Babička odmítla Domov s pečovatelskou službou
Ahoj, jsem 39 letá matka dvou dětí (13 a 11 let) a bydlíme v domě společně s mou 86letou babičkou. Ta měla před 5 lety úraz kolene, kdy spadla. Podstoupila operaci, nyní se pohybuje pomocí francouzských holí. Mám ji ráda - bohužel se z ní stává tyran a já nevím, jak dál. Moje matka (její dcera) bydlí 50 km daleko, její syn (můj strýc) bydlí 2 km ve vzdálené vesnici. Před dvěma lety jsme společně po domluvě žádali o umístění do domu s pečovatelskou službou. Babička je tak trochu diktátor, který - ačkoliv mu síly docházejí - musí mít zasazeny na zahrádce brambory, jahody, mrkev, petržel, hrách, kedlubny, rajčata, okurky atd. Takže na jaře celá rodina naběhneme a sadíme, zaléváme a podřizujeme se. Ano, přiznávám - rajčata ze zahrádky máme všichni rádi, ale pěstování brambor a mrkve mi v dnešní době přijde zcela neekonomické a zbytečně. Ale ona nechce o ničem takovém slyšet.....Teď se konečně po 3 letech od žádosti uvolnilo v domě s pečovatelskou službou místo a má matka se strýcem mi pouze oznámili, že babička tam nechce, že se cítí odpočatě a těší se na jaro a zahrádku - prostě za mými a manželovými zády nějak tajně rozhodli a mně byl pouze sdělen výsledek. Moje matka dostala přiznaný předčasný důchod a prý teď bude jezdit častěji. Strýc mi naopak direktativně při mé stížnosti řekl, že je to prostě "moje babička" a je jaksi mou povinností se postarat. Bylo to, jako by mi vrazili nůž do srdce. Já se těšila, že konečně budeme žít jako rodina, že mě nikdo nebude dirigovat a že moc ráda babičku budu navštěvovat v domově. Tak budu opět terčem jejích výlevů nálad, protože teď je sice po zimě odpočinutá, ale po měsíční práci na zahrádce bude vše jako dřív - bude k nám jezdit doktor píchat ji obstřiky do zad, budu poslouchat, že by se mělo udělat to a to a moje máti se ukáže jednou za 3 týdny a strejda dvakrát do týdne....
@tulikiss - no vidíš, její děti jí vnučce nešouply... vnučka chtěla dům, dostala ho - takže jakási morální povinnost je postarat se o babičku - teda ne jenom brát, ale i dávat...
Ale netvrdím, že tímto by měly děti svoji matku z krku.
Možná to vidím v jiných barvách, ale pracuju se starými lidmi a často vidím, že děti/vnoučata jen vyberou, co se jim líbí a když přijde k tomu vracet, tak se jim nechce...
@elvira Víš ten dům jsem nedostala od babičky já. Dostala ho od ní moje matka a ta sama žije v 50km vzdáleném městě a věděla, že to nedá, tak ho nechala přepsat na mě, protože jsem tam už 10 let s babičkou žila. Ano s tím jsem souhlasila, to beru. Ale aby bylo jasno - ten dům dostala má matka a ona ho nechtěla. A s domovem důchodců babička sama souhlasila, já ji nikam nechci šoupnout. Ale jelikož je jí 86 let, tak tady může být třeba ještě 10let. A mně prostě přišlo logické, že když o domov sama zažádala, že až se místo uvolní, tak tam půjde a nebude se o tom radit se svými dětmi, kteří se ukážou občas, ale bude se radit se mnou, která s ní žiji.
@storzerova1976 - Ok, ale pokud změnila názor, tak jediná cesta je pokusit se jí přesvědčit - tj. třeba ji tam vyvézt, ať se podívá, do čeho jde...
