak už se psalo, babičky opravdu hlídat nemusí. Ale pokud vás zajímá situace v jiných rodinách, tak u nás je to tak, že my máme společné bydlení s babičkou a ta je součástí rodiny. Už je v důchodu, takže hlídání kdykoliv, ale nezneužívám to. Dceři se se mnou nechce do města, tak zůstane doma s babičkou. Jiná forma hlídání ne, pouze když si potřebuji něco zařídit, úřady, doktora, tak zůstává doma s babi, jinak jsme spolu pořád. Je to u nás tím spol. bydlením takové automatické. Rodiče manžela jsou mladší, stále a ještě pár let pracující, navíc bydlí 18 km od nás, tak tam hlídání nevidím, max někdy až bude dcera starší a bude chtít jet na venkov na prázdniny (možná ani chtít nebude, uvidíme).
Co se týče moji nejlepší kamarádky, ta má obě babičky pracující. Jedná je milující, vřelá, kdykoliv může, jsou s vnučkou spolu, ale také bydlí od sebe kousíček. Ta druhá je chladná, pořád jen sleduje módu, co se nosí, co si koupí a o vnučku za 4,5 roku neprojevila zájem, nikdy se nenabídla, i na návštěvách o vnučku nejeví zájem, spíš jen chce pokecat se snachou. Výsledkem je, že vnučka k nim ani jezdit nechce, natož přes noc na nějaké větší hlídání. Ale druhou babičku miluje a byla by s ní pořád.
Takže tak. V rodinách je to různé. Každý jsme jiný. Někdo vidí v hlídání vnuků smysl, někdo to rád nemá, někdo na to prostě nemá sílu.
Jestli vás to trápí, promluvte si, ale nečekejte žádné extra výsledky. Pokud nebyl zájem doteď, s přibývajícím věkem už to lepší nebude. A já osobně - pokud by babička neměla zájem ani první rok, třeba i formou "pojď, půjdeme spolu s kočárkem", tak bych ani i žádné hlídání zájem neměla.
A nakonec, ale to už je takové osobní povzdechnutí - co bych za to dala mít 2 děti a klidně být s něma sama doma a bláznit z toho. 🙏
Mně teda fascinuje, Jak jste se všechny do autorky pustily, že babičky nemají žádnou hlídací povinnost. S tím apriori souhlasím a nemám problém, ale fakt se autorce divíte, že je jí líto, že se prarodiče a vnoučata absolutně nezajímají? Že tam přijedou za nimi jednou za rok? To jí naprosto chápu, že jí to mrzí....
Jinak moji rodiče by si děti vzali snad na půl roku kdybych jim je dala.... Ale oni teda bydlí 1700 km od nás. Teď tady byli u nás po půl roce na 10 dní a teda musím říct, že je opravdu mega rozdíl, když jste na děti většinu času úplně sama (přítel hodně pracuje a bývá v celé dny i noci pryč) a když máte někoho na pomoc. Navíc když mám rozdíl jen 15 měsíců.
Taky nemame hlidani, taky je mi to lito, kdyz potkavam deti s babickama. Nasi hlidaji jedine kvuli praci (to je ted novinka a zaplatpanbuh za to!, ovsem kdyz pracuji do 15 hod, 15:01 uz je dite se mnou :D). Abych se sla nekam bavit, nedejboze sama s manzelem, to neexistuje. Jako lito mi to je, hlavne kvuli jejich ne/vztahu. Ale nenadelam nic.. ja jen ze v tom nejsi sama. A ja teda doufam, ze vyhledove se zapoji tchyne - a kdyz ne, tak to taky nejak zvladneme, nic jinyho nam taky nezbejva 🙂
Ja to beru, ze to neni nikoho povinnost starat se o moje dite. Ale skoda to teda je, rekla bych ze pro vsechny strany..
A ted si jdu pocit diskusi 🙂
@matkacekatelka já tě chápu. U nás to samý. Jo není to povinnost, paní na hlídání máme taky, abych mohla do práce, ale tohle je přece něco jinýho. Nedokážu pochopit ,že ten čas s mýma dětma nechtějí trávit, že nemají skoro žádný společný zážitky a že už teď tam dcera ani moc nechce jet. K žádné povinnosti z jejich strany tu není řeč. Ani že mají hlídat abych mohla s manželem na večeři. To je jen pěkný bonus. Ale to, že nemají zájem s těma malýma být, to mi je líto moc. (I jaksi s ohledem na to, že my jsme byli u babiček nacpani celý léto, aby si od nás přece odpočinuli)
A zajímalo by mě, jestli všem, co tu pisou, jak babičky přece hlídat nemusí a není to povinnost a máme respektovat jejich život, jestli vás opravdu nemrzi že prostě prdi na vaše decka? Že s nemá nechtějí být jen protože je mají rádi? Fakt to racionálně ukončíte tím že to není povinnost? To nechápu. Takhle to vnímám třeba s mýma kamoskama, hlídat navzájem nemáme žádnou povinnost. Ale od vlastních rodičů prostě ten vztah a zájem nějak čekám...
Jsem rada, ze se po te smrsti odsuzujicich komentari ze zacatku stylu “co jsi cekala, neni to babicky povinnost”, kdy se autorka dokonce i dozvedela, ze si nema porizovat deti, kdyz ocekava pomoc od vlastni rodiny, tady objevily konecne nazory, s kterymi se ztotoznuji i ja.
Tady prece nejde o povinnost. Ale o rodinu. Jasne, je prijemny benefit, pokud babi pohlida a clovek si muze s manzelem udelat 2h jen pro ne dva nebo zajit do kina s kamoskou, zacvicit si, cokoli. Ale jak jsem pochopila autorku, nejde prece jen o “hlidani” jako takove. Autorku trapi ta absence jakehokoli hezkeho vztahu prarodic-vnouce. Vzdyt i tem detem to treba chybi, ve skolce/skole deti vypravi o zazitcich s prarodici a jeji vnoucata nemaji zazitky zadne, babcu prakticky neznaji. A co v dospelosti, tam jim ta babi bude chybet taky. Ty vztahy se cely zivot prohlubuji a mohou byt opravdu krasne. Navic ve stari pak babicka/deda oceni starost vnoucat. Verim, ze pokud ma clovek krasny vztah s prarodici, nedopusti, aby pak ve stari trpeli a s veskerou snahou se budou pak snazit pomoci, postarat se. Vzdyt je to vztah na obe strany. Ale pokud babicka o vnouce prilis nestoji, ten vztah nema sanci se jakkoli vybudovat a byt pevny. A je to skoda, protoze jak jsem uz psala, rodinu ma clovek jen jednu. Nerikam, ze babka ma sedet doma na zadku a cekat az se uraci vnoucata prijet, pect buchty a plest ponozky. Jasne, ta doba je pryc. Ale starost a laska k rodine, potomkum, vnoucatum by se nemela menit v zadnem stoleti, ta by mela byt samozrejmosti, at je babka aktivni podnikatelka nebo mila stara odpocivajici dama. Tohle by si mel kazdy uvedomit. Mam dve dcery a pevne verim, ze budu delat v budoucnu maximum, abych byla milujici (a snad i milovana) babicka svych vnoucat, stejne jako moje mama. Ta nehlida, protoze je to jeji povinnost nebo musi, protoze hlidani potrebuji. Ta si bere sve vnucky proto, ze je miluje a byt s nimi chce (aspon tolik, kolik jeji 70-lete telo dovoli).
Ale jak ctu diskusi zde, asi to mame kazdy nastavene jinak…
@anis87 Ono je to asi dost o tomu, jakým tonem je to podané. Jako "mam držet hubu, když tchyne si vzala vnuka jenom na 4 dny", to mi prijde dost nešťastné formulované.