@storzerova1976 mám zkušenost se svojí babi, byla závislá na mě, protože jsem bydlela s ní, myslela si že se nevdám, a budu s ní do smrti, no, já taky. A když jsem poznala svého manžela - byl oheň na střeše, a tím tuplem jak zjístila, že jsme se zasnoubili, dělala vše proto aby nás dva od sebe odradila.
No, staří lidé nemají rádi změny. Po svatbě se uklidnila, a než si zlomola stehenní kost, nechtěla taky nikam. teď je spokojená v domově (no, jsou tam řádové sestry) a říká že se líp neměla, že tam vaří výborně ..... nyní má 100 let
Je to strasna situace a kdo nezazil souziti s takovou osobou, nevi, o cem mluvi. Zila jsem pomerne dlouho s babickou a kdyby si muj muz nedupl a ze dne na den jsme se neodstehovali, tak by me nejspsis dohnala do blazince a mozna i k sebevrazde, pripadne by mi pretrvavaly zdravotni problemy, ktere mi zpusoboval ten teror.
On clovek chape, ze stary clovek ma sve rozmary a zlozvyky, spoustu se toho da prejit, ale jsou lide, kteri to dokazou dohnat do takoveho extremu, ze by druhe udusili. Je to hnusne, ale ja bych si dupla a trvala na reseni ze strany matky a stryce. S moji mamkou jsem mela podobny problem, ze sama od babi utekla a me tam nechala. Vyzadovala bych jejich aktivni a pravidelnou ucast, aby pochopili, jake souziti s tvou matkou je. Horsi moznost je, ze vedi jake to je a proste to na tebe hodili. Dupni si, prestan pestovat veci, o ktere nestojis, dupni si u matky a stryce a dej ultimatum. Bud se aktivne zapoji, nebo at ti pomuzou babicku premluvit, aby sla do domu s pecovatelakou sluzbou. To neni zadne vysoupnuti do duchodaku, tak, jak to znam ja je to super misto, kde si stari lide ziji svuj zivot s odbornou pomoci nadosah. Moje mamka tam treba jednou chce sama a dobrovolne.
My se od babi odstehovali i pres nepochopeni okoli a bylo to to nejlepsi, co jsme mohli udelat. A i vztahu s ni ten odstup prospel, spolu s tim, ze jsme si dupli a uz si na nas netroufne. Takze se nedej a bojuj.
Kdo tohle nezažil, nepochopí a bude pouze odsuzovat. Ono je taky rozdíl v povaze, některé babičky jsou milé a hodné, některé jenom kibicujou, radí, dělají naschvály, pomlouvají u příbuzných, ani se nedá s nimi nijak rozumně domluvit. Vím, že je to velký nápor na nervy, zvlášt, když tě nikdo nevystřídá, návštěvy matky za 3 týdny mě přijdou hodně málo. Ale co radit nevím, pokud do domova nebude chtít, nutit ji nemůžeš, ale od vašich je to pěkný podraz. Asi bych se prostě šprajcla a oznámila, že zahrádku prostě letos dělat nebudeš, že nemáš čas, at si řekne o pomoc tvojí mamce, nebo strýci. Ono nejde ani tak o to, jestli se brambory vyplatí nebo ne, ale každý má prostě jiné priority a nechat se takhle dirigovat a nařizovat, co mám dělat, to chce hodně velké sebezapření.
@tulikiss Dům nechala přepsat babička na mou matku a ta mi ho darovala, protože bydlí daleko. Takže teď zřejmě předpokládá, že když mi ten dům darovala, je mou povinností se postarat o její matku.
@elvira Zakladatelka píše, že dům s manželem zrekonstruovali za své peníze, babička tam má svoje zázemí, navíc píše, že dům původně dostala její matka. Ono se to hezky píše o morální povinnosti, ale morální povinnost starat se o své rodiče mají primárně děti, a ty se evidentně nestarají tak, jak by měly, obzvlášť syn, který bydlí blízko. Navíc je celkem rozdíl řešit "jen" babiččiny nápady se zahrádkou a komplikace, které tu zakladatelka popsala - babiččin úraz, kdy u sebe neměla mobil a našli ji až po několika hodinách, zapnutý vařič a podobně. To už jsou poměrně rizikové situace a v tom případě bych taky radši volila buď dům s pečovatelskou službou (to nejsou žádné čekárny na smrt, nevím, jestli jsi někdy v nějakém byla, ale bývají velmi pěkně vybavené a senioři tam mají své soukromí), nebo ať se stará dcera či syn, jestliže jsou oba v důchodu a tudíž celý den doma. A role se můžou pak obrátit - zakladatelka 1-2x do týdne přijede ke strýci či své matce, popovídá s babičkou...
Už jsem dokonce uvažovala i o tom, že se seberu a najdu si podnájem a ať se tady jeden z těch chytráků nastěhuje a vyzkouší si to....
@storzerova1976 ani se Vám nedivim. A teď ještě vy se budete ještě x let starat o babičku a pak vám to samé může nastat s matkou.....
@storzerova1976 Já se starými lidmi pracovala, tak vím, jak je to někdy šíleně těžké. Málo kdo si vůbec umí představit, jak je konec života náročný, nejen pro toho starého člověka, ale i pro jeho blízké. Zároveň musím říct, že většina lidí odchod z domova nechce a žádost si podávají jen z pocitu viny, že by někomu zůstaly na krku. Jsou slabí a bojí se smrti. Někdy je rodiny dají třeba do nemocnice, na týden, jen aby si odpočinuly a pak si ho vzali zas zpět a ten stařeček jim tam za dva dny zemře. Neunese to. pro starého člověka je takové vykořenění zničující, nevěří, že se ještě vrátí domů, někdy jsou i pranoidní a nazlobení na své blízké. Pokud z babičky cítíš, že do domova důchodců nechce, tak bych jí nenutila, moc jí to ublíží. Většinou se takoví lidé na své příbuzné na návštěvách usmívají, jsou vděční, za každých 5 minut rozhovoru, ale sestrám dost často pak pláčou. Třeba se uprostřed oběda rozpláčou zničehonic jako děti a pak se hrozně omlouvaj a snaží se dělat že nic. Co zkusit nějaké schůdné řešení pro obě strany? Co nějaký denní stacionář, odkud by se babi večer vracela domů do svého? Nebo nějakou pečovatelku, společnici, klidně studentku, staří lidé někdy zbožňují přítomnost mladých lidí. Vím, že jsou to všechno výdaje. Domov by bylo nejlevnější řešení, ale vážně si to dobře rozmyslete. Osobně se tu taky kloním k názoru, že dům jste přijala, sice i tak je hypotéka na opravy drahá, ale rozhodně jste ušetřila za vlastní bydlení, kdy je třeba koupit vše, včetně pozemku a dům postavit. Zkuste se dohodnout s rodiči, složit se na nějakou pečovatelku, zahradnici. Můžou se střídat dvě i tři.
@storzerova1976 ahoj, vím, že je v tomhle ohledu opravdu těžké radit - já osobně bych si s babičkou sedla a jasně bych jí oznámila,že zasadím rajčata a postarám se o ně + třeba ještě něco - pokud chce další věci pak ať požádá své děti v důchodu ať taky pomohou, protože já nemám síly..
připravila bych se na brblání, ale řekla bych, že víc prostě nejde a víc bych tedy ani neudělala...
neříkám, že to tak máš udělat..jen říkám co bych dělala já - má babička byla stejný generál a dost se divila, když pochopila, že je někdo v rodině stejně tvrdohlavý jako ona a pak své potřeby začala směřovat na někoho "slabšího".. třeba by to u Tebe taky fungovalo...