@anis87 Krasne napsano! Taky si rikam, ze budu chtit byt babicka, ktera tu pro ty deti bude a bude s nima rada. Samozrejme ne, ze mě me deti budou neustale využívat-jak tu zaznelo, budu chtit mit cas i pro sebe. Ale sakra, kdyz je uvidim treba 2x do mesice, tak tem prckum dam celej den a maximalne si to s nima uziju!
Prostě se s tím smířit, taky nemám nikoho na hlídání, nedá se nic dělat, střídáme se s manželem, dcera ted chodí už ráda na příměstské tábory, oba chodíme do práce, zvládáme. Je mi líto, že děti nemají zážitky i s babičkama a dědečkama. Ale nedá se nic dělat.
@queenp přesně tak, navíc i když jim dám celý jeden den v týdnu, nebo víkend jednou za 14 dní, dle možností a přání, tak mám celých dalších 6 dní v týdnu jen pro sebe. Doufám, že budu dobrá babička.
@barmil to je zvláštní úvaha brát společný čas ve dvou s manželem mimo dítě jako sobeckost a radši zaplatit hlídání než ten čas u babičky vidět jako něco pozitivního pro oba (vnuka i babičku) a brát to jako omezování babičky🤔 nad tím se určitě zamyslim. Nepřijde mi to jako úplně zdravý vnímání vztahů v rodině (tím se tě nechci dotknout, jen mě překvapilo že to takhle někdo fakt vidí)
@corry21 Já tedy nevím, ale já jako pozitivní pro dítě i babičku vidím u menších dětí to, že babička přijede (nebo my tam) a budeme trávit čas společně, případně třeba i oni sami, ale já budu v záloze a dosahu. Na tom vrazit dítě na noc k babičce, abych já si mohla udělat večer, vidím přínos pro sebe a partnera, pro to dítě ani babičku ne. Ano, starší dítko, které je na babičku zvyklé a ona na něj a dítko se tam těší, proč ne. Což je ale zas trochu problém v tom, že pokud je babička 200km, tak to povětšinou na nějaké pravidelné stýkání se na kratší dobu není a pak je jeden nesmí divit, že si ho nechce vzít na dýl.
@corry21
Tchanovci již zemřeli a moje vlastní 64letá matka miluje svá vnoučata, ale rozhodně by mi je denně, obden ani na víkend nehlídala, nedejbože o prázdninách, na to jak ji znám, má ráda svůj klid...
Navíc má dostatek svých aktivit, doma neposedi a já jí jaksi neumím vrazit do ruky mé děti, z toho jedno s dia věcmi a starej se...na to fakt "koule" nemám....
A jestli mě to mrzí? Já jsem deti chtěla, rozhodně jsem nepočítala s tím, že je můžu někomu přenechat na hlídání, ať můžu za zábavou...tak to prostě je...
Fascinuje mě, jak by prarodiče měli hlídat...a rozkrájíme kvůli vnoučatům by se třeba neměli? Ne každý na to je, nelze to někomu vnutit...
Dokážu pochopit, když na hlídání babička a dědeček není a primárně nehlídají. Nemůžou pak ale čekat, že pak k nim budou mít vnuci nějaký zásadní vztah. Vztah na jakékoliv úrovni se musí budovat. Ale co nesnáším a často tady na MK čtu, je to, když se hlídají v pohodě jedni vnuci a druzí vůbec. Nebo když se pohlídá jeden vnuk a jeho sourozenec třeba ne. Tohle nepochopím.
Tak asi ne vrazit a starej se, ale opravdu je tak hrozně sobecké babičku poprosit o hlídání, aby si rodiče mohli jednou za čas oddychnout? Já si myslím, že nějaká mezigenerační výpomoc je na místě a přínosná pro všechny. Jasně, nedá se to vynucovat ani se urážet, když to nefunguje, ale taky teda nepovažuju za vrchol sobectví chtít si třeba dvakrát do roka udělat den s manželem bez dětí. Nebo když pak babička potřebuje pomoct s nákupem nebo posekat zahradu,tak je to taky sobectví a měla si rozmyslet, než se do baráku nastěhovala, že to na stáří nebude zvládat? (To je prosím nadsázka).