@storzerova1976 nevím jestli to u vás funguje, ale někde je stacionář jak psala pincola a u nás jezdí i charita, která lidem pomůže s různými věcmi. Zkus pohledat takovéto organizace. A mamka se strýcem by se měli více zapojit, jsou oba v důchodu tak jim nic nebrání. Mamka může přijet třeba na 2-3 dny v týdnu a strýc který to má blízko se staví další 2 dny, babičce pomůžou, pohovoří s ní a tobě se uleví.
A je potřeba myslet na to, že staří lidé jsou jako děti a podle toho s nimi jednat. Nečekat že rozumný rozhovor bude vždy přínosný. Oni už uvažují zkrátka jinak. Takže jak dětem nastavit pro obě strany přijatelná pravidla a moc nediskutovat 🙂
@pincola docela s tebou souhlasím
Já mám zkušenost pouze zprostředkovanou, moje tchýně s tchánem bydlí s babičkou - tchánovou matkou. Je jí 90. Když vidím, jak se chová, nikdy bych do dvougeneračního bydlení nešla, ani za zlatý prase. Do domova ji nedají (taky bych nedala), ale babi musí mít králíky, o které už se neumí postarat, neděkuje, neprosí, chytrá je jak rádio, pro tchýni je to hroznej záhul, příjde z práce a lítá kolem babi, která už se pořádně neobslouží. Když se zdrží v práci o deset minut, hned se vyptává, kde byla, že jde pozdě... by mě trefilo, i když my máme babičku rádi, je s ní sranda, ale tchýně by měla mít svatozář. Já tam vidím chybu v tom, že nenastavila pravidla od začátku, přivdala se do baráku a poslouchala, teď chtít změnu po devadesátiletý stařence nad hrobem je trochu naivní. To samý bych radila i vám, když do domova nechce, tak ok, ale stanovte pravidla, řekněte, že práci na zahradě jste ochotná věnovat např. 2 hodiny týdně, vysvětlete proč, a zbytek ať si udělá sama nebo její děti. Bude brblat, ale to dělá stejně, ne😀
@soda365 no, tak to nevím, protože z mé zkušenosti vím, že pokud příbuzní vidí, že vše funguje, tak proč by se nanáhali dělat něco na víc .....
Já bych babičce oznámila, že jsem se o jejím rozhodnutí nejít do DD dozvěděla a chápu ho, ale že současný stav je neúnosný. Požádala bych o vyčlenění kousku zahrady a se zbytkem ať si babička dělá co chce (ale je potřeba vytrvat a nepomáhat). A trvala bych na dovážce obědů, případně na pečovatelce (dá se zařídit příspěvek na péči, ze kterého se služba hradí). Nejedná se o nevděk, to že někdo nabídne dovážku obědů a zajištění placených služeb je přece také pomoc.
A z jiného úhlu - kdyby vám někdo nabídl dům za cenu, že si ho celý opravíte a 20 let budete svůj život přizpůsobovat obdarovanému (namísto výletu s dětmi okopávání brambor, o které nestojíte, namísto hraní si s dětmi a dovádění na zahradě poslouchat jak vše děláte špatně a co je třeba ještě udělat...). Měl by o tohle někdo zájem?
Ahoj, nezávidím ti tvou situaci, se starýma lidma je to občas horší než s malýma dětma. Pokud nechce do domova, zbývají dvě možnosti. Bud se ji neptát a dat ji tam i proti její vůli nebo ji nechat doma, což je pochopitelné, že nikam nechce, že chce být ve svém a zredukovat zahrádku...Ta zahrádka ji drží asi při životě a je to její radost, nechala bych jí dva tři řádky nějaké zeleniny pro radost a zbytek prostě zrušit. Ona aby měla radost a ty abys nejela na doraz...Ještě, když tě to ani nebaví....Jinak je to prostě potřeba občas poslouchat jedním uchem tam a druhým ven, aby si člověk zachoval duševní zdraví...
@kolibricek36 no právě když řekne, že už vše dělat nebude a ať pomohou ostatní tak už asi všechno fungovat nebude - pak už by snad pomohli...
@storzerova1976 Ne, nejsem z Prahy. Bydlíme na vesnici, máme statek a donedávna jsme měli i babičku. Několik posledních let se potýkala s alzheimerem a umřela doma, protože se o ni starala rodina a v některých ohledech placená síla, kterou platili máma se strejdou. Brali to jako naprostou samozřejmost a já beru jako naprostou samozřejmost, že se jednou postarám o své rodiče. To, že jsou děti Vaší babičky vychcánkové je moc smutné, ale zkuste to s tou babčou vydržet. Zkuste se vžít do jejích pocitů a představte si, jaký vzor děláte svým dětem, když jí chcete vyšoupnout z jejího vlastního domu, protože ve stáří začala být nepohodlná a obtěžující. A proč se sakra sekáte se zahradou jako kráva, jestli na to nemáte čas? Se na to vybodněte, ne. Nebo část přehraďte a nasaďte kozu.
@nutricnihodnota Tví rodiče brali jako naprostou samozřejmost, že se postarají o svou matku - to je OK. Jenže u zakladatelky neberou její matka a její strýc jako samozřejmost, že se postarají o svou matku, ale hází to na zakladatelku. Proto ji celkem chápu - ona se jednou bude s velkou pravděpodobností starat o svou matku, takže z té péče za stávající situace prakticky nevyjde. Navíc ne všude jsou k dispozici denní stacionáře (zvlášť na vesnicích - v jedné horské vesnici jsem žila přes 30 let a věř tomu, že tam byl nadlidskej úkol sehnat i obyčejnou pečovatelku na dojíždění, když jsme se starali o babičku - tátovu mámu) nebo dojezdová pečovatelská služba. Navíc zakladatelka s manželem financují hypotéku na dům, takže spíš bych očekávala, že se placené služby ujmou její matka a strýc.
K té zahradě. Nevím, jak to máte u vás, ale já bych taky zahradu sekala - už jen proto, že jsem zahradu brala vždycky hlavně jako odpočinkové místo, s posezením, brodit se k tomu metrovou trávou bych fakt nechtěla. Stejně tak to beru jako herní místo pro děti - taktéž se vzrostlou trávou nemožné...
@somalicats Určitě, mě přijde, že by se rodiče zakladatelky měli nějak podílet. Rozhodně alespoň přispívat na nějakou pečovatelku, nebo stacionář, zahradníka. A pokud možno jezdit na návštěvu, co to jde. Nejhorší je, když si starého člověka přehazuje rodina , jak horký brambor a jediná shoda je, že nejlépe mu bude domově důchodců, kde nebude sám a bude tam mít stálou péči. To je nejsnazší řešení pro rodinu a chápou že někdy i jediném možné neřešení. Ale rozhodně ne vždycky. Každý chce dožít v domě, kde žil dřív. Nejhorší je takový ten stav, kdy ti lidé s klepající bradou furt dokola opakují sestřičkám, že všechno dali rodině a sami skončili odložení. Pokud to jde jinak, snažila bych se tomu vyhnout. Někde se dá dávat důchodce jen na všední dny a na víkendy brát domů. Ale takové pendlování není pro každého, mě osobně by to asi strašně vadilo, ale je to lepší varianta, než tam člověka umístit napořád.
@pincola Tak jasně, že ideální stav by byl, kdyby babička dožila doma, a na péči se podíleli všichni. To, co popisuje zakladatelka, je celkem častý problém, kdy se péče prostě hodí na jednoho člena rodiny a ostatní s tím nechtějí mít nic společného. Můj muž má babičku, 85 let, žije od nás přes 200 km, její soběstačnost se rapidně zhoršuje, ale ze svého domečku odejít nechce a její syn, který od ní bydlí kousek, se starat nechce. Takže za ní jezdí pravidelně její dcera - moje tchýně, která bydlí kousek od nás, a vždycky trne, v jakém stavu ji najde. Jenže babička do Prahy nechce ani omylem, i když tady by nebyl problém ani s pečovatelkou, ani se stacionářem. Zkoušela už zaplatit i pečovatelku v místě bydliště babičky, ale té se pečovatelka nelíbila, tak ji prostě nepustí do domu. A pak babo raď... Pak se ani nedivím tomu členu rodiny, na kterého ta péče zůstane, že toho má časem plné kecky a umístění v domě s pečovatelskou službou bere jako vysvobození.
@storzerova1976 ahoj
I já jsem to zažila. A úplně tě chápu, i nás sice neprobíhaly žádné příkazy, ale za to solidní stalking, i na záchodě, v koupelně, ložnici. Nemohla ses nikam hnout. Pravidla byla dopředu domluvená, ale ty nedodrzovala. Pomalu jsem uvažovala o tom, že se odstehuji protože se to nedalo. Dům byl prepsany na chlapa a ten kdyby do něj nedal své úspory, tak už nestojí. Nakonec to vyřešila blbá náhoda. U které jsem naštěstí nebyla. Babička při procházce se snachou upadla na schodech na hlavu a od té doby byla v LDN, naopak jsme ji před smrtí zachránili, když se po dvou letech dostala do domova, před tím ji převezli do jiné LDN a tam nechávali pacienty záměrně umírat. Převezena už byla ve špatném stavu, ale ještě dva roky žila, i kdzy si už skoro nic neuvedomovala. Do toho domova se taky málem nedostala, protože když se jí přišli z domova zeptat, jestli tam chce, řekla, že ne. Nutno říct, že v té době už byla mentálně slabší a byla hluchá
@pincola u nás to bylo tak že já jsem u ní bydlela, tak jsem se musela starat já, mé zájmy byly odloženy na neurčito, poo smrti mé mamky jsem se rozhodla, že zkusím si najít manžela - což se podařilo, do roka a půl po smrti mamky jsem přišla i o tatku - mé svatby se nedožil. Babi nás chtěla rozeštvat. Ve 37 jsem se vdávala, na děti nejspíš pozdě. Příbuzní pokud jsem bydlela s babi, nepřišli, pokud jim babi nezavolala, teta s rodinou ti tam nepřišli ani na její narozeniny, Pak jsem se odstěhovala za manželem, chvíli bydlela s bráchou, po nehodě kdy si zlomila stehenní kost, sama chtěla do DD. Sice pro rodinu jsem špatná já, že jsem nezůstala svobodná s babi. Ale jak jsem psala výše, tak babi je v DD spokojená ....
@somalicats
@kolibricek36 Tak tady to naprosto chápu holky. Člověk nemůže utratit svůj život, nemít ani děti a manžela, jen aby babička spokojeně dožila. Pokud ostatní členové dají ruce úplně pryč, pak musí vzniknout snaha i ze strany té babičky vyjít vstříc. není možné, aby se celá rodina spolehla je na jednoho a babička neustoupila ani o píď. pak nezbývá , než ji dát do domova důchodců. když to jde jen trochu jinak, udělala bych maximum, aby babička mohla být doma, ale pokud by to znamenalo, nemít kvůi ní nikdy děti, nemít známost, zůstat pak sama celý život jak kůl v plotě, tak to ani náhodou!
@storzerova1976 tak ja s babi neziju.to je pravda.jezdime k ni 2 krat tydne .v dome s ni zije teta se strejdou a bratranec.a sami tvrdi ze by babicku nedali do domova.teta prijde z prace jde pomoc babicce s kralikama a v lete se zahradkou+jeste svoji domacnost.strejda dela venku...
Vim ze domovy muzou byt pekne ale porad to je domov duchodcu a kdyz je babi schopna se o sebe postarat tak proc ji stebovat z jejiho domova?
Tohle je rozhodnuti vasi babicky a vy ho budete muset respektovat... Zkuste ji pomoc.vim ze to bude narocny,ale babicku tu budete mit uz jen par let.tak ji zprijemnete doziti🙂