@felixfelicis To ano, to souhlasim. Me spis zarazily ale prave ty dalsi komentare pod prispevkem. Asi se shodneme, ze je to vzdy hlavne o komunikaci a vzajemne toleranci a pochopeni z obou stran 🙂
@jeyre
na tohle máme chůvu 👍 navíc nám teď osud přihrál "náhradní babicku"...
Ještě mě tak napadlo... K zamyšlení.. Prarodiče nemají povinnost se starat o vnoučata... Ok.. Ale až budou stáří, budou čekat, že se všichni budou starat o ně. Taky pak můžu říct :"Sorry mami, tati... Vyrostli mi děti a chci čas pro sebe... Postarej se o sebe sám, nemůžeš to ode me chtít "... To, že si generace mezi sebou kdysi vypomáhali mělo cosi do sebe...Pro všechny byl užitek-děti v dětství, starý v nemohoucnosti.. 🤔
@anis87 Já se nechtěla zapojovat, protože mi přesně přišlo, že se to tu zase strhlo v lynč “máš děti, tak co bys chtěla”. Já jsem opravdu vděčná, že moje babička a děda stáli o čas se mnou a bráchou, mám díky nim super zážitky. A jistě je to jeden z důvodů, proč se o babičku dnes zase starám já (nákupy atd), moji rodiče, můj brácha. Tak to totiž podle mě v dobře fungující rodině chodí - každý v nějakém životním období potřebuje víc péče a někdo víc péči poskytuje a to se plynule mění. A jsem stejně tak ráda, že o čas se satánkem stojí moji i mužovi rodiče. Jsem ráda především kvůli dceři, ale upřímně zcela sobecky i kvůli sobě, protože můžu pracovat a bez práce bych nepřežila. Ano, samozřejmě vím, že správná česká matka se nesmí po dobu tří let od dítěte vzdálit ani krok, protože jinak si dítě vůbec neměla dělat, ale holt nejsem češka, jsem evropanka😂😉
Škoda, že tu nemáme i názor z druhé strany. Protože se přiznám, že úvodní příspěvek mi nepřijde jako zpověď ženy, co touží po dobrých vztazích v rodině. Já bych si nikdy nedovolila hodnotit, jak babička tráví svůj volný čas, co ji baví, jaké čte časopisy. Ony existují i problémy se snachami, nejen tchýněmi 😉
@drep Ono je totiž zločin chtít mít volný čas i pro sebe a pro partnera. Nedejbože jít do práce dřív než ve třech letech dítěte, spíš tak ve čtyřech! Protože jakmile se ti narodí dítě, nemáš narok už na nic jinýho. 🙂
@matkacekatelka Vidím to u sebe - taky nemám hlídací babičky a dědečky, teď je prckovi 9, babička už trochu zájem má, ale to už zas moc nebaví prcka, má tu kamarády, spoustu aktivit, je to takový typ dítěte, že sekne s taškou ze školy do kouta a vidíme ho na večeři, takže se u babičky dost nudí. Rodiny teď spolu moc nefungují , je to pochopitelné, ted je spousta možností realizace i pro starší generace, jsou zkrátka babičky, které na děti nemjí moc buňky, ale narůstá riziko, že pak budou plné Domovy důchodců....
@matkacekatelka
A to jsem jako neměla mít děti? Že nemám akční prarodiče jací byli kdysi za mých mladých let? Děsně si idealizujes něco, co bylo v tvém dětství, což však není reálné teď u tvých děti...
My jsme děti s manželem chtěli, máme 2 děti, a i přesto jak nemáme hlídání ze strany rodiny spolu dokážeme chodit ven a za zábavou...ono je to úplně jednoduché, máme chůvu, kterou si platíme a pak taky od našeho kamaráda mamku, která naše děti miluje, vlastních vnoučat se nejspíš nedočká